Putin do soukromého sektoru
Prezident Putin připravuje legislativní, administrativní a ekonomickou základnu pro to, aby nástroje výkonu reálné moci mohly po jeho odchodu ovládnout nadnárodní monopoly s převahou ruského kapitálu, typu GAZPROM. Putinova administrativa se více obává reakce ruského lidu než Západu. Současné Putinovy rozpory se Západem jsou pouze součástí handlování, které má Putinovi vynést z prodeje Ruska co největší soukromé zisky. Třetí zvláštností je skutečnost, že v Rusku se poprvé od rozpadu SSSR projevuje reálná možnost vítězství síly, která se nekompromisně prohlásí za spasitelku ruské civilizace a svými činy přesvědčí lid, aby se postavil na její stranu.
Na čem jsou založena tato tvrzení? Analytikové všech politických sil zaměřili svou pozornost na prohlášení prezidenta Putina, že nebude usilovat o změnu ústavy, nezbytné pro jeho třetí zvolení. Místo toho začal cílevědomě vytvářet své vlastní energetické impérium a podniká zoufalé pokusy o upevnění postavení své nadnárodní korporace na světových trzích a získání místa v řadách světové ekonomické elity. S tímto cílem usiluje o prohlubování rozporů mezi EU a USA a kontrolu co největšího počtu ropovodů a plynovodů na bývalém teritoriu SSSR. S tímto cílem vykonal i cesty do Kazachstánu a Turkmenistánu, na kterých došlo k podpisu dohod o stavbě Přikaspického plynovodu jako alternativy Transkaspickému plynovodu, který chtějí západoevropské společnosti budovat mimo teritorium Ruska. Prezident Putin se tak dostal do sporů se svými západními partnery. USA a EU se rozhodly ukázat, kdo je ve světě pánem. Americký Kongres schválil zákon zakazující vytváření mezinárodních kartelů v oblasti ropy a zemního plynu. USA vyslovily námitky proti těžbě ropy a plynu v šelfu Severního ledového oceánu a urychlily jednání o dislokaci prostředků protiraketové obrany ve východní Evropě. EU odmítla jednat s Ruskem o podpisu nové komplexní partnerské smlouvy. Kancléřka Merkelová, ještě ve funkci předsedkyně EU, požadovala, aby hnutí Jiné Rusko mohlo v Moskvě uskutečnit Pochod Nesouhlasících. Všechny akce, a zvláště podporu Nesouhlasícím, je potřeba zahrnout do komplexního úsilí Západu o svržení prezidenta Putina, další členění Ruska a konečného zničení ruské civilizace.
Revoluce Nesouhlasících
K uskutečnění svých záměrů připravuje Západ, využívaje zkušeností z Oranžové revoluce na Ukrajině, dokonalejší projekt. Oranžové mají nahradit Nesouhlasící a volby mají rozdělit voliče na ty, kdo jsou pro Putina a ostatní, kteří jsou proti. Západ chce sjednotit v boji proti Putinovi nejen jemu blízké liberální demokraty , odmítající i malé Putinovy odchylky od kurzu stanoveného Západem, ale všechny voliče, které Putinův způsob realizace moci neuspokojuje: levici, patrioty, důchodce, chudinu, nezaměstnané, podvedené střadatele atd. Na tyto aktivity byly vyčleněny dostatečné finanční prostředky. Do všech společenských organizací a politických stran jsou vysíláni stoupenci Západu, jejichž hlavním úkolem je vtáhnout tyto organizace a strany do spolupráce se stranou Jiné Rusko a do řad Pochodů Nesouhlasících.
Jde o likvidaci RF!
Přitom tito žoldnéři Západu pečlivě skrývají jak před levicí, tak před všemi, kterým současná vláda nějakým způsobem ublížila, skutečný záměr, a to, že by po jejich volebním vítězství došlo k plnému rozpadu Ruska a likvidaci vlastenecké opozice. Stupeň nebezpečí, že se Západu podaří tyto záměry realizovat, je vysoký. K dosažení těchto cílů bude Západ usilovat o realizaci řady opatření vyvolávajících masovou nespokojenost občanů s vládou neschopnou kontrolovat bezpečnostní situaci. Půjde zejména o teroristické atentáty, technologické katastrofy, jako jsou výpadky dodávek elektřiny a plynu, zásobování potravinami ve velkých městech, vyvolávání etnických a náboženských srážek se ztrátami na lidských životech, blokování zahraničních účtů, včetně prostředků Stabilizačního fondu RF.
Za této situace se Putin snaží přetáhnout na svou stranu Nesouhlasící, anebo alespoň s nimi manipulovat. Dochází k realizaci pokusů zatáhnout KPRF do řad systémové opozice a přeměnit ji tak de facto v sociálnědemokratickou stranu. Putin vytvořil stranu Spravedlivé Rusko, která má přetáhnout do svých řad část Nesouhlasících a oslabit pozice KPRF. Navíc se prezident Putin již nyní snaží oslabit postavení svého nástupce, vlády a Státní dumy. Rozdmýchává konflikty ve vlastní administrativě, aby příští prezident zdědil struktury aparátu neschopné realizovat výkonnou moc. Podněcuje boj dvou základních klanů, které bojují v jeho vlastní administrativě o funkci nástupce: Petrohradských podnikatelů a byrokratů z bývalé KGB, předpokládaje, že i po svém odchodu z funkce prezidenta by si mohl udržet neformální politický vliv. Stejně tak rozdělil na dvě skupiny současnou vládu. Všestranně se snaží oslabit Státní dumu, co nejvíce znehodnotit status poslance. Vědomě oslabuje monopol své vládní strany Jednotné Rusko tím, že ji vede do sporů se stranou Spravedlivé Rusko. Pro něj je nyní důležitější předseda Rady federace (Senátu) Sergej Mironov než předseda Státní dumy (poslanecké sněmovny) Boris Gryzlov, protože Rada federace zůstává jediným státním orgánem nezapojeným do předvolební kampaně. Rada federace se má stát podle Putinových záměrů orgánem schopným odvrátit po jeho odchodu jakékoli pokusy o změny ve finančním a administrativním systému, který on sám zavedl. K tomu účelu má sloužit i tříletý federální rozpočet, který nechal Putin schválit.
KPRF a vlastenectví
Úkolem KPRF v těchto složitých podmínkách je zachovat svou politickou nezávislost, nevstupovat do koalicí s prozápadní vládou ani s prozápadní opozicí. KPRF musí splnit svou historickou úlohu zachránit před likvidací ruskou civilizaci. Vedení KPRF vychází z poznání, že pro likvidaci ruské civilizace se Západ snaží zejména zničit ruský venkov jako zachránce ruského způsobu života, ruské kultury, zdroj duchovní síly lidu, spasitele ruského jazyka, literatury a ruské historie. Ruská vláda a prozápadní síly dělají vše pro to, aby zabránily KPRF stát se hlavním obráncem ruské civilizace. Snaží se zabránit komunistům, aby sjednotili sociálně-třídní boj s národně osvobozeneckým v jednotné mohutné hnutí odporu.
Na IX. společném plenárním zasedání ÚV a Ústřední kontrolní a revizní komise byla projednána otázka obrany ruské kultury jako duchovní základny pro sjednocování ruského lidu. Byla přijata opatření ke sjednocování politických možností KPRF s intelektuálním potenciálem ruské vědy a ruské kultury k záchraně ruské civilizace. Všem členům strany byl vydán úkol zapojit se do předvolebního boje pod heslem výstavby ruského socialismu, sovětské státnosti a ustavení skutečné lidovlády. Strana si stanovila úkoly: maximálně rozšířit okruh přívrženců upevněním svazku s představiteli vědy, pracovníky kultury, jejich tvůrčími skupinami a mládeží. Vytvářet přitažlivý obraz KS a zajistit trvalou přítomnost komunistů ve všech oblastech společenského života. Osvojit si znalost tužeb lidu a zformulovat představy voličů do podoby návrhů zákonů podporujíce jejich schvalování rostoucí protestní aktivitou mas. Vytvořit fungující systém šíření stranické informovanosti, právní ochrany činnosti strany a výsledků voleb.
Na X. plénu ÚV KPRF bylo přijato usnesení: považovat za likvidační politiku prezidenta Putina v oblasti průmyslové výroby a zemědělství. Požadovat na ruské vládě okamžité zastavení tzv. reforem likvidujících ruskou vesnici. Byl schválen program strany k záchraně ruské vesnice, jako ochránce ruského způsobu života a k boji s další privatizací zemědělské půdy, lesů a vodojemů.
Na XII. a XIII. plénárních zasedáních ÚV KPRF byly rozpracovány programy zvyšování akceschopnosti strany, zaměřené na získání politické moci. Všechny uvedené programy započala KPRF bezprostředně plnit. Usilovná společná práce vedení strany, předsedy Zjuganova, tajemníků Melnikova i Kašina a sekretariátu strany vzbudila pozornost vlády a prozápadní páté kolony v Rusku. Zvýšil se tlak na komunisty, započaly řízené pokusy o vnesení rozporů do vedení strany jak na nejvyšší, tak i na regionální úrovni. Mimořádnou horlivost projevují zejména přívrženci prozápadních sil, kteří nejenže podrobili všestranné kritice všechny kroky vedení KS, orientované na přeměnu strany v reálného ochránce ruské civilizace a pracujícího lidu, ale pokusili se zatáhnout KPRF do užší spolupráce s pravicovou opozicí vedenou bývalým premiérem Kasjanovem a šachistou Kasparovem. Snažili se získat komunisty k účasti v Pochodu Nesouhlasících a tím splnit politickou objednávku Západu zaměřenou na rozpad Ruska. Za této situace ÚKRK jako orgán pověřený kontrolou dodržování programu a stanov strany a plnění usnesení sjezdu a plenárních zasedání ÚV KPRF přijala usnesení k oslovení všech orgánů a členů strany a vydala studii s názvem O nebezpečí neotrockistických tendencí v KPRF. Prezidium ÚV KPRF kladně a operativně reagovalo na postup ústředního kontrolního orgánu strany a přijalo opatření vůči narušitelům stranické kázně. Současnost stále přesvědčivěji potvrzuje oprávněnost postupu ÚKRK. Po tom, co byli neotrockisté zbavení možnosti využívat ke svým záměrům internetové stránky KPRF, hystericky šíří lživé informace o údajném boji o moc ve vedení KPRF, snaží se postavit řadové členy proti vedení strany. Tím odkryli svou skutečnou trockistickou tvář. ÚKRK tak splnila svou stranickou povinnost, která jí byla svěřena vedením strany.
(Uveřejněno 3. srpna 2007 na www.kprf.ru)
Přeložil Karel KLUZ
(mezititulky redakce)
28. srpna 2007, Přeložil Karel KLUZ