NAŠE STRANA JE PEVNÁ JAKO ŽULA

PROJEV  S. M. KIROVA, PRONESENÝ NA RUDÉM NÁMĚSTÍ 31.1.1934

Soudruzi dělníci, dělnice našeho rudého hlavního města!

Z pověření XVII. sjezdu naší strany bolševiků vám tlumočím plamenný pozdrav.

Soudruzi, sjezd naší strany shrnuje výsledky  velké práce, kterou vykonala dělnická třída ve svazku s naším pracujícím rolnictvem pod vedením komunistické strany za více jak tři roky. Sjezd konstatuje znovu a znovu, jak spolehlivá, správná a tvůrčí byla generální linie strany, linie výstavby socializmu v naší zemi.

Ze všech částí veliké sovětské země se shromáždili představitelé naší leninské komunistické strany a všichni říkají, že v naší sovětské zemi není jediného koutu, kde by nekypěla nová komunistická bolševická práce, budující nový socialistický život. Nejen v nejdůležitějších městech naší země, ale i ve městech, jejichž jména nebyla široce známe, vznikají ohniska socialistického budování, továrny a závody. Tam, kde byly včera pouště, neobývaná místa, se dnes rodí průmyslové giganty.

Na základě obrovských vymožeností našeho socialistického průmyslu, který přinesl ohromné technické prostředky, jsme za tuto dobu dovedli obrátit naší vesnici do nových kolchozních kolejí. Tato ohromná vymoženost byla novým základem k ještě pevnějšímu utvrzení svazku dělníků a rolníků v naší zemi.

Soudruzi, to vše dohromady upevnilo v ohromné míře obranyschopnost našeho Sovětského svazu, povzneslo autoritu naší země v celém světě.

Hlavní a nejobtížnější, největší úspěch naší strany a naší dělnické třídy tkví, soudruzi, v tom, že jsme dovedli v posledních letech definitivně i s kořenem zničit ty základy, ze kterých mohl vyrůst a rozvíjet se kapitalizmus na vesnici. Tím jsme rozhodně navždy pohřbili v minulosti staré prokletí vykořisťovatelské velkostatkářsko-buržoazní zřízení… v minulosti nejednou pozvedli dělníci prapor povstání… nejtíže řešitelným úkolem pro ně byla rolnická otázka. Protože nebyla  vyřešena tato otázka, byla v krvi utopena Pařížská komuna… Tuto otázku vyřešila však ta strana, kterou vytvořil, vypěstoval a vychoval největší z vůdců všech dob, u jehož hrobu jsme se dnes sešli. Tuto otázku vyřešila naše Všesvazová komunistická strana, vedené nejlepším lenincem, soudruhem Stalinem…

Máme takovou stranu, která nesklání svou bolševickou hlavu před žádným nebezpečím a obtížemi, vznikajícími uvnitř našeho státu i za jeho hranicemi. Naše strana je pevná jako žula. Naše strana je jednotná, nedělitelná jako monolit…

Naše vítězství jsou veliká… leč kolem nás, soudruzi, stále ještě žije, existuje… nepřátelský kapitalistický svět, který vrhá do boje proti sílícímu komunizmu poslední síly. Na náměstích pálí fašisté Marxova, Engelsova, Leninova a Stalinova díla, zapomínajíce, že v milionech srdcí pracujících a utlačených se pevně uchytilo učení  našich velkých vůdců, zakladatelů marxizmu-leninizmu…

Tento projev, ještě jednou uvedu, přednesl S.M.Kirov dne 31.1.1934. Právě za deset měsíců, přesně, dne 1.12.1934 odpoledne kráčel S.M.Kirov v ústavu Smolného chodbou, obloženou mramorem, když tu najednou, ve 4 hodiny 27 minut, z vedlejší chodby vyskočil muž, přitiskl mu revolver na týl jeho hlavy a vystřelil. Ve 4 hodiny 30 minut byl S.M.Kirov mrtev.

Tuto vraždu spáchal Leonid Nikolajev. Po činu se snažil prchnout a zastřelit se, ale bylo mu v tom zabráněno. Dne 28.prosince 1934 byl souzen vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR. „Když jsem zastřelil Kirova,“ vypovídal Nikolajev, „uvažoval jsem takto: Náš výstřel musí být signálem k výbuchu, k povstání země proti Všesvazové komunistické straně (bolševiků) a proti sovětské vládě…“ Vojenské kolegium odsoudilo Nikolajeva k smrti zastřelením…

Za dva týdny po soudu nad Nikolajevem stáli před leningradským soudem Grigorij Zinověv, Lev Kameněv a několik dalších osob…

… Zinověva a Kameněva zatýkali čtyři muži z NKVD – z orgánu odpovědným za vnitřní bezpečnost SSSR. Počínali si při tom zcela neobvykle. Nejenže neprovedli prohlídku v bytě a nepátrali po podezřelém nebo usvědčujícím materiálu; oni dokonce Zinověvovi a Kameněvovi dovolili zničit mnoho usvědčujících důkazů… Ještě pozoruhodnější  byli tito lidé z NKVD tím, co vlastně byli. Molčanov a Bulanov byli sami tajnými členy trockistko-pravičáckého spikleneckého aparátu. Paukert a Volič byli německými agenty. Tyto čtyři muže vybral Henry G.Jagoda, předseda NKVD.

Tuto část převzal písař z knihy Velké spiknutí. Zpracovali jí američtí autoři: Michael Sayers a Albert E.Kahn. Byla vydána v roce 1946 nakladatelstvím Boni a Gaer v New Yorku. Česky byla tato kniha vydána nakladatelstvím Svoboda, Praha, 1949.

Za těžkých, velmi těžkých podmínek se budoval socializmus. A to nejen v Sovětském svazu. To nás nepřekvapuje, to chápeme. V.I.Lenin to vysvětluje:

„Ruská revoluce roku 1905… Byla to řada bitev všech nespokojených tříd, skupin a živlů obyvatelstva. Mezi nimi byly masy s nejprimitivnějšími předsudky, s nejnejasnějšími a nejfantastičtějšími cíli boje, byly mezi nimi skupiny, které braly japonské peníze, byli mezi nimi spekulanti a dobrodruzi atd. Objektivně toto hnutí mas drtilo carizmus a klestilo cestu demokracii, a proto se mu postavili do čela třídně uvědomělí dělníci.

Kdo očekává ‚čistou‘ revoluci, ten se ji nikdy nedočká. Taková člověk je revolucionářem slovy a nemá a skutečné revoluci ani potuchy.“ (V.I.Lenin, Spisy, sv. 22, str. 382 a 383).

S tím musíme zákonitě vzít na vědomí i zradu. A to nejen H.G.Jagody nebo A.S.Chruščova, který v tajném projevu bývalým, delegátům XX.sjezdu KSSS tvrdil mimo jiné:“ Je třeba říct, že okolnosti spojené se zavražděním soudruha Kirova jsou dodnes obestřeny mnoha nejasnostmi a záhadami a vyžadují, aby byly co nejdůkladněji prošetřeny…“ N.S.Chruščov měl moc plně v rukou tři roky před tímto vystoupením a osm let po tomto vystoupení, ale nic ve věci objasnění okolností vraždy na S.M.Kirovovi přešetřit nenechal. Vždycky se jen opíral o prázdný, ale útočný výrok; právě takový, jaký praktikuje jen revizionizmus a jeho spojenci; ze kterých buržoazii nelze vyloučit.