Maoistický pohled na úspěch Jižní Koreje a Tchaj-wanu
Nyní se vracíme k fenoménu, východoasijskému „zázraku“, jak je někdy nazýván – ke Koreji. Jižní Korea je velmi důležitou zemí, jelikož je výjimkou v období po II. světové válce. Jedná se totiž o zemi Třetího světa, která jako jedna z mála zaznamenala úspěšný rozvoj. Čtenáři by si měli uvědomit, že tzv. „asijští tygři“ – Korea, Tchaj-wan, Hongkong, Singapur jsou výjimečným jevem v historii rozvoje závislých kapitalistických oblastí. Dokonce i když kapitalismus „pracuje“ ve prospěch těchto čtyř zemí, nepodává nám žádný důkaz o možnostech rozvoje pod vládou imperialismu. Důvodem je, že bychom museli počítat i všechny nezdary, které provázely tyto úspěchy. A jak jsme již dříve dokumentovali, tyto nezdary byly zodpovědné za masivní chudobu a neadekvátní zdravotní péči.
V posledních letech, podle U.S. Statistical Abstract, trpělo aktuálním poklesem příjmu na hlavu přinejmenším 22 dominantních kapitalistických zemí. Imperialisté mohou nemilosrdně vykořisťovat většinu zemí, a proto je systémem umožněno několik výjimek v rozvoji – v několika zemích dojde k určitému ekonomickému vzestupu - zatímco mnoho dalších zemí klesá v mezinárodních kapitalistických sázkách. Vítězové a poražení se čas od času mění, ale systém zůstává stejný.
Ano, avšak Jižní Korea je výjimkou. Proč? Důvodem je, že se po uplynutí II. světové války a Korejské války Spojené státy a východoasijští kapitalisté začali řídit módními tendencemi třídního boje, co se týče zásadních otázek té doby. Tito kapitalisté a Spojené státy měli natolik rozumu, aby bez příliš mnoha fanfár začali kopírovat, co Mao dělal ve velkém měřítku v Číně. Co však začali kopírovat? Pozemkovou reformu! A proč ji napodobovali? Protože komunisté právě vykopali kapitalistické prdele z Číny a to samé začali dělat v Koreji a ve Vietnamu. Kapitalisté dostali lekci a jakmile měli příležitost, opustili své feudálně-statkářské partnery.
Příčinou, proč Korea a Tchaj-wan uspěly, zatímco zbytek Třetího světa pracoval stejně tvrdě na svém rozvoji bez úspěchů, je to, že komunistický třídní boj dal kapitalistům šanci zbavit se silného vlivu třídy velkostatkářů, vlivu, který pokračoval v Indii, Salvadoru, na Filipínách a obecně ve Třetím světě, vlivu, který stále v těchto oblastech přetrvává, a kde je stále naléhavá potřeba destrukce moci statkářské třídy – destrukce polofeudalismu.
Korea
Jak zde většina lidí pravděpodobně ví, komunisté byli velmi blízko vítězství v občanské válce v Koreji připojením jihu před vstupem USA do Korejské války. Existovala skutečně jedinečná příležitost, aby kapitalismus opustil nejjižnější cíp země před vstupem sil Spojených států.
Téměř kompletní komunistické vítězství dalo americkým imperialistům a jihokorejským kapitalistům šanci nechat své partnery-velkostatkáře v prachu dějin, řečeno historicky - odevzdat je do muzea starožitností. Poslechněme si buržoazní ekonomy, co nám řeknou o kopírování pozemkové reformy: „Nejznámější úspěšné pozemkové reformy zahrnovaly obecně malé, nebo vůbec žádné kompenzace za konfiskované majetky velkostatkářů. Takový byl případ Ruska po roce 1917 a Číny po roce 1949 stejně tak jako japonských a jihokorejských reforem po II. světové válce.“ (1)
Japonsko
Jedním z důvodů, proč byla pozemková reforma akceptována dokonce i v buržoazních kruzích, je ten, že velcí pozemkoví vlastníci ve východní Asii stáli na špatné straně v době války - na straně poražených. V Číně se totiž postavili vedle Japonců, kterým často sloužili jako úředníci okupační vlády.
Samozřejmě, že Japonsko bylo již docela rozvinuté i na počátku minulého století, tzn., že Japonsko není relevantní, co se týče naší rozvojové diskuse, avšak je Japonsko relevantní v roli, kterou hrálo ve válce a třídním boji. V Japonsku znovu vidíme USA kopírovat komunisty; ačkoli se to na první pohled nezdá, jak málo pozornosti se věnuje otázce pozemkové reformy. „Japonská pozemková reforma, která následovala po II. světové válce, se v důležitých ohledech lišila od čínských zkušeností. Pozemková reforma v Japonsku byla uskutečněna americkými okupačními silami. Okupační vláda byla přesvědčena, že třída velkých pozemkových vlastníků byla důležitou oporou sil v japonské společnosti, které způsobily II. světovou válku. … Od té doby, co Američané zvítězili ve válce, nebyli japonští velkostatkáři v pozici, díky níž by byli schopni odporu proti reformě, a tak byla důkladná reforma provedena. Kompenzace pro velkostatkáře byly zajištěny v zákonech, avšak inflace brzy ostře zredukovala skutečnou hodnotu nabídnutých obnosů. Jako výsledek se japonská pozemková reforma de facto rovnala konfiskaci půdy velkostatkářů pouze s malými kompenzacemi.“ (2)
Naproti tomu pozemkové reformy na takových místech, jako je Indie, neuspěly. Nebyly tam k dispozici politické mechanismy. (3) V zásadě komunisté v Indii neuspěli dostatečně, aby tam udělali veškerou práci za kapitalisty.
Tchaj-wan
Čtenáři si pravděpodobně uvědomují, že, když Kuomintang utekl na Tchaj-wan, byl vykořeněn ze své půdy na pevnině. V tomto případě byl exil způsobený maoistickými komunisty nejlepší variantou pro tyto bývalé velkostatkáře a šen-š’. Zpřetrháním vazeb ke své půdě, mohli tito lidé nyní začít nový život.
V novém domově dostal Kuomintang, opět s podporou USA, lekci. Neumožnil, aby se na Tchaj-wanu objevila stará ekonomická formace, které by dominovali velkostatkáři, a ve skutečnosti se postaral o obecně velmi vysoký stupeň rovnosti příjmů. Giniho koeficient (4) je na Tchaj-wanu jeden z nejnižších. (5)
Role USA v podpoře režimů s dominantním postavením velkostatkářů
Americká zahraniční politika je v zásadě oportunistická, avšak konzistentní, co se týče zájmů USA. Když Spojené státy potřebují stabilního spojence, přátelí se s režimy, ve kterých dominuje velkostatkářská třída – jako je Salvador nebo režim Marcos/Aquino na Filipínách.
Když je Spojeným státům a jeho vládnoucím přátelům nakopán zadek, potom USA vsází na módní tendence. V Salvadoru a na Filipínách však Spojené státy postrádají jak ochotu, tak sílu vnutit těmto zemím skutečnou pozemkovou reformu.
Avšak ve východní Asii byla rovnováha moci v zásadě nastavena komunisty, a tak byly Spojené státy nuceny si v některých případech vybrat možnost „pracovat“ bez velkostatkářů. Jak ve východní Asii, tak ve zbytku světa úzké geopolitické (imperialistické) zájmy zvítězily, ale s různými výsledky, které reflektovaly odlišnou rovnováhu moci.
Spojené státy nebudou nikdy hrát roli opravdových zástupců a prostředníků modernizace ve Třetím světě. Nevybraly si jako cíl narušení existujícího stavu, jelikož stále hledají jako své spojence režimy, kterým dominuje velkostatkářská třída. Američtí imperialisté nemají žádný podstatný vnitřní zájem na pozemkové reformě jako komunisté. Jestliže velkostatkář a byrokrat-kapitalista Somoza zajišťuje zdroje ad. pro USA, pak dostane Somoza také pomoc od USA. Je to americká podpora velkostatkářům a kapitalistům-byrokratům ve Třetím světě, co vedlo Maa přezdívat tyto statkáře a kapitalisty jako „compradory“, kteří dělají ze Spojených států oporu „pořádku“ číslo jedna.
Srovnání Východ-Západ
Jedním ze zbývajících problémů je otázka, proč Tchaj-wan a Jižní Korea diverzifikovaly a industrializovaly úspěšněji než Čína a Severní Korea? Opusťme nyní otázky, které se týkají jihokorejských masakrů v Kwangju v roce 1980 a masové chudoby, která na severu nenastala. Věnujme se jen ekonomice.
Čtenáři si jistě vzpomenou, že my jako komunisté máme pochybnosti o Severní Koreji. Nejsme přesvědčeni, že by byla socialistická a několik málo lidí má o tom poměrně dost informací.
Nicméně je zřejmé, že Severní Korea neměla možnost rozvoje založeného na exportu do obrovské světové ekonomiky – Spojených států. Stejné je to i s Čínou.
Čína, Tchaj-wan a Korea byly původně agrární společnosti, avšak Spojené státy a vládnoucí třídy začaly kopírovat komunisty, co se týče zemědělské otázky. V důsledku tedy Jižní Korea a Tchaj-wan shromáždily velké zisky z intenzivního třídního boje vedeného komunisty. Úspěch Jižní Koreje a Tchaj-wanu byl do značné míry založen na preferenci obchodu, kde byl důraz kladen na podporu vývozu. Kombinace vysoké míry úspor, vládních investic do vzdělání a státem řízené průmyslové politiky – to vše přispělo k tomu, že se z oblasti stal silný ekonomický motor. (6)
Co Jižní Korea a Tchaj-wan měly, zatímco Čína a Severní Korea ne, je dostupnost největšího světového průmyslového trhu. A další věcí je, že Čína a Severní Korea musely vskutku vynaložit obrovské zdroje na svou obranu před americkým imperialismem.
Kdyby byly Spojené státy socialistickou zemí, příběh by byl odlišný. Pak by Čína a Severní Korea měly stejné šance jako Tchaj-wan a Jižní Korea.
To vše ukazuje na vážnou povinnost amerických občanů porazit US imperialismus, aby se všechny země mohly stát součástí kooperující světové ekonomiky, a ne jen ty, které jsou podporovány americkými imperialistickými kruhy.
Závěr:
1. Kde není pozemková reforma (zlomení moci velkostatkářské třídy), není žádný rozvoj.
2. Komunisté byli jedinou nejdůležitější silou v boji za pozemkovou reformu. Úspěch „asijských tygrů“ nastal v důsledku socialismu.
3. Zbytek světa se bude moci rozvíjet rychle, jestliže dokážeme zlomit alianci mezi imperialisty a velkými pozemkovými vlastníky a otevřít ekonomiku Západu ke spolupráci se Třetím světem.
-ms6-
Poznámky:
(1) Malcolm Gillis, Dwight Perkins, Michael Roemer, Donald Snodgrass: Economics of Development, NY: W.W. Norton & Co., 1992, str. 499
(2) Tamtéž, str. 497-8
(3) Tamtéž, str. 498
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/Gini_coefficient ,
http://mercury.soas.ac.uk/users/sm97/teaching_intro_qm_notes_gini_coefficient.htm
(5) Malcolm Gillis, Dwight Perkins, Michael Roemer, Donald Snodgrass: Economics of Development, NY: W.W. Norton & Co., 1992, str. 76
(6) Joseph E. Stiglitz: Jiná cesta k trhu, Hledání alternativy k současné podobě globalizace, Praha: Prostor, nakladatelství, s.r.o., 2003, str. 154. Anglický originál: Globalization and Its Discontents, NY: W.W. Norton & Co., 2002