K článku „O co jde aneb zastírací manévr pravice“, HaNo 23. prosince 2005

  Autorem výše uvedeného článku je V. Filip, předseda ÚV KSČM. Filip  v tomto článku kritizuje autory zákona „Zákazu propagace komunistické ideologie“ senátory Štětinu a Mejstříka. Podle něj totiž autoři myšlenek zákazu propagace komunistické ideologie vycházejí z toho, „že komunisté jsou připraveni uskutečnit systémovou  změnu násilným převratem, jakousi novou bolševickou revoluci! Autoři těchto myšlenek pochopitelně vědí, že to nehrozí“.  Podle V. Filipa nejsou pravdivé důvody , které uvádějí, ale smyslem tohoto manévru je diskretizace  dnešní KSČM. V. Filip má pravdu v tom, že od  současné KSČM  opravdu nehrozí nebezpečí  nové revoluce. Pokud by se objevila v programu  KSČM  jen zmínka o této možnosti tak by si u lokajů současné  buržoazie značně uškodila. V. Filip dále uvádí: “Cílem dnešní KSČM je skutečná systémová změna“, neuvádí však co  tato změna představuje, ale podle M. Ransdorfa táto změna neznamená změnu vlastnických vztahů. Názor europoslance a místopředsedy KSČM nikdo z vedení KSČM nekritizoval, z čehož vyplývá, že existuje kolektivní souhlas s jeho názorem. Dále V. Filip pokračuje: „ …které by  ale bylo dosaženo (systémové změny), bez násilí, přesně  podle představ  Marxe s Engelsem představující si socialismus jako nejvyšší demokracii vůbec podporovanou  většinou národa té, které země“.

Jenže. V. Filip nemá pravdu v tom, že Marx a Engels chtěli uskutečnit socialismus bez změny vlastnických vztahu výrobních prostředků a tím způsobem podle představ V. Filipa. V Manifestu komunistické strany v II. kapitole se mj. uvádí: Všechny vlastnické vztahy byly v dějinách podrobeny stálému střídání, stále změně… Komunismus se vyznačuje nikoliv odstraněním vlastnictví vůbec, nýbrž odstraněním vlastnictví buržoazního. Avšak moderní buržoazní soukromé vlastnictví je posledním a nejúplnějším výrazem výroby s přivlastňováním výrobku, které spočívá na třídních protikladech, na vykořisťování druhými. V tom smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: Zrušení soukromého vlastnictví“.  Z toho co bylo uvedeno z Manifestu komunistické strany“, je zřejmé, že tvrzení V. Filipa: „naším cílem není proto obecné znárodňování, ale co nejvyšší angažovanost lidí a co největší podíl na řízení věcí společných“. Toto tvrzení je v rozporu s názory K. Marxe a B. Engelse, ale i s historickou zkušeností např. samotného SSSR. Vždyť SSSR i přes původní zaostalost carského Ruska, přes značné lidské a materielní ztráty  za II. Světové války se dostal na vysokou úroveň. Vždyť to byl SSSR, který zachránil Slovany  před genocidou  německého fašizmu, a tento socialistický stát chtěla buržoazie rukou německého imperializmu likvidovat a proto byl německý fašizmus od jeho vzniku až do začátku II. světové války otevřeně buržoazii západních velmocí podporován a to včetně  oficiálních politiků. Podobné jako úspěchy SSSR ve výstavbě socialismu byly i úspěchy v ČSR a v ČSSR. Národní důchod od r. 1913, který bereme za 100%  a který se v podstatě do až do roku 1945 nezměnil, v roce 1989 vzrostl na 800 % a to za existence tvrdého hospodářského embarga ze strany tzv. západních demokracií. Růstu dochází od o doby, kdy se stal předsedou vlády Klement Gottwald. To se po kontrarevoluci (1989) nestalo. Naopak nastal prudký pokles  průmyslové výroby v roce 1993 na 66 % oproti roku 1988, dokonce ve stavebnictví na 59% a v zemědělství činil pokles v roce 1994  72%. V současné době i když byl pokles zastaven a nastal nepatrný růst, úroveň výroby ještě nedosahuje úrovně z roku 1989. V decimovaném zemědělství, již v dohledné době nebude dosaženo úrovně roku 1989.

Z toho je zřejmé, že angažovanost za éry socialismu nebyla malá, ale právě naopak, a že se na tom podílely nové  tj. socialistické výrobní vztahy, ale co je podstatné, angažovanost byla využita ve prospěch pracujících lidí. V. Filip tato pozitiva nevidí. Podle něj : „ Politický režim, který se nazýval socialismem, žel nemohl uspět. Model odpovídající situaci v porevolučním Rusku byl implantován do podmínek druhé poloviny XX. století; tak i k nám, nedokázal splnit představy lidí, když minula poválečná léta…“.

V. Filip má tedy pochybnosti o tom zda to byl socialismus. Jenže jednotlivé etapy  ve vývoji společnosti jenž nazýváme společenskoekonomickými formacemi se odlišují podle toho jaké jsou výrobní vztahy, Ty jsou určeny formou vlastnictví výrobních prostředků. V minulém režimu existovalo socialistické vlastnictví výrobních prostředků. Socialistické vlastnictví výrobních prostředků  odstraňuje vykořisťování člověka člověkem. Vykořisťování člověka člověkem v minulém režimu nebylo. Takže není pochybnosti o tom, že to socialismus byl. I když by šlo diskutovat o tom jakého stupně socialismus dosáhl, Co se týká představ lidí byly v minulosti různé, ale různé jsou i v současnosti. V Mnoha případech byly živeny  západní propagandou, ale i reformními komunisty z roku 1968, ke kterým se hlásí někteří politici  KSČM. např. M. Ransdorf, ale veřejně se k nim přihlásil i M. Grebeníček. Představy o minulosti a o budoucnosti u V. Filipa jsou zřejmě obdobné představám reformních komunistů, kteří se ve své většině přiklonili v roce 1989 ke kontrarevoluci. Mezi ně patřil např. O. Šik, který byl dokonce i ekonomickým poradcem někdejšího prezidenta V. Havla. K reformním komunistům se hlásil i  Dubček

V. Filip horuje (nejen on) proto, aby stejná práva měla rozdílná forma vlastnictví. Z dějin utopistického socialismu je známo, že již v minulosti  byly uskutečněné socialistické a komunistické systémy, sytém S. Simonův, Fourierův, Owanův  - jak je uvedeno MF KS. Samozřejmě, že musely tyto systémy ztroskotat. Tito utopisté zavrhují jakékoliv revoluční akce, chtějí dosíci svého cíle pokojnou cestou a pokoušejí se drobnými, samozřejmě selhávajícími pokusy a moci  příkladu proklestiti cestu k novému společenskému evangeliu.

V. Filip a jeho přívrženci se vlastně svou představou o pluralitě vlastnických vztahů a způsobu uskutečnění společenských přeměn vracejí k představám utopických socialistů.

B. Engels v díle „Vývoj socialismu od utopie k vědě“ uvádí: „S převzetím výrobních prostředků společnosti je odstraněna zbožní výroba, a tím vláda výrobků nad výrobci, Anarchie ve společenské výrobě je nahrazena plánovitou, uvědomělou organizaci. Boj o individuální existenci ustává“.

Plánovitá výroba za existence soukromých výrobních prostředků je neuskutečnitelná. To by soukromý vlastník nepřipustil a na jeho straně byli i imperialisté. Jenže jak je zřejmé, je plánování podle B. Engelse i K. Marxe důležitou podmínkou (základní) existence  socialismu. Takže požadavek stejných práv pro rozdílná vlastnictví jak požaduje V. Filip  je podle k. Marxe a B. Engelse čirou utopií  a dalo by se to dokázat i na základě nedávné historie současnosti.

Dále V. Filip nemá pravdu v tom, že cílem pravice reprezentované senátory Štětinou a Mejstříkem je jen zastírací manévr pravice. Jejich cílem je ve skutečnosti zatlačit KSČM na pozice soc.demokratismu a teprve tím ji zdiskretizovat v očích dělníků a pokrokové inteligence.

KSČM by se neměla  jen bránit a ustupovat fašizujícím tendencím, ale ukázat, že to co chtějí oba senátoři již uskutečnil A. Hitler v tehdejším Německu a to ve prospěch jak  německé , ale i světové buržoazie.  Podobně i československá buržoazie, která měla blízko k fašizmu, zakázala v roce 1938 KSČ ačkoliv KSČ nebyla žádným nebezpečím pro ČSR! KSČM by měla odhalovat senátory Štětinu a Mejstříka, kteří se neštítí jako lokajové buržoazie používat těch samých prostředků proti pokrokové společnosti jaké použil A. Hitler!

6. 1. . 2006 Horymír