Právě proběhlé volby do krajských zastupitelstev a do Senátu jednoznačně ukázaly,
jak se česká společnost radikalizuje. Pouhých 40% voličů rozhodlo o vítězství
středolevé ČSSD a naopak o propadu pravicové ODS. Šedesát procent občanů České
republiky naopak k volbám vůbec nepřišlo a dalo tak evidentně najevo svou
nespokojenost se současným volebním systémem, který nahrává pouze bohatým
politickým stranám. Volby však také ukázaly, jednoznačně stále větší pokles preferencí u eurokomunistické KSČM a podle všeho, bude-li i nadále tento trend pokračovat, je docela možné, že tato strana v blízkém období z politické scény zcela zmizí.
KSČM nečelí pouze útokům z řad ultrapravice, ale především pak od své vlastní členské základny. Členové pak kritizují vedení strany za stále hlubší odchylování se od komunistických a marxleninských myšlenek a prosazování do politiky KSČM spíše sociálnědemokratické principy, což se pak zákonitě odráží i na volebních výsledcích této pseudokomunistické strany.
Díky své bezzásadové politice se KSČM dostává i do mezinárodní izolace neboť v zahraničí je KSČM brána stejně tak jako Francouzská komunistická strana nebo Italská komunistická strana. Obě tyto strany se přitom již dávno předtím vzdaly marx-leninského učení a připojily se k řadě evropských pseudokomunistických stran, které nemají s komunismem nic společného. Francouzský list Le Monde v této souvislosti nedávno napsal, že francouzští komunisté používají komunistický název již pouze jako obchodní značku a obdobně tak tomu je i s českými eurokomunisty. Přestože se KSČM komunistický nechová, nehájí zájmy nejchudších vrstev (viz. místopředseda strany Dolejš, který prosazuje placené školné) strana se intenzivně brání změny svého názvu. Proč? Vysvětlení je velmi jednoduché a logické.
Za prvé: KSČM by po vypuštění názvu komunistická ztratila voliče a podle všeho by se strana vůbec nedostala do poslanecké sněmovny. S tím samozřejmě souvisí i ztráta finančních prostředků, snížení stavu profesionálních pracovníků strany a především zablokování finančních prostředků, které využívá celá řada vysokých činovníků KSČM k podnikatelské činnosti mimo stranu.
Za druhé: Díky změně názvu strany by se KSČM zcela jistě nedostala ani do Ev-ropského parlamentu, odkud plynou do pokladny strany obrovské finanční prostředky.
Východiskem z krize je pro současné vedení KSČM jednoznačné odvrácení útoků na podstatu a na název strany, který tak dráždí zásadové komunistobijce typu Mejstříka, Cibulky, Štětiny a dalších. Proto nyní nezbývá vedení strany nic jiného než se začít distancovat od všeho co komunistické myšlenky spojuje - tedy od Lenina, Marxe, Engelse, Stalina, od Říjnové revoluce v Rusku, Vítězného února 1948, od srpnových událostí roku 1968 i od mladých komunistů z KSM, kteří propagují komunistické symboly rudý prapor, srp a kladivo. Vrcholným představitelům KSČM tedy rozhodně nejde o KSČM jako o stranu komunistů, ale především o jejich tučné odměny, příjmy a především pak o výhody, které jim z výkonu politických funkcí plynou. A proto je nyní logické, že se KSČM snaží dostat do nejužší spolupráce s ČSSD a to nejen v krajích. A právě tato spolupráce a ponížené poklonkování se dnes nejsilnější politické straně ČSSD může KSČM do budoucna zajistit možná jedno i dvě křesla v budoucí vládě. A o to jde!