Otevřené stanovisko humanistické a křesťanské levice (při KSČ-ČSSP) k parlamentním volbám 2006

  V současné chvíli se podle našeho mínění česká společnost nachází v reálné situaci akutní hrozby radikálního politického zvratu směrem doprava – i stupňovaných útoků české pravice proti posledním pozůstatkům faktických práv neprivilegovaných občanů, tj. nezaměstnaných, sociálně vyloučených, stejně jako poctivě pracujících obyvatel naší země. Stupňovaných útoků proti posledním zbytkům sociálních jistot a tzv. sociálního státu, proti občanským a demokratickým právům, jež stále ještě stojí v cestě plné a bezbřehé fašizaci panujícího systému. Co rozumíme touto fašizací, která se v moderní době přirozeně snaží odívat do zcela jiné, „nové“, jakési krypto-fašistické, tj. spíše „utajené“ či dokonce pseudo-demokratické podoby? Páchání či schvalování fyzického násilí proti politickým nebo názorovým odpůrcům, legální výroba a tolerance nehorázných triček s nápisy vyzývajícími ke genocidě osob jiného světonázorového smýšlení, mocenská tendence kriminalizovat, stavět mimo zákon a pronásledovat alternativně smýšlející občany či levicové organizace, vyznačující se kritickým i odmítavým postojem vůči amerikanizaci, militarismu, neoliberálnímu a globálnímu kapitalismu; Dále především štvavá, revanšistická snaha rehabilitovat a dokonce vyznamenávat (!) politické vrahy nebo teroristy (případ Mašínů, atd.) s nelidským poukazem na ideologicko-antikomunistickou argumentaci – to by mohl být pouze drobný taxativní výčet a snad momentálně nejtypičtější charakteristika uvedené fašizující tendence v naší vnitropolitické oblasti. Vůdčí silou, která svojí vlastní politickou aktivitou i orientací se snaží tyto morálně, sociálně i lidsky nelegitimní záměry na české politické scéně legálně prosazovat, je nyní zcela evidentně „občansko-demokratická“ pravice, tj. ODS, spolu se svými potřebnými komplici a skutečně „prodlouženými končetinami“, k nimž zvláště nyní k naší velké lítosti patří nejenom proslulá, konzervativní a homofobní KDU-ČSL, která díky své politice nemá s humanitními či křesťanskými hodnotami člověka nic společného, ale (jak se zákonitě po volbách také otevřeně projeví) bohužel i Strana zelených pod svým současným („pro-odeesáckým“) vedením.

    A čím více bude také v České republice pokračovat a dále se stupňovat již započatý, celoevropský, údajně fatální a „nevyhnutelný“ proces tzv. neoliberálních „reforem“, daňových reforem, asociálních škrtů, gradovaný tlak hyper-kapitálových investorů na „deregulaci“ cen, „racionalizaci“ pracovního trhu, na rostoucí „flexibilitu“ práce (resp. „prekarizaci“ = „zbezprávňování“ pracovní síly v zájmu diktujících globalizátorů), s tím spojený postupný proces drtivého likvidování jakýchkoli sociálních vymožeností nebo práv podle „potřeb“ mimo-národních korporací, jimž se nadále budou vlády bezmocně podřizovat pod hrozbou různých „delokalizací“, tj. přemístění za levnější pracovní silou, atd. – tím větší bude existovat jak pravděpodobnost sociálních nepokojů či „nebezpečí“ různorodých rezistencí proti Systému ze strany moderních plebejců, tak i jistota kritických, doleva tendujících postojů podstatného a rostoucího procenta obyvatel. Proto také ona čím dál zuřivější antikomunistická kampaň, která svým obsahem a významem přesahuje pouhé rámce ryze předvolební hysterie jako takové, nikterak není náhodná.

    Možnost naznačených budoucích anti-systémových rezistencí občanů směřuje dnes mnohem více k aktuálnosti než tomu bylo v letech devadesátých. Vzhledem k tomuto vývoji potřebuje pravice vytvořit takový legální, právní a zákonný rámec pro své neoliberálně-konzervativní i sociálně nelegitimní cíle, který by ji nejenom „nesvazoval ruce“ při efektivní „outsiderizaci“ (=marginalizaci) či dokonce neskrývaných represích proti „nepohodlným“ aktivitám, aktivistům i názorům, nýbrž který by ji naopak za tímto účelem její „ruce“ nejvíce uvolňoval. V současnosti nebezpečí takovýchto bezprostředních represí ještě sice nehrozí, avšak logicky má jít o to, aby tento legální rámec existoval a ve svých postupných „zdokonalováních“ se dotvářel pro budoucnost. Umělá a falešná „legitimizace“ jakékoliv protikomunistické a ve své přirozené tendenci i širší proti-levicové kontaminace českého ovzduší, jejímž mementem jsou například zmíněné antikomunistické přístupy k ultrapravicovým teroristům a mnohonásobným vrahům Mašínům, je pouze plíživým počátkem těch nejperverznějších snů (ale v mnoha ohledech bohužel už nejenom pouze snů) českého pravicového spektra.

    Za této situace doporučují zástupci humanistické a křesťanské levice (při KSČ-ČSSP), všem svým bližním, aby se nadcházejících parlamentních voleb určitě zúčastnili a svým hlasem podpořili některou ze dvou parlamentních politických stran levého spektra, konkrétněji zejména KSČM. Následujme povzbuzujícího příkladu Itálie, kde novodobý samozvaný „duce“ Berlusconi měl téměř všechny mocenské a mediální páky ve svých rukou, neochvějně věřil ve vítězství svého multi-stranického „(demo)fašistického“ slepence, a přesto ho většina Italů, italský lid, účastnící se tamních parlamentních voleb, nakonec poslal ke všem čertům! Pro nás, pro české občany, je nyní ODS se svými lokajskými stranami také v pozici jakéhosi „multi-osobního českého Berlusconiho“. Nyní nejde a jít nesmí o žádné jednotlivé diference, ješitné zahleděnosti, samolibé či „sebe-středné“ hádky, „jedině správné“ názory nebo žabo-myší spory mezi všemožnými konkrétními frakcemi, segmenty nebo stranami na české levici – nyní jde a v nadcházejících parlamentních volbách musí jít než o jediný úkol:

NEDOVOLME PRAVICI, ABY OVLÁDLA POVOLEBNÍ DĚNÍ V NAŠÍ ZEMI !!!

Jménem humanistické a křesťanské levice (při KSČ-ČSSP),

David  Pěcha, 28 let, člen VV (výkonného výboru) strany,

Jitka  Hermannová, 24 let, za ženskou i křesťansko-levicovou frakci