O naší straně

(Spojením dvou marxisticko-leninských stran vzniká Komunistická strana Československa-Československá strana práce (KSČ-ČSSP).)

Od kontrarevolučního převratu v roce 1989 proběhly v bývalém Československu a v dnešní České republice významné společenské a ekonomické změny, podmíněné pádem socialismu a nástupem reakce. Složitý a rozporuplný vývoj prodělala i původní Komunistická strana Československa (KSČ). Předně se ukázalo, že komunistů bylo v této straně do konce roku 1989 jen mizivé procento – většina tehdejších členů strany byla jen „u komunistů“ - zřetelně se to projevilo masovým úbytkem členů.

Polistopadová KSČ se postupně „transformovala“ ve standartní parlamentní stranu, změnila svůj název na Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM), odvrhla základní principy marxismu-leninismu – třídní boj, diktaturu proletariátu, revolučnost, a stala se tak v rámci současného politického spektra stranou „eurokomunistickou“. Marxisté-leninisté ještě v první polovině 90.let na půdě KSČM usilovali o změnu tohoto kurzu, organizovali se na základě platformy „Za socialismus“, nicméně nebyli úspěšní.

Mezi komunisty hrála významnou roli osobnost známého předlistopadového funkcionáře M. Štěpána. M. Štěpán byl jako jeden z mála odsouzen ve vykonstruovaném procesu jako symbol předlistopadového režimu k několikaletému vězení. Po propuštění kolem sebe shromáždil marxisticko-leninsky smýšlející komunisty a inicioval založení Strany československých komunistů (SČK). Členy této strany se stali především opravdoví a ryzí komunisté, ale bohužel i takoví, kteří jimi ve skutečnosti nebyli.

SČK, později přejmenovaná na KSČ, se stále zřetelněji stávala stranou jednoho muže – M. Štěpána. Pocit křivdy, který tento politik v sobě nese, spolu s neukojenými mocenskými ambicemi, které mu „překazil“ sametový převrat, není dobrým základem pro očekávaný zásadní a pevný komunistický postoj tohoto bývalého perestrojkového favorita. Bezkoncepčnost a politická zmatenost má u M. Štěpána mnoho projevů, kterými se rád prezentuje na veřejnosti i ve své straně:

obdiv ke svým bývalým kamarádům A. Kwasniewskému a G. Hornovi – „levice v Polsku a v Maďarsku vládne (vládla)“
v roce 1996 našel svého souputníka, „na kterého je nutno se orientovat“, v generálu Lebeďovi
navázané styky s reformními a revizionistickými komunistickými stranami v Rusku
vyjádření, že VKSB „má celkem dobré analytické materiály“, ale „jinak je to bezvýznamná politická strana bez perspektivy“
jedním z předlistopadových negativ v KSČ byl „stalinismus“
usilovná a mnoholetá snaha o spojení SČK (KSČ) s reformistickou KSČM … a mnoho dalších obdobných politických „kroků“.

Někteří komunisté v SČK (KSČ), tyto chybné kroky kritizovali a následně zjistili, že další z komunistických principů – kritika a sebekritika – M. Štěpánovi a jeho klice lidí okolo něj vůbec nic neříká. Naopak, jejich kritika vyvolala u M. Štěpána a jeho věrných takové reakce, jako je – potlačování a omezování diskuse, vyhrožování, nejrůznější manipulace a zákulisní jednání a dokonce i vylučování ze strany.

Část těchto „kritiků“ ze strany vystoupila a rozhodla se založit autentickou komunistickou stranu, dodržující základní a dobře osvědčené komunistické principy, ty, které v historii komunismu slavily úspěchy v boji za lepší společnost. Tito komunisté založili v roce 1999 Československou stranu práce (ČSSP) – zvolený název měl mimo jiné odlišit komunisty od „komunistů“, v historii některých komunistických stran je pro takovýto postup několik příkladů.

V SČK (KSČ) však vývoj akceleroval. M. Štěpán se svými několika „věrnými“ se opět dostal do zásadního sporu s další skupinou – byly mu opětovně vytýkány četné chyby a zavádění metod a postupů, které snad má přímo v krvi – např. byrokratismus, samolibost a kariérismus. Navíc, mezi některými členy sílilo podezření, že M. Štěpán hraje dvojí hru a je „v cizích službách“. Tito členové informovali velvyslanectví několika zemí o podivných aktivitách M. Štěpána. Protože opravdovým komunistům je jasné, že tříštění komunistických sil je ku prospěchu reakce – byl dne 24.února 2001 svolán mimořádný sjezd KSČ (SČK), na kterém se spojila KSČ (SČK) s Československou stranou práce (ČSSP) ve stranu KSČ-ČSSP. Sjezd KSČ-ČSSP zároveň zvolil vedení strany již bez M. Štěpána.

Vážení soudruzi, KSČ-ČSSP se hlásí ke dvěma významným dokumentům, sjednocujícím marxisticko-leninské strany, k Pchjongjangské výzvě a k Bruselské deklaraci.

Litujeme, že ještě v tomto roce se nemůžeme zúčastnit bruselského semináře – ale přejeme Vám hlavně sílu, optimismus a co nejvíce jednoty v boji s naším společným nepřítelem – imperialismem v globálním hávu.