Program KSČ - ČSSP
komunistické strany
československa-československé strany práce
přijatý na xx. sjezdu strany, 24. 2. 2001
KSČ-ČSSP vznikla po dlouhodobém předchozím vývoji dělnického hnutí na ideovém základě klasiků marxismu-leninismu, na základě učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, na základě zkušeností revolučního vývoje komunistických stran zemí světa a mezi nimi i na základě zkušeností předválečné a poválečné KSČ. V době revizionizmu v KSSS po jejím XX. sjezdu rovněž značně přispěla k orientaci zásadových komunistů kritika revizionizmu této strany Albánskou stranou práce a Komunistickou stranou Číny. „Tito jednotlivci“ však tehdy pro svůj nepatrný počet proti záplavě revizionizmu nemohli mít žádné spojení a tím možnost organizované činnosti. Tento stav trval i po „sametové" kontrarevoluci přesto, že existovaly a dosud existují dvě komunistické strany, které jsou však komunistické jen podle jména (KSČM a Štěpánova strana). Ve skutečnosti jsou obě revizionis-tické.
Pro (za daných okolností) nemožnou jednotu s těmito stranami, jež přes opakovanou a dlouhodobou kritiku stále trvají na těchto pozicích, a pro stále stoupající tlak imperialistické globalizace se svými mocenskými nástroji, se rozhodli po delší době porad a spolupráce zásadoví komunisté založit stranu novou, která se bude a musí řídit zásadami ML. Naše strana je nejvyšší formou třídní organizace proletariátu, přední oddíl dělnické třídy působící ve svazku s rolnictvem, inteligencí a ostatními pracujícími - k:
- dobytí politické moci, svržení diktatury buržoazie a ustavení diktatury proletariátu,
- zničení soukromého vlastnictví nástrojů a prostředků výroby,
- obnovení Československé republiky,
- pokračování posílené diktatury proletariátu k plnému vítězství socialismu a postupnému přechodu ke komunismu. Strana je součástí světového komunistického hnutí, jež usiluje o vítězství komunismu na celé planetě.
Celá zkušenost společenského rozvoje ukazuje, že dělnická třída může splnit své historické poslání hrobaře kapitalismu jen za podmínky, že proti síle buržoazie, organizované v národním i mezinárodním měřítku, postaví ještě mocnější sílu své organizace. Proletariát může zvítězit nad buržoazií jen při existenci své revoluční strany, osvobozené od revizionizmu, oportunizmu a reformizmu, nesmiřitelné v poměru k buržoazii a její státní moci. Strana dělnické třídy vzniká zákonitě v chodu třídního boje proletariátu. Je podstatou sjednocení dělnického hnutí s vědeckým socialismem.
Komunistická strana, jako strana revolučního typu, plní ve všech etapách boje své třídy o moc a (později o) socialistickou výstavbu čtyři hlavní funkce:
1/ teoretickou (vypracovává a rozvíjí marxisticko-leninskou teorii)
2/ politickou (vypracovává vnitřní a vnější, ekonomickou a vojenskou, sociální a nacionální politiku)
3/ ideologickou (propagandou a agitací vřazuje masy do boje o moc a dále o socialistickou výstavbu)
4/ organizátorskou (organizuje masy k boji o moc a dále o výstavbu socialismu a komunismu)
Při formování své sociální základny přibírá KSČ-ČSSP do svých řad nejuvědomělejší kádry dělnické třídy, rolnictva, ostatních námezdních zaměstnanců a pracující inteligence, sdílící třídní pozice proletariátu. Jsouce stranou dělnické třídy, zdokonaluje strana neustále takové vlastnosti, vlastní samé dělnické třídě, jako organizovanost, ukázněnost, kolektivismus, proletářský internacionalismus, třídní uvědomění, připravenost k sebeobětování, nekořistění a jiné vlastnosti. Stálý úkol vnitrostranické práce zaujímá u každého komunisty vychovávání k nesmiřitelnosti k oportunizmu a revizionizmu ve všech jejich projevech, důslednému přívrženectví principu proletářského internacionalismu, nejvyššímu stupni organizovanosti, založenému na principech demokratického centralismu a uvědomělé stranické kázně, svornosti a k jednotě stranických řad i nerozbitné spojitosti s masami.
Organizační principy KSČ-ČSSP, zformované ve stanovách, se určují ideově-teoretickou pozicí strany, její třídní podstatou a revolučním charakterem. Reálné formy, v nichž se realizují tyto principy, vyvěrají z konkrétní společensko-politické situace.
Strana považuje za účelné provádění občasných čistek strany od cizích živlů. Strana usiluje, aby se v jejich řadách sjednocovalo vše politický zralé, správné, mravně zdravé a životem prokázané.
Kapitalismus, dosáhnuvší monopolistického stádia svého rozvoje, nemohl rozřešit hlavní protiklad mezi společenským charakterem výroby a soukromokapitalistickou formou vykořisťování přisvojováním si hodnoty nadpráce zaměstnanců. Ohromná většina pracujících světa, zbavená prostředků výroby, je nemilosrdně vykořisťována. Jen nevelkou část pracujících, tzv. „dělnickou aristokracii", buržoazie přikrmuje, vyhrazujíc ji část svého superzisku v zájmu podrývání a rozkolu v dělnickém hnutí. Pokusy rozřešit antagonismus mezi prací a kapitálem cestou státně-monopolistického kapitalismu, řešit problémy sociální nerovnosti, bídy dokonce v rozvinutých kapitalistických zemích, jsou nereálné.
Roste další koncentrace výroby a kapitálu, vytvářející supermonopoly, hrající rozhodnou úlohu nejen v ekonomickém, ale i v politickém životě kapitalistických států a ve světové aréně. Probíhá čím dále plnější slévání nejen bankovního a průmyslového, ale i státního kapitálu. Vytvořil se státně-monopolistický kapitalismus a odpovídající finanční oligarchie s cílem dosáhnout maximálního kapitalistického zisku cestou vykořisťování, ničení a zbídačování nejširších mas pracujících.
Čím dál rozhodnější úlohu hrají mezinárodně-finanční struktury Mezinárodní měnový fond (MMF), Světová banka (SB), Organizace ekonomické spolupráce a rozvoje (OECD) a jiné, zabezpečující finančněekonomické panství ve světě velkých imperialistických států, dosahování monopolistického superzisku, ekonomického potlačení a podmanění jiných, zvláště zaostalých zemí, cestou zvýšeného kurzu dolaru USA, valut vedoucích imperialistických států a snížením měnového kurzu měnových jednotek ekonomicky zaostalých zemí. Byly vytvořeny mezinárodní státní svazky a sjednocení kapitalistických zemí v zájmu stabilizace jejich ekonomiky, „oslabení“ ekonomických krizí, potlačení dělnického hnutí, podmanění a systematického olupování národů. Mezi nimi vládne tzv. „velká sedma", v níž vedoucí role náleží USA, které dosáhly zvláštního statutu monopolní supervelmoci světa. Jako „hnací řemeny" své politiky, spolu s finančně-ekonomickými strukturami, se využívají i různé světové organizace.
Jsou vytvořeny vojensko-politické bloky kapitalistických zemí s cílem zachování a upevnění kapitalistického politického zřízení, potlačování národně-osvobozeneckého hnutí národů, poškozování socialistických zemí a změny jejich ekonomického a politického zřízení, uchvácení cizích území a ustavení světového panství velkých kapitalistických zemí.
Dějiny a zkušenosti lidstva ukázaly, že svazky a vojenské bloky se neutvářejí pro mír, ale pro válku. Zpité svou mocí, vstoupily USA do XXI. století v roli mezinárodního četníka, využívajíce NATO jako klacek a přikrývajíce se heslem jakoby „ochrany práv člověka". Podstata jejich globální strategie je vměšování do vnitřních záležitostí suverénních států a používání vojenské síly, což je ve skutečnosti státním terorismem.
Víc a víc se stávají finanční oligarchii podřízení prezidenti, parlamenty, politické strany a hnutí, mezinárodní organizace. Nová etapa zespolečenštění kapitálů a výroby dovolila hlouběji vtělit do ekonomiky kapitalismu metody plánování, anticyklického regulování, prognózování a ekonomického programování. Barbarství raného neokolonialismu uvolňuje místo upřesněným a zahaleným formám vykořisťování národů zaostalých a závislých zemí. Všemocnost finanční oligarchie se projevuje nejen v přikrmování „dělnické aristokracie" a „střední třídy", ale i jiných vrstev pracujících rozvinutých kapitalistických zemí, tj. provádí se politika „socialismu", což dává pseudokomunistům záminku vydávat a zdůvodňovat teorii konvergence, nálady „švédského modelu socialismu“, atd., zaretušovávat fakt, ze prostředky k provádění této politiky se dosahují především na úkor loupení i supervykořisťování koloniálních a zaostalých zemí. Takováto politika je nasměrována na rozvrácení a rozštěpení dělnické třídy, vytváří masovou základnu oportunismu. Rozbití Sovětského svazu a socialistického tábora přivedlo k přerušení „studené války" a značnému zesílení agresivity imperialismu, především amerického a k reálné hrozbě transformace Ruska a zemí východní Evropy v polokolonie imperialistických mocností, ke vzniku nových a zachování starých válečných ohnisek, představujících hrozbu míru a mezinárodní bezpečnosti.
Ale všeobecná krize kapitalismu se prohlubuje a nezvratný rozvoj tohoto procesu se projevuje jak v ekonomice, tak i v politice světového systému kapitalismu. Narůstají krizové jevy v ekonomice kapitalistických zemí včetně USA, sílí národněosvobozenecké hnutí národů Asie, Afriky a Latinské Ameriky, nezřídka přijímající formy ozbrojeného boje proti potlačování a vykořisťování. A konečně zostření rozporů mezi samými imperialistickými mocnostmi a jejich uskupeními, to vše jsou hlavní příznaky pokračující všestranné, všeobecné krize světového systému kapitalismu. Celý systém imperialismu už dávno dozrál ke světové socialistické revoluci.
Neopomenutelnou podmínkou úspěchu socialistické revoluce v kterékoliv zemi, je revoluční úloha komunistické strany, strany bolševického typu, zbavené nemoci revizionismu a oportunismu. Proto problém boje s oportunismem a revizionismem v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnuti byl a zůstane problémem prvořadé důležitosti. Od toho, dovede-li se mezinárodní komunistické a dělnické hnutí zbavit revizionismu, závisí v rozhodujícím stupni jeho schopnost sehrát přidělenou mu úlohu hlavní hybné a řídicí síly v boji národů proti imperialismu, za světový socialismus a mír.
Do budoucna určuje KSČ-ČSSP za své hlavní úkoly:
dobytí moci v zemi dělnickou třídou,
likvidaci soukromého vlastnictví nástrojů a prostředků výroby, vyloučení vykořisťování člověka člověkem,
nastolení socialistické společnosti,
rozvoj socialismu a vybudování komunismu.
K tomu využije v praxi všechny světové zkušenosti socialistické výstavby, teorii a praxi marxismu-leninismu.
Strana vychází z toho, že realizace těchto úkolů a cílů je možná v několika etapách:
Etapa první
Boj za svržení moci kapitálu, ustavení diktatury proletariátu cestou socialistické revoluce.
Diktatura proletariátu je státní moc dělnické třídy. Je to systém politických, ekonomických, ideologických, sociálních, vědeckých, kulturních, právních norem a pravidel, vyjadřujících zájmy proletariátu, jeho spojenců, rolnictva a pracující inteligence, opírající se o centralizovanou organizaci síly. Diktatura proletariátu se postupně mění v principy komunistického soužití, dobrovolně všemi plněné. Státní formou diktatury proletariátu u nás budou národní výbory jako masová a nejdemokratičtější organizace všech pracujících. Tato forma demokracie nového druhu je demokracií proletářskou, demokracií v zájmu většiny pracujících oproti demokracii uskutečňované v zájmu menšiny, třídy vykořisťovatelů a jejich spojenců a společníků. Ustavit diktaturu proletariátu je možné jen cestou socialistické revoluce, protože buržoasie nikdy a nikomu dobrovolnou či pokojnou cestou moc nedá. Socialistická revoluce může být uskutečněna jen za přítomnosti revoluční situace, nutné znalosti objektivního a subjektivního faktoru a zvláště masově revolučního povstání širokých vrstev pracujících („nuzní nechtějí žít postaru") a faktoru subjektivního - přítomnosti a připravenosti komunistické strany vést rozhodující boj o moc revolučního proletariátu ve svazku s rolnictvem a pracující inteligencí. Při nepřítomnosti revoluční situace musí strana provádět nejširší propagandu a agitaci, šířit myšlenky národních výborů a organizovat boj za dobytí moci národními výbory.
Etapa druhá
Přechodné období od kapitalismu k nastolení vítězství socialistického řádu v ekonomice socialistických společenských vztahů.
Tato etapa bude poměrně dlouhého trvání pro nutnost především převýchovy nepřátelské třídy, jejíž příslušníci dovedou po mnoho let skrývat, ba dovedně přetvářkou a jinými metodami utajovat své skutečné úmysly zvláště za účinné pomoci zahraniční reakce a špionáže, jak nás tomu naučila reálná historie let výstavby socialismu i v našem státě, nejen v zahraničí. V této etapě si musí být komunisté, dělnická třída i její spojenci neustále vědomi Stalinovy poučky, že s výstavbou socialismu se třídní rozpory zostřují, nikoliv zmírňují. KSČ-ČSSP musí bezpodmínečně vycházet z toho, že každá svoboda a demokracie je klamem, když protiřečí osvobození pracujících od jha kapitálu a nezbavuje vykořisťovatele práva vykořisťovat a utlačovat pracující. K tomu je třeba zlomit státní mašinérii obsluhující vykořisťovatele a soustředit u národních výborů všech stupňů zákonodárnou a výkonnou moc a následně změnit všechny právní akty protisocialistického charakteru.
Likvidace soukromého a obnovení společenského vlastnictví prostředků výroby, zavedení dělnicko-rolnické kontroly nad výrobou a rozdělováním.
Znárodnění průmyslu, bank, dopravy, půdy a jejího nitra, předání jich do společenského vlastnictví, obnovení státního monopolu vnějšího obchodu, nacionalizace všech prostředků masové informace. V této etapě je dále nutné upevnění diktatury proletariátu, těsného svazku dělnické třídy, rolnictva a pracující inteligence, při vedoucí roli dělnické třídy. Na této základně zdokonalovat práci národních výborů všech úrovní, rozpracování a přijetí nové ústavy. Obnovení všech práv občanů:
na práci, ochranu zdraví,
vzdělání, odpočinek, sociální zabezpečení,
obydlí, a jiných práv.
Likvidace nezaměstnanosti je nutností. Práce se stane pro každého zdravého dospělého povinností. Přitom se musí strana neustále učit od mas, stále dokazovat svou zralost, stále se očišťovat od kariéristů a vetřelců. Bude uskutečňovat svou vedoucí úlohu přes systém státních orgánů, masové organizace a společnosti pracujících. Bude pomáhat vytváření nejrůznějších spolků, např. mládežnických, ženských, vědeckých, sportovních, literárních, uměleckých, atd. V novém společenském zřízení budou odborové svazy, při ochraně práv a podmínek práce pracujících, zabezpečovat svazek mezi ústředním státním řízením a vrstvami pracujících. Odborové vedení mas bude prostředkem boje s byrokratickými tendencemi státního aparátu a umožní ustavit dělnickou kontrolu nad výsledky výroby.
V ekonomické oblasti bude obnoven systém vědecky plánovaného hospodářství a socialistických zbožně-tržních vztahů, kde se zbožím stávají pouze předměty lidové spotřeby. Tyto vztahy se budou zachovávat, pokud budou zachovány dvě formy vlastnictví, tj. státní a kolektivně družstevní. Po vymizení družstevní formy vlastnictví zbožně - peněžní vztahy odumřou a budou nahrazeny všeobecnou výměnou výrobků, poté, co se plně a důsledně stane hlavním činitelem v hospodářské politice státu všestranný rozvoj nových výrobních sil. Ten bude také hlavním prostředkem k napravení hospodářského rozvratu, způsobeného kontrarevolucí po listopadu 1989. Nová moc bude povolána upevnit plánovací, výkonnou a pracovní disciplínu. Hlavními plánovitě-hodnotitelskými ukazateli se stanou zvýšení produktivity práce a snížení vlastní hodnoty výroby, což vede ke snížení cen a zvýšení kvality výroby. Nejdůležitějším zdrojem zvýšení produktivity práce se stane zavádění pokrokové techniky a technologie do výroby a s tím související přípravy odborných kádrů. Pomáhat v tomto smyslu bude výrobě opět podpora zlepšovatelského hnutí. Rozdělování statků se bude provádět se souhlasem se socialistickým principem: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce“.
Ke stabilizaci ekonomické situace bude nutné provedení měnové reformy, vyloučení zahraniční měny z vnitřního obratu, reformy cen, reformy výdělků všech kategorií pracovníků - s odstraněním rovnostářství a obnovením jednotné státní finanční politiky.
V zemědělství bude KSČ-ČSSP vycházet z toho, že půda a její nitro, lesy, vody, se musejí nacházet ve státním vlastnictví: Protože socialistické zemědělství dostatečně prokázalo celému světu své přednosti, bude obnoveno se svými organizačními formami jako před rokem 1989 ve své podstatě s tím, že musí být dovybaveno novou technikou ke zvýšení zemědělské kultury a úrodností polí. Bude také dále podporováno průmyslové zpracování výrobků přímo v zemědělských podnicích, tj. v zemědělských družstvech a státních statcích. Půda nebude moci být předmětem nákupu nebo prodeje. Ve své politice na vesnici se bude strana opírat o široké masy pracujících, sjednocujíc a spojujíc je přes stranické organizace, odbory, všemožně je sbližujíc s městským obyvatelstvem a upevňujíc tento svazek, vytrhávajíc je tak z vlivu malovlastnických zájmů. Strana bude vystupovat proti jakýmkoliv formám vykořisťovatelských tendencí na vesnici. Stát bude spolupracovat s individuálními hospodářstvími přes zemědělskou kooperaci, kde je individuální hospodaření účelné. Socialistická kooperace bude výhradně pracovní bez využívání nájemné práce. Jí budou zabezpečeny rovné podmínky hospodaření se státními podniky. Stát prokáže praktickou pomoc všem občanům, přejícím si obhospodařovat zemědělské pozemky k zahrádkaření, pokládaje to spolu s individuálním včelařením za jeden ze způsobů posílení zdraví, odpočinku, soužití s přírodou a rodinou. V oblasti národnostních vztahů bude stát posuzovat národnostní otázku v nerozlučné spojitosti s celou otázkou revoluce, s revoluční perspektivou. Konkrétně to znamená, že řešení národnostní otázky je možné jen obnovením socialistického zřízení. Rozdělení Československa, k němuž došlo proti vůli jak českého, tak slovenského národa, bylo zlovolným aktem nejen české a slovenské buržoasie, ale i zahraniční buržoasie po vzoru starořímského hesla divide et impera - rozděl a panuj. Byl porušením práva na sebeurčení obou našich národů. Otázka neúčelnosti oddělení národností se musí řešit v každém zvláštním případě úplně samostatně, z hlediska zájmů třídního boje proletariátu za socialismus. Proti nacionalismu, nacionálnímu šovinismu a rozmanitým formám jejich projevů, např. panslavismu, aj., je nutno postavit třídní solidaritu pracujících. Je nutné neustále vést boj k důslednému a principiálnímu demaskování sionismu, zbraně imperialismu k boji s osvobozeneckým hnutím.
KSČ-ČSSP, jako strana ateistická, zastávající materialistické názory, působí k oddělení církví od státu a škol od církve. Všechna tradiční náboženství mají rovná práva, sféra jejich činnosti se omezuje na čistě náboženské otázky. Každé nepřátelství mezi náboženstvími se bude stíhat zákonem. Každý občan má práva na vyznání jakéhokoliv náboženství nebo žádného. KSČ-ČSSP je přesvědčena o tom, že aktivní účast pracujících ve veřejné hospodářské a kulturní činnosti povede k postupnému odumírání náboženských předsudků. Urážení náboženských citů občanů, vedoucí k náboženskému fanatismu, je nepřípustné.
V oblasti sociální politiky bude strana vést svoji činnost v zájmu lidí práce cestou přetváření ekonomiky, zaručujíc každému právo na práci. Bude likvidována nezaměstnanost, bída, tuláctví, dětská zanedbanost, šíření prodeje a požívání drog, prostituce bude zakázána a dle zákona stíhána. Bude zabezpečeno bezplatné školství na všech stupních škol, bezplatné zdravotnictví a náležité důchodové a sociální zabezpečení. Bude provedena revize všech nemovitostí a všechny nezákonným způsobem získané nemovitosti budou vyvlastněny státem k využití ke společenským potřebám. Prvořadým úkolem státu bude řešení bytového problému v zájmu spokojeného života především mladých rodin, čímž bude zároveň řešen i populační problém. Stát poskytne podporu pro činnost družstev využívajících dobrovolné práce penzistů, invalidů a jiných občanů s omezenou pracovní činností.
V oblasti vojenství bude stát usilovat o mír a přátelství mezi národy, ale nebude omezovat adekvátní prostředky výstavbě a vybavenosti moderní bojeschopné armády, vytvořené k bránění diktatury proletariátu. Ozbrojené síly budou reorganizovány a zformovány z počtu socialismu oddaných osob a dobrovolníků z řad dělníků a rolníků. Budou mít přísně lidový charakter. Vojenská služba a předvojenská příprava bude pro všechny obyvatele státu mužského pohlaví povinná. K nastolení uvědomělé vojenské kázně, výchovy příslušníků ozbrojených sil v duchu oddanosti věci proletariátu, bude v ozbrojených silách zaveden institut politických komisařů z řad politicky uvědomělých, vzdělaných komunistů.
KSČ-ČSSP je věrná politice upevnění míru a mezinárodní bezpečnosti. Je přesvědčena, že socialismu není třeba války, aby dokázal své historické předurčení a objektivní převahu nad kapitalismem. Ve spojení a spolupráci se všemi oddíly světového komunistického hnutí, vidí strana nejdůležitější podmínku v boji proti útokům mezinárodního kapitálu, za vítězství marxismu-leninismu a komunistických ideálů.
KSČ-ČSSP straní likvidaci jaderných zbraní a jiných zbraní masového ničení a bude rozhodně odporovat podněcovatelům nové světové války, dosahujíc jejich izolace a neutralizace cestou společných činů mírumilovných sil. Po obnovení socialistického zřízení v naší zemi bude politika mírového soužití s kapitalistickými zeměmi obnovena. Tato politika, chápaná jako forma třídního boje v oblasti mezinárodních vztahů, avšak v dialektickém působení s principy proletářského internacionalismu, bude sloužit jako pevný základ mezinárodního míru, jako nejdůležitější záruka upevnění kolektivní bezpečnosti národů.
Vystupujíc důsledně k ochraně a respektování neodňatelných práv a svobod člověka, zdůrazňuje KSČ-ČSSP pozornost třídnímu charakteru „práv a svobod člověka". Při posuzování této problematiky v OSN a jiných mezinárodních organizacích, bude socialistický stát ostřeji odhalovat zvláště takové kapitalismu vlastní jevy, jako nezaměstnanost, problém imigrantů, ignorování sociálních podmínek života lidí, atp. Dělnicko-rolnický stát bude rozhodně zamezovat pokusy využívání problémů „práv člověka" pro vměšování do vnitřních věcí států.
Velkou aktuálnost získává objasnění nezvratnosti leninského učení o imperialismu jako nejvyšším a posledním stadiu kapitalismu, odhalení agresivní podstaty imperialismu a nových jejích forem v současných podmínkách, včetně oblasti mezinárodních vztahů.
Etapa čtvrtá
Nejdůležitější principy komunismu byly teoreticky zpracovány K. Marxem a B. Engelsem v 2. pol. XIX. století na základě jimi odhalených objektivních zákonů společenského rozvoje. Poprvé dostaly principy komunismu praktické uskutečnění a další vývoj v průběhu VŘSR a socialistické výstavby v SSSR na základě tvůrčího rozvoje marxistické teorie V. I. Leninem a J. V. Stalinem.
K. Marx a B. Engels ve svých pracích dokázali, že socialistické zřízení zákonitě vyrůstá z kapitalismu na základě velkého strojního průmyslu, rodícího dělnickou třídu, společenskou sílu plně zainteresovanou na socialistickém přetvoření společnosti, zmezinárodnění života národů všech zemí.
Ekonomickou základnu socialistické společnosti tvoří společenské vlastnictví zařízení a prostředků výroby, politickou organizaci – především rady (- dělnických a rolnických poslanců, lidové rady, lidové výbory, národní výbory, sověty, apod.).
Za socialismu (první fáze komunismu) společenské vlastnictví vystupuje ve dvou formách:
státní,
družstevní.
Předměty a služby individuální a rodinné spotřeby představují osobní vlastnictví občanů.
„Mezi kapitalistickou a komunistickou společností leží období revoluční přeměny první v druhou. Tomuto období odpovídá i politicky přechodné období a stát tohoto přechodného období nemůže být ničím jiným než revoluční diktaturou proletariátu". (K. Marx)
„Ekonomickými zákony socialismu jsou:
l/ Plánovité, proporcionální rozvíjení národního hospodářství, rozdělování podle práce a z veřejných fondů spotřeby, převažující růst výroby prostředků výroby, zabezpečující nepřerušovaný růst celé společenské výroby, zákon trvalého růstu produktivity práce a jiné. Hlavní ekonomický zákon socialismu:
2/ Zákon maximálního uspokojování neustále rostoucích materiálních a kulturních potřeb celé společnosti cestou nepřetržitého růstu a zdokonalování socialistické výroby na základě nejvyšší techniky." (J. V. Stalin)
„V nejvyšší fázi komunistické společnosti, až už jednotlivci nebudou v zotročujícím područí dělby práce a až tedy zmizí i protiklad mezi duševní a tělesnou prací; až práce přestane být pouhým prostředkem k životu a stane se sama první životní potřebou, až spolu s všestranným rozvojem individuí vyrostou i výrobní síly a všecky zdroje společenského bohatství potečou plným proudem, jen tehdy bude možné úplně překonat úzký horizont buržoasního práva a společnost bude moci napsat na svůj prapor: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb!" (K. Marx)
V zemi zvítězivšího socialismu bude rozpracován konkrétní program přechodu k vyšší fázi nové společensko-ekonomické formace – k plnému komunismu.
„Komunisté pokládají za opovrženíhodnou věc skrývat své názory a záměry. Otevřeně prohlašují, že jejich cíle mohou být dosaženy jen cestou násilného svržení celého dosavadního společenského zřízení…“ (Manifest KS)
Ostatní Programové dokumenty KSČ-ČSSP:
Poznámky:
Stanovy KSČ-ČSSP byly vytvořeny na základě změn a transformací XX. sjezdu KSČ-ČSSP z dosavadně platných stanov KSČ a byly vytištěny samostatně.
Výkonný výbor (VV)
KSČ-ČSSP
SOCIALISMUS MOHL PROHRÁT BITVU, NEBUDE VŠAK NIKDY PORAŽEN !