Ubráníme svobodu, svrchovanost a nezávislost Kuby

Vystoupení Raúla Castra Ruz na shromáždění k 50. výročí vylodění výsadku z Granmy,

Dne Revolučních ozbrojených sil, a oslavy 80. narozenin Fidela Castra, přednesené v sobotu 2. prosince v Havaně.

Vítáme drahé přátele kubánské revoluce, kteří nám v uplynulých 50 letech tohoto dlouhého boje za svrchovanost a svobodu dali nezbytnou podporu a solidaritu. Chci zmínit zástupce Guayasamínovy nadace a rodinu onoho velkého přítele a ekvádorského malíře, jejichž ušlechtilé gesto - pocta soudruhu Fidelovi u příležitosti jeho 80. narozenin - svedlo do Havany šéfy států a vlád, i další vysoké představitele a osobnosti politického a kulturního života z různých zemí, jimž jménem našeho lidu děkujeme za čest, že jsou s námi zde.

Současně se zde scházíme, abychom oslavili mimořádnou událost naší historie. Připomínáme si 50. výročí vylodění z Granmy 2. prosince 1956, datum zrození Povstalecké armády a jejích pokračovatelů - Revolučních ozbrojených sil. Bojovnému lidu, hrdinnému aktérovi a legitimní opoře ozbrojených sil a jejich zakladateli, vrchnímu veliteli, je věnována vojenská přehlídka symbolizující v jednotlivých blocích, které zde budou defilovat, průběh krásné 138leté historie boje kubánského lidu za jeho definitivní nezávislost. Nejprve armáda mambísů proti koloniálnímu jhu, poté povstalecká armáda proti neokoloniální tyranii, a nyní - Revoluční ozbrojené síly bránící vlast, revoluci a socialismus. Stejná lidová armáda ve třech různých historických etapách.

Fidelova slova platí

Při této příležitosti je namístě znovu potvrdit plnou platnost slov soudruha Fidela v ústřední zprávě přednesené na I. sjezdu strany před 31 lety. Tehdy řekl: Povstalecká armáda byla duší revoluce. Z jejích vítězných zbraní vzešla svobodná, krásná, sílící a neporazitelná nová vlast. Její vojáci navázali na ušlechtile prolitou krev ze všech bojů za nezávislost a svou vlastní stmelili socialistickou současnost Kuby. Zbraně vyrvané v epickém boji utlačovatelům předali lidu a s lidem splynuli, aby se od těch dob již navždy stali ozbrojeným lidem. V době, kdy později zrozená strana ještě neexistovala, byla spojujícím a sjednocujícím faktorem všeho lidu armáda, která byla zárukou moci pracujících a existence revoluce.

A po založení strany, předvoje naší dělnické třídy, symbolu a syntézy ideálů, tužeb a historie kubánské revoluce od slavných dob La Demajagua až po dnešek, pokračovatelky díla Martího, revoluční strany a neohrožených zakladatelů první Marxisticko-leninské strany Kuby, naše armáda, dědička hrdinství a vlastenecké čistoty Osvobozenecké armády a vítězná pokračovatelka jejích bojů vložila do rukou strany prapory revoluce a od toho okamžiku a navždy se stala její nejvěrnější, nejdisciplinovanější, nejskromnější a neochvějnou následovnicí. Potud Fidelova slova.

Jednota lidu, armády, strany

Také v rámci 50. výročí Revolučních ozbrojených sil je namístě potvrdit monolitickou jednotu lidu, armády a strany. Jednotu, jež za dlouhé roky od revolučního triumfu 10. ledna 1959 zapustila hluboké kořeny. Jednotu, jež je naší hlavní strategickou zbraní, jež umožnila tomuto malému ostrovu odolat a odrazit tolik agresí imperialismu a jeho spojenců. Onu jednotu, o níž se opírá internacionalismus kubánského lidu, a jež vysvětluje hrdinské činy jeho synů v jiných částech světa, v souladu s martíovským výrokem, že vlast je lidstvo.

Prožíváme výjimečný okamžik historie. Mnohým připadalo, že pád socialistického tábora a rozpad Sovětského svazu znamená definitivní porážku mezinárodního revolučního hnutí. Někteří se nám odvážili navrhovat, abychom opustili ideály, jimž celé generace Kubánců zasvětily své životy, zatímco americká vláda s oportunismem jí vlastním podněcovala v posledních letech bezprecedentní eskalaci nepřátelství a agresivity proti Kubě v naději, že zemi ekonomicky udusí a svrhne revoluci zintenzivněním rozvratné práce. V tomto smyslu bylo velkým překvapením a zklamáním pro naše nepřátele, a ještě větším zdrojem obdivu pro většinu utiskovaných, že se stali svědky příkladné pevnosti, vyrovnanosti, zralosti a sebedůvěry, jíž prokázal náš lid v posledních čtyřech měsících.

Prestiž Kuby roste

Navzdory manévrům a tlaku USA a jejich spojenců mezinárodní prestiž Kuby vzrostla, jak dokazuje úspěšné uspořádání 24. vrcholné konference Hnutí nezúčastněných v září v naší metropoli a později rekordní podpora rezoluci odsuzující americkou blokádu proti naší zemi ve Valném shromáždění OSN.

V Latinské Americe přivedla aplikace neoliberálních receptů, prosazených Washingtonem a jejich evropskými partnery, kontinent do tristní situace, kde bohatství oligarchie, úzce spjaté se zahraničním kapitálem, je tváří v tvář chudobě, špatným zdravotním podmínkám a nevzdělanosti, v níž žije většina obyvatelstva, tím urážlivější a potupnější. Latinskoamerické národy v poslední době progresivněji vyjadřují své rozhořčení a odpor ke kapitulantským politikám tradičních stran a vlád, podřizujících se impériu. Lidová a revoluční hnutí sílí a navzdory mnohamilionovým dezinformačním kampaním, vydírání a nestoudnému vměšování Washingtonu, se vedení svých národů ujímají noví a zkušení lídři.

Ekonomická anexe Latinské Ameriky ke Spojeným státům za pomoci ALCA (Celoamerické dohody a volném obchodu) byla odražena a na jejím místě vzniká ve prospěch nemajetných vrstev integrační projekt bolívarské alternativy pro Ameriku (ALBA) navržené prezidentem a bratrem Hugem Chávezem.

Americké fiasko

Nedávné události na mezinárodní scéně svědčí o fiasku dobrodružných politik současné administrativy USA. Lid oné země vyjádřil 7. listopadu u volebních uren odmítnutí strategické koncepce preventivní války, používání lži k ospravedlnění vojenských intervencí, využívání únosu a nezákonného věznění a legalizace používání metod mučení v tzv. válce proti terorismu. Tři roky a sedm měsíců po euforickém a předčasném prohlášení prezidenta Bushe na palubě letadlové lodi o splněné misi v Iráku, se do USA dál vracejí těla mladých amerických vojáků, padlých ve válce motivované ovládnutím energetických zdrojů regionu. Nikdo se neodvažuje předpovědět její konec. Vláda Spojených států stojí na bezvýchodné křižovatce: na jedné straně chápe, že nemůže protahovat okupaci země, a současně připouští, že nemá vytvořeny ani minimální podmínky, aby mohla zemi opustit a přitom mít zabezpečeny své zájmy. Zároveň nezadržitelně narůstá počet mrtvých a zmrzačených obyvatel vtažených do občanské války v důsledku anarchie a bezvládí způsobeného americkou invazí.

USA vyvolaly chaos

Někteří lidé v USA nyní navrhují prostě se stáhnout z chaosu vyvolaného jimi samými. Nevíme, co udělají v tom případě s NATO, které jeho američtí společníci zapletli do afghánského konfliktu, jenž se rovněž stává stále méně kontrolovatelným a stále nebezpečnějším. V očích světa směřuje tzv. křížové tažení proti terorismu nevyhnutelně k pokořující porážce. Stejně jako ve Vietnamu skoncuje americký lid i s těmito zločinnými a nespravedlivými válkami. Doufáme, že úřady se poučí, že válka není řešením narůstajících problémů planety. Že proklamování práva na nezodpovědný útok na 60 nebo více temných koutů světa, i když už ve dvou z nich vězí, ještě více prohlubuje a komplikuje rozpory se zbytkem zemí. Že moc, založená na zastrašování a teroru, nebude nikdy ničím jiným než pomíjivou iluzí a její strašlivé důsledky pro národy včetně amerického jsou nasnadě.

Východisko je v politickém jednání

Jsme přesvědčeni, že východisko z naléhavých konfliktů, jimž lidstvo čelí, není ve válkách, nýbrž v politických řešeních. Nechť tato příležitost poslouží k tomu, abychom znovu deklarovali svou ochotu řešit dlouhý spor mezi USA a Kubou u jednacího stolu, samozřejmě vždy při akceptování našeho statusu země, jenž nepřipouští ani stín pochybnosti o své nezávislosti a zásadách rovnosti, reciprocity, nevměšování a vzájemného respektování. Zatím, téměř po půl století, jsme připraveni trpělivě čekat na okamžik, kdy se v jednání mocenských kruhů ve Washingtonu prosadí zdravý rozum. Nezávisle na tom pokračujeme v konsolidaci vojenské nezranitelnosti národa na základě strategické koncepce všelidové války, kterou jsme začali plánovat a uplatňovat před 25 lety. Tento druh lidové války, jak již opakovaně prokázaly soudobé dějiny, je prostě neporazitelný.

Budeme dále zvyšovat připravenost a bojovou soudržnost pravidelných jednotek i záloh, teritoriálních milicí, výrobních a obranných brigád, a ostatních složek územní obrany včetně stranických, státních a vládních struktur všech úrovní. Budeme připravovat jeviště vojenských operací a rozvíjet komunikace a modernizovat bojové prostředky, abychom zvýšili své bojové kvality a uvedli je do souladu s předpokládaným nasazením v případě agrese. Stejně tak budeme na všech frontách posilovat významnou práci obětavých příslušníků ministerstva vnitra. Ubráníme svobodu kubánského lidu a nezávislost a svrchovanost vlasti za cenu, jaké bude zapotřebí. Se silou, plynoucí ze staletých bojů, a s vlasteneckou pevností, charakterizující náš ušlechtilý a hrdinný lid, spojme svůj hlas a zvolejme: Ať žije Fidel! Ať žije svobodná Kuba!

Převzato z HaNo, 6. prosince 2006, (man)