POLITICKÝ SEKRETARIÁT ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KSČ
Přísně tajné!
11421/8 Číslo pořadu: 19
K bodu: Žaloba na skupinu buržoasních nacionalistů na Slovensku (Husák a spol.)
Ministr vnitra předkládá návrh žaloby na skupinu buržoasních nacionalistu na Slovensku. Ve skupině jsou dr. Gustav Husák, Ladislav Novomeský, dr. Daniel Okáli, dr. Ivan Horváth a Ladislav Holdoš. Obvinění jsou žalování z provádění trestných činů velezrady, sabotáže a Horváth a Holdoš též z trestného činu vyzvědačství.
Podává: s. Barák
4. března 1954.
Počet listů: 36.
Návrh usnesení:
Politický sekretariát ÚV KSČ
Provede s. Aleš, s. dr. Škoda, s. Barák, s. Kopecký
11421
Nejvyššímu soudu
v Praze
ŽALOBA
Generální prokurátor v Praze
žaluje
rozvratnou skupinu buržoasních nacionalistu na Slovensku
všechny t. č. ve vazbě
z toho, že jako buržoasně nacionalističtí zrádci a nepřátelé čs. pracujícího lidu, lidově demokratického zřízení a socialismu ve službách západních imperialistů ve spojení s protistátním spikleneckým centrem, vedeným Rudolfem SLÁNSKÝM, vytvořili rozvratnou buržoasně nacionalistickou skupinu na Slovensku a takto společně prováděli trestné činy velezrady, sabotáže a obvinění HORVÁTH a HOLDOŠ též trestný čin vyzvědačství.
Obviněná skupina buržoasních nacionalistu v období, kdy český a slovenský národ po staletém boji za národní osvobození a po dlouhém boji za svržení vykořisťovatelů přistoupil k budování nového československého státu, vyvíjela trestnou činnost proti národním a státním zájmům slovenského lidu, proti bezpečnosti a jednotě společného československého státu. Podmínky pro vítězné ukončení tohoto boje vytvořilo vítězství Sovětského svazu ve druhé světové válce a osvobození Československa vítěznou Sovětskou armádou. Český a slovenský lid si vybojoval ve svém státě moc a vstoupil na cestu lidové demokracie a budování socialismu. Vítězství pracujícího lidu vytvořilo v novém lidově demokratickém státě nové podmínky pro úpravu poměru českého a slovenského národa v duchu rovnoprávnosti.
Československá republika byla obnovena jako společný, jednotný stát dvou rovnoprávních národů - národa českého a slovenského. Slováci se stali pány ve své zemi stejně tak, jako Češi ve své národní domovině. Uskutečněním zásady rovného s rovným byl učiněn jednou pro vždy konec všem starým sporům, které kalily dobrý poměr a bratrské soužití obou národů.
Jako orgány státní moci na území Slovenska byly potvrzeny Košickým vládním programem a zakotveny Ústavou 9. května slovenské národní orgány - Slovenská národní rada a Sbor pověřenců. Zástupci slovenského národa zaujali význačné místo ve společných nejvyšších orgánech republiky - v Národním shromáždění a ve vládě. Slovenským národním orgánům připadl úkol spolu s vládou Republiky a ostatními orgány státu usilovat o to, aby za pomoci českého pracujícího lidu byly co nejrychleji odstraněny důsledky zaostávání Slovenska na poli hospodářském, sociálním i kulturním. To byla cesta, kterou nastoupil pracující lid, aby zajistil svobodný a šťastný rozvoj obou národů.
Proti této cestě českého a slovenského pracujícího lidu se postavila za podpory a podle pokynů západních imperialistů česká i slovenská buržoasie, která se snažila ze všech sil a všemi prostředky zabránit štěstí a blahobytu pracujícího lidu a rozbít jednotu lidu obou národů..
Česká i slovenská buržoasie vždy viděla nebezpečí, které hrozilo její moci z jednoty české i slovenské dělnické třídy, českého i slovenského pracujícího lidu, nevyřešila v předmnichovské republice otázku poměru obou národů a snažila se třídní rozpory kapitalistického řádu halit do sporů nacionálních a odvádět pozornost pracujících od skutečných příčin jejich bídy. V období Mnichova, z obav před mohutným lidovým hnutím obou národů, zradila společné zájmy lidu a vydala republiku nacistickým okupantům a s nacistickou pomocí vytvořila fašistický „Slovenský stát". Rozpory, které byly mezi českou a slovenskou buržoasií, ustoupily vždy do pozadí, jakmile šlo o boj proti pracujícímu lidu. Tato vzájemná spolupráce buržoasie obou národů se uplatnila opět, a to v zesílené míře v období boje za osvobození, a zejména pak v období boje buržoasie proti lidově demokratickému Československu.
V období do února 1948 slovenská reakční buržoasie pod vedením zrádců LETTRICHA, URSÍNYHO a spol. byla ve svých úkladech proti lidově demokratickému státu přímo podporována českou buržoasií v čele s BENEŠEM, ZENKLEM a ŠRÁMKEM. Společným úkolem těchto zrádců bylo pod přímým vedením a ve spojení se západními imperialisty brzdit Slovensko v jeho lidově demokratickém vývoji, posilovat na Slovensku posice kapitalismu, postupně separovat Slovensko a později je odtrhnout od českých zemí a tak vytvořit předpoklady pro návrat ke kapitalistickému řádu.
Obvinění HUSÁK, NOVOMESKÝ, OKÁLI, HORVÁTH a HOLDOŠ se jako buržoasní nacionalisté odtrhli od dělnické třídy, od pracujícího lidu Slovenska a napomáhali reakční buržoasii v jejích temných cílech. Ideologický kořen jejich zrady věci pracujícího lidu Slovenska tkví v tom, že národnostní otázku slovenského národa nechtěli řešit ve spojení s českou dělnickou třídou, s českým pracujícím lidem, ale postavili si ji jako otázku, která má být řešena především ve spojení s buržoasií slovenskou. Tak se dostali na společnou základnu s reakční slovenskou buržoasií, spojili se s ní proti zájmům vlastního pracujícího lidu a dostali se pod její přímé vedení. V tomto spojení a pod vedením reakční buržoasie postavili se na půdu fašistického loutkového Slovenského státu, ve spojení a se závazky vůči reakční buržoasii vetřeli se do vedení Slovenského národního povstání a do významných funkcí nového lidově demokratického státu.
Svých posic ve Slovenské národní radě a Sboru pověřenců zneužili zločinným způsobem, aby isolovali Slovensko od českého pracujícího lidu a od výstavby socialismu. Tím posilovali na Slovensku zbytky kapitalistických posic, vytvářeli předpoklady pro zvrat ke kapitalismu a ohrožovali tak výdobytky slovenského národa zabezpečené lidově demokratickým řádem. Cílem zločinné činnosti obviněných bylo tedy rozbití jednotného československého lidově demokratického státu a vydání Slovenska do rukou reakční buržoasie a všanc zahraničním imperialistům.
V této činnosti byli obvinění usměrňováni a řízeni Vladimírem CLEMENTISEM, usvědčeným nepřítelem slovenského národa a agentem západních imperialistů, který byl v procese s protistátním spikleneckým centrem, vedeným Rudolfem SLÁNSKÝM, odhalen a usvědčen jako člen vedení spikleneckého centra. Ze svědecké výpovědi V. CLEMENTISE a i z doznání obviněných vyplývá, že Gustáv HUSÁK, Ladislav NOVOMESKÝ, Daniel OKÁLI, Ivan HORVÁTH a Ladislav HOLDOŠ vytvořili nepřátelskou skupinu buržoasních nacionalistu, která postupovala ve vzájemné dohodě a spolčení.
Cesta obviněných k protistátním zločinům je zákonitou cestou těch, kteří zradili zájmy svého lidu, osvojili si nepřátelskou ideologii a nakonec se proti svému lidu přímo spojili s nepřítelem.
Tento vývoj u HUSÁKA, NOVOMESKÉHO, OKÁLIHO a HORVÁTHA počíná již v předmnichovské republice, kdy v okolí CLEMENTISE a pod jeho vedením se kolem časopisu DAV zformovala skupina slovenských levicových intelektuálů. Tato skupina, která měla své kořeny v buržoasní společnosti, přibližuje se sice ke Komunistické straně Československa, někteří její příslušníci se stávají i členy KSČ, zůstává však uzavřeným celkem mimo stranu a provádí svou vlastní politiku. Záporným rysem této politiky bylo, že mladé komunistické a pokrokové intelektuály vychovávala v duchu buržoasního slovenského nacionalismu. Pod vedením CLEMENTISE, NOVOMESKÉHO a HUSÁKA byla mladá slovenská pokroková inteligence prakticky odlučována od dělnické třídy a od Komunistické strany.
V politické praxi pak buržoasní nacionalismus vedl k politickému spojení s reakční autonomistickou slovenskou mládeží, k orientaci slovenské pokrokové mládeže na slovenský separatismus. Slovenská mládež byla tak odváděna od myšlenky třídního boje a jednoty s českými pracujícími. Slovenskému lidu škodlivý a nepřátelský charakter činnosti buržoasně nacionalistické skupiny DAV projevil se výrazně již v r. 1932 na tzv. „Trenčansko-teplickém" sjezdu mladé slovenské generace, kde vedoucí členové DAVu CLEMENTIS a NOVOMESKÝ a další se postavili spolu se zástupci mladé agrární generace a se zástupci dalších reakčních stran na separatistickou, nacionalistickou platformu luďáckych fašistu.
Buržoasní nacionalisté dezorientovali tak mladou pokrokovou slovenskou inteligenci.
Skupina nacionalistických intelektuálů se rozcházela se zájmy pracujícího lidu a s linií Komunistické strany tím více, čím více se blížily dni Mnichova. Z členů skupiny se stávají obdivovatelé imperialistického agenta BENEŠE a jeho koncepce orientované na západní imperialisty. Při tom jim nevadilo, že BENEŠ neuznával svébytnost slovenského národa a stavěl se proti oprávněným požadavkům slovenského národa na zajištění rovnoprávnosti v rámci Československé republiky.
Evžen LÖBL, který byl před Mnichovem v úzkých stycích se skupinou nacionalistů, o této orientaci vypověděl dne 17. 7. 1953:
„.....z rozhovorů, které jsem měl s CLEMENTISEM a NOVOMESKÝM v době, kdy se již jasně rýsovala mnichovská krise, se oba přede mnou netajili tím, že stranická orientace na SSSR je falešná a že republiku zachrání jedině Dr. BENEŠ."
Tak se projevila měšťácká bezzásadovost skupiny nacionalistu, kteří nebyli spojeni s dělnickou třídou, vycházeli z měšťácké ideologie a z vnitřního spojení s buržoasií.
CLEMENTIS po Mnichově na západě přechází otevřeně do tábora západních imperialistů a po zahájení válečných událostí v Evropě v r. 1939 a v průběhu sovětsko-finské války zaujímá otevřeně protidemokratické a protisovětské stanovisko.
Obvinění HUSÁK, NOVOMESKÝ, HORVÁTH a OKÁLI staví se v době vytváření fašistického Slovenského státu rovněž do posice zrádců pracujícího lidu, politicky a fakticky se smiřují s fašistickým státem, navazují úzké styky s představiteli tohoto státu a snaží se uspořádat si co nejpohodlnější osobní život. NOVOMESKÝ působil jako dobře placený redaktor národohospodářského časopisu „Budovatel", který vydávala fašistická obilní společnost a spolupracoval tak na hospodářském poli na propagaci fašistického hospodářství. Obvinění HUSÁK, HORVÁTH a OKÁLI byli činní jako majitelé advokátních kanceláří a spolupracovali s fašistickým režimem. Spolupráce s vedoucími představiteli fašistického státu projevovala se též v úzkých přátelských stycích NOVOMESKÉHO s MACHEM, KARVAŠEM, ZAŤKEM a pod. a HUSÁKA zejména s KARVAŠEM.
V létě 1941, kdy fašistické hitlerovské bandy přepadly SSSR a kdy byl na NOVOMESKÉHO, HUSÁKA a další, jako na bývalé členy Komunistické strany, vydán zatykač, vyhledal NOVOMESKÝ zbaběle tehdejšího ministra vnitra Alexandra MACHA a poníženě se mu zavázal, že bude pracovat pro slovenský fašistický režim.
Spojení obviněného NOVOMESKÉHO s fašistou MACHEM, který dal zatykač na NOVOMESKÉHO odvolat, se stále více prohlubovalo. Obviněný NOVOMESKÝ o tom dne 7. 8. 1953 vypověděl:
„.....Svou veřejnou činností, účastí na rozličných slavnostních příležitostech i styky s různými fašistickými představiteli t. zv. Slovenského státu, zvláště s ministrem vnitra MACHEM, vnášel jsem zmatek a rozklad do řad antifašistických bojovníků. Toto mé jednání vytvářelo vhodný materiál pro fašistickou propagandu na desorientování protifašistického odporu širokých vrstev národa a na podlamování bojeschopnosti odpůrců fašistického režimu....."
Podobně jako obviněný NOVOMESKÝ se chovali i HUSÁK a OKÁLI. Obviněný OKÁLI dne 6. 8. 1953 o tom vypověděl:
„.....Asi za 2 týdny po mém zatčení se do tábora v Ilavě, kde jsme byli soustředěni, dostavil zástupce Šaňo MACHA, představitel Hlinkový strany, Karol MURGAŠ.....Já jsem byl předveden k výslechu společně s HUSÁKEM. Na dotazy MURGAŠE Gustav HUSÁK výslovně popřel, že by byl někdy členem Komunistické strany a prohlašoval, že ani za Slovenského státu nevyvíjel komunistickou činnost. Totéž, co prohlásil HUSÁK, jsem opakoval i já....."
Husákův postoj k fašistickému Slovenskému státu a důvěru, kterou v něj měli Šaňo MACH, MURGAŠ a ostatní vedoucí fašisté, dokazuje skutečnost, že HUSÁK byl vybrán mezi účastníky propagačního zájezdu na Ukrajinu a že účast na tomto zájezdu neodmítl.
Jakmile se pod mocnými údery Sovětské armády počaly otřásat posice nacistického Německa a fašistického Slovenského státu, počínají se HUSÁK, NOVOMESKÝ a HORVÁTH pod vlivem rozhlasových projevů CLEMENTISE připravovat na svou politickou činnost v nových podmínkách. Navazují spojení s agenty západních imperialistů, představiteli kapitalistické reakce Josefem LETTRICHEM, Jánem URSÍNYM a dalšími. Cílem tohoto spolčení bylo zachovat slovenský buržoasní stát, upevnit po vítězství Sovětského svazu vzájemně své posice a zneužít jich ku škodě slovenského pracujícího lidu. O úzké poválečné spolupráci uzavřeli, zneužívajíce zločinným způsobem Slovenské národní rady, nepřátelskou dohodu. O přípravě této dohody obviněný HORVÁTH dne 7. 8. 1953 vypověděl:
„.....HUSÁK mě žádal, abych stejně jako on zastával na připravované schůzce členů SNR stanovisko, aby obnovená Československá republika byla buržoasně demokratická a zůstala po válce rozdělená na dva samostatné celky, a to země České a Slovensko, které by mělo svou samostatnou vládu, tak že by centrální vláda nemohla zasahovat do poměrů na Slovensku. S tímto návrhem HUSÁKA jsme oba s NOVOMESKÝM souhlasili....." Svědek Jan URSÍNY k tomu vypověděl dne 24. 7. 1953 toto:
„.....Obsahem této naší dohody bylo, že budeme zastávat společně stanovisko na takovém poválečném uspořádání poměrů na Slovensku, v rámci obnovené buržoasně demokratické ČSR, jehož uskutečněním by byla zneužita myšlenka svébytnosti slovenského národa k posílení posic buržoasie a tak k rozvrácení státní jednoty a jednoty pracujícího lidu Československa."
Zrada Slovenského národního povstání projevuje se již ve výběru ozbrojených sil Slovenského národního povstání vůči partyzánským jednotkám. HUSÁK a NOVOMESKÝ podporovali snahy, aby do čela slovenské armády byli postaveni reakční benešovští agenti VIEST, GOLIAN a jiní a postavili tak slovenskou armádu přímo do služeb agenta západních imperialistů BENEŠE. Cílem této zrady bylo potlačit lidové síly Slovenského národního povstání a tak vytvořit podmínky pro zachování buržoasního řádu.
Obviněný HORVÁTH o tom dne 7. 8. 1953 vypovídá:
„.....Na schůzce, která se uskutečnila v Čeremošné, jsme spolu s NOVOMESKÝM dali souhlas také k tomu, aby bylo ponecháno celé rozhodování o přípravách povstání i s termíny povstání GOLIÁNOVI, FERIENČÍKOVI a dalším, ačkoliv jsme věděli a mezi sebou jsme o tom hovořili, že takto vytvořené vojenské vedení je přímo zaměřeno proti SSSR a bude se proto snažit potlačit revolučnost mas....."
Takto dusili obvinění NOVOMESKÝ a HUSÁK ve spojení s LETTRICHEM, URSÍNYM a dalšími revoluční síly pracujícího lidu na Slovensku v době, kdy slovenský lid povstával k mohutnému partyzánskému boji po boku a za účinné pomoci sovětských partyzánů. HUSÁK se svými společníky dávali pokyny, aby partyzánská činnost byla omezována. Když pak již došlo k povstání, snažili se pomáhat kontrarevolučním silám, seskupeným okolo imperialistických agentů URSÍNYHO, LETTRICHA, VIESTA, GOLIANA a dalších, aby v povstání byly neutralisovány revoluční síly pracujícího lidu.
Činnost obviněného HUSÁKA charakterisuje výpověď svědka Juraje ŠUJANA ze dne 15. 5. 1953:
„.....Husák postupoval jako povereník vnitra v době Slovenského národního povstání vůči kontrarevolučním živlům tak blahovolně, že partyzáni v některých případech byli okolnostmi nuceni sami likvidovat nepřátelské živly, které ohrožovaly revoluci. Proti takovým zákrokům partyzánů byly provedeny z iniciativy HUSÁKA... represálie. Tak uvádím na př. odstřelení nebezpečného luďáckého poslance ŠALÁTA ve Zvoleni, který byl důvěrným přítelem MACHA. Partyzáni, kteří Šaláta likvidovali, byli odstřeleni. Tento případ osnoval a nechal vykonat Gustav HUSÁK jako pověřenec vnitra...“
V době revolučního boje, kdy skuteční organisátori národně osvobozovacího boje slovenského národa - organisace KSS, dělničtí a rolničtí antifašisté - sjednocovali lidové sily do boje proti německé okupační moci, za rozbití posice slovenské reakční buržoasie a proti zbytkům fašismu na Slovensku, v této době sabotují Husák a Novomeský ve Slovenské národní radě provádění revolučních opatření, neorientují pracující lid na vypořádání se se zrádci a kolaboranty, nevyhlasují konfiskaci jejich majetku a pod.
Skupina buržoasních nacionalistů formuje se tedy již v období slovenského státu, a zejména pak v roce 1944-45 jako agentura reakční buržoasie. Tito zrádci vstupují na půdu lidově demokratického státu zavázáni na jedné straně činitelům bývalého fašistického slovenského státu, na druhé straně představitelů reakční slovenské buržoasie LETTR1CHOVI, URSÍNYMU a dalším a přes CLEMENTISE BENEŠOVI. Vědomě se tedy spojili s reakční buržoasií k uskutečnění svých zrádných cílů. Tak se dopustili největších zločinů vůči svému národu jako zrádci pracujícího lidu, jako aktivní rozbíječi jeho lidově demokratického státu.
I. Trestné činy proti základům republiky.
Jak již bylo uvedeno, dohodli se obvinění HUSÁK, NOVOMESKÝ a HORVÁTH již v době připrav Slovenského národního povstání s představiteli reakční slovenské buržoasie LETTRICHEM, URSÍNYM a dalšími o společném postupu v osvobozeném Československu.
Na tomto postupu dohodli se obvinění ještě v r. 1944 i s CLEMENTISEM. Tehdy obviněný Novomeský spolu s Ursínym a pplk. Veselem odletěli jako představitelé SNR do Londýna. Tam Novomeský uzavřel s Clementisem nepřátelskou dohodu, že budou usilovat o znemožnění vytvoření jednotného státu Čechů a Slováků s ústředním zákonodárstvím a ústřední vládou a nepřipustí zásahy centrální vlády do věcí na Slovensku. Vilém NOVÝ, který se zúčastnil některých jednal CLEMENT1SE s NOVOMESKÝM, uvedl o obsahu této nepřátelské dohody ve své výpovědi ze dne 18. 7. 1953 toto:
„.....Z těchto rozhovorů jsem seznal, že CLEMENTIS a NOVOMESKÝ projednávali poválečnou spolupráci v obnoveném Československu. Shodli se na tom, že budou prosazovat takové poválečné uspořádání poměrů na Slovensku, aby centrální vláda nemohla do nich zasahovat....."
V r. 1945 vrací se CLEMENTIS do osvobozeného Československa jako zavázaný agent francouzské rozvědky a úzký spolupracovník přisluhovače západní imperialistů BENEŠE. Ihned po svém příjezdu obnovuje CLEMENTIS spojení s bývalými členy skupiny DAV, především s obviněným HUSÁKEM, NOVOMESKÝM a OKÁLIM a seskupuje je okolo sebe. Tak se postupně vytváří organizovaná rozvratná skupina buržoasních nacionalistu, kteří, zatím obratně maskovaní získávají postupně stále význačnější posice ve stranických a státních orgánech. Tak obviněný HUSÁK se stává po krátkém působení ve funkci pověřence vnitra a pověřence dopravy předsedou Sboru pověřenců, Ladislav NOVOMESKÝ se stává pověřencem školství, Daniel OKÁLI pověřencem vnitra. Ivan HORVÁTH je později prosazen z funkce místopředsedy SNR do funkce čs. vyslance v Budapešti. Do rozvratné skupiny buržoasních nacionalistu se v r. 1945 zapojuje dále též demoralisovaný interbrigadista obviněný Ladislav HOLDOŠ, který se po válce vrátil ze západu, kde ve spolupráci s mezinárodními trockisty zrazoval zájmy dělnické třídy. Obviněný HOLDOŠ o svém spojení se skupinou buržoasních nacionalistu dne 7. 8. 1953 vypovídá:
„.....Postupem doby jsem se nechal v důsledku svého trockistického zatížení strhnout jednáním HUSÁKA, NOVOMESKÉHO a dalších jejich společníků a plně jsem se počal podílet na protilidové činnosti této skupiny."
Závažnost nepřátelské činnosti skupiny obviněných a objektivní nebezpečnost této činnosti je dána zejména skutečností, že skupina počala vyvíjet intensivní činnost právě v době, kdy se vytvářel nový československý lidovědemokratický stát a kdy pracující lid musel o charakter tohoto státu bojovat s reakční buržoasií. Košický vládní program při úpravě národnostních poměrů zdůrazňoval jako hlavní princip takové řešení slovenské národní otázky, které zabezpečí plný rozkvět slovenské národní svébytnosti a národní kultury a vytvoří všestranné hospodářské předpoklady k využití práva slovenského národa na národní a kulturní rozvoj. Skutečnosti, že Košický vládní program vyhlásila Komunistická strana Československa a pracující lid, důsledně sledovaly linii zachování a utvrzení Slovenské národní rady a Sboru pověřenců na Slovensku, se snažila skupina obviněných slovenských buržoasních nacionalistu zneužít. Místo toho, aby v těchto orgánech prosazovala zájmy slovenského pracujícího lidu a bojovala proti slovenské reakční buržoasii, spojila se s touto reakční buržoasií a ruku v ruce s ní bojovala za isolaci slovenských národních orgánů od pracujícího lidu Československa, od vlády republiky, za isolaci slovenského národa od národa českého. Pokoušela se spolu s reakční buržoasií brzdit vývoj Slovenska k socialismu a bránit hospodářskému a kulturnímu rozvoji Slovenska a vytváření předpokladů pro faktickou rovnoprávnost Čechů a Slováků.
O tom, jak se vytvořila a orientovala skupina obviněných buržoasních nacionalistu, vypovídá dne 6. 8. 1953 obviněný Daniel OKÁLI:
„.....HUSÁK v tomto rozhovoru, stejně tak jako v řadě dalších pozdějších rozhovorů, i při různých jednáních, při nichž jsme projednávali s HUSÁKEM nejen řešení jednotlivých problémů, týkajících se pověřenectva vnitra, kterému tehdy podléhala i bezpečnost, ale i problémů, dotýkajících se zájmů celého státu, zastával a prosazoval stanoviska, že nesmíme za žádných okolností připustit, aby nám do věcí na Slovensku zasahovala vláda.....“
„.....Zdůrazňoval, že všechny problémy si musíme vyřešit výlučně sami slovenskými orgány, a to bez ohledu na stanovisko Prahy. Slíbil jsem mu, že ho budu podporovat....."
O vzájemném postupu se skupina umlouvala přímo mezi sebou nebo na poradách s CLEMENTISEM. O těchto poradách pověděl dne 7.8.1953 obviněný NOVOMESKÝ:
„.....Po návratu CLEMENTISE z Londýna v r. 1945 až do jeho odvolání z vlády, jsme se s ním scházeli spolu s HUSÁKEM v Bratislavě nebo v jeho bytě v Praze na tajných poradách. Výsledkem těchto porad byla nejrůznější nepřátelská opatření, zaměřená k rozvrácení lidově demokratické republiky....."
Dokud v období před únorem 1948 působili na významných místech ve státních orgánech reakční představitelé demokratické strany LETTRICH, URSÍNY, FRAŠTACKÝ a další, zaměřovali obvinění vědomě činnost své skupiny na plnění dohody, kterou HUSÁK, NOVOMESKÝ a HORVÁTH uzavřeli s těmito představiteli reakce v době války. O tom vypověděl dne 7. 8. 1953 obviněný HORVÁTH:
„.....HUSÁK mně v přítomnosti LETTRICHA a NOVOMESKÉHO řekl, že musíme postupovat v Praze jednotně s LETTRICHEM, FRAŠTACKÝM a dalšími, neboť se na tom dohodl s nimi již v Bratislavě. Zdůrazňoval, že musíme ve spojení s LETTRICHEM a dalšími trvat na tom, aby byla uchována taková kompetence Sboru pověřenců a Slovenské národní rady, abychom si mohli na Slovensku rozhodovat sami a nemuseli přihlížet ke stanovisku centrální vlády. Při tom zlobně prohlašoval, že si nenecháme z Prahy do ničeho mluvit....."
Zaměření a konečné cíle nepřátelské skupiny buržoasních nacionalistu charakterisují též výpovědi samotných obviněných. Obviněný OKÁLI dne 6. 8. 1953 vypovídá:
„.....Konečným cílem našeho nepřátelského úsilí bylo vytváření podmínek, aby buržoasie opět mohla uchopit moc na Slovensku, a tak byl obnoven samostatný Slovenský stát." Obviněný HOLDOŠ o tom dne 7. 8. 1953 vypovídá:
„.....Na stejné platformě a společně se slovenskou buržoasií využívala naše buržoasně nacionalistická skupina posic získaných ve Slovenské národní radě a Sboru pověřenců k tomu, aby umožňovala co největší pravomoc buržoasie na Slovensku, isolovala slovenské orgány od orgánů celostátních, slovenský národ od národa českého a separovala tak vývoj událostí na Slovensku od vývoje celostátního. Naše úsilí směřovalo k tomu, aby se Slovensko znovu stalo pátou kolonou imperialistů, aby tak mohla získat slovenská buržoasie ztracený vliv a obnovu mocenských posic a tím přispívat k rozbíjení demokratického Československa....."
Zločinná dohoda s imperialistickými agenty LETTRICHEM, URSÍNYM a ostatními, směřující k isolaci Slovenska a k rozbití jednoty státu, projevila se již při jednáních o provedení úpravy poměrů slovenských národních orgánů k vládě republiky podle Košického vládního programu, k nimž došlo ve dnech 31. května a 1. června 1945 v Praze, jakož i v dalších jednáních o dohodách mezi vládou republiky a Slovenskou národní radou. Při všech těchto jednáních prosazovala skupina buržoasních nacionalistu v úzke spolupráci a pod vedením svých reakčních buržoasních spojenců v nejrůznějších formách požadavky takové pravomoci Slovenské národní rady a takového postavení Sboru pověřenců, které by upevnilo posice slovenské buržoasie ve slovenských orgánech výkonné moci a které by brzdilo vývoj Slovenska k socialismu.
Zvlášť výrazně se projevila nepřátelská spolupráce obviněných členů skupiny buržoasních nacionalistu s představiteli reakce při vypracování nové ústavy, kdy obviněný HUSÁK a jeho společníci vyvíjeli všemožné úsilí, aby se do ústavy dostala ustanovení narušující jednotu státu a která by umožnila brzdit výstavbu socialismu na Slovensku. Ústava měla umožnit ve vhodné chvíli vytvořit základ pro rozbití státu a obnovení kapitalistického řádu. Obviněný HOLDOŠ o tom dne 7. 8. 1953 vypověděl:
„.....V otázce vypracování ústavy jsme vůbec nepřihlíželi k tomu, že reakce na Slovensku vyšla z voleb značně posílena a že měla v rukou význačné posice. Do února jsme žádali takovou kompetenci pro slovenské národní orgány, že prosazením našich požadavků by získala na Slovensku pouze reakce, čímž by ještě účinněji mohla zaměřit svoje úsilí na separování vývoje na Slovensku. Po únoru 1948 jsme se pak soustředili na vynucení takové pravomoci, aby provádění politiky na Slovensku bylo neodvislé na vládě republiky, ačkoliv jsme tak poškozovali zájmy celého státu....."
Po vydání Ústavy 9. května obviněný HUSÁK a společníci mění taktiku, podřizují se na oko ústavě, ve skutečnosti však ústavu porušují, nerespektují směrnice a pokyny vlády republiky a sabotují jejich provádění na Slovensku. Svědkyně Věra HLOŽKOVÁ o tom dne 17. 7. 1953 vypověděla:
„.....V dubnu 1948 si mně HOLDOŠ několikrát stěžoval, že se jim do ústavy sice nepodařilo prosadit zamýšlené požadavky, ale to že prakticky nevadí, protože novou československou ústavu nebudou stejně při své činnosti považovat za směrodatnou."
Touto činností obvinění HUSÁK, NOVOMESKÝ, OKÁLI, HORVÁTH a HOLDOŠ vážně ohrožovali plné uskutečnění jednoho ze základních principů, na kterých je vybudován náš lidovědemokratický stát, principu jednoty státu dvou rovnoprávných národů.
K čemu měly podle úmyslů imperialistických agentů LETTRICHA, URSÍNYHO a společníků a jejich spojenců a pomocníků obviněných buržoasních nacionalistu sloužit Slovenská národní rada a Sbor pověřenců? Měly sloužit jako jejich nástroj k tomu, aby se na Slovensku brzdila výstavba lidovědemokratického řádu, aby na Slovensku ve státním aparátu i v hospodářství zůstaly u moci ludäcko-fašistické a kapitalistické živly a aby Slovensko nadále zaostávalo v hospodářském, sociálním i kulturním vývoji za českými kraji. Práce slovenských buržoasních nacionalistu měla v období do února 1948, v období boje za lidově demokratickou republiku, vytvořit ze Slovenska pro reakční buržoasii zálohu při útoku na lidovědemokratický charakter státu, po únoru 1948 měla pak vytvořit ze Slovenska brzdu na cestě k socialismu a oporu pro agentury západních imperialistů. V každém případě měl vývoj, zamýšlený reakční buržoasii a buržoasními nacionalisty, znamenat cestu Slovenska ke kapitalismu, bídě a nesvobodě.
Obvinění HUSÁK, NOVOMESKÝ, OKÁLI, HORVÁTH a HOLDOŠ v rámci nepřátelské dohody s LETTRICHEM, URSÍNYM a dalšími zneužili svých funkcí ve Slovenské národní radě a Sboru pověřenců, aby na Slovensku systematicky sabotovali provádění Košického vládního programu, ústavy i zákonů republiky.
a) Na úseku státního aparátu.
Buržoasní nacionalista si velmi dobře uvědomovali, jaký význam má pro pracující lid v boji s buržoasií státní mocenský aparát. Proto v dohodě s LETTRICHEM a URSÍNYM se snažili co nejdéle udržet nedotčený mocenský aparát luďáckého fašistického státu. Vytvářejí na Slovensku nařízením Slovenské národní rady zvláštní Sbor národní bezpečnosti, podřízený pravomoci pověřence vnitra, obviněného HUSÁKA. V organisačním předpisu národní bezpečnosti z 9. dubna 1945 pak převzali řadu ustanovení, která platila o luďáckém četnictví. Zejména komplikované předpisy o kvalifikaci a zkouškách pro strážmistry a důstojníky národní bezpečnosti prakticky znemožnily, aby se příslušníci dělnické třídy a partyzáni dostali ve větším počtu do velitelského sboru národní bezpečnosti. Tak ve skutečnosti zůstal pod HUSÁKOVÝM vedením zachován starý četnický sbor fašistického státu. Obviněný HOLDOŠ o tom vypověděl:
„.....Tak zvaný „zákon o žandárstve, který byl v době nesvobody podkladem pro organisování protilidového teroristického aparátu Tisový fašistické kliky, byl HUSÁKEM na Slovensku převzat a stal se právně politickou základnou při organisování bezpečnostních složek....."
Naproti tomu se souhlasem a s podporou ostatních členů rozvratné skupiny buržoasních nacionalistu rozpustil HUSÁK hned po osvobození ČSR dělnické milice, jak o tom dne 6. 8. 1953 vypověděl obviněný OKÁLI:
„.....HUSÁK po osvobození nařídil rozpuštění revolučních formací - milicí - jež byly zřízeny na Slovensku národními výbory a které se v revolučních dobách mimořádně osvědčily a měly se stát jádrem budoucích bezpečnostních sborů na Slovensku....."
Obvinění nejrůznějšími způsoby rozkládali bezpečnostní aparát a snažili se ho odtrhnout od komunistické strany a dělnické třídy především tím, že prosazovali do vedoucích funkcí v bezpečnosti takové elementy, o které se pak mohli ve svých nepřátelských záměrech opírat. Obviněný OKÁLI o tom vypověděl:
„.....,Zákon o žandárstve' se stal naším podkladem k budování národní bezpečnosti na Slovensku. V linii jeho ustanovení jsme ponechali na vedoucích místech státní bezpečnosti na Slovensku nejrůznější fašistické elementy, z nichž mnozí potom prováděli špionáž a jinou velezrádnou činnost proti Československu." O jaké kádry se obvinění opírali, vypovídá obviněný HOLDOŠ:
„.....Byl to na př. Žanďárský plukovník, spjatý na Slovensku s velkostatkáři a exponent Demokratické strany Slovenska BODICKÝ, který byl po únoru 1948 vyakčněn... Dále to byl protikomunistický provokatér major KULÍŠ, který se aktivně zúčastnil fašistického tažení proti SSSR....."
Rovněž výstavba národních výborů jako orgánů moci pracujícího lidu byla na Slovensku obviněným HUSÁKEM a OKÁLIM sabotována. Ačkoliv v duchu Košického vládního programu byly nařízením SNR již v r. 1945 zrušeny notářské úřady v obcích a obvodech a okresní úřady v okresech, šlo o zrušení pouze formální a HUSÁK prosadil jako poverenec vnitra pro vedoucího úředníka úřadu národního výboru rozhodující pravomoc a dal mu fakticky právo spolurozhodování a dozoru nad národním výborem. Do funkcí vedoucích úředníků dosazoval bývalé notáře a okresní náčelníky. Tím byla pravomoc národních výborů oklesťována a v podstatě zůstal zachován nedotčen policejně-správní aparát tisovského fašistického státu. Obviněný HORVÁTH o tom dne 7. 8. 1953 vypověděl:
„.....Vzdor jasnému ustanovení Košického vládního programu Gustáv HUSÁK s naší podporou a opíraje se o reakční kliku kolem LETTRICHA, nezrušil na Slovensku instituci obecních a obvodních notářů, kteří byli páteří byrokratického aparátu, z. zv. slovenského státu a proti jejichž protilidové činnosti projevoval již dávno slovenský pracující lid svoji nespokojenost."
b) Na úseku očisty od fašistických a zrádcovských živlů.
Obvinění, kteří byli představitelům tisovského fašistického státu zavázáni, podnikli všechny kroky k tomu, aby po válce očistili význačné činitele fašistického státu a tak je uchránili před spravedlivým potrestáním. Obviněný NOVOMESKÝ ve své výpovědi ze dne 7. 8. 1953 o tom vypověděl:
„.....Podnikal jsem po osvobození různé zákroky ve prospěch ministra vnitra slovenského státu Alexandra Macha v procesu s Dr. J. TISOU a jeho společníky. Ve svém svědectví jsem uvedl m. j., co všechno vykonal Mach ve funkci ministra vnitra slovenského státu v můj prospěch a v prospěch mých přátel. Neuvedl jsem, že Mach takto postupoval jen proto, aby těchto věcí propagačně zneužíval ve prospěch fašistického režimu a k desorientaci protifašistické veřejnosti....."
A dále:
„.....Nepamatuji se již na všechny případy, při nichž jsem tímto způsobem úspěšně zasahoval. Byl to můj systém pomáhat nepřátelům, kteří měli být potrestáni."
Touto svou činností, která se neomezila pouze na význačné představitele fašistického státu, ale která byla zaměřena na sabotáž potrestání zrádců a fašistu na celém území Slovenska, se obvinění provinili porušováním Košického vládního programu a zákonů republiky o potrestání nepřátel, zrádců a kolaborantů. Touto svou činnosti zároveň též posilovali posice fašistu a luďáků ve státním a hospodářském aparátu.
c) Na úseku školství a kultury.
Pověřenectvo školství, vedené obviněným NOVOMESKÝM, se stalo jeho zásluhou útočištěm kolaborantských elementů ve vědě, literatuře a školství. Tak přímo osobním tajemníkem NOVOMESKÉHO byl známý tisovský agent Ernest Otto, později odhalený jako zrádce a odsouzený k trestu smrti. Obviněný NOVOMESKÝ při vyšetřování o tom vypověděl:
„.....Živly kolaborantské a protistátní našly na základě mého rozhodnutí útočiště i v samotné školské správě a pověřenectvu školství....."
Jaké to byly kádry, vypověděl obviněný OKÁLI:
„.....Na pověřenectvo školství povolal NOVOMESKÝ význačné exponované fašisty a jiné protisovětsky zaměřené živly. Tak tomu bylo v případě fašistického poslance E. B. Lukáče, fašistického ideologa, spisovatele a přednosty kabinetu ministerstva vnitra t. zv. slovenského státu Alexandra Macha, Valentina Beniaka a celé řady dalších. Jednoho z hlavních protisovětských štváčů a fanatického stoupence hitlerovského fašismu Dr. Františka Šubíka-Žarnova, který se aktivně podílel jako účastník „Katynské" provokace na hanebném pomlouvání Sovětského svazu, prosadil NOVOMESKÝ jako primáře prosektury v Trnavě....."
Na úseku výchovy mládeže ve školách se snažil obviněný NOVOMESKÝ co nejdéle udržet pozůstatky klerikálně fašistické výchovy a po r. 1948 sabotoval urychlené uvedení v život zákona o jednotné škole a výstavbě školství na Slovensku.
NOVOMESKÝ jako poverenec školství a později obviněný HOLDOŠ, jako poverenec vedoucí Slovenský úřad pro věci církevní, s ostatními členy skupiny svými nepřátelskými zásahy posilovali církevní reakci na Slovensku a zneužívali k tomu i finančních prostředků státu. Obviněný NOVOMESKÝ o tom dne 7. 8. 1953 vypověděl:
„.....Nechal jsem na příklad vyplácet kongruu (státní příspěvek) i takovým kněžím, kteří soustavně štvali proti státu, nebo jsem na intervenci církevních representantů uvolnil znovu její výplatu, když jim musela být pro nepřátelskou činnost zastavena....."
Pro charakteristiku činnosti celé skupiny i obviněného HOLDOŠE je třeba uvést v této souvislosti z jeho doznání toto:
„.....Své politické funkce generálního tajemníka UVA-SNF a pověřence pro věci církevní jsem hrubě podvodným způsobem zneužil k provádění machinací a k zpronevěře státních finančních prostředků, abych si tak mohl financovat svůj nákladný a zhýralý velkopanský život. Takto jsem zpronevěřil ke škodě republiky přes 200.000,- Kčs....."
d) Na úseku hospodářském.
Nepřátelská a protizákonná činnost skupiny obviněných buržoasních nacionalistu se zaměřila též na úsek hospodářský. Cílem bylo zachovat hospodářské posice fašistu a kapitalistu, rozvracet hospodářskou výstavbu republiky a plánované hospodářství. Již v prvních dech budovám lidově demokratického státu znemožnila skupina obviněných v dohodě s bouržoasní reakcí uplatnění ustanovení Košického vládního programu o zavedení národních správ, jehož cílem bylo vzít hospodářské podstaty z rukou zrádců a kolaborantů a zachránit je pro pracující lid. Obvinění se postavili proti celostátní platnosti dekretu presidenta republiky o národní správě majetkových hodnot zrádců a kolaborantů a prosadili, že na Slovensku se postupovalo podle nařízení Slovenské národní rady č. 11 ze dne 8. září 1944, které obsahovalo ustanovení výhodná a prospěšná pro majetné třídy a podle kterého bylo ponecháno rozhodování o tom, v kterých případech bude zavedena „vnucená správa", v rukou představitele slovenské zrádné buržoasie, tehdejšího poverenec pro věci hospodářské a zásobovací, imperialistického agenta i. Ursínyho. Toto nařízení stanovilo kromě jiného, že v zásadě zůstanou „arisované" majetkové hodnoty ve správě arisátorů.
Rovněž pokud jde o konfiskaci nepřátelského pozemkového majetku zabránili obvinění celostátní platnosti dekretu presidenta republiky o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Obviněný OKÁLI o tom dne 6. srpna 1953 vypověděl:
„.....I když Košický vládní program stanovil provedení pozemkové reformy k prospěchu pracujícího lidu, prosadila naše skupina v SNR v r. 1945 vydání nařízení o pozemkové reformě, kterým bylo provedení pozemkové reformy odňato národním výborům jako orgánům lidu a svěřeno pověřenectvu zemědělství, které bylo v rukou reakční Demokratické strany na Slovensku a jejího zástupce Dr. Kvetka.....pozemková reforma na Slovensku v důsledku toho byla takřka úplně zesabotována....."
Za aktivní podpory reakčních představitelů Demokratické strany sabotovali obvinění členové buržoasně nacionalistické skupiny zabezpečení pracujících na Slovensku základními potravinami a spotřebním zbožím. Hlavním klíčem k této činnosti byla snaha co nejdéle udržet na Slovensku zásobovací systém z dob „slovenského státu", který vedl k posilování černého trhu a podporoval spekulanty a kulaky, který však nezabezpečoval zásobování slovenských dělníků a zaměstnanců. Přípravy k tomu činili buržoasní nacionalisté spolu s představiteli buržoasní reakce ještě v období bojů za osvobození. Tak na př. v usnesení Slovenské národní rady ze dne 2. března 1945 byl dán delegaci Slovenské národní rady, vyslané k jednání o složení vlády do Moskvy, pokyn tohoto znění: „Pro rozdílný vývoj a oddělený státní život slovenského a českého území trvá Slovenská národní rada na tom, aby na přechodnou dobu zůstalo Slovensko samostatnou hospodářskou, celní a měnovou jednotkou a to do té doby, dokud nebude možno vzájemné vztahy jednotně upravit." Tak měly zůstat zachovány na Slovensku nedotčeny buržoasní hospodářské vztahy z fašistického - luďáckého režimu.
O tom, jak i později obvinění buržoasní nacionalisté se snažili sabotovat zavedení pořádku do zásobování na Slovensku, svědčí výpověď Evžena Löbla ze dne 17. 7. 1953:
„.....V poradách a diskusích, které jsem měl s Novomeským a Husákem v bytě Husáka,.....rozvíjel Husák koncepci o udržování zásobovacího systému na Slovensku z dob tzv. slovenského státu, což spolu s Novomeským, Okálim a dalšími prosadili....."
Obviněný Okáli o tom vypovídá:
„.....Naše společná platforma s redakčními představiteli Demokratické strany Slovenska se také projevila v převzetí vyživovacího systému slovenského fašistického státu. Tento systém nutil hlavně námezdně pracující lid Slovenska, aby nakupoval na černém trhu. Tím byly podporovány spekulantské, kulacké a jiné vykořisťovatelské živly a způsobovány vážné hospodářské škody republice." Taktéž obviněný HOLDOŠ k tomuto vypověděl:
„.....Tato situace byla tak zneužívána ke štvaní proti českým zemím... Celou otázkou zásobování na Slovensku se nakonec musela zabývat vláda, která nařídila odeslat na Slovensko dosti značné množství obilí, aby byla zajištěna výživa obyvatelstva základními potravinami....."
Obvinění buržoasní nacionalisté podporovali reakční elementy na Slovensku v jejich protizákonné sabotáži znárodnění bank, takže na Slovensku došlo k provedení znárodnění bank až na energický zásah vlády republiky.
Ještě po únoru 1948 ve zločinné snaze sabotovat provádění budovatelského programu vlády, industrialisace Slovenska a provádění hospodářského plánu, bojovali obvinění HUSÁK a jeho společníci za takovou organisaci průmyslu a hospodářství, která by znemožňovala celostátní plánování a rozvoj výrobních sil na Slovensku. Zločinné machinace prosazovali též v oblasti zahraničního obchodu. Evžen Löbl k tomu vypověděl:
„.....V zájmu celé skupiny a její zrádné koncepce jsem prosazoval, aby i Slovensko mělo přímý podíl na zahraničním obchodě a to úplně mechanicky podle buržoasního měřítka, t. j. ne podle hospodářské účelnosti, ale podle poměru počtu obyvatelstva. Takto jsem vytvořil na Slovensku úplně zbytečné nákladné organisace výsadních společností....."
e) V oblasti národnostní politiky.
Celou svou činností zaměřila se skupina buržoasních nacionalistu na vyvolání ovzduší nepřátelství mezi českým a slovenským národem. Přispívala k tomu nejen rozvratná činnost na úseku státní administrativy a na poli hospodářském, ale i řada projevů a výroků, kterými měli být vyvolány pocity národnostní nenávisti mezi pracujícími české a slovenské národnosti.
Jakým způsoben snažili se obvinění podle pokynu CLEMENTISE kalit a podkopávat též vzájemné vztahy československo-maďarské, ukazuje se na činnosti obviněných, zejména obviněného OKÁLIHO, v souvislosti s řešením otázky občanů maďarské národnosti na Slovensku. Obviněný OKÁLI zneužil své funkce předsedy Československé přesídlovací komise k tomu, aby používal úřadoven této komise k nepřátelské činnosti proti maďarskému státu. Obviněný OKÁLI o tom vypovídá: „.....Tato moje nepřátelská činnost vzhledem k tomu, že byla prováděna téměř v celém Maďarsku, vešla ve známost maďarským úřadům a vládě. Způsobila, že touto činností byly kaleny a podkopávaný dobré vztahy mezi Maďarskem a Československem a ztěžováno prohloubení přátelství mezi československými a maďarskými pracujícími....."
Obviněný Horváth k této věci vypověděl:
„.....V listopadu 1948 jsem byl jako čs. vyslanec v Budapešti upozorněn význačným představitelem maďarské vlády, že činností Čs. přesídlovací komise v Maďarsku, kterou řídil Daniel Okáli, jsou kaleny vzájemné přátelské vztahy mezi lidově demokratickým Československem a Maďarskem....."
Na základě štvavých a nepravdivých zpráv, které podával obviněný Okáli Clementisovi a dalším členům buržoasně nacionalistické skupiny, podnikali tito nepřátelé různá protiopatření v nacionalistickém duchu. Tím bylo sabotováno vyřešení otázky maďarské menšiny a byla vyvolávána národnostní nenávist a posilována moc buržoasie.
Trestné činy proti bezpečnosti republiky.
a) Vyzvědačství.
Členové rozvratné buržoasně nacionalistické skupiny neprováděli svou rozvratnou činnost jen na úsecích stranického a státního aparátu, ale zabývali se v první řadě rozsáhlou špionážní činností ve prospěch západních imperialistických států a jejich výzvědných agentur.
S francouzským generálním konsulem v Bratislavě, který budoval na Slovensku důležité opěrné body pro francouzskou rozvědku, se spojil obviněný Horváth v r. 1945 přímo na příkaz význačného člena vedení protistátního spikleneckého centra a imperialistického agenta Vladimíra Clementise. Obviněný Horváth o svém špionážním spojení dne 7. 8. 1953 vypověděl:
„.....Clementis, který mi tehdy Manacha sám představil, mi řekl, veškerou pomoc a podával mu informace o poměrech na Slovensku, o které mě požádá....."
A dále:
„.....Takto získával ode mne od r. 1945 až do roku 1950 informace o vnitrostranickém životě v Komunistické straně Slovenska, o poměrech na ministerstvu zahraničních věcí, na čsl. zastupitelských úřadech v Moskvě, Vídni, Ankaře, Budapešti a o vnitřní politické situaci v Maďarsku.....
Obviněný Horváth udržoval špionážní spojení s dalším francouzským agentem a sám o tom vypovídá:
„.....V rozhovoru projevil také zájem o případ Clementise, který byl v té době odvolán z funkce a zajímali se, kde se právě nachází. Když se dověděli, že je v Tatranské Lomnici, zajímali se o poměry na čs. vyslanectví v Budapešti, ve Vídni a jinde. I zde jsem jim podal podrobné informace....."
Mimo to byl obviněný Horváth aktivním společníkem Clementise při vytváření a budování špionážních sítí v lidově demokratickém Maďarsku, na níž měly zájem imperialistické výzvědné agentury. O tom, jakým způsobem tyto špionážní sítě budovali, odsouzený Clementis vypověděl:
„.....Ke své špionážní rozvratné činnosti jsem potřeboval také zprávy z lidově demokratických států. V Maďarsku jsem si ihned po osvobození vybudoval za tím účelem prostřednictvím naší mise u vojenských delegací v Maďarsku špionáží síť. Od agentů, kteří pracovali v Maďarsku pro nás, jsem se dověděl pouze jméno dr., který podával politické, hospodářské špionážní zprávy. Na vydržování špionážní sítě jsem uvolnil pro naše agenty v Maďarsku dolary. Pamatuji si, že v roce 1949 obdržel ode mne vyslanec v Budapešti Dr. Ivan Horváth na udržování této špionážní sítě částku 100.000 Kčs. Tyto peníze byly
Horváthovi proplaceny poukázkou....."
Obviněný Horváth o této nepřátelské spolupráci s Clementisem vypověděl:
„.....Když jsem byl počátkem roku 1949 v Praze u Clementise a předával mu obálku se zprávami od., kterou mi dal, žádal jsem ho na přání, o další peníze na vyplácení. Na základě této žádosti pak poslal Clementis na vyslanectví v Budapešti částku 100.000 Kčs." Rovněž další člen nepřátelské skupiny slovenských buržoasních nacionalistu, obviněný Holdoš, zásoboval špionážními zprávami od r. 1945 francouzskou rozvědku přes Manacha, kulturního pridelenece francouzského konsulátu, profesora a vicekonsula, kteří rovněž působili na francouzském konsulátě v Bratislavě. O podávání těchto špionážních zpráv obviněný Holdoš ve svém protokolu ze dne 7.8. 1953 vypověděl:
„.....Při.... schůzkách a setkáních j sem prof. informoval o hospodářsko-politických problémech Slovenska. Moje informace, které j sem takto podal, jsem získal při výkonu funkcí člena předsednictva ústředního výboru KSS, poslance Ústavodárného národního shromáždění, místopředsedy Slovenské národní rady a poverenec pro věci církevní. Byly to informace důvěrného a tajného rázu, takže měly špionážní charakter....."
Mimo to obviněný Holdoš v r. 1948 v Bratislavě navázal spojení s americkým agentem Noelem Fieldem, odhaleným při Rajkově procesu v Maďarsku, kterému rovněž podal špionážní zprávy vnitropolitického charakteru. Obviněný Holdoš o tom vypověděl:
„.....S Fieldem j sem mluvil francouzsky a na jeho dotazy j sem ho informovalo slovenských vnitropolitických poměrech v rozsahu, jak si to Field s Bartošovou-Szazovou přáli....." A dále:
„.....Všechny tyto informace, které jsem Fieldovi poskytl, jsem získal ze svých funkcí - člena předsednictva KSS, poslance Národního shromáždění a generálního tajemníka ÚAV-SNF, takže byly důvěrného a tajného charakteru. K tomu musím poznamenat, že Field si všechny informace zapisoval do svého zápisníku....."
b) Pomoc a organizováni útěku nepřátel státu do ciziny.
Po únoru 1948 umožnili obvinění buržoasní nacionalisté svým společníkům Lettrichovi, Fraštackému a dalším uprchnout za hranice. O útěku těchto zrádců vypověděl dne 6. 8. 1953 obviněný Okáli:
„.....Porady jsem se zúčastnil také já. JUDR. Antonín Rašla navrhl, aby bylo představitelům buržoasie umožněno uprchnout do západních imperialistických států. Tak byly umožněny ilegální útěky vedoucích organisátorů kontrarevolučního puče jako Lettrichovi, který odjel i s autem, Joskovi, gen. Ambrožovi a jiným....."
Obviněný Okáli ve své funkci pověřence vnitra podporoval a ochraňoval skupiny sionistů a jejich organisace v ČSR a bránil odhalení jejich kolaborantství a podvratné činnosti, ačkoliv si byl vědom, že tyto skupiny tvořily spolehlivou agenturu a předsunutou základnu západnímu imperialismu v jeho expansivních plánech proti lidově demokratickým státům a Sovětskému svazu. Sám o tom vypověděl dne 6. 8. 1953:
„.....Ve své funkci pověřence vnitra nedal jsem také vyšetřit kolaborantskou činnost některých sionistu, sdružených za doby Tisová fašistického státu v Ústředně Židů v Bratislavě, kteří vykonávali během druhé světové války konfidentské služby pro Ústřednu státní bezpečnosti a německé gestapo"... „Dále jsem zapříčinil i to, že jsem nenechal sledovat rozvratnou činnost sionistické organisace JOINT v Bratislavě....."
V souladu s nepřátelskými čili protistátního spikleneckého centra a za jeho pomoci umožňoval Okáli a další obvinění význačným sionistickým představitelům v čele s Wintersteinem a Weissem provádět beztrestně organisované útěky sionistu a židovských kapitalistu s jejich majetky z ČSR. Jaké škody byly tím naší republice způsobeny, vypověděl obviněný Okáli:
„.....Největší škody republice byly způsobeny tím, že tito sionističtí vystěhovalci v důsledku nelegálnosti celé akce mohli vyvézt z Československa nejrůznější cennosti, svršky i technická a strojová zařízení.... jako lékařská ambulatoria, přístroje jemné mechaniky a pod..... Do těchto ilegálních transportů bylo umožněno zařadit i takové živly, které byly nezákonně z příkazu Okáliho propuštěny z vězení nebo které prchaly před zatčením.
xxx
Provedeným šetřením a doznáním obviněných, až na Gustava Husáka, který rozhodně
popírá, že prováděl nepřátelskou činnost, jakož i výpověďmi svědků a písemným
materiálem bylo nezvratně prokázáno, že obvinění Husák, Novomeský, Okáli,
Horváth a Holdoš se jako buržoasní nacionalisté dopustili nejtěžších trestných
činů proti lidově demokratickému státu a slovenskému pracujícímu lidu.
Obvinění Husák, Novomeský, Okáli, Horváth jako členové buržoasně nacionalistické skupiny se spojili s reakční buržoasií a pod jejím vedením a se závazky vůči ní vetřeli se do vedení Slovenského národního povstání s cílem, aby brzdili boj pracujícího lidu za osvobození československého státu.
Po osvobození, seskupeni již s dalším obviněným Holdošem okolo Clementise, nejrůznějším způsobem sabotovali na Slovensku provádění Košického vládního programu, ústavy a zákonů republiky a výstavby lidově demokratického řádu. Svých posic ve Slovenské národní radě a Sboru pověřenců zneužili zločinným způsobem proti národním a státním zájmům slovenského lidu tím, že usilovali o isolaci slovenského lidu od českého pracujícího lidu a od výstavby socialismu. Tím posilovali na Slovensku zbytky kapitalistických posic, usilovali vytvořit předpoklady pro zvrat ke kapitalismu a ohrožovali tak svébytnost slovenského národa, zabezpečenou lidově demokratickým řádem.
Zločinným způsobem bojovali při uskutečňování Košického vládního programu a při jednáních o Ústavě 9. května proti jednotě státu, založeného na rovnoprávnosti obou národu.
Protizákonným způsobem budovali na Slovensku bezpečnostní aparát na podkladě luďácko-fašistického četnictva a sabotovali výstavbu národních výborů jako mocenských orgánů pracujícího lidu a rázné potrestání luďácko-fašistických zrádců a jiných nepřátel slovenského lidu.
Na nejrůznějších úsecích pracovali proti hospodářskému a kulturnímu rozvoji Slovenska a chránili hospodářské posice kapitalismu. Zejména brzdili výstavbu lidově demokratického školství, sabotovali zavedení řádného systému zásobování pracujícího lidu, pomáhali sabotovat znárodnění, poškodili hospodářství tím, že zabránili zavedení instituce národních správ a bránili urychlenému provedení konfiskace nepřátelského pozemkového majetku a pozemkové reformy. Ve státním a hospodářském aparáte brzdili v nejdůležitějších odvětvích hospodářskou výstavbu.
Po vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 obvinění kromě toho umožňovali představitelům reakční buržoasie uprchnout do západních imperialistických států a mařili provedení očisty na Slovensku.
Obviněný Okáli umožňoval ilegální útěky sionistům a židovským kapitalistům a napomáhal k nim. Ilegálním zavlečením majetků těchto kapitalistu do ciziny byly republice způsobeny velké škody.
Kromě toho obvinění Horváth a Holdoš prováděli rozsáhlou špionážní činnost ve prospěch západních imperialistů.
Zločinná činnost obviněných buržoasních nacionalistu byla zvláště nebezpečná proto, že byla prováděna zneužíváním členství v Komunistické straně Československa, zneužíváním význačných funkcí ve stranických a státních orgánech a tím, že obvinění jako členové rozvratné skupiny prováděli svou zločinnou činnost v souladu se zločinnými plány spikleneckého centra Rudolfa Slánského a v rámci boje západních imperialistů proti Sovětskému svazu a lidově demokratickým zemím.
Na základě uvedených skutečností jsou obvinění Husák, Novomeský, Okáli, Horváth a Holdoš právem žalováni, že déle trvající dobu až do svého zatčení v Bratislavě a na jiných místech
čímž spáchali
Navrhuji:
Prameny:
SÚA, f. ÚV KSČ, 02/5, sv. 77, a. j. 201, b. 19, originál, strojopis
citováno podle: Jan Rychlík, Češi a Slováci ve 20. století II. Česko-slovenské vztahy 1945-1992 (AEP Brat. a ústav T. G. Masaryka Praha 1998)