zrada ksčm nemá slitování
=====================
Rozhovor Haló novin s Vojtěchem Filipem, znovuzvoleným předsedou ÚV KSČM
Haló noviny
Soudruhu předsedo, blahopřejeme vám ke znovuzvolení předsedou Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy. Ve chvíli, kdy natáčíme tento rozhovor, čeká delegáty VII. sjezdu strany druhý den jednání. Můžete přesto v této fázi shrnout průběh sjezdového jednání i z hlediska vývoje strany do budoucna?
Můj první dojem ze sjezdu je pozitivní. Diskuse se týkala hlavních materiálů, soustředění na úkol KSČM bylo evidentní. A nebyl to nějaký jednosměrný pohled - že vše je jen dobré. Byla zde evidentní snaha o to, aby dokumenty sjezdu reagovaly na společenskou situaci. Projevilo se zejména v diskusi k materiálu o nejbližších úkolech strany a pak k organizační struktuře KSČM. Nedotažení do konce změny organizační struktury vedlo řadu delegátů k předkládání pozitivních návrhů. Samozřejmě, jako na každém sjezdu, se objevily i nepříjemné tóny, kdy se občas osobní problémy přenesly na jednání sjezdu. Ale vlastně to jiní delegáti odsunuli do patřičných mezí. Dokonce jsem zaznamenal, že nemá smysl, aby se problémy jedné krajské organizace přenášely na jednání sjezdu, nechť si to vyříkají doma. To jsem považoval za velmi pozitivní. A pak tu byl upřímný zájem hostů sjezdu o naše jednání. To nebývá vždy úplně běžné. Často jsme pod tíhou antikomunistické propagandy zatlačováni do pozadí. K tomu, abychom příliš nezvedli hlavu. Ale zájem tuzemských hostů, ať už jde o odbory, o osobnosti českého veřejného života nebo politické strany, byl zřejmý. Nejvíc mne potěšil zájem zahraničních hostů, který ukazuje na velmi silné postavení KSČM v evropském i světovém měřítku.
V sobotu byl na prvním zasedání právě zvoleného ústředního výboru sestaven nový tým vedení strany. Jak jeho složení z hlediska akceschopnosti, organizační jednoty strany apod. vnímáte?
Sestavení tohoto týmu bylo spojeno s trochou komplikací. Jde o to, jakým způsobem si kdo představuje práci nejužšího vedení. Ale nakonec specializace konkrétních úkolů KSČM ve společnosti zvítězila. Nakonec zvítězilo i rozhodnutí pro konkrétní osoby na konkrétní místa. To, že se největší souboj sehrál o funkci místopředsedkyně pro volby, je pochopitelné, protože úspěch ve volbách trápí každého člena strany. A dávají tomu velkou prioritu, takže tato volba byla složitější. Změna na postu místopředsedy, který se bude zabývat vnitřním životem strany, je ku prospěchu věci. Skutečnost, že obstáli Jana Bystřická a Čeněk Milota, ukazuje, že už v minulém volebním období bylo správnou volbou, když je vybral ústřední výbor strany. A to, že nakonec máme ve vedení strany místopředsedou Jiřího Maštálku, který je poslancem Evropského parlamentu, ukazuje, že si strana uvědomuje velkou odpovědnost vůči české politice v Evropě.
Jakou zprávu vysílá královéhradecký sjezd členům strany, české společnosti a do zahraničí?
Dovnitř strany vyslal signál, že KSČM je suverénní politická strana, která umí řešit své problémy. To je jednoznačné. Pokud jde o českou společnost, je to ještě evidentnější - my známe řešení! Heslo, které jsme použili v roce 2006 S lidmi pro lidi a kterému mnozí neuvěřili, se ukazuje jako oprávněné. Nakonec atak na jednotlivé hlavní problémy společnosti - ať jde o sociální systém, o zdravotnictví, o postavení odborů - byl v diskusních příspěvcích posílen. A za hranice ČR - alespoň tak usuzuji z rozhovorů se zahraničními delegacemi, protože vystoupení zahraničních hostů je v tomto okamžiku teprve před námi - jsme se soustředili na to hlavní, co se děje ve světě. Je to znovunastolení priority obrany míru. I naše postavení v této věci je podle mě velmi silné.
V Hradci Králové zazněla i kritická slova, mj. o tom, že strana nesplnila některé závěry VI. sjezdu - třeba program Naděje pro ČR. Která z nich jste si vzal nejvíce k srdci i jako ponaučení pro další čtyři roky ve funkci předsedy ÚV KSČM?
Fakt, že nejsou některá rozhodnutí VI. sjezdu splněna, jsme konstatovali už na posledním zasedání ústředního výboru. Ale nakonec hlavní úkoly českobudějovického sjezdu, ať je to například základní pohled na socialismus 21. století, splněn byl. To, že nebyly dotaženy do konce otázky řízení strany a kádrové práce, se nakonec projevilo v tom, že došlo k obměně vedení strany. A delegáti dali důvěru novým lidem, o kterých jsou přesvědčeni, že svou práci zvládnou. Pro mě bylo nejpozitivnější, že většina kritických vystoupení zároveň obsahovala i návrhy řešení. To považuji za velmi dobrou zprávu pro další činnost strany.
19. května 2008, Marie KUDRNOVSKÁ, Pavel ŠAFRÁNEK
Haló noviny
Sjezd komunistů zvolil předsedu a potvrdil nový ústřední výbor
HRADEC KRÁLOVÉ/PRAHA - Víkendový VII. sjezd KSČM potvrdil Vojtěcha Filipa na další čtyři roky ve funkci předsedy ústředního výboru strany.
Ten na svém prvním zasedání zvolil šest místopředsedů: Janu Bystřickou, Jiřího Dolejše, Leo Luzara, Jiřího Maštálku, Čeňka Milotu a Věru Žežulkovou. Schválil obsahové dokumenty, několik rezolucí a především vytyčil úkoly komunistů na příští období.
Vojtěch Filip byl v sobotu předsedou zvolen hned v 1. kole. V tajné volbě mu dalo důvěru 176 delegátů (64 procent) z 275 přítomných. Poslankyně sněmovny Soňa Marková získala pět hlasů, europoslanec Miloslav Ransdorf 22 a poslanec Stanislav Grospič 70 hlasů. Filip poděkoval za důvěru a 'soupeřům' za odpovědný souboj a korektnost ze všech stran .
Předsedou Ústřední rozhodčí komise strany byl sjezdem opět zvolen Zdeněk Levý a předsedou Ústřední revizní komise znovu Otakar Zmítko. Ústřední výbor zvolil členy nového Výkonného výboru ÚV KSČM (podrobně o tom informujeme na jiném místě).
V diskusi vystoupily po oba dva dny jednání sjezdu desítky delegátů. Na více než dvě desítky příspěvků nezbyl čas, budou odevzdány písemně a stanou se součástí protokolu sjezdu. Mnozí delegáti si na to ovšem stěžovali, nedostalo se totiž například ani na jediné vystoupení z Brna, Jihočeského či Královéhradeckého kraje. Diskuse byla místy ostrá. Mnoho delegátů kritizovalo práci strany dovnitř, ale i navenek...
Mezi hosty sjezdu byli předseda SDS Milan Neubert, předseda ČSNS Jiří Stanislav, předsedkyně Strany důstojného života Jana Volfová, za Komunistickou stranu Československa Jiří Vábr, předseda ČMKOS Milan Štěch, předseda ASO Bohumír Dufek, za Ligu starostů proti radaru byl přítomen Josef Hála, starosta městyse Jince. Hostem byl i bývalý ministr národní obrany, gen. Miroslav Vacek a řada dalších osobností. Pozváni byli i předsedové zbývajících parlamentních stran a prezident republiky Václav Klaus. Všichni se omluvili, předseda KDU-ČSL Jiří Čunek se na pozvání neobtěžoval odpovědět.
Začněme Filipem...
Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip v úvodu sjezdu přednesl zprávu o činnosti KSČM od VI. sjezdu, zejména však vytyčil hlavní úkoly a směřování strany na příští období. Plný text jeho projevu, stejně tak jako vystoupení dalších vrcholných funkcionářů a závěrečné dokumenty sjezdu zveřejňujeme v příloze VII. sjezd KSČM - dokumenty uvnitř druhé části listu, v této zprávě uvádíme jen stručnou charakteristiku jeho obsahu. Abychom mohli stanovit jak směr, tak nejbližší úkoly, musíme mít vždy na paměti, kdo jsme a jaká je společnost, zdůraznil předseda. KSČM podle něj po převratu v roce 1989, po pádu evropského socialismu a nástupu globálního kapitalismu ve světě jasně prokázala svoji životaschopnost a oprávněnost své politické existence. Nezvolili jsme snadnou cestu a nepodlehli lákadlům podlézt překážku nebo se jí vyhnout, ale poctivě s těmi poctivými, kteří zůstali členy strany a nebyli komunisty jen v době, kdy to bylo módní, nebo z prospěchu, kráčíme za obnovením důvěry ve společnosti, zdůraznil. KSČM prokázala, že zůstává trvalou a respektovanou součástí české společnosti - navzdory zběsilému, ahistorickému antikomunismu, který KSČM lživě činil a činí zodpovědnou i za věci, se kterými komunisté nikdy neměli a ani nemají nic společného.
Připomněl, že KSČM je nejpočetnější stranou v ČR a třetí nejúspěšnější parlamentní stranou. Je přesvědčen, že by měla přelít svůj silný potenciál i do současné politiky a vyslovit svoji ambici na následující období, tj. přijmout větší odpovědnost na demokratickém vládnutí, na správě země, na řešení věcí veřejných, na silnějším podílu zejména v regionální politice . To však vůbec neznamená, že by strana usilovala o podíl na moci ve zkorumpovaném prostředí. Chce být naopak silnou, sebevědomou autentickou opozicí vůči držitelům moci! A usilovat o podíl na rozhodování ve veřejných věcech na úrovni už nejen obcí, ale i krajů. Toto je podle mého soudu hlavní a pro budoucnost naší strany i země, rozhodující úkol VII. Sjezdu.
Filip se obšírně věnoval české politické scéně. Kritizoval nejen současnou koalici, z ní asi nejvíce Zelené, která se zcela zpronevěřila svému poslání, nepřinesla jiný styl politiky, natož aby plnila své předvolební sliby. Místo zeleného plní program modrý a slouží jako užiteční idioti pravice . Nešetřil ani ČSSD. Ta se podle Filipa vyznačuje zvláštním syndromem - také totiž ráda poslouží pravici k pohodlnému vládnutí. Na širší levici však jiný parlamentní subjekt kromě KSČM a ČSSD není, proto je odpovědnost komunistů za skutečnou levici a její hodnoty tak velká. Pod informační mlhou a informacích o zástupných problémech se česká společnost aktuálně ocitla na prahu hlubokých celospolečenských krizí, konstatoval. Jde o počínající krizi ekonomickou, krizi sociální, politickou, kulturní a mravní. Je přesvědčen o tom, že česká společnost stojí před kardinální otázkou: Nikoli jak rozdělíme společenské příjmy, ale jak a z čeho je vytvoříme?
Nezbytným předpokladem pro to, aby strana mohla uskutečňovat své cíle, je podle předsedy ÚV KSČM volební úspěch v podzimních senátních a komunálních volbách. Strana se rovněž musí připravit na svoji rostoucí celospolečenskou opoziční roli. Významný obsah vnitřní politiky KSČM pak musí tvořit snaha o zachování vlastního českého státu a úsilí o jeho upevňování, posilování národních, demokratických a sociálních rysů a vnášení socialistických řešení.
Významné místo ve Filipově projevu zaujímala i oblast zahraniční politiky strany, vztah strany k Evropské unii a její politice. Nejen on, ale po něm i řada delegátů sjezdu odsoudila proamerickou politiku Topolánkovy vlády, a to nejen radar v Brdech, ale i vojenské angažmá v Afghánistánu, atd.
Pokračujme Dolejšem...
Místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš první den sjezdového jednání charakterizoval obsahové dokumenty sjezdu. Hlavním je Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM. Jde o dokument, který vyjadřuje programové priority KSČM střednědobého charakteru a je tedy i určitým politickým východiskem k volebním kampaním v letech 2008, 2009 a 2010, které bude rozpracováno do konkrétních akčních a volebních programů, uvedl. Být důslednou opozicí vládnoucí pravice neznamená podle něj jen kritizovat či brzdit její asociální kroky, ale je třeba nabízet reálná a kompetentní řešení. Text dokumentu vychází z programu Naděje pro ČR, schváleného na VI. sjezdu strany před čtyřmi lety v Českých Budějovicích, a z volebního programu KSČM z roku 2006. V souladu s vnitrostranickou diskusí potvrzujeme, že obecné cíle těchto dokumentů platí i nadále, zdůraznil Dolejš.
Dalším obsahovým dokumentem sjezdu je Prohlášení VII. sjezdu KSČM ke straně, které reaguje na úvahy, zda dochází k posunu ve strategické orientaci strany, když se v předsjezdové diskusi hovořilo o potřebě nového startu či renesanci socialistických ideálů. Potvrzuje programovou demokratickou komunistickou identitu, naposledy - jak připomněl Dolejš, takto zdůrazňovanou na III. sjezdu v roce 1993.
Jiným důležitým dokumentem, který předložil ústřední výbor VII. sjezdu, je Deklarace o socialismu. Jsme strana systémové alternativy a při četných útocích na socialistický ideál chceme vyslat do veřejnosti jasný signál, že tu existuje síla, pro kterou kapitalismus není konec dějin. Nežádáme žádný návrat zpět, ale chceme svobodně a demokraticky, společně s dalšími alternativními silami, vytvářet novou perspektivu. Tabuizovat toto téma, byť by nebylo zcela aktuální, by bylo chybou, míní Dolejš. Na VI. sjezdu KSČM bylo uloženo zpracovat model socialistické budoucnosti, ale systematická a teoreticky fundovaná práce na tomto úkolu je v počátcích. Určitou zprávou o některých diskusích je dokument Socialismus pro 21. století, který měli delegáti pouze pro informaci. Nejde o uzavřený dokument, práce na něm budou - a musí - v budoucnu pokračovat...
Stručně z diskuse
Podrobněji se přehledu diskuse věnujeme opět na jiném místě deníku. V tomto zpravodajství se soustředíme především na vystoupení kandidátů na funkce předsedy a místopředsedů KSČM.
Projev poslance a předsedy Středočeské KR KSČM Stanislava Grospiče z Mladé Boleslavi, kandidujícího na funkci předsedy i místopředsedy ÚV KSČM, byl hodně kritický, především do vlastních řad. Zamyslel se nad závěry českobudějovického sjezdu, šlo mu zejména o nenaplnění a nesplnění závěrů programu Naděje. Je otázkou, nakolik po roce 2005 vedení naší strany i nadále uplatňovalo a v praxi rozvíjelo politickou linii, kterou KSČM zvolila na předchozích sjezdech, řekl. Za vážné varování považuje několik skutečností: Za prvé - vztah k EU se proměnil z eurokritického, tzv. měkkého ne, na současné eurooptimistické. Za druhé - poklesla výrazně důsledná opozičnost, příliš sklouzáváme na politiku ve stylu 'hnutí je vším a cíl ničím', snahami o zviditelnění se za každou cenu. Za třetí - je zde hmatatelný pokles hlasů pro naši stranu ve třech volbách při zvýšené procentní účasti voličů. Ukazuje to na nebezpečí budování volební strany manažerského typu bez spojitosti s lidmi, voliči, sympatizanty, na nedostatek soustavné kádrové práce. Nenaplnění programu Naděje je velmi nepříjemné pro všechny členy strany, a je to třeba otevřeně vidět, prohlásil. Ocenil však, že KSČM udělala kus práce v jednorázových zápasech s pravicí, například v boji o Zákoník práce, systém politiky zaměstnanosti, pro zachování důchodového systému, proti poplatkům ve zdravotnictví nebo boji proti umístění radarové základny. Zamyslel se nejen nad tím, kdo je voličem KSČM, ale také nad tím, jakým způsobem ho musí strana oslovovat. KSČM podle něj nemůže být stranou volební, ale masovou, a to svým vlivem ve společnosti - nikoli počtem svých členů. Strana nejlépe potvrdí svůj charakter, bude-li tvrdě bojovat proti projevům současné pravice, dnešního kapitalismu.
Poslanec Evropského parlamentu, kandidát na funkci předsedy a místopředsedy ÚV KSČM (po volbě předsedy se kandidatury na místopředsedu ÚV vzdal) Miloslav Ransdorf zdůraznil, že pokud nebude strana otevřena veřejnosti, nedokáže nic. A k tomu, aby něco dokázala, potřebuje voliče. Postěžoval si, že KSČM je nejen ve složité situaci, ale možná i v krizi. Rozkládá se nám organizační struktura, jsme odtrženi od teorie i od praxe, mizerná je mediální politika strany, varoval. Upozornil, že v minulosti byla levice tahounem modernizace, dnes je konzervativní silou. Když hovořil kriticky o práci strany, řekl, že reprezentace KSČM funguje svým způsobem jako trabant, poslouží, ale nenadchne . A s tím je třeba něco udělat.
Poslankyně Soňa Marková, jediná žena kandidující na funkci předsedkyně strany, uvedla, že KSČM vnímá jako moderní levicovou stranu, schopnou nabízet lepší a účinnější řešení stávajících a budoucích problémů: Ráda bych prosadila intenzivnější diskusi nad nutností konkrétně reagovat na změny ve složení členské základny i na výzvy současné společnosti, jako jsou především problematika stárnutí našich členů a snižování jejich mobility, získávání sympatizujících a dalších voličů, stále se zvyšující odpovědnost za politiku KSČM v krajích. Pro mne osobně je velmi důležitá snaha o prosazení genderové rovnosti a s tím spojené úsilí o zapojení většího počtu žen do rozhodovacích procesů. Zdůraznila, že cestu vidí následovně: Není třeba uhýbat k přílišnému a nic neřešícímu radikalismu, ani se nekriticky přiklánět k sociálnědemokratickým postojům. Sedmdesát tisíc současných komunistů představuje velkou sílu, ale je třeba získávat na naši stranu další levicově smýšlející občany naší republiky. Cesty k tomuto cíli vedou přes konkrétní pomoc konkrétním lidem - důchodcům, rodinám s dětmi, hendikepovaným. Jsem přesvědčena o tom, že není třeba statisíců členů. Dejme šanci těm stovkám schopných a obětavých zastupitelů za KSČM i našim zapáleným funkcionářům, kteří jsou na každém okrese. Oni vědí a umějí řešit současné problémy občanů ČR, a tím posilují i KSČM.
Delegát Leo Luzar, kandidující na místopředsedu ÚV, zdůraznil, že za základní myšlenku dnešních dní by zvolil lidskou a občanskou důstojnost: Protože co nejvíce trpí v této globalizované kapitalistické společnosti je právě důstojnost - důstojnost ženy zaměstnané v hypermarketu, důstojnost horníka s podlomeným zdravím, důstojnost učitele šikanovaného žáky, důstojnost pacienta v ordinaci, důstojnost občana ve frontě na úřadě, důstojnost zaměstnance se strachem z propuštění. Prostě nebojme se pozdvihnout témata dnešních dní a témata zdánlivě okrajová, ale aktuální. Nebojme se na ně reagovat, nebojme se, že nás budou označovat za populisty a připomínat nám minulost. Pokud se tak stane, víme, že jsme na dobré cestě. Protože komu chybějí argumenty, použije taková klišé. Postavme se za naše zastupitele na všech úrovních, protože jsou to oni, kdo stojí v první linii občanské společnosti.
Jednou z kandidátek na místopředsedkyni ÚV KSČM byla předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová. Komu se chceme pořád zavděčit? Pravicovým médiím? Sociální demokracii, jejíž předseda Paroubek nás vybízí, abychom se zřekli vlastní minulosti a modernizovali se? Zabývejme se problémy, které lidi opravdu trápí. Strana nemůže být komunistickou pouze svým názvem, ale především komunistickým programem, vystupováním, tím, že je mezi lidmi na demonstracích, mezi stávkujícími, propouštěnými. Ne vždy tomu tak je. Přitom tyto aktivity bychom neměli podceňovat. Lidé, kteří se rozhodli vyjít do ulic, jsou našimi potenciálními spojenci. Organizujme tyto aktivity a podporujme i akce jiných subjektů, zdůraznila.
Více informací o diskusi nabízíme na dalších stránkách.
19. května 2008, redakční zpráva
Ptali jsme se a dostali odpovědi...
Haló noviny
HRADEC KRÁLOVÉ - Náš reportér v přestávkách jednání VII. sjezdu KSČM se ptal některých delegátů a hostů, včetně zahraničních.
Delegátům položil následující otázku: Co je podle vás důležité, aby dělala KSČM po svém sjezdu, a získávala větší sympatie občanů ČR?
Marie KREJČOVÁ, delegátka z Benešova:
V současnosti jsou stranické sekretariáty všech úrovní většinou odtrženy od mas a nedaří se jim navázat potřebný kontakt s lidmi, kteří potřebují pomoc. Je nutné je více oslovovat, nasměrovat. Vraťme se do historie, do doby, kdy naši předchůdci dokázali svojí činností získat lidi na svoji stranu. Pokusme se tehdy úspěšné metody práce upravit na současné podmínky a důsledně je aplikovat. Při jednání s lidmi zásadně používejme český jazyk, kterému budou rozumět. Ne všichni chápou v našich textech či vystoupeních příliš mnoho cizích slov... Je žádoucí i včas reagovat na problémy ve společnosti, nečekat, až nám je vyfouknou jiní. V hodně případech jsme o problémech věděli, hovořili, ale na veřejnost s nimi přišla ČSSD - zbytečně pak ztrácíme body v předvolebním období. Ve svých řadách máme mnoho odborníků. Využijme je! U nás na OV KSČM v Benešově funguje bezplatná právní poradna. I to je jedna z možností jak pomoci lidem - přiblížit se jejich těžkostem. Nejdůležitější je však získávání mladých do našich řad. I o to se na okresním výboru pokoušíme. Ve sklepních prostorách jsme vybudovali internetový klub. Bohužel zatím není plně využit. Dnešní mladí, děti školou povinné, budou zanedlouho voliči, pokusme se proto je dostat na naši stranu přes letní dětské tábory, internetové kluby...
KSČM musí být pro lidi čitelná. Různé žabomyší spory uvnitř, pletichaření a jiné nešvary nám v očích lidí jen škodí. Naučme se společně táhnout za jeden provaz. Můžeme se mezi sebou pohádat o problém, ale navenek musíme jít jednotně. Jen v tom je naše síla!
Josef BOUDA (22 let), delegát z Bučovic, okres Vyškov, jeden z nejmladších delegátů:
V posjezdovém období bude důležité se především zaměřit na mediální politiku. Média ovlivňují drtivou většinu občanů. Zejména televizní obrazovka je mocnou čarodějkou. Ten, kdo má v rukou média, je, obrazně řečeno, pánem světa. Je dobře, že lidé vidí, že cíle KSČM jsou neměnné. My se neorientujeme podle toho, jak zrovna zavane vítr. My nehorujeme pro přeměnu nemocnic v akciové společnosti a kasina. Nechceme budovat cizí vojenské základny na území naší republiky. KSČM to permanentně odmítá, a to jí slouží před občany ČR ke cti.
Josef ZAHRADNÍK (22 let), delegát z Loun, jeden z nejmladších delegátů sjezdu:
Je nezbytné, aby představitelé KSČM důrazněji obhajovali také vše dobré z minulého socialistického režimu. Je přece silným argumentem, jak mnoho se stavělo bytů, člověk měl ohromné sociální výhody, o něž dnes přišel. A jestli se někomu dnes nelíbí, že se stavěly paneláky, tak ať se z nich odstěhuje. Mnoho lidí je rádo, že v těchto panelácích teď může bydlet. Členové KSČM musí více působit na veřejnost a získávat pro politiku KSČM především mladé lidi. Znám to dobře z vlastní zkušenosti. Nedávno mě oslovili tři moji vrstevníci s tím, že by chtěli vstoupit do KSČM... Z třinácti lidí, kteří se mnou dělají na pracovišti, chce většina jít na podzim volit. A někteří z nich budou prý volit komunisty. To je velký posun v jejich myšlení.
Milan NOVÁK, delegát z Rychnova nad Kněžnou:
Výrazněji se musíme odlišit od sociální demokracie a přesvědčivě upozornit na rozdíly v programu KSČM a ČSSD. Jde především o věci, týkající se veřejných financí, kde ČSSD téměř souzní s protilidovou politikou vládní koalice. Jasně musíme pranýřovat, co je v reformě veřejných financí zhoubné a co se nám nelíbí. KSČM je proti válečnickým dobrodružstvím Armády ČR v Iráku a Afghánistánu, ČSSD stála u jejich zrodu. Na podzim nás čekají volby do krajských zastupitelstev a Senátu. Oslovme voliče jasným, stručným a úderným volebním programem!
Stanislav MACKOVÍK, delegát z České Lípy:
Je nutné určit hlavní priority volebního programu KSČM do krajských zastupitelstev, což znamená vytáhnout si dvě či tři stěžejní témata, která nejvíce zaujmou nejširší část společnosti. Musíme zdůraznit, že ČSSD není alternativou levice. Je to strana obojetníků, která velmi často přilne k pravici, když z tohoto úhybného manévru má nějaký zisk...
Jana KUKLOVÁ, delegátka z Prahy 4:
Protože jsem teď na mateřské dovolené, tak na vlastní kůži poznávám, jak problematická je situace kolem mateřských škol. Je jich naprostý nedostatek. A maminky velmi potřebují, aby se otevíraly mateřinky. Maminky nemohou dávat svoje děti do mateřských škol, nemohou pracovat, protože zůstávají s dětmi doma. Rodina přichází o jejich výdělek. To při současné drahotě není jednoduché...
Dvě otázky pro domácí hosty
Domácím hostům byly položeny dvě otázky: Proč jste přijal pozvání k účasti na VII. sjezdu KSČM? Na co by se měla především aktuálně soustředit politická scéna v ČR pro zlepšení života občanů?
Milan ŠTĚCH, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů:
Byl jsem pozván. Slušností je se zúčastnit, pokud nemám důvody pro odmítnutí. A to nemám. Poslanci a senátoři za KSČM jsou ochotni naše názory a požadavky nejen vyslechnout, ale především v zásadních otázkách si je i osvojit a v Parlamentu ČR prosazovat.
Bohužel, zájmy tak zvané politické scény v ČR jsou velice rozdílné. Ta v pravém politickém spektru má zcela jasný cíl. Po vystrašení veřejnost i z údajně hrozícího vysokého zadlužování veřejných rozpočtů vše zprivatizovat, včetně školství, zdravotnictví, kultury... Oproti tomu levé spektrum by mělo udělat maximum, aby tomu zabránilo. Jedině tak je možné zamezit další rychlé polarizaci v životní úrovni obyvatel ČR.
Karel JANDA, předseda Národní rady Klubu českého pohraničí:
Pozvání na sjezd jsem přijal s velkým potěšením. Považuji je i za uznání činnosti Klubu českého pohraničí a dalších levicově orientovaných vlasteneckých sdružení, zapojených v Koordinačním centru vlasteneckých organizací.
Kapitalistický systém nemůže nikdy zabezpečit rovnoprávné podmínky života pro všechny občany. Nemůže nejen proto, že nechce, ale především proto, že faktická ekonomická a sociální nerovnost občanů tkví v jeho podstatě. Pokud by se nezměnila zdravotní a sociální politika státu, pro více než polovinu obyvatelstva hrozí návrat k sociálnímu postavení a kvalitě života první poloviny minulého století. Představy vlády o zavedení školného na vysokých školách otevřenou či nějakou skrytou formou vedou k reálné diskriminaci v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. I tomu je třeba zabránit.
Novinář a politik
Na zahraniční hosty směřovala otázka na to, jak vidí pozici KSČM mezi pokrokovými stranami ve světě.
Ren PENG, čínský zpravodaj listu Guangming Daily v ČR:
KSČM zastává důležité místo nejen na domácí půdě. Její význam je také bezesporu celoevropský a není zanedbatelný ani ve světovém měřítku. Obdivuji členy a sympatizanty KSČM, že se nevzdávají boje za dosažení sociálně spravedlivé společnosti. Je důležité, že je nezlomil rok 1989, že jejich víra v socialistickou společnost neumírá.
Oscar Israel Martínek CORDOVÉS,
zástupce vedoucího mezinárodního oddělení ÚV Komunistické strany Kuby:
KSČM čelí velkým výzvám na mezinárodní politické scéně. Svádí souboj se současnou neoliberální politikou české pravicové vlády a pevně jí vzdoruje. Musí vytrvat a ukázat svoji solidaritu s lidmi, bojujícími proti americké vojenské radarové základně, která má být instalována v Brdech. A v případě Kuby lze očekávat, že KSČM bude i nadále solidární se zápasem nás, Kubánců, za osvobození našich pěti národních hrdinů, vězněných v žalářích USA jen proto, že bránili svoji vlast před zákeřnými teroristickými útoky. Věřím, že KSČM přispěje k jejich osvobození.
19. května 2008, (jel)
Místopředsedové KSČM:
Jana Bystřická (58) - Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Plzni, obor dětská sestra. Třicet let pracovala ve zdravotně-sociální oblasti, v období 1983 až 2000 byla vrchní sestrou v Kojeneckém ústavu s dětským domovem v Plzni. Do komunistické strany vstoupila v roce 1981. V roce 2002 kandidovala v Plzni do Senátu. Od roku 1989 je členkou plzeňského zastupitelstva a od roku 2004 je v Zastupitelstvu Plzeňského kraje. Byla předsedkyní Městského výboru komunistické strany v Plzni. O funkci místopředsedkyně KSČM se ucházela již na sjezdu v roce 2004. Do nejužšího vedení se nakonec dostala koncem ledna 2006, když získala místopředsednické křeslo pro regionální a komunální politiku po Vojtěchu Filipovi, který se předtím v říjnu 2005 stal předsedou strany.
Jiří Dolejš (47) - Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde později také několik let externě vyučoval. V letech 1984 až 1990 pracoval v Prognostickém ústavu AV ČR a poté do roku 1992 v Ústavu hospodářské politiky. Do komunistické strany vstoupil v lednu 1989, byl předsedou pražské organizace KSČM (1995-2002) a v prosinci 1999 se stal místopředsedou strany a svoji pozici obhájil i v letech 2004 a 2008. V roce 1994 byl zvolen do pražského zastupitelstva, jehož členem zůstal až do voleb v roce 2002. Od června 2002 je poslancem, v tomto volebním období je mimo jiné místopředsedou rozpočtového výboru a místopředsedou stálé komise pro bankovnictví.
Leo Luzar (44) - Absolvoval úplné středoškolské studium. Je členem Ústředního výboru KSČM. Dosud pracoval zejména v komunální politice. Od roku 2002 je členem ostravského městského zastupitelstva za KSČM, v minulosti byl také místostarostou Ostravy-jih.
Jiří Maštálka (52) - Studoval na lékařských institutech ve Volgogradu a Kyjevě, pracoval na kardiologii I. interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Členem komunistické strany je od roku 1977. V letech 1990 až 1992 byl poslancem Federálního shromáždění, v letech 1996 až 2004 členem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ve sněmovně od roku 1998 vykonával funkci místopředsedy poslaneckého klubu KSČM a pracoval ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V roce 2004 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, v němž zasedá mimo jiné ve výborech pro zaměstnanost a sociální věci, pro životní prostředí a veřejné zdraví. V letech 1992 až 2002 předsedal Městskému výboru KSČM v Plzni, od roku 1993 je členem Ústředního výboru KSČM. Působil i jako člen plzeňského městského zastupitelstva.
Čeněk Milota (60) - Vystudoval obor hutní inženýr, v minulosti absolvoval také Akademii společenských věd Komunistické strany Sovětského svazu v Moskvě, obor ekonomie. Od roku 1990 do roku 2004 se věnoval podnikatelské činnosti, v červenci 2004 se stal pracovníkem Ústředního výboru KSČM. V březnu 2006 byl zvolen místopředsedou strany pro ekonomiku, když nahradil ve funkci zesnulého Františka Tomana. Předtím pět let vedl oddělení KSČM pro přípravu voleb.
Věra Žežulková (48) - Má vysokoškolské vzdělání v humanitním oboru. Bývalá tisková mluvčí KSČM v této funkci působila v letech 1993 až 2004. Později se stala vedoucí oddělení Ústředního výboru KSČM pro analýzu, informace a propagandu. Je členkou ústředního výboru strany. Jako místopředsedkyně KSČM bude mít na starosti volební kampaň.
19. května 2008, redakční zpráva
Haló noviny
HRADEC KRÁLOVÉ - Postihnout ve zkratce diskusi,
která probíhala na VII. sjezdu KSČM, je fakticky nemožné. K některým příspěvkům se budeme ještě vracet později. Všechny by si však zasloužily širší pozornost, neboť jasně vypovídají o tom, že na demokracii si KSČM nehraje, ale v praxi ji skutečně realizuje. Nabízíme vaší pozornosti alespoň základní přehled o tom, čemu delegáti věnovali pozornost.
Jeden z nejmladších delegátů, dvaadvacetiletý Josef Bouda z Vyškova, mj. poukázal na to, že strana musí zvládnout mediální politiku. Je přesvědčen o tom, že komunisté musejí umět mladým vysvětlit, proč by měli volit právě KSČM a nikoli ČSSD, aby ocenili opravdové jistoty . Ty u ČSSD nenajdou. Vzpomněl někdejší námluvy sociálních a občanských demokratů. Velká koalice podle něj stále hrozí.
Adolf Svoboda z Prahy 7 kritizoval kvalitu sjezdových materiálů. Ústřední výbor strany podle něj sehrál důležitou úlohu mezi sjezdy, ale jistou rezignaci u něj vidí v přípravě královéhradeckého sjezdu. Je přesvědčen o tom, že jeho členové ani neměli možnost posoudit bezprostřední doporučení, která přicházela od členské základny. Vyslovil také obavy, aby diskuse nevedla ke změně charakteru strany. Stoupenci nového stranictví by měli připravit silnější argumenty, jak má vypadat strana v tomto století, zdůraznil zejména na adresu dokumentu Socialismus pro 21. století.
Karel Tvrdý z Třebíče reagoval na návrh, aby místopředsedy strany nevolil ústřední výbor, ale stejně jako předsedu sjezd. Nevidím důvod, proč tím posilovat kompetence místopředsedů. Důležité je, že sjezd dává důvěru jen jednomu člověku - předsedovi, zdůraznil. Návrh na změnu stanov ohledně volby místopředsedů později v hlasování neuspěl...
Na některé nešvary upozornil František Hoffman z Prahy 4. Vadí mu například, že KSČM trpí zlozvykem hledat jednoho viníka, kterého postaví na pranýř, aby ostatní zůstali čistí jako lilie , a tím je vše vyřešeno. Jsem funkcionářem strany, a tak cítím odpovědnost. A nyní je ta správná chvíle omluvit se členské základně. Omlouvám se, měl jsem udělat více než jen pasivně sledovat problém, uvedl s tím, že strana se alespoň v jednom poučila. Za jeden z nešvarů považuje fakt, že strana vydává usnesení a čeká, že se budou sama realizovat, málo hovoří s lidmi. Nelíbí se mu způsob výběru lidí, kteří reprezentují stranu. Osobně si myslím, že rozhodujícím kritériem musí být kvalita a ne adresa, poznamenal. Je přesvědčen o tom, že politika je o lidech, proto by ji měli dělat ti, kteří jsou schopní a umějí. Naše strana se může prosadit pouze chytrostí, slušností, skromností a dialogem se všemi, kteří s námi neodmítají mluvit a spolupracovat, uvedl.
KSČM musí být silou, která razantně vystupuje proti současné moci, uvedl Milan Krajča z Prahy 3. Vyzvedl aktivitu komunistů v odporu proti chystané výstavbě amerického radaru v Brdech.
Chválu na práci strany nepěl ani Václav Svatek z České Lípy. Co vzbuzuje jeho obavy o budoucnost KSČM? Dezintegrace. Se stranou není vše v pořádku, jakoby by byla vážně nemocná, uvedl. Je přesvědčen o tom, že někteří komunisté ještě nepochopili, že doba se změnila a KSČM není vládnoucí stranou. Tvrdí, že chce-li být KSČM opravdu moderní levicovou stranou, jak rádi její funkcionáři říkají, musí být jejím krédem stručnost, jasnost a srozumitelnost. Upozornil na to, že není dobré, aby se jeden člověk (v okrese, kraji, atd.) stal věšákem na funkce .
Martin Juroška z Ostravy mj. navrhl častější konání sjezdu, a to jednou za dva roky. Za dobré by také považoval, kdyby byl ve stanovách zahrnut statut sympatizanta.
Janě Spilkové z Prahy 4 vadí, že bez vnitřního porvání se o názor bývá určitá myšlenka předhozena médiím, která nejsou KSČM právě nakloněna. Varovala rovněž před odtržením špiček od stranické základny. Už jsme to jednou zažili a víme, jak to dopadlo, podtrhla.
I výchově kádrů se věnoval Josef Gottwald z Prahy 6. Za nejhorší považuje přijímání formálních usnesení k mládeži, která se pak v praxi nerealizují.
Budeme muset skloubit práci profesionální, poloprofesionální a dobrovolnou, zdůraznil František Lojda z Prahy a dostalo se mu za to potlesku.
Europoslanec za KSČM, první československý kosmonaut Vladimír Remek, který byl hostem královéhradeckého sjezdu, poděkoval komunistům za podporu mnohých akcí organizovaných Česko-ruskou společností, v jejímž čele působí. Jde mj. o ozdravné tábory pro ukrajinské děti postižené havárií jaderné elektrárny v Černobylu, péči o hroby osvoboditelů, apod.
Ladislav Urban z Pardubic navrhl stručnou tezi: KSČM respektuje Ústavu ČR a prosazuje její plné uplatnění v české společnosti. Žádal také, aby delegáti schválili, že český stát neplní své základní funkce ve prospěch občanů.
Ivan Hrůza z Prahy 6 mimo jiné kritizoval, že vedení strany nebere dostatečně na zřetel názory členské základny. Podobně jako řada dalších řečníků mínil, že je potřeba odstranit kumulaci funkcí.
S ostrou kritikou vedení strany vystoupil Miroslav Starý z České Lípy. Obvinil je, že vedou stranu ke komunistickému zániku. Z dříve masové strany se podle něj stane tuctovou parlamentní stranou, ve které bude platit to, na čem se domluví několik vyvolených v čele, a současně v parlamentu a dole už nebude nikdo, kdo by do toho mluvil . Důkazem je podle něj situace v jejich okresní organizaci, kde loni ubylo 80 členů, z toho jich polovina zemřela. Míní, že vedení strany trend úbytku vyhovuje.
Je možné, že někdo obviňuje z úbytku členů ve své okresní organizaci vedení celé stany. Děkuji Miroslavu Starému za to, že alespoň uznal, že u nich lidé odcházejí a jinde takový úbytek není, reagoval na jeho slova předseda Vojtěch Filip.
Když nás dalajlama lží a nenávistí poctil svým prvým novoročním projevem, brebentil cosi o hodinách, jež se tu prý zastavily na 40 let... Zato teď se hodiny točí dokonce zpátky, často až před rok 1918, uvedl Josef Skála z Prahy 1 s tím, že tak omezenou suverenitu jako dnes jsme tu ještě neměli. KSČM podle něj musí vypracovat ucelenou koncepci zahraniční politiky, založit ji na národních zájmech, které lze popřít jen za cenu ztráty tváře.
Josef Heller z Prahy se ohradil proti tvrzením, že strana nemá ideologickou koncepci. Připustil ale, že se zde potkávají dvě koncepce, z nichž se může prosadit pouze jedna.
Marta Bayerová připomněla, v jak nelehké situaci převzal Vojtěch Filip vedení strany a i za této situace obstál se ctí. Ve sněmovně si vydobyl autoritu nejen pro sebe, ale pro celý poslanecký klub, dodala.
Václav Čížek se ve svém projevu zaměřil na činnost mladých lidí. Současná mladá generace je podle něj zdrženlivá vůči tradičním formám shromažďování. Při ÚV sice pracuje komise mládeže, ovšem hodně okresů s ní vůbec nespolupracuje. Mladí lidé, kteří vstoupí do KSČM, podle něj po roce odcházejí, protože jsou zklamáni z věčného schůzování, cítí se nepotřební, starší jim hází klacky pod nohy.
Na sjezdu vystoupil také člen ústřední rady nedávno soudem zakázaného Komunistického svazu mládeže Lukáš Kollarčík ze Zlína. Předsedovi Vojtěchu Filipovi předal vlajku KSM - rudý prapor se srpem a kladivem. Je rozdíl mezi hlasitými gesty a fundovanými kroky, reagoval na to Filip. Zdůraznil, že KSČM svazu poskytuje právní pomoc. Navíc uvedl, že minulý týden požádal předsedu klubu levicových poslanců v Evropském parlamentu, aby se svazu zastal u předsedy Evropského parlamentu. Ten by měl ubezpečit českou vládu, že v Evropě existují mnohem radikálnější sdružení, než je KSM a že je pro Evropu nepřijatelné, jak se česká vláda chová vůči komunistické mládeži.
Mezi programem KSM a KSČM jsou styčné body, ale také rozdíly, reagoval také místopředseda Jiří Dolejš. Poukázal přitom na soukromé vlastnictví, které chtějí mladí komunisté zcela odstranit, přičemž KSČM si poctivé iniciativy soukromých podnikatelů váží.
Europoslanec Jaromír Kohlíček uvedl, že nejen KSČM, ale všechny evropské strany v současné době řeší otázku jak dál. Je otázkou, jakou cestu KSČM zvolí. Ať už to dopadne jakkoli, je třeba, abychom si uvědomili, že cesta pro KSČM je nejen ve sjednocení levicových sil v ČR ale i v příhraniční spolupráci, dodal.
Ivan Sumara z Olomouce kritizoval privatizaci nemocnic v kraji, která vedla ke vzniku nepřehledné situace. Dochází zde nejen k redukci lůžkového fondu, ale také ke snižování platů zdravotníků, co vede k jejich odchodu. Otázka zdravotnictví je stěžejní, víme, že jsme jedinou politickou stranou, která může vrátit zdravotnictví nám všem, řekl.
Martin Dudla z Ústí nad Orlicí kritizoval ve svém vystoupení ČSSD a také vztah KSČM k této straně. Stali jsme se 'béčkem' ČSSD, uvedl. Jde podle něj o škodlivou politiku, s níž je potřeba přestat. Soudí, že v případech, kde mají sociální demokraté možnost volby, vždy dají přednost ODS před KSČM. Je proto potřeba se pro příští volby zaměřit na poukazování rozdílů mezi sociální demokracii a komunistickou stranou.
Vztahem ČSSD a KSČM se zabýval také Zdeněk Milata. Politika KSČM hájí zájmy České republiky, politika ČSSD je pravicová a protinárodní, řekl. Zdůraznil, že komunisté plní svůj volební program, hájí zájmy lidí, jsou stranou, jejíž zástupci se nemusí před svými voliči stydět. Naopak vyzval sociální demokraty, aby se omluvili za podíl na zvěrstvech, které byly spáchány v bývalé Jugoslávii. Stejně tak by se podle něj měli omluvit za tajná jednání o radaru.
Jan Foldyna z Pardubic míní, že kontrola usnesení by měla být povinná i pro ústředí. V otázce většího zapojení mladých lidí a žen do politiky je podle něj potřeba tyto úkoly také plnit, nestačí je dát pouze do usnesení. Nechme mladé pracovat a vyjadřovat se po svém, dodal.
Věra Žežulková z Prahy připomněla, že ve vyjadřování některých představitelů strany panuje značná nejednoznačnost ve vyjadřování v médiích. Působí tu určitá pohodlnost až zahnívání, řekla. Je přesvědčena, že to, čím by nemělo být funkcionáře strany vidět, je vzájemné kádrování. Uvažovat způsobem, že člen strany s jiným názorem je horší než třídní nepřítel, bychom neměli, uvedla.
Kateřina Konečná z Nového Jičína se věnovala práci s mládeží. Vede Komisi ÚV KSČM pro práci s mládeží. Zdůraznila, že ve své práci vychází z dokumentu, který schválil ústřední výbor na návrh Zdeňka Klanici už v roce 1999. Jde podle ní o materiál nadčasový. Reagovala na některá kritická slova, týkající se práce s mladými. Je přesvědčena o tom, že ji nelze řídit z centra, ale iniciativa se musí soustřeďovat na úrovni okresů a krajů.
Lubomír Dufek z Rokycan se zaměřil na aktivity občanů pro výstavbě amerického radaru v Brdech. Radar je varianta, která nemá vzhledem ke svým parametrům obdobu v Evropě ani ve světě, prohlásil. Zdůraznil, že šest milionů občanů ČR je proti americké základně. Slyší náš hlas někdo? zeptal se. Cynická česká vláda ho slyšet odmítá.
Aleně Klepšové se nelíbily některé aktivity přítomných členů KSM. Označila je za donucování až provokace - například předání vlajky KSM předsednictvu sjezdu. Běžte se svou vlajkou, se svými projevy před šachtu na Karvinsko, uvidíte, co vám na to řeknou dělníci, vyzvala je. Je přesvědčena o tom, že KSM svým dogmatismem a mnohými aktivitami rozbíjí levici.
František Stibor z Děčína má pocit, že poslanci se členské základně odcizují, představitelům strany podle něj schází revolučnost. Je přesvědčen, že ve vedení strany by se mělo omezit zastoupení poslanců, předsedové okresních organizací by měli být financováni z ústředního výboru, za správné nepokládá ani navyšování počtu místopředsedů. Haló novinám vytkl, že na výročí osvobození nezveřejnily tank Rudé armády s kyticí šeříků, aby bylo zřejmé, kdo nás osvobodil .
19. května 2008, redakční zpráva
Zaznělo na první tiskovce...
Haló noviny
HRADEC KRÁLOVÉ - Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip na svém prvním setkání s novináři jen chvíli po svém znovuzvolení uvedl, že získání 176 hlasů považuje za poměrně velmi silný mandát. Jde o více než dvě třetiny delegátů, řekl. Je přesvědčen, že jeho protikandidáta Stanislava Grospiče, který získal 70 hlasů, výrazným způsobem poškodil Miroslav Grebeníček tím, že nepřijel na sjezd. Přitom právě on Grospiče v kandidatuře podporoval.
Mrzí ho ale, že Miloslav Ransdorf, kterému odevzdalo hlas jen 20 delegátů, vzápětí rezignoval na své funkce ve vedení strany. Celá členská základna však podle něj Ransdorfa respektuje jako mozkový trust KSČM. Všichni víme, že on rád přemýšlí a málo věcí organizuje, takže v tomto ohledu delegáti více zvážili jeho organizační schopnosti než jeho mozkové kapacity, dodal. Nicméně by si prý přál, aby i nadále zůstal členem Výkonného výboru ÚV KSČM.
Vojtěch Filip po svém znovuzvolení poděkoval delegátům sjezdu za poměrně ostrou, ale přesto korektní diskusi. Jsem rád, že diskuse vedla spíše konstruktivním směrem k tomu, aby sjezdové dokumenty měly patřičný dopad do občanské společnosti, řekl novinářům. Jedním z prvních kroků nově zvoleného vedení strany musí podle něj být stanovení přístupu KSČM k eurovolbám. Delegáti sjezdu v hojném počtu kritizovali přístup strany k mladým lidem. To by se nyní mělo změnit. Podle Filipa bude v tomto směru potřeba zvýšit spolupráci na úrovni základních a okresních organizací s komisemi mládeže tak, aby se zejména do komisí v obecních a městských zastupitelstvech mohli zapojit mladí lidé. Bude potřeba vytvořit odborné týmy, které jim budou pomáhat a připraví je na komunální volby v roce 2010, řekl Filip.
Předseda se vyjádřil také ke spolupráci s ČSSD, která se také nevyhnula kritice delegátů sjezdu. Pokud jsme obě opoziční strany, tak jsme si jako opozice souzeny, uvedl. Je ale podle něj důležité, že KSČM je suverénní politická strana, která jasně formuluje svoje záměry. Tam, kde se shodujeme se záměry ČSSD, budeme spolupracovat, tam kde jsou naše záměry odlišné, tu spolupráci nemůžeme slíbit. Nemáme zájem uhnout z vlastního politického programu, protože pak bychom ztráceli vlastní suverenitu, dodal.
Práce, práce, práce, tak charakterizoval nadcházející období ve funkci místopředseda pro řízení stranické práce Leo Luzar, který se stal nejmladším místopředsedou. Většina členů strany zde prezentovala své vidiny a snahy jak pokračovat ve vizích, co dělat pro stranu a na mně je to všechno realizovat, připravit řešení a nabídnout diskusi, řekl novinářům.
Jsem rád, že konečně mohu předat žezlo nejmladšího, uvedl místopředseda pro odborné zázemí Jiří Dolejš, který bude nadále obhospodařovat odborné zázemí strany. Budu velmi přísný, pokud jde o doplnění expertního zázemí, protože čerstvá krev je zapotřebí a bez reálné politiky nás voliči opustí, sdělil. Jana Bystřická bude i další čtyři roky pokračovat ve funkci místopředsedkyně pro komunální politiku a občanský sektor. Vítá, že do vedení strany byla zvolena i další žena, protože i v této oblasti se dlouhodobě angažuje. Věra Žežulková jako nová místopředsedkyně pro mediální politiku a přípravu voleb sdělila, že vzhledem k tomu, že se v této oblasti angažovala i v minulém období, bude pokračovat v tom, co je připravené a snažit se to vylepšit. Místopředseda pro zahraniční politiku a evropskou integraci Jiří Maštálka chce ve svěřeném resortu jednak pokračovat v nastoupené cestě rozvoje dobrých vztahů v oblasti zahraniční politiky KSČM, na druhé straně není podle něj náhodou, že se rozhodli podstatně větší těžiště své práce realizovat v Bruselu, kde působí jako poslanec Evropského parlamentu. Místopředseda pro ekonomiku Čeněk Milota vidí základní úkol své práce v zefektivnění veškeré jejich činnosti tak, aby se vytvořila dostatečná báze pro další rozvoj politické a společenské činnosti KSČM.
19. května 2008, (jel, ku, jad)
Haló noviny
HRADEC KRÁLOVÉ - V sobotu delegáti sjezdu KSČM vyslechli i několik vystoupení o činnosti zástupců strany v nejvyšších zákonodárných sborech ČR a EU a dalších zpráv o výsledcích strany v oblasti hospodaření.
Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik se ohradil proti tvrzením, že klub chce tvořit politiku strany. Zdůraznil, že klub je pouze realizátorem politiky KSČM. Samotná tvorba politiky je ponechána na orgánech, které jsou tomu příslušné, podtrhl. Připomněl, že poslanecký klub tvoří osobnosti, které v konečném důsledku nominovali samotní delegáti sjezdu: Pokud máte připomínky k jejich výkonům, je lépe je adresovat jim.
Senátor Eduard Matykiewicz se zaměřil na práci v Senátu, která, jak dodal, se v žádném případě nemůže srovnávat s prací poslanců. Značným handicapem trojice senátorů KSČM totiž je, že nemohou vytvořit svůj vlastní klub. Proto jako hlavní úkol pro příští období vidí posílit počet mandátů do horní komory. Je důležité si uvědomit, že kampaň vedeme ne za zrušení Senátu, ale za zvýšení počtu mandátů, řekl.
Europoslankyně Věra Flasarová informovala o nesnadné pozici komunistických poslanců EP zvolených za KSČM. Podle ní je to dáno slabostí evropské levice. Trvalo nějakou dobu, než jsme zaujali ve frakci GUE/NGL současné místo a přesvědčili, že se chceme podílet na vytváření nové Evropy, tvořené lidmi práce, Evropy, která odmítá války, uvedla.
Místopředseda ÚV KSČM Čeněk Milota předložil delegátům zprávu o hospodaření KSČM. Výsledky posledního období podle něj ukazují, že řada konzultací a někdy i napjatých diskusí měla smysl a přinesla ovoce například ve formě úspory více než 16,5 milionu korun. Ekonomika KSČM není ani v krizi, ani ve špatném stavu. Dosáhli jsme a garantujeme její průzračnost pro jednotlivé orgány a organizace, že o majetek KSČM se staráme s péčí dobrých hospodářů, zdůraznil.
Místopředseda ÚV KSČM Karel Klimša delegáty seznámil s návrhem úprav stanov. Uvedl, že do ústředí strany přicházejí od stranických orgánů různé připomínky; některé z nich směřovaly k taxativnímu posílení mladých lidí a žen ve stranických orgánech a na kandidátkách, další byly např. na zakotvení registrovaného sympatizanta či na omezení počtu výkonu funkčních období.
Předseda revizní komise Otakar Zmítko informoval o hospodářské činnosti strany. Ta podle něj plně odpovídá platným zákonům ČR. Po ekonomické stránce je strana stabilizovaná, není zadlužená, uvedl.
Na upadající účinnost stranické práce upozornil předseda Ústřední rozhodčí komise Zdeněk Levý. Pod hesly o působení strany směrem k veřejnosti podceňujeme činnost uvnitř strany. A dokud si neosvojíme to, co koneckonců považujeme za samozřejmé, nebudou výsledky naší práce na patřičné úrovni, řekl.
19. května 2008, redakční zpráva
Haló noviny
HRADEC KRÁLOVÉ - Víkendového VII. sjezdu KSČM se zúčastnila řada hostů z domova i ciziny, kupř. předseda největší domácí odborové centrály ČMKOS, předsedové a další zástupci zahraničních levicových politických stran, ale i další osobnosti levice z řad vědců a umělců.
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch v sobotu uvedl, že pozvání KSČM na sjezd přijal také proto, že mu to skýtá nejlepší možnost, jak straně poděkovat, a to zejména jejím poslancům a senátorům: Chci jim poděkovat za spolupráci, za to, že s odboráři vedou otevřený dialog a za to, že si často jejich názory berou za své a pokouší se je ve sněmovně prosadit. Váží si prý také toho, že komunističtí zákonodárci jim dávají zpětné informace o tom, co je anebo není reálné v současné době prosadit. Štěch připustil, že odbory se s komunisty neshodují ve všem. Důležité však podle něj je, že v tom, co je hlavním posláním odborů, ať už jde o ochranu sociálních, pracovněprávních a občanských záležitostí zaměstnanců, lidí spojených s prací, rodin s dětmi či důchodců, se odbory s komunisty shodují. Myslím si, že jsme společně přispěli k tomu, že postavení rodin důchodců a lidí s handicapem, ale i zaměstnanců, není tak katastrofální, jak by mohlo být, kdyby tu politická pravice neměla překážky v podobě nás, prohlásil. Zdůraznil, že jak odboráři, tak komunisté se musejí poprat s překážkami současné doby v podobě monopolů sdělovacích prostředků či jednostranného vymývání mozků, že všechno, co je sociální, je špatné. Doba nám sice pomalu, ale jistě dává za pravdu, že principy, které my, jako odboráři, hájíme, jsou správné, míní. Společná obrana ochrany práv a postavení neprivilegovaných skupin je podle něj zřejmá a odboráři si jí váží. Co bude do budoucna, ukáže čas. Myslím si, že všichni lidé, kteří mají zájem podporovat dobré věci, mají spolu komunikovat, mají na sobě hledat to pozitivní a umět potlačit to negativní, případně mu to kamarádskou radou říci, dodal. V závěru připomněl, že kvůli důsledkům vládní reformy budou v nejbližších týdnech odbory pořádat protestní shromáždění před úřadem vlády. Neděláme to pro žádnou politickou stranu, děláme to pro občany, protože politika pravice je nepřípustná, a hlavně nenapravitelná, řekl.
Nebojte se, nebudu recitovat, pravila s úsměvem v úvodu svého vystoupení herečka, národní umělkyně Jiřina Švorcová. Prohlásila, že i když za více než 60 let, co je členkou komunistické strany, se odnaučila a priori ctít funkcionáře, někdejšího předsedy ÚV KSČM Miroslava Grebeníčka si nesmírně vážila. Rétorikou ji sice prý někdy šel trošku na nervy a jednou mu prý dokonce řekla, že lepší než silná slova je jeden argument. Když odstoupil z funkce, považovala jsem to za státnický čin, řekla. V tomto duchu mu prý také napsala dopis, odpovědi se však nedočkala. Nesouhlasí ale s výpady, které se z jeho strany objevují vůči současnému vedení strany: Jak se mohl k něčemu takovému snížit! Nepochopil, že škodí nejen straně, ale i sám sobě. Současně vyzvedla práci Vojtěcha Filipa, který stranu přebíral ve velmi složité situaci. Je přesvědčena, že nikdo jiný, kdo by byl na jeho místě a komu by se tak házely klacky pod nohy, by to nevydržel.
V podobném duchu se neslo i vystoupení historika Zdeňka Klanici. Nejdříve však přítomné varoval před tím, aby opakovali chybu, kterou udělala Komunistická strana Slovenska. Současně se pokusil odlehčit poměrně napjatou a kritickou atmosféru sjezdu svým typickým černým humorem: Nevím, kde soudruzi chodí pro tak černé brýle, já to vidím jinou optikou. A dodal, že si váží toho, že komunistická strana se pokouší udělat něco pro lid této země. To je to hlavní, toho se nesmíme vzdát. Já jsem hrdý na to, že jsem členem této strany, uzavřel Klanica.
Během nedělního dopoledne pozdravilo delegáty VII. sjezdu KSČM několik dalších hostů, bylo mezi nimi i sedm z bezmála padesátky zahraničních hostů sjezdu. Zástupci komunistické strany Kazachstánu a Maďarské komunistické dělnické strany (Munkáspárt) předali svou zdravici písemně, dalších pět hostů vystoupilo před delegáty osobně.
Jako první předseda KSS Jozef Hrdlička, který předal skromné poselství zkušenosti slovenských komunistů i Slovenska jako takového, a to zejména s osm let trvající vládou destrukce, během které pravicový Dzurindův kabinet postupně programově likvidoval zbytky sociálního státu, o což také usiluje nyní v ČR Topolánkova vláda. Proto Hrdlička vyzval představitele KSČM, aby se postavili do čela prostých lidí a bránili jejich práva před těmito snahami. Předseda KSS zmínil i současnou slovenskou Ficovu vládu Smer-SD. Připustil, že jejím nástupem došlo k výraznému otupení antisociálních aktivit předchozího kabinetu, ale jde podle něj jen o kosmetické úpravy reforem. Vadí mu, že Smer nemá snahu upřímně spolupracovat se všemi levicovými silami, tj. i s KSS. Jedině komunistická strana může postavit bariéru proti modrým reformám, uvedl. Hrdlička se pod dojmem jednání sjezdu se obrátil i na delegáty sjezdu: Nedovolte rozvrat KSČM, nedovolte kolaps nejsilnější KS ve střední Evropě, nezabývejte se pseudoproblémy... Největším nepřítelem totiž nebývají ti, kteří proti nám brojí, největším nepřítelem jsme si často my sami.
Předseda Strany evropské levice (EL) Lothar Bisky z německé strany Levice především připomněl nadcházející sjezd Die Linke, který se v SRN uskuteční o příštím víkendu. Sjezd se podle něho zaměří na volby do Spolkového sněmu i do Evropského parlamentu. Začneme na našem sjezdu i s důchodcovskou kampaní. V Německu hrozí nárůst chudoby starší generace. Je to hrozba pro sociální smír v Evropě. Se mzdovým a sociálním dumpingem se staví v sázku historické zvláštnosti evropského snu o kooperaci, mírovém vývoji a kulturní všestrannosti. Bisky zároveň zdůraznil individuální svobodu, ekologickou odpovědnost a odmítl Lisabonskou smlouvu EU. Odmítl i militarizaci evropské zahraniční politiky a chystaný americký radar v Brdech i základny v Polsku.
Poslanec Státní dumy Ruské federace a člen prezidia KPRF Oleg Kulikov přečetl zdravici VII. sjezdu od předsedy KPRF Gennadije Zjuganova a předal u příležitosti 63. výročí osvobození Československa Rudou armádou předsedovi KSČM velmi cenný věcný dar.
Za řeckou KS (KKE) vystoupil Dimitris Kotsoumpas, člen politického byra ÚV KKE. I on podpořil pronásledovaný český KSM a zkritizoval autoritářský a antidemokratický postoj české vlády nejen v této věci. Novou vlnu státem prosazovaného antikomunismu chápe jako součást tlaku na sociální a další základní lidská práva pracujících.
Vystoupení zahraničních hostů uzavřel bojovými hesly Oscar Israel Martínez Cordovés, šéf mezinárodního odboru KS Kuby (PCC). Jeho vystoupení v nejbližších dnech zveřejníme, takže v tuto chvíli jen připomínáme výzvy k ukončení agresivní blokády USA proti Kubě, k osvobození Miami5 a ke sjednocení všech pokrokových světových sil proti Bushově administrativě, proti jejímu vyvolávání bratrovražedných válek a diktování ústavních pořádků v nepohodlných, nepoddajných suverénních zemích, jako např. v poslední době v Bolívii, neboť jde o principiální politiku obrany zájmů velké většiny obyvatel naší planety!
Jak jsme již dříve informovali, možnosti vystoupit před delegáty počtem členů nejsilnější politické strany nevyužil prezident republiky Václav Klaus a ani jeden z předsedů stran zastoupených v Parlamentu ČR, ač byli pozváni.
19. května 2008, (rj, jad, kud)
Haló noviny
VII. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy ve dnech 17. a 18. května 2008 projednal a posoudil činnost strany od VI. sjezdu KSČM.
Potvrdil dlouhodobou programovou orientaci a komunistickou identitu vyjádřenou v Programu KSČM a dokumentech předchozích sjezdů strany. Přijal obsahové a organizační dokumenty jako východiska konkrétní i dlouhodobější práce strany v úsilí o prosazování zájmů poctivě žijících a pracujících lidí.
VII. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy
I. Schvaluje
*1. Zprávu ÚV KSČM o činnosti strany v období od VI. do VII. sjezdu KSČM
*2. Obsahový dokument Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany
*3. Zprávu ÚV KSČM o hospodaření KSČM v období mezi VI. a VII. sjezdem KSČM
*4. Zprávu o činnosti klubu KSČM v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
*5. Zprávu o činnosti senátorů KSČM v Senátu Parlamentu ČR
*6. Zprávu Ústřední revizní komise KSČM od VI. sjezdu KSČM
*7. Zprávu Ústřední rozhodčí komise KSČM od VI. sjezdu KSČM
*8. Úpravu Stanov Komunistické strany Čech a Moravy
*9. Statut revizních komisí KSČM
*10.Statut rozhodčích komisí KSČM
*11.Obsahový dokument VII. sjezdu KSČM Deklarace o socialismu
*12.Obsahový dokument Prohlášení VII. sjezdu KSČM ke straně
*13.Deklarace, rezoluce, výzvy a prohlášení VII. sjezdu KSČM
*Deklaraci VII. sjezdu KSČM k mládeži
*Rezoluci VII. sjezdu KSČM k dopadům reformy veřejných financí
*Rezoluci VII. sjezdu KSČM proti radarové základně USA na území ČR
*Výzvu VII. sjezdu KSČM k radikální levici Evropy
*Prohlášení VII. sjezdu KSČM k živnostníkům, malým a středním podnikatelům Dejme šanci práci
*Výzvu delegátů sjezdu KSČM všem členům a sympatizantům ČSSD
*14. Zprávu mandátové komise VII. sjezdu KSČM
II. Bere na vědomí
*1. Úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM
*2. Obsahový dokument Socialismus pro 21. století
*3. Informaci o činnosti poslanců KSČM v Evropském parlamentu
III. Zvolil
*1. Předsedu Ústředního výboru KSČM Vojtěcha Filipa
*2. Předsedu Ústřední revizní komise KSČM Otakara Zmítka
*3. Předsedu Ústřední rozhodčí komise KSČM Zdeňka Levého
*4. Členy Ústřední revizní komise KSČM
Milana Kožíka, Svatopluka Semeckého, Alžbětu Hájkovou, Miroslava Babuňka, Milana Šmída, Bohumila Mrázka, Luboše Dvořáka, Libuši Křenkovou, Jaroslavu Karabcovou, Josefa Váňa, Karla Bezvodu, Vladimíra Folprechta, Oldřicha Adámka, Stanislava Filipa, Milana Kovaříka, Františku Střížovou, Jana Oprštěného, Oldřicha Polanského, Drahomíra Ohera, Lenku Chmelíkovou, Blanku Vyhnalíkovou, Janu Velískovou
*5. Členy Ústřední rozhodčí komise ÚV KSČM
Václava Exnera, Jiřího Lejčara, Karla Kvita, Jana Tancibudka, Ludmilu Punčochářovou, Slavomila Brádlera, Miroslava Kozáka, Josefa Kyncla, Annu Štofanovou, Veronu Havránkovou, Miroslava Navrátila, Josefa Zahradníčka, Bohumila Tomášů
IV. Potvrdil
členy Ústředního výboru KSČM zvolené okresními konferencemi KSČM
V. Ukládá
Ústřednímu výboru KSČM:
*1. Vyhodnotit diskusi VII. sjezdu KSČM, posoudit připomínky, náměty a stanovit postup při jejich využití v činnosti strany
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: 2. a 3. zasedání ÚV KSČM
*2. Připravit a schválit harmonogram projednávání jednotlivých částí obsahového dokumentu Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: 2. zasedání ÚV KSČM
*3. Stanovit konkrétní úkoly pro pokračování prací na dokumentu Socialismus pro 21. století včetně diskuse v rámci mezinárodního komunistického hnutí
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: 2. zasedání ÚV KSČM
4. Připravit a projednat projekt dalšího rozvoje politického potenciálu členské základny KSČM a změny organizační struktury KSČM, které by lépe odpovídaly stavu členské základny a potřebám efektivní práce strany ve společnosti
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: listopad 2008
5. Zabezpečit publikování a vydání schválených dokumentů VII. sjezdem KSČM pro potřebu stranických orgánů, organizací a členské základny
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: srpen 2008
VI. Projednal
1. Odvolání s. Jiřího Hůlky proti rozhodnutí ÚRK KSČM ve věci hospodaření s finančními prostředky OV KSČM Rokycany v návrhové komisi a na její doporučení potvrzuje Stanovisko ÚRK KSČM
2. Dopisy zaslané VII. sjezdu KSČM a postoupil je Komisi vnitrostranické práce ÚV KSČM k dalšímu využití.
19. května 2008, redakční zpráva
Haló noviny
Globální kapitál dále posílil. Srůstá vlastnicky i mocensky.
Útokem bere i zájmy demokratické většiny Evropy. Reformismus už smlouvá jen o jeho tempo. Sílu vést už ztratil. Jednu za druhou vzdává pozice, do nichž kapitál ustoupil lidským právům až pod tlakem socialismu a nefalšované levice. Ukolébavka, jíž slibuje lidštější kapitalismus i za dnešního poměru sil, bude znít stále nevěrohodněji lidem, ztrácejícím naději a půdu pod nohama. Nenechme občany podlehnout štvanicím na nepravé viníky, které jim předhodí mediokracie. Do evropské politiky to, žel, vrací rozcestí neblaze známé z 30. let. Tehdy otevřela pokroku cestu až děsivá tragédie. To se už opakovat nesmí! Pokrok nyní musí tragédiím předejít!
Tím více se to žádá od levice, neváhající se kapitálu rozhodně postavit. Tlumočí zájmy velké většiny Evropanů. Tím naléhavěji stojí otázka naší akční jednoty. Neshody, které jí stojí v cestě, musí stranou. Týkají se hlavně dramat, jimiž si pokrok klestil cestu před desítkami let. Statečnost, nad níž se tají dech, se v nich mísí i s tragickým selháním. Neobyčejně živé inspirace - s varovnými mementy. Povedou o nich spor i příští generace. Smí však i dnes bránit jednotě, na níž závisí budoucnost pokroku? Až ta rozsoudí i spor, jak si pokrok prorazí cestu znovu. Co se už vrátit nedá, nás však už nesmí dělit, kdekoli má náš hlas znít společně.
Umožní to jen respekt k zásadám, jejichž porušení se vrací jako bumerang. Společnou podporu získá jen program, při jehož hledání dostane rovné právo každý hlas. Nikoho nelze stavět až před hotovou věc - ber nebo běž. Proto se obracíme na radikální levici celé Evropy:
Spojme své síly od Atlantiku až po Ural!
Dejme jim program za kulatým stolem, kde nebude chybět nikdo z nás!
Pišme jej znovu od první řádky, aby promluvil jménem nás všech!
Ukažme reálné východisko každému zájmu, který je ohrožen a umlčován!
Dejme mu sílu požadavky, které lze odmítnout jen za cenu ztráty tváře!
Podpořme je koordinovaným postupem napříč celou Evropou!
Útok na lidská práva zastaví jen síla, která si je vynutila. I dnes jí dá reálný program jen levice, jejíž cíl za horizontem kapitalismu teprve začíná. Tím rozhodněji musí bránit vše, čím už polidštila Evropu i okolní svět. Právě to je třeba změnit ve výchozí linii společných vystoupení. Konkrétně, bez vytáček a co možná koordinovaně by se měla postavit hlavně za:
- každého, kdo je diskriminován za své pokrokové smýšlení;
- suverenitu Evropy a zrušení všech vazalských smluv a cizích vojenských základen;
- nulovou toleranci k porušování Charty OSN a Závěrečného aktu KBSE;
- Evropu na straně míru, práva, udržitelného a důstojného života na celé planetě;
- obranu evropské civilizace proti privatizaci zisků a znárodňování nákladů a ztrát;
- prohlubování všech sociálních práv úměrně růstu produktivity lidské práce;
- rovné právo všech Evropanů rozhodovat o životě svých zemích i celé Evropy;
- ekologickou politiku v zájmu zdraví a života, a ne pochybných soukromých zisků;
- skutečné právo na svobodnou volbu politického a sociálního uspořádání.
Teď bude ohrožených zájmů už jen přibývat. Tím víc budou hledat, kdo se jim postaví do čela doopravdy, a ne jen farizejskou frází. Spojme své síly, dokud je čas! Ukažme lidem reálná východiska! Změňme je v politickou sílu, jež zastaví i globálně propojený kapitál! Dejme šanci a podporu všemu, v čem má skutečná levice převahu už proti dnešní přesile!
19. května 2008, redakční zpráva
Výzva delegátů sjezdu KSČM všem členům a sympatizantům ČSSD
Haló noviny
V naší zemi přituhuje. Zbohatlická vládnoucí elita otevřeně odhalila své záměry - neváhá handlovat s katolickou církví, připravuje další asociální reformy, vyprodává suverenitu ČR v otázkách radarové základny a odmítá nechat občany rozhodovat v referendu. Dělá, co může, aby ponechala EU v potupné roli nástroje USA. Tím diskredituje ČR před širokou mezinárodní veřejností. Čeští vojáci umírají na nesmyslných zahraničních misích, doma zatím roste kriminalita a organizovaný zločin prostupuje veřejnými strukturami. Poctiví, politicky nepohodlní státní zástupci, soudci a policisté jsou perzekvováni.
KSČM a ČSSD dnes představují opozici, která stojí v cestě realizaci pravicové antidemokratické, antinárodní a asociální politiky. Členové a sympatizanti KSČM oceňují všechno, co ČSSD dělá pro to, aby alespoň oslabila a oddálila realizaci vládních záměrů. Při různých příležitostech vystupují členové a sympatizanti obou levicových stran při veřejných akcích, v parlamentu či v regionálních a obecních zastupitelstvech společně, vědomi si společných cílů při obraně demokracie, národní suverenity a sociálního státu. Nechávají stranou některé ideologické a politické otázky, které je rozdělují.
Členové a sympatizanti KSČM by byli rádi, kdyby spolupráce obou levicových stran měla účinnější, akčnější charakter. Nemohou však akceptovat ty přístupy ve vedoucích strukturách ČSSD, které spolupráci a priori vylučují (viz bohumínské usnesení) nebo podmiňují stanovováním takových podmínek, které KSČM nemůže akceptovat, nemá-li ztratit svou identitu a důvěru svých příznivců. V řadě krajů či obcí postoj zastupitelů za ČSSD znemožnil využití levicové většiny.
V rozhodujících chvílích nemají členové a stoupenci KSČM pocit, že se mohou na ČSSD, zejména na její vedoucí funkcionáře, poslance, a leckdy i zastupitele, spolehnout. Fenomén přeběhlíků je vážnou skvrnou na štítě ČSSD, i když víme, že drtivá většina členů a sympatizantů ČSSD za tento fenomén nemůže a odsuzuje ho stejně jako většina čestných občanů v ČR.
Jménem všech členů a sympatizantů KSČM vyzýváme členy a sympatizanty ČSSD, aby orientovali své vedoucí garnitury na konkrétní jednání mezi KSČM a ČSSD, které by dospělo k stanovení minimálního společného postupu otevřeného i jiným levicovým a demokratickým uskupením. Budeme hájit jasnou distanci KSČM od negativních stránek bývalého režimu a usilovat o vznik humánní, demokraticky vzniklé a pluralitní společnosti, respektující lidská a občanská práva.
Máme společnou povinnost - jednat v zájmu širokých vrstev občanů. Podle toho, jak tento úkol splníme, nás budou občané posuzovat. Řekněme rozhodné NE současné vládě a rozhodné ANO myšlence široké spolupráce sociálně odpovědných sil. Dokažme, že rozumní občané se mohou domluvit a udělat hodně pro lepší příští této země.
19. května 2008, redakční zpráva
K dopadům reformy veřejných financí
Rezoluce VII. sjezdu KSČM
Haló noviny
Vstup do roku 2008 se stal pro občany České republiky černou můrou.
1. ledna 2008 totiž vstoupil v platnost zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů - neblaze proslulá reforma veřejných financí , prosazená vládní koalicí jen díky hlasům přeběhlíků a v rozporu se zájmy širokých vrstev občanů této země. Tento zákon negativně zasáhl do života především důchodců, samoživitelů, rodin s více dětmi, nezaměstnaných, ale i tělesně postižených. Naopak vysokopříjmové skupiny obyvatelstva a firmy si touto reformou výrazně polepšily, což má dále pokračovat. Další návrhy zákonů mají být v dohledné době schváleny nebo to vládní koalice plánuje nejpozději do konce svého řádného funkčního období v roce 2010.
KSČM proti těmto záměrům vlády vystupovala nejrozhodněji ze všech sil politického spektra. Konstatuje, že reforma se drastickým způsobem promítla do nejdůležitějších oblastí - sociální a daňové. Byly zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví, které postihly každého z nás. Zdravotnictví se stalo předmětem obchodu a zisku, zdraví občanů se dostalo až na druhou kolej. Změny zavedené v sociální oblasti nemohou naplnit hlavní poslání sociálního systému, tzn. zajistit přiměřenou sociální úroveň každého občana. Naopak povedou pouze k dalšímu prohlubování rozdílů mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva.
Jak KSČM předpokládala, zvýšením DPH a zavedením ekologických daní jsou nejvíce zatíženy středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. A to v situaci, kdy nepřetržitě dochází k drastickému růstu cen. Jedná se především o deregulaci nájemného, u něhož došlo od 1. 1. 2008 k nárůstu v průměru o 25 %. Zvyšují se ceny energií, potravin a dalších komodit, a to až o desítky procent. Záměrným snížením daní a pojistného dojde v dlouhodobém horizontu ke snížení přílivu finančních prostředků do státního rozpočtu, které bude znamenat menší výdaje státu do veřejných a sociálních služeb.
Za zvláště nebezpečné má KSČM otevírání dveří pro vstup soukromého kapitálu a privatizaci, a to především v oblasti školství, zdravotnictví a důchodového systému. Takové změny by měly dlouhodobý charakter a bude jen velmi obtížné je napravovat, pokud to vůbec bude možné. Za alarmující považuje KSČM například fakt, že je plánována přeměna zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a fakultních nemocnic na nemocnice univerzitní, které budou též obchodními společnostmi. Chystá se i zavedení povinného soukromého penzijního připojištění, které budou spravovat soukromé penzijní fondy. Povinně odváděné peníze občanů se tak stanou snadnou kořistí a zdrojem obchodování a zisku pro soukromé společnosti, což je podle KSČM celospolečensky nepřijatelné a dlouhodobě neudržitelné.
KSČM tyto zdánlivě nepromyšlené, ale ve skutečnosti přesně cílené kroky současné vlády odmítá. Zdůrazňuje, že prospějí jedině lidem a firmám s vysokými příjmy. Běžní občané, zejména senioři, budou dál na politiku současné vlády tvrdě doplácet, dojde k nárůstu chudoby. Již nyní je jí v České republice zasažen téměř jeden milion obyvatel.
KSČM požaduje urychlené přehodnocení všech do současné doby přijatých či realizovaných opatření. Je nutné, aby v důležitých věcech, týkajících se všech obyvatel ČR, došlo ke shodě napříč celým politickým spektrem, po konzultaci s odbornou veřejností, a především se všemi občany. Vyzývá všechny občany, kteří dosud v rozporu se svými zájmy podléhají vládní propagandě nebo prostě nemají odvahu prosazovat svá práva, aby se vzpamatovali a vytvořili co nejširší blok na obranu sociálního státu, proti současné vládě národní ostudy. Podává jim k tomu pomocnou ruku.
19. května 2008, redakční zpráva
k živnostníkům, malým a středním podnikatelům
Prohlášení VII. sjezdu KSČM
Haló noviny
Dejme šanci práci! (návrh)
Změny v hospodářském a společenském životě české společnosti, které proběhly po listopadu 1989, umožnily vznik malých a středních podnikatelů. Tato skupina zaujímá důležité místo v české ekonomice a na rozdíl od expanze zahraničního kapitálu do velkých ekonomických celků, zůstala převážně v českých rukách. KSČM tímto prohlášením deklaruje trvalý programový zájem na jeho rozvoji a podpoře proto, že malé a střední podnikání je důležitým zaměstnavatelem a má nezastupitelnou úlohu při zachování úrovně a kvality hospodářského života země. Proto také v systému vzdělávání a výchovy mládeže podporuje zachování a další rozvoj středních odborných škol.
KSČM navazuje na vstřícná stanoviska komunistů k podnikání po 2. světové válce. KSČM je dostatečně sebekritická, aby se vyvarovala opakování starých chyb, které pak nastaly. Zohledňuje společenský a vědecko-technický posun, který od té doby nastal s pohledem do budoucnosti! Pak se principy této politické pozice ukazují jako trvale správné.
KSČM se zasazuje o to, aby zejména malí podnikatelé mohli využívat nabízených možností, aby byl podporován význam jejich kvalifikované práce, posilovány investice do technického rozvoje i inovací a odbourávány nesmyslné administrativní bariéry. KSČM je proti daňovému a dalšímu zvýhodňování zahraničního kapitálu na úkor malých a středních podnikatelů.
Podpora KSČM malým a středním podnikatelům je systémová a věcná. Nalézá konkrétní vyjádření v činnosti poslanců, senátorů, krajských i místních zastupitelů zvolených za KSČM. Tuto skutečnost je třeba zdůraznit zvláště v tomto období, kdy v přípravě i následné realizaci volebních programů můžeme prokázat poctivost svých záměrů a odhodlání je dále naplňovat.
KSČM vyjadřuje podporu především živnostníkům, kteří svoji činnost vykonávají osobně a podnikajícím rodinám , tedy lidem, pro které je živnost hlavním pracovním poměrem, kteří, pokud přijdou o možnost svoji profesi vykonávat, ztratí živobytí. To se týká několika stovek tisíc našich spoluobčanů, kteří musí vynakládat značnou část svých sil k ochraně svých živností a prostředků před zneužíváním ze strany státu i před přímou kriminální činností místo toho, aby se mohli plně věnovat předmětu svého podnikání.
KSČM vychází z principu naprosté rovnoprávnosti všech vlastnických forem, ze zásady uznání práva osob na hodnoty nabyté poctivým způsobem, především jsou-li využívány k celospolečenskému prospěchu. KSČM jako komunistické, důsledně levicové straně, jde ve vztahu k živnostníkům, malým podnikatelům, stejně jako ve vztahu k dělníkům, zemědělcům a ostatním produktivním zaměstnancům o nalezení společného zájmu lidí živících se vlastní prací a iniciativou.
19. května 2008, redakční zpráva
VII. sjezd KSČM prohlašuje, že:
Prohlášení VII. sjezdu KSČM ke straně
Haló noviny
1. Dlouhodobá programová orientace a komunistická identita,
vyjádřené v Programu KSČM a následných dokumentech sjezdů se osvědčily a sjezd je potvrzuje.
2. Hlavní úsilí vnitřní politiky KSČM bude orientováno:
Na zkvalitnění ideové a politické připravenosti funkcionářského aktivu, stranických organizací a orgánů tak, aby strana byla schopna včas a odborně hodnotit, přijímat reálná opatření v aktuální situaci ve společnosti a souběžně vytyčovat dlouhodobější cíle.
Na akční sjednocování levice a formování širší platformy v úsilí za ochranu práv pracujících a sociálně slabých vrstev a společný přechod od defenzivy k ofenzivě v podmínkách ČR i v mezinárodním kontextu.
Na takové pojetí své role, kdy strana inspiruje a organizuje občany k odpovědnosti za jejich osud a otevírá se cílovým skupinám a občanské veřejnosti.
3. Za priority považujeme:
a) Posílit vnitřní schopnost strany k aktivizaci členské základny za účelem získávání příznivců a voličů se záměrem být pro ně čitelní, důvěryhodní a inspirující.
b) Plnit střednědobý program KSČM jako reálnou alternativu k programům vlády, krajů a obcí. Ten je východiskem pro volební programy v nejbližších a dalších volbách (volby do krajských zastupitelstev a části Senátu PČR na podzim 2008, do Evropského parlamentu 2009, Poslanecké sněmovny PČR, Senátu PČR a obecních zastupitelstev v r. 2010 a do krajských zastupitelstev a Senátu PČR v r. 2012).
c) Opoziční pozici KSČM v rámci současného politického systému. Za konkrétních podmínek realizovat spoluúčast v exekutivě na regionální a místní úrovni, s postupným vymezením a získáním spojenců do dalšího období.
4. Ke splnění těchto záměrů bude zapotřebí plnit následující úkoly:
(na všech stupních výstavby strany)
Sjednotit se na účinných organizačních a personálních opatřeních ke koncentraci sil na nejdůležitější úkoly v uvedeném období. Za tím účelem provádět rozbor stranických řad z hlediska zapojení schopných členů do aktivní činnosti.
Zvláštní pozornost soustředit tam, kde nepracují ZO KSČM, a na práci místních výborů KSČM ve všech obcích s rozšířenou působností.
Zhodnotit stav, potřeby a možnosti kolektivního i individuálního vzdělávání členské základny a funkcionářů strany i bezpartijních zástupců KSČM v zastupitelstvech a jejich orgánech a institucionálně je zajistit v zájmu zvýšení ideové úrovně členů. K tomu vytvořit výchovně vzdělávací instituci.
Cílevědomě připravovat kandidáty pro volby do Parlamentu ČR, do Evropského parlamentu i pro krajské a místní zastupitelské volby. Změnit filozofii jejich výběru, zaměřit se na mladší členy strany, více využít odbornosti a zkušeností lidí středního věku, členů KSČM, sympatizantů a levicově smýšlejících občanů.
Na jednání stranických orgánů projednat, připravit a následně na celostranické konferenci rozhodnout o opatřeních, která povedou k politickému posílení krajského článku výstavby strany.
Pravidelně a aktivně pracovat s členy zastupitelských sborů za KSČM, jejich výborů a komisí, s členy strany a sympatizanty v občanských sdruženích a iniciativách a na jejich pracovištích ukládat a hodnotit plnění konkrétních úkolů a celkové uplatňování vlivu KSČM.
Za prioritu považovat aktivní získávání nových mladých členů KSČM, sympatizantů a voličů. Do těchto aktivit intenzivně zapojit mladé členy strany prostřednictvím komisí mládeže při stranických orgánech a členy KSČM v levicových organizacích mládeže.
Rozvíjet mezinárodní spolupráci KSČM na regionální a místní úrovni s cílem podporovat pozice levice.
19. května 2008, redakční zpráva
Haló noviny
Lidé vždy toužili vytvořit řád založený na svobodě a rovnosti.
Svět se dnes rychle mění, budoucnost lidstva je však stále velmi nejistá. Úsilí kapitalismu, zbaveného svého největšího soupeře v podobě světové soustavy socialistických zemí, o globální nadvládu vede k jeho degeneraci. Majetní ještě více bohatnou a stále širší vrstvy společnosti chudnou. Bída vyhání obyvatele ze zemí třetího světa a stává se živnou půdou i pro mezinárodní terorismus. Jejich levné pracovní síly využívá globální kapitál k likvidaci sociálního státu v rozvinutých zemích. Pod záminkou vyhrocujících se rozporů pravicové vlády omezují demokracii, lidská práva a svobody, neváhají rozpoutávat ničivé války a nové závody ve zbrojení.
Posvátná neoliberální představa, že globální svobodný trh bez přívlastků zajistí svobodu a demokracii ve společnosti, se zřetelně rozchází s realitou. Dnešní svět není o nic bezpečnější, spravedlivější a svobodnější. Dochází k nárůstu xenofobie a rasismu. Úpadek společnosti doprovází další rozklad morálních a kulturních hodnot. Nezodpovědné ničení přírody a plýtvání jejími zdroji a devastace životního prostředí ohrožují životní podmínky lidí prakticky na celé zeměkouli.
Ve světě se stále hlasitěji ozývá heslo: Jiný svět je možný . Nestačí však, aby byl jiný. Je třeba, aby byl lepší. My, komunisté, jsme přesvědčeni, že globální kapitalismus ze své povahy lepší být nemůže. Společnost, která vykupuje blahobyt menšiny lidí bídou většiny, ztrácí své historické opodstatnění. Je načase, aby odešla ze scény dříve, než její úpadkové rysy napáchají nenapravitelné škody.
Ve druhé polovině minulého století se vytvořila situace, kdy naplnění myšlenek sociálně spravedlivé společnosti bylo na dosah. Vlivem mnoha historických okolností se však první pokus o socialismus nepodařilo postavit na trvalé základy. Vyhodnocení celé této historické zkušenosti je dlouhodobou záležitostí. Současný vývoj stále více ukazuje, že přes všechny své nedostatky měl minulý systém jednu základní přednost - ctil sociální práva lidí, bez nichž jsou ostatní lidská práva pouhou iluzí.
Zejména na tuto zkušenost chceme navázat a nedostatky překonat. KSČ ztratila v roce 1989 svou moc. V podmínkách restaurovaného kapitalismu si však KSČM udržuje svou autoritu, protože si udržela identitu radikální strany usilující o sociálně spravedlivou společnost a působí mezi parlamentními stranami jako jediná stabilní a čitelná opozice proti kapitalismu.
(Pozn J.Ž – čím je dána zatímní autorita KSČM – její činností a politikou, nebo spíše odkazem poctivé práce skutečně komunistické strany???- ve skutečnosti jde o trockismus v nové podobě!!!-boj o komunistickou identitu z leva a z pozice vedení strany)
Socialismus chápeme jako společnost svobodných a rovnoprávných občanů, společnost sociálně spravedlivou a ekonomicky prosperující, jejímž základním cílem je všestranné zvyšování kvality života obyvatel.
Tato společnost naváže na všechno cenné, co v hospodářské, politické, sociální a kulturní oblasti vytvořily předchozí generace. Neustrne na žádném stupni svého rozvoje, bude neustále konfrontovat své principy a uspořádání s požadavky nových dorůstajících generací, s vývojem vědy a technickým rozvojem, se změnami přírodního a životního prostředí. Bude společností, která rozmanitost názorů, postojů a potřeb svých občanů bude pokládat za své bohatství, za zdroj svého trvalého pokroku.
Chceme, aby to byla společnost vzniklá s podporou naprosté většiny občanů, aby byla v plné míře demokratická, založená na principu občanské samosprávy. Chceme, aby se formy demokracie dále rozvíjely, byly stále více využívány prvky demokracie přímé, kdy se rozhodnutí přijímají za účasti všech zúčastněných. I nadále budou existovat dílčí zájmové střety - individuální, lokální, regionální, profesní, generační a jiné. Společnost je však bude na příslušných úrovních slaďovat, hledat shodu s veřejným zájmem.
( Pozn. J.Ž.: a co je to veřejný zájem v kapitalistické společnosti???)
Socialismus má být společností sociálně spravedlivou. To znamená, že chceme, aby každý měl právo na práci odpovídající jeho schopnostem. Aby byl každý odměňován za svou práci podle jejích výsledků, měl rovnou šanci na vzdělání, péči o zdraví a celkový rozvoj osobnosti. Chceme pro všechny základní sociální jistoty v míře, umožněné hospodářským a kulturním rozvojem země a ekologickými limity. I ta nejméně odměňovaná řádná práce musí zabezpečit každému důstojný život. Odmítáme bezpracné příjmy, příjmy ze spekulací a nepřiměřeně velké rozdíly v odměnách za práci; chceme, aby výše odměn za práci byly přiměřeně diferencované podle náročnosti práce, aktivity a iniciativy a měly motivační úlohu.
Za ekonomickou základnu socialismu považujeme společenské vlastnictví. Nebude se však omezovat na státní formu. Silnější přímý vliv státu považujeme ze strategických důvodů za důležitý jen v některých hospodářských odvětvích. V ekonomice prosazujeme rovnost vlastnických forem. Cílem socialismu je překonávat pozůstatky odcizení práce a zvyšovat zájem lidí o výsledky jejich práce tím, že se lidé budou cítit skutečnými spoluvlastníky. To systém postavený na monopolu státního vlastnictví v plné míře neumožňoval.
(Pozn.J.Ž.: takže ve skutečnosti držet ústa a krok při zachování kapitalismu, líbivá slova jsou jen sladké a lstivé bláboly hodné těch co toto svinstvo formulovali z pozic, které zastávali a dál zastávají!!!)
Společenské vlastnictví bude mít více konkrétních podob (včetně různých forem samosprávného, družstevního vlastnictví). Zásada vlastnické plurality nevylučuje ani soukromé podnikání. Všechny druhy ekonomických subjektů budou svými odvody ze zisku naplňovat celospolečenské fondy. Socialistická ekonomika v našem pojetí bude tržní ekonomikou se strategickým plánováním, usměrňovanou k zabezpečení společenských priorit a opírající se o kontrolu rozhodujících pozic v národním hospodářství.
V socialistické společnosti nebude hlavním cílem zisk a touha spotřebovávat co nejvíce materiálních hodnot. Úctu k člověku a k poctivé, tvůrčí práci, vzájemná tolerance a lidská solidarita získá na významu, stejně jako zvýšená potřeba nemateriálních hodnot. Chceme, aby socialismus byl společností, ve které se člověk nemusí bát večer vyjít z domu, ve které se každý může bez zbytečných průtahů domoci spravedlnosti, ve které nikdo není odkázán v nouzi na milodary.
Na své cestě k socialismu nejsme osamoceni. Opíráme se o vzájemnou solidaritu a rostoucí akční jednotu pokrokové levice ve světě. Víme, že socialismus uspěje teprve tehdy, až se lidé s jeho zásadami ztotožní. Změny v myšlení lidí nenastanou ihned a nelze je vynucovat násilím. Naše cesta k socialismu je cestou demokratickou, cestou svobodné volby většiny. Jsme přesvědčeni, že na této cestě najdeme spojence, přemýšlivé občany, mladé lidi, kterým není budoucnost naší země lhostejná.
(Poznámka J.Ž.- takže kapitálu co jeho jest, demokraticky, a „my“ ho také „demokraticky“ ale při respektování jeho ekonomické a z ní odvozené politické moci budeme prosit o trochu té lidskosti…)
19. května 2008, redakční zpráva
Kritické a objektivní hodnocení práce strany * Nebojme se odpovědnosti * Postavme se globálnímu kapitálu * Deset aktuálních úkolů
Projev předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na VII. sjezdu KSČM
Haló noviny
Předstupuji před vás, řádně zvolené delegáty našeho VII. sjezdu, abych uvedl zprávu o činnosti KSČM od VI. sjezdu, a zejména vytyčil hlavní úkoly a směřování strany na příští období, a to jak v delším výhledu, abychom neztráceli ze zřetele náš hlavní cíl, tak i na nejbližší období tří až čtyř let. Každý sjezd strany je velkou událostí pro nás pro všechny; pro komunisty v České republice i ve světě. Sjezd jistě vzbuzuje velká očekávání. Podle osob a jejich nálad však velmi různá. Velká očekávání také vzbuzuje ve společnosti, v české politice a celé naší vlasti. Bude jistě probíhat za značné pozornosti jak našich médií, ale zejména sousedů a zahraničního okolí.
Jsem přesvědčen, že vy - delegáti a delegátky - naplníte poslání našeho rokování, tj. kriticky, ale objektivně zhodnotíte naši dosavadní cestu, úspěchy i prohry, a uvážlivě, realisticky bez růžových nebo černých brýlí, ale s oprávněným sebevědomím, stanovíte jak ony hlavní směry, tak zejména priority a úkoly strany do dalších let.
Jsme respektovanou součástí společnosti
Dovolte mi se v mé zprávě zabývat spíše výhledem do budoucna a stanovením směru další naší práce, protože jsem přesvědčen, že v písemné zprávě o činnosti je dostatečně popsána činnost strany za uplynulé období se všemi peripetiemi, které jsme prožili. Ale začnu tím základním. Abychom mohli stanovit jak směr, tak nejbližší úkol, musíme mít vždy na paměti, kdo jsme a jaká je společnost okolo nás. Komunistická strana Čech a Moravy za léta, která uplynula po listopadu 1989, od tzv. velkého třesku na rozhraní 20. a 21. století, po pádu prvního pokusu o evropský socialismus a nástupu globálního kapitalismu ve světě, jasně prokázala svoji životaschopnost a oprávněnost své politické existence. Je to dáno tím, že jsme trvali na demokratických principech, na sepětí členské základny a vedení strany a na trvalém dialogu strany s veřejností. Nezvolili jsme snadnou cestu a nepodlehli jsme lákadlům podlézat nebo se vyhnout překážkám, ale poctivě s těmi poctivými, kteří zůstali členy strany a nebyli komunisty jen v době, kdy to bylo módní nebo z prospěchu, kráčíme za obnovením důvěry ve společnosti. Nezměnili jsme svůj název, identitu a směřování k sociálně spravedlivé společnosti. Nenahradili jsme slovo komunistická jiným výrazem. Prokázali jsme, že právě takto zůstáváme trvalou a respektovanou součástí české společnosti, nepřehlédnutelným činitelem české politiky a pevnou součástí avantgardní levice ve světě. Navzdory zběsilému a hysterickému antikomunismu, který nás lživě činil a činí zodpovědným i za věci, se kterými jsme nikdy neměli a ani nemáme nic společného. Konáme již svůj sedmý sjezd od doby svého vzniku v roce 1990. Máme již nejenom svoji vlastní tvář, ale i svoji vlastní historii, odlišnou od historie dolistopadové, máme své vlastní zkušenosti a představy o budoucnosti.
Chci na tomto místě poděkovat všem, kteří od roku 1990 stáli v čele naší strany, ať již jde o Ladislava Adamce, čest jeho památce, Jiřího Machalíka, Jiřího Svobodu či Miroslava Grebeníčka. Všichni se zasloužili o to, že Komunistická strana Čech a Moravy zůstává touto integrální součástí české politiky.
KSČM je nejpočetnější stranou na české politické scéně a dlouhodobě druhá nebo třetí nejúspěšnější parlamentní strana - měřeno výzkumy veřejného mínění a výsledky v parlamentních volbách, evropských volbách či volbách krajských a obecních. V současné politice obecně, ale i v naší stranické politice, nabývají na významu i další faktory - chcete-li potenciály, kterými Komunistická strana Čech a Moravy disponuje. Je to politická hodnota, jinak řečeno oprávněnost nebo validita strany. Ta je dána nejenom počtem jejích členů, voličů a sympatizantů, ale také podílem na demokratickém vládnutí.
Nebojme se odpovědnosti
Komunistická strana Čech a Moravy má svůj zřejmý potenciál a měla by přelít tento silný potenciál lidský i do současné politiky a vyslovit svoji ambici na následující období - to je přijmout větší odpovědnost na demokratickém vládnutí, správě země, na řešení věcí veřejných a na silnějším podílu zejména v regionální politice.
Nepleťte se. Zdůrazňuji to, že nejde jen o zájem o podíl na moci. O moc ve zkorumpovaném prostředí v žádném případě neusilujeme. Naopak chceme být silnou, sebevědomou autentickou levicovou opozicí vůči současným držitelům moci! A usilovat o podíl na rozhodování ve veřejných věcech na úrovni už nejen obcí, ale zejména - letos na podzim - i krajů. To je podle mého soudu hlavní a pro budoucnost naší strany i země rozhodující úkol VII. sjezdu!
Zde si dovolím připomenout, že základ české politické scény není zcela zdravý, ač je o něco lepší než v některých sousedních zemích. Pravou část politiky obsadila Občanská demokratická strana tak razantním způsobem, že neustále prosazuje ambici na zúžení politického spektra na dvě politické strany po vzoru USA, a to tlakem na změnu volebního systému, aby bez ohledu na občany mohla prosazovat své úzké mocenské zájmy odpovídající více zájmům bankovního globálního kapitálu než zájmům českých občanů. Rozčarování z jejich politiky je patrné i u velkého množství poctivých českých podnikatelů, natož u těch, kteří se nechali napálit volebními frázemi Topolánkova týmu. KDU-ČSL, která se v rozporu se sociálně cítící částí své členské základny opět, jako téměř vždy, přidala na stranu vítězů, jen aby byla u moci, začala bez rozmyslu prosazovat pravicové reformy a ztrácí podporu svých tradičních voličů i proto, že více než o rodinu, zdravotnictví a sociální systém se stará o majetek církví a nehorázně hodlá zatížit příští generace na 60 let dopředu. Nejmenší koaliční vládní strana - Zelení - se zcela zpronevěřila svému poslání, nepřinesla ani jiný styl politiky, natož aby plnila své předvolební sliby, když místo zeleného programu plní zcela jednoznačně program modrý. U této strany vidím - a je mi to upřímně líto - žel, typický český syndrom uměle vytvářených stran. Začalo to Občanskou demokratickou aliancí, nepočetnou, uměle vytvořenou stranou, která sloužila jako koaliční partner ODS, aby prosazovala nejreakčnější postupy v restitucích a privatizacích způsobem, který vedl až k jejímu zániku. Její štafetu pak převzala Unie svobody, zachytila část voličského elektorátu zklamaných pravicových voličů po roce 1997 a po vstupu do koaliční vlády zářila jako typická kometa, tj. jakmile na ni dopadlo světlo, zjistilo se, že jde o účelové uskupení, které má být použito, a pak odhozeno jak samotnou ODS, tak sociální demokracií. Stalo se a ve volbách propadla. Štafetu tedy přebírají recyklovaní politici z těchto zaniklých, respektive zanikajících stran, a na scénu vstoupili Zelení, aby po volbách začali přesně podle otřepané fráze sloužit jako ti užiteční idioti pravici, ač voliče sebrali na levé straně politického spektra.
ČSSD ráda zaskočí...
A tak se dostáváme k nám, na levici. Současná Česká strana sociálně demokratická se vyznačuje zvláštním syndromem. Také ráda poslouží pravici k pohodlnému vládnutí. Ať už jde o přeběhlíky, kteří drží při životě naši asociální, korupcí zasaženou a na Čunkově případu dobře demonstrovatelnou nedůvěryhodnou vládou. Ale sociální demokracie umí zaskočit i za vládní poslance, když je potřeba posloužit Spojeným státům americkým v jejich nesmyslných vojenských dobrodružstvích, rádi zvýší počet vojáků v Afghánistánu, Iráku či na Balkáně, jen aby byl strýček Sam za oceánem spokojen. Samozřejmě, že to nečiní za peníze těch, za jejichž zájmy umírají naši vojáci, ale za peníze českých daňových poplatníků. Ale žel, jsme si souzeni na širší levici, protože jiný parlamentní subjekt kromě KSČM a sociální demokracie, nebo alespoň její části, není. Naše odpovědnost za levici je tak nesmírně veliká, a není to odpovědnost za avantýry vedení sociální demokracie, ale za skutečnou levici a její hodnoty, tedy za solidaritu, sociální spravedlnost, mír a lidská práva.
Magické osmičky
Neustále je nám připomínáno, že český stát a společnost vstoupily letošním rokem symbolicky do období magických osmiček , to znamená fatálních historických změn, přicházejících téměř s železnou pravidelností po dvacetiletých dějinných periodách. Dovolte mi odbočit. Ono za devadesát let existence československého a českého státu se ale vyměnilo deset formací, nikoliv pouze pět. Vize slibované skvělé budoucnosti se kamsi vytratily. Zůstala jen blbá nálada , a narůstající problémy země, která propadá do dlouhodobé hospodářské a politické slabosti a nestability, do mezinárodní bezvýznamnosti a nedůvěryhodnosti a k nejisté občanské, národní a státní budoucnosti. Moc, která vytváří atmosféru strachu mezi lidmi, sama žije ve strachu před zlobou občanů. Místo toho, aby se smířila se společností, vytváří nadbytečné ideologicky laděné ústavy , dále lustruje a straší mladou generaci neexistujícími hrozbami, aby mohla v této atmosféře dál - bez pozornosti - rozebírat zbývající státní majetek.
Dovolím si uvést příklad nebo připomínku. Osmnáct let po únoru 1948 byla tehdejší československá společnost nejsvobodnější. Vzniklo velké množství významných literárních děl, televizních a filmových tvůrců přibývalo a vznikaly vynikající věci, které platí dodnes. Současná moc, místo toho, aby se smířila se společností, potřebuje lustrovat a lustrační zákon prodloužit donekonečna. Všimněme si, že nejsou schopni vládnout ani tak jako naši předchůdci.
O společenské krizi
Pod informační mlhou a informacích o zástupných problémech se česká společnost aktuálně ocitla na prahu hlubokých celospolečenských krizí, mající své zdroje a konsekvence jak vnitřní, zahraniční, tak regionální i globální. Projevují se jako počínající krize ekonomická, a to výrazným zpomalením růstu ekonomiky a rozporem mezi růstem investic a zadlužením. Palčivě rostou příznaky krize sociální, projevující se v neschopnosti zachovat nebo vytvářet nové, efektivně působící společenské, sebezáchovné a rozvojové systémy. Nejaktuálnější systém daní, důchodového zabezpečení, systémy sociálních sítí, zdravotního zabezpečení, školského systému, vzdělávání a další. Celý tzv. úsporný batoh zákona o stabilizaci veřejných financí je skutečnou DEFORMOU , jak jsme ji správně nazvali, deformou veřejných financí. To je jediné řešení. Oni potřebují najít důvod k dalším privatizacím, k dalším tahům, které přivedou občany ke ztrátě kontroly nad toky veřejných financí, protože tyto finance mají končit v kapsách nemnohých.
Stupňují se symptomy krize politické, a to jak v oblasti vnitropolitické, tak i zahraničněpolitické a bezpečnostní. Příklady snad ani u naší vlády uvádět nemusím.
A konečně - již zřetelně se projevují znaky společenské krize kulturní a mravní. Společnost, která má za kritérium místo práce jen majetek, ať je jeho původ jakýkoliv, ani mravní hodnotu mít nemůže.
Základ ekonomiky je ztracen
Krize sociálně-ekonomická má své zdroje v počínající krizi hospodářství a hospodaření v České republice a v nepříznivých vlivech zahraničního okolí, recese evropské ekonomiky a finanční krize ve Spojených státech amerických. Současně zdůrazňované úspěchy a některé ukazatele růstu HDP v České republice, klesající nezaměstnanost a růst platů spíše prostřednictvím zpevnění koruny než lepším oceněním práce, nikdo nezpochybňuje. Avšak - platí-li to nyní, ptám se, jestli to bude platit i zítra? Máme skutečně dostatečné základy úspěšného pokračování v situaci, kdy země, prožívající nominálně již po několik let hospodářskou konjunkturu, se neobejde bez výnosů z privatizace, a přitom je ještě masivně saturována zahraničními investory a stejně rychle ohrožována masivními a stále rostoucími dluhy? Dovolím si uvést konkrétní poznámku. Stát oznámil dluh jeden bilion korun - když ještě před prezidentskou volbou byl asi 900 miliard korun. Dluh veřejných financí je 800 miliard a dluh domácností více než 700 miliard korun. A to nepočítám dluhy podnikatelů, jednotlivců a nekryté úvěry zatěžující českou společnost více než 2,5 bilionu korun!
A tak česká společnost stojí v této souvislosti před kardinální otázkou: Nikoli jak rozdělíme společenské příjmy, ale jak a z čeho je vytvoříme, když jsme základ ekonomiky ztratili! Co bude naším živobytím, s čím půjdeme na evropské nebo dokonce na globální trhy, abychom se zbavili dusivé zátěže nadměrných dluhů, rozvíjeli výrobu, obchod a služby a vytvářeli národní bohatství jako základ pro pokračující rozvoj české společnosti?
Nejlepší léta? Omyl!
Tato otázka se promítá do aktuálních diskusí o daňových a dalších reformách, které pravice nabízí jako univerzální recept. Ale zde je namístě otázka. Je vůbec rozumné podporovat projekty pánů Julínka, Nečase a dalších, koncipované jako bankovní a obchodní produkty výhodné pro zahraniční banky a zahraniční obchodní řetězce? V situaci, kdy právě bankovnictví a kapitálový trh je v zajetí finanční krize a krize cenných papírů v USA s dopady do Evropy? Máme je jenom živit nebo se starat sami o sebe? Světové banky ohlašují na tento rok ztráty v obchodování s cennými papíry nejméně o 20 procent. Tedy místo 100 USD dolarů máte 80. Existuje skutečně seriózní pravicový politik, zodpovědná politická strana, která je ochotná garantovat úspěch takto nastavených reforem následujícím generacím českých občanů? Jsem přesvědčen, že ne! Mohou takové reformy získat většinovou podporu napříč politickým spektrem a českou společností, nebo je nezbytné hledat jiná realističtější řešení? Navíc, když je prokázáno, že i opatření, která jsou nejen protiústavní a nesmyslná, jsou jednoznačně v rozporu zájmům většiny.
Tvrdí-li dnes současní držitelé moci, konkrétně Topolánkova tzv. koaliční vláda, že Česká republika prožívá nyní svá nejlepší léta - pak je to nehorázné tvrzení v příkrém rozporu s realitou. Opak je pravdou! Česká společnost žije dnes v historicky nejmenším, žel, stále méně významném českém státě, vnímaném svým zahraničním okolím jako osamělý běžec, potížista, nespolehlivý partner a spojenec, uprostřed historicky spíše formálně než fakticky integrované Evropy a na prahu významných krizí a nejisté budoucnosti. To je objektivním důvodem, proč musí naše strana - která nepodléhá mámení zahraničních finančních skupin a jejich politických souvěrců - zvýšit svůj podíl v české politice.
Pojmenujme úkoly a priority
Pro VII. sjezd KSČM tedy vytyčujeme na následující období tři hlavní směry pozornosti, priority a s tím spojené úkoly:
I. Upevňovat demokracii a rozvíjet prosperitu jako předpoklad úspěšného rozvoje státu a společnosti.
II. Soustavně usilovat o růst kvality života všedního dne našich občanů.
III. Výrazně se zasadit o renesanci aktivní politiky míru a mírového soužití v Evropě i ve světě, o mírová řešení mezinárodních konfliktů cestou OSN a dalších demokratických institucí na základě respektu k mezinárodnímu právu.
Uvedené směry pozornosti, definované ve sjezdových materiálech, jsou uvážlivé a realistické. Úroveň jejich naplňování bude odvislá na míře konkrétnosti a načasování politických kroků strany a jejích orgánů na všech úrovních. Máme v této souvislosti před sebou nelehký úkol, vnést do českého politického prostředí větší politickou konkurenci tím, že zvýšíme své ambice a staneme se opravdovou, chcete-li, štikou politické scény. Pojďme zřetelně pojmenovávat problémy, konkretizovat dopady chybných kroků koaliční vlády a adresně označujme jejich nositele. My, čeští komunisté, nemáme své protivníky v širokém zahraničí, ale zde v České republice. Na nich je nyní osobní odpovědnost za osudová rozhodnutí činěná bez mandátu, bez souhlasu lidu, nebo dokonce proti jeho zájmům, proti jeho vůli! My jsme připraveni jako silná opozice vystavovat této vládě účet!
V krajských volbách je základ úspěchu
Aktuálním a nezbytným předpokladem musí být volební úspěch strany v podzimních senátních a regionálních volbách. Je očividné, že právě tam, nikoli v centru, bude probíhat letošní hlavní politický zápas s našimi politickými protivníky. A protivníci jsou velmi konkrétní! Zápas o kraje ohlásila ODS i KDU-ČSL, které jsou zatím ve vedení krajů. Podobné záměry má i ČSSD. Analytici ODS by považovali za úspěch nebo vítězství, podrží-li si deset krajů ze současných třinácti. KDU-ČSL, zápasící o parlamentní existenci, sní alespoň o zachování jednoho kraje pod svým vlivem, ČSSD sní o třech a Zelení jsou do té míry tajnosnubní, že své ambice dosud neohlásili. Ale je potřeba na rovinu přece říct, že na krajích jsou jiné koalice než v centru a za řadu rozhodnutí odpovídají většinou všechny čtyři politické strany, včetně České strany sociálně demokratické, a že je nutné poukázat na to, že jsme se na snížení úrovně českého zdravotnictví, českého školství, kultury na podivných veřejných zakázkách nepodíleli a můžeme s čistým štítem - jako skutečná jediná opozice - do tohoto souboje vstoupit a uspět v něm.
Komunistická strana Čech a Moravy, která mnohokrát prokázala svou reálnou šanci na posílení svého vlivu v městech a obcích, na radnicích, může totéž prokázat v krajských zastupitelstvech, dále pak v konkrétních funkcích ve státních a samosprávných orgánech. V každém případě bude do podzimu zapotřebí zpřesnit volební cíle strany, předprojednat podporu se spojenci, kterou hledáme zejména v občanské veřejnosti, definovat úspěch, ale i cenu za takový úspěch. To znamená, kam až jsme schopni dojít ve vyjednávání o našem podílu na rozhodování v krajích. To znamená zpřesnit podmínky pro řízení krajů, do kterých bychom vstupovali.
O stínové vládě KSČM
Strana se musí rovněž připravit na svoji rostoucí celospolečenskou opoziční roli na úrovni centra a pro parlamentní volby připravit své kádry na plnění opoziční role prosazováním odborně kvalitních a politicky účinných opatření a kroků v souladu se závěry sjezdu.
Mám v této souvislosti na mysli vytváření širokého politického aktivu, nejen na celostátní, ale i na krajských úrovních kolem krajských rad a na úrovni centra. Jsem přesvědčen, že je doba k budování kvalitní stínové vlády Komunistické strany Čech a Moravy. Takový tým ale musí být tvořen kvalifikovanými, politicky zdatnými a zkušenými členy strany, kteří by ve sboru a na profesionální úrovni připravovali a prosazovali skutečně levicová, tedy solidaristická, komunistická řešení problémů státu a společnosti. Neboť - jakkoli je rozporný vztah autentické levicové strany ke kapitalisticky zrestaurovanému státu v období převažující kapitalistické globalizace - nemůže být náš vztah pouhé mlčení, to je nihilistické. Tato země je také naší zemí, je naším domovem, naší vlastí bez ohledu na to, kdo dnes v ní vládne!
Zdravotnictví a péče o nemocné
Pokusím se to vysvětlit na otázce zdravotnictví, když například náš vlastní návrh sociální a důchodové reformy už existuje a poslanec Miroslav Opálka jej zpracoval. Zdravotnictví je totiž systém, který se dotýká každého z nás. Dosud je české zdravotnictví po odborné stránce na vysoké úrovni, má i dokonalejší techniku, ale pokračující míra inflace, podhodnocené platy zdravotníků, zejména mladších a středního zdravotního personálu, vyžadují více financí, ale je zcela nepřijatelné, aby to bylo kompenzováno nejrůznějšími protiústavními a bezkoncepčními poplatky od nemocných. Jsme v situaci, kdy příjmy zdravotních pojišťoven rostou a bylo prokázáno, že velká řada výdajů v minulosti by nemusela být realizována, kdyby nechyběla kontrola.
Nemůže být pouze věcí zdravotní pojišťovny, se kterým zdravotnickým zařízením či lékařem uzavřou smlouvu a v jakém rozsahu. Je potřebné, aby do tohoto procesu mohly zasahovat zejména místní a krajské samosprávy, ale i centrum a výběrová řízení nemohou být pouhou formalitou.
Závažná je situace v oblasti péče o nemocné v období rekonvalescence. Další díl odpovědnosti přesunout na rodinu nebo na širší rodinu může být zdravotnicky neodpovědné a finančně překračující možnosti téměř kterékoliv rodiny v České republice. Zcela varující je nekoncepční přístup k přípravě našeho zdravotnictví na krizové situace většího rozsahu, ať už jde o epidemie nebo vládou omílaný teroristický útok. Tady vláda neudělala nic.
Pokud taková stanoviska budou vznikat v dílnách našich odborníků, jistě můžeme oslovit mnohem více voličů než dosud, protože nejsme jen kritiky, ale prokážeme, že přinášíme i potřebná, reálná a realistická řešení.
Nechceme slabý stát
Tvrzení pravice, že je třeba mít slabý stát , je buď pošetilé nebo spíše zlovolné, protože takový slabý stát se snadno stane cílem útoku zahraničních kapitálových skupin, kterým stát podle nich jen překáží v expanzi. Snaha pro zachování vlastního českého státu a úsilí o jeho upevňování, posilování národních, demokratických a sociálních rysů a vnášení socialistických řešení - to musí tvořit významný obsah vnitřní politiky Komunistické strany Čech a Moravy. Zvláště v současné nejisté Evropě nemá národní, sociální a demokratický stát jinou rozumnou alternativu.
O zahraniční politice strany
Přejdu do oblasti zahraniční politiky strany. V současnosti je to téma plné změn a nových fenoménů, které výrazně ovlivňují nejen životy lidí a států, ale i nadnárodních uskupení, a tak mi dovolte, abych se u ní blíže zastavil, protože zahraniční politika strany je pokračováním její politiky vnitřní v jiných podmínkách, v mezinárodním prostředí, s použitím nástrojů zahraniční politiky, využitím mezinárodních vazeb strany, potenciálních a reálných vztahů, a také autority naší strany u ostatních levicových sil v Evropě a ve světě.
VII. sjezd KSČM podle připravených dokumentů definuje zaměření strany na renesanci aktivní politiky míru a mírového soužití. Činí tak plným právem. Z analýz a širšího poznání současného světa je zřejmé, že otázky války a míru, zachování života na zemi, se stávají prioritními za situace, kdy se nikoli nějaká světová válka starého ražení, ale současná válka o svět a jeho budoucnost stala součástí praktické politiky globálního kapitálu. Tím více, čím častěji globální kapitál při dosahování svých zájmů sahá k silovým řešením v ekonomice i v politice, k užití vojenské a ozbrojené síly při zabezpečování převážné většiny svých zájmů, je potřebné, abychom se k tomu vyjádřili. A to nikoliv jen kdekoliv ve světě, ale již také v Evropě! Tím více musíme bránit mír.
Postavme se globálnímu kapitálu!
Dovolte mi parafrázi na časté připomínky, které dostávám. Lze to stručně vyjádřit asi takto. Postavme se současnému globálnímu kapitálu, který učinil ze světa pouze hypermarket a obchoduje se vším, včetně myšlení lidí, vše je přetvořeno na zboží a podřizuje se chamtivé moci trhu. Obchoduje se se ženami, dětmi, tělesnými orgány i žoldáky. Místo hrdinů máme profesionální zabijáky. Nejzajímavější na tom je, že v takových dopisech není napsáno 'postavte se', ale 'postavme se'. Je tady evidentní ochota lidí angažovat se pro lepší svět.
Naše strana zná a jistě využije zkušenosti svých předchůdců z poválečné doby minulého století, kdy komunisté u nás a v celé Evropě stáli v čele mírového hnutí proti tehdy imperialistickým a koloniálním válkám, za mírové řešení sporů a za soužití mezi státy s rozdílným společenským zřízením. To je silná idea i v současném globálním třídně rozděleném světě.
Evropa oslabuje svoji pozici
Jsem rád, že Komunistická strana Čech a Moravy vnímá rozpory mezi hlavními globálními aktéry, tvořícími světovou architekturu moci i pozici Evropy v ní. Evropa, žel, i kvůli nekvalifikovaným krokům naší vlády, nadále oslabuje. Nejenom že definitivně přišla o své civilizační a kulturně politické vůdcovství ve světě, ale ztratila na dynamice a síle integračních procesů, kdy dosáhla historicky nejnižšího bodu své vnitřní faktické integrace. Rozvojová tempa, zejména v ekonomice, jsou nepřesvědčivá a zahraničněpolitická autorita nevýrazná. Evropa dále oslabuje vůči ostatním globálním centrům. Evropská unie, která se vydává za reprezentanta celé Evropy, nezvládá řešení celoevropských problémů a nezná ani efektivní odpovědi na globální výzvy USA i dalších center moci a vlivu.
Jedním z podstatných důvodů tohoto stavu je, že Unie zůstává nadále jen prostorem společného volného trhu, nikoliv prostorem společné jednotné politiky.
Stále citelněji chybí společná evropská zahraniční a bezpečnostní politika, faktická absence takové politiky vede k praxi, kdy pilotní evropské státy - Německo, Francie, Velká Británie, Španělsko a Itálie suplují Evropskou unii, takže se zahraničněpolitická koncepce, podněty k řešení rozmanitých evropských problémů, rodí tu v Berlíně, tu v Paříži nebo Římě. Připomeňme Londýn, kde ovšem s ohledem na tradiční zvláštní vztahy mezi Velkou Británií a USA často podlehnou kouzlu hlasu z Washingtonu.
Vztah KSČM k Evropské unii
Vztah Komunistické strany Čech a Moravy k Evropské unii a její politice je přirozeně rozporný, ale je nenahraditelným významným faktorem její zahraniční politiky. Nemáme toho příliš mnoho na vybranou. Přes všechny výhrady, oprávněné výtky a kritiky Evropské unie je zřejmé, že KSČM by měla podporovat proevpropskou politiku, a to výběrově, a nepodporovat pouze Unii. V podstatě jde o to zvážit a v následujícím období prosazovat vůči Evropě následující principy:
*Zachování bruselského institucionálního základu. To je - nehledat, nepřipojovat se a nepodporovat jiné integrační platformy, například ideje vytvořit napřed menší, přirozeně fungující integrační celky, a ty pak později celoevropsky propojit a spojit.
*Vzít s větší vážností na vědomí faktickou neexistenci bruselské společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky a její nahrazování politikami koncipovanými pilotními státy. A zůstává otázka. Pod pojmem evropská politika vnímat a prosazovat celoevropské pojetí, nikoli jen politiku v rámci EU? Zejména to znamená respektování Ruské federace jako součásti politické Evropy - 30 procent území Ruské federace je v Evropě - a k tomu území Běloruska a Ukrajiny. Zůstává otázka přítomnosti Turecka v Evropě, kdy tři procenta území Turecké republiky jsou v Evropě, a podpora historického vnímání celého Balkánu jako nedílné součásti politické Evropy a evropské odpovědnosti, a zasazovat se o jeho mírové evropské řešení. Protože bez tohoto míru nebude pokoj v České republice.
Máme k tomu nástroj, své europoslance, a je před námi úkol obhájit zatím nejlepší volební výsledek od roku 1990, tj. výsledek z evropských voleb v roce 2004, kdy našim zástupcům bylo svěřeno prostřednictvím hlasů voličů 25 procent mandátů.
Chci na tomto místě vyslovit názor, že můžeme už dnes začít stavět na tomto ověřeném základě jak personálně, tak programově. To znamená využít zkušeností stávajících europoslanců, zařadit k nim nové tváře a s předstihem dojednat podle zkušeností příští zařazení do výborů s ohledem na profesní potřeby a zájmy. Totéž řešit s jejich asistenty tak, aby efekt naší práce byl ještě vyšší. A bude to podle mého soudu úkol pro nejbližší posjezdové jednání jak výkonného výboru, tak ústředního výboru strany.
O sousedských vztazích...
Zahraniční politika KSČM bude nadále podporovat nadstandardní vztahy České republiky se Slovenskou republikou a rozvíjet vzájemnou spolupráci při řešení vlastních i celoevropských problémů. Musíme usilovat o odstraňování historických překážek a rozvíjet sousedské vztahy se Spolkovou republikou Německo, Rakouskou republikou i Polskou republikou.
KSČM má zájem na rozvoji přátelských vztahů a spolupráci se státy tvořícími blízké evropské okolí, kdy budeme respektovat reality, význam a vliv existujících politických sítí a jejich uzlů v Evropě i v globálním okolí . Silokřivky globální politiky nás, to znamená jak Českou republiku, ale zejména stranu, orientují jak v azimutech bohatý Sever - chudý Jih, tak zatímco silokřivky mocenských politik nás spíše vtahují do azimutů Východ - Západ. Uznání těchto tendencí znamená nově definovat své vztahy k ostatním státům, k širším zahraničním a geopolitickým oblastem.
Součástí zahraniční politiky KSČM musí být aktivní politika vůči ostatním partnerům na levé části politického spektra. Bude zapotřebí zpřesňovat samotný pojem mezinárodní komunistické a levicové hnutí , hledat v něm své pevné místo. Zde nás též čeká úkol definovat své zahraničněpolitické záměry, cíle a úkoly vůči Straně evropské levice již proto, že je to jedna z důležitých cest vnášení a prosazování levicových sociálně-politických témat do politiky Evropské unie - při vytváření Jednotné levicové sociální politiky Evropské unie , která zcela absentuje, protože jednotná sociální politika prostě na úrovni Unie není.
Třikrát o světových mocnostech
Z celospolečenského hlediska si odpovězme, nebo alespoň položme otázku, zda je Česká republika - spolu s celou Evropou pod tlakem mocenských politik a globálních světových hráčů. Ať již vnímáme tuto skutečnost jakkoliv odlišně, považujeme v současném globálním zmatku za důležité, když nebudeme moci hned jednotně odpovědět, tak alespoň sledovat, analyzovat a v praxi brát v úvahu vývoj a jeho důsledky tří významných dějinotvorných států světa.
Za prvé jde o Spojené státy americké jako historicky první globální mocnost, která definuje své zájmy po celém světě s ambicí dosáhnout je víceméně prioritně vojenskou mocí.
Za druhé Čínská lidová republika jako nejlidnatější, historicky nejstarší a nominálně socialistický stát, který se stal v současnosti dílnou světa s dynamickým společenským rozvojem s významnými společenskými rozpory a globálním vlivem bez toho, že by globální ambice deklarovala.
Za třetí Ruská federace jako největší stát světa, mocnost rozkročená mezi Evropou a Asií, s nepředstavitelným energetickým a surovinovým bohatstvím a neoddiskutovatelným dlouhodobým vlivem na evropské dějiny.
A konečně si musíme sami sobě odpovědět na otázku našeho vztahu k Spolkové republice Německo jako našemu největšímu geopolitickému sousedovi, se kterým nás pojí více než dvoutisícileté vzájemné vztahy národní, státní, politické i společenské, kulturní i historické s peripetiemi, které snad není potřeba připomínat. Mocnosti, která stále představuje spolu s Francií motor evropské integrace, společnost se sílící avantgardní levicí.
Deset aktuálních bodů
Pro následující období po VII. sjezdu však stojí před zahraniční politikou KSČM aktuální agenda. Je soustředěna do deseti bodů:
1. Zápas o parlamentní odmítnutí instalace komponent protiraketové obrany Spojených států, to jest možného umístění radaru Spojených států v Brdech, to znamená nepřijetí nabídky USA na instalaci raket v Polsku, které je možná dál než my.
2. Odpor proti vojenskému angažmá České republiky v Afghánistánu, Iráku a dalších sporných oblastech světa.
3. Zápas o mírové a demokratické řešení Balkánu - je třeba odmítat uznání samostatnosti Kosova. Podpora, jako minimálního požadavku, plánu OSN na řešení kosovské otázky a pojímání konfliktu na Balkáně, nejenom jako by šlo o geopolitický a mocensko-politický konflikt s bezpečnostní hrozbou, ale také jako boj za lidská práva početných národnostních a sociálních skupin a o řešení humanitární krize ve významném evropském regionu. Tady nesmíme pochybit.
4. Podpora úsilí o oživení mírového procesu na Středním východě, řešení palestinské otázky a vztahů s Izraelem pod taktovkou OSN.
5. Podpora řešení situace blízké zahraničí Evropské unie - to znamená v severovýchodní Africe, ať již jde o Súdán, Dárfúr, za podpory Evropské unie, a zejména v souladu se stanovisky OSN.
6. Příprava na předsednictví České republiky v Radě EU, a to napříč politickým spektrem, jako unikátní možnosti k prosazování zájmů České republiky v Unii.
7. Sledovat problematiku rozpočtu EU a přerozdělování fondů zemědělské politiky.
8. Připravit se na volby do Evropského parlamentu v roce 2009 a udržet nebo posílit své pozice v zájmu prohloubení akční jednoty evropské levice.
9. Věnovat trvalou pozornost otázkám energetické bezpečnosti České republiky a Evropy.
10. Na mezinárodním fóru vést úsilí o ochranu a obranu českého sociálního státu a prosazovat vytváření jednotné sociální politiky Evropské unie a vnášet do ní socialistické prvky v jednotném úsilí ostatních evropských levicových stran.
I taktika je důležitá
Na tomto místě chci připomenout, že kromě strategie existuje i taktika. Naše strana bude organizovat, ale i podporovat odpor občanů proti radarové základně a dalším zařízení USA, včetně přenesení politiky do ulic a organizování občanské neposlušnosti. Současná diskuse v parlamentu napříč politickým spektrem se, žel, nevede s celou společností. Je třeba se vrátit k prvotní, základní otázce, totiž: bude instalace komponent americké národní protiraketové obrany na území České republiky a dalších evropských zemí reálným přínosem pro bezpečnost České republiky, ostatních států Unie a celé Evropy, ano nebo ne?! Zároveň je tedy třeba pokračovat v evropeizaci a internacionalizaci tohoto problému získáváním politických spojenců v zahraničí.
Obranyschopnost ČR je oslabována
Mohl bych se vyjádřit i k dalším věcem základního charakteru, které nemají pouze parlamentní, ale mají občanský rozměr. Připomenu drobnost. Současná česká vláda a její ministryně obrany ruší útvary Armády České republiky, aby měla peníze na zahraniční operace, a negativně tím ovlivňuje obranyschopnost státu. Nejnovější kroky vlády podpořené sociální demokracií, to znamená - vyslání rekonstrukčních týmů za asi dvousetčlenného vojenského doprovodu do Lógaru je zřetelným vyhazováním peněz daňových poplatníků a určitě ne pomocí afghánskému lidu! Je to dlouhodobé podílnictví České republiky na debaklové politice USA. Je to neefektivní řešení, které se zrodilo mimo Českou republiku, mimo Evropu, a je zásadně proti zájmům naší země.
O Balkánu už jsem mluvil. Máme tam více než pět set vojáků a policistů, velké množství civilistů. Narůstající geopolitická nestabilita, rozpad států, slabé vlády a rozsáhlé oblasti pod nejistou mezinárodní správou vytvářejí negativní synergický efekt, ohrožující bezprostředně životy lidí, hospodářský, politický a kulturní vývoj - o rozvoji svobody, demokracie a naplňování lidských práv ani nemluvě. Naše politika v oblasti dlouhodobě konzervuje nepříznivý stav, který činí z celého Balkánu oblast rostoucích bezpečnostních hrozeb pro celou Evropu. O to větší, že Balkán je v centru dlouhodobé pozornosti Turecka, v souvislosti s jeho zájmem vstoupit do EU. Proto jsem rád, že z této oblasti na náš sjezd přijel tolik významný delegát.
Akční jednota evropské levice
K podpoře a realizaci cílů naší politiky je potřeba usilovat o akční jednotu evropských a levicových stran, která vychází ze zásady respektování objektivních a subjektivních podmínek a zabezpečuje jednotu levice v zásadních evropských otázkách, a to na základě bilaterálních a multilaterálních aktivit...
(Poznámka J.Ž.: …takže o ML jednotu komunistických, levicových a pokrokových sil už nejde vůbec… komu to tedy celé ve skutečnosti slouží a pod Filipovým vedením bude sloužit dal???)
Institucionalizace součinnosti a spolupráce levicových stran lze dosáhnout jenom jako přirozený důsledek etapy úspěšné akční jednoty. Přeskočení této etapy, ale i rezignace na dosažení tohoto cíle, v současné době nepřispěje k reálné jednotě evropské levice, ale ani k řešení problémů v České republice a okolí.
Geopolitická rozmanitost, ideově-politická různost a konkrétní validita jednotlivých levicových stran a hnutí v Evropě a ve světě vyžaduje od KSČM diferencovaný přístup, kdy by měl být rozhodující především politický zájem KSČM, včetně zájmu internacionálního. Proto je zapotřebí iniciovat, realizovat a rozvíjet zahraniční vztahy následovně:
* Vztahy k levicovým, partnerským a spojeneckým stranám v zemích našich sousedů: Slovensko, Německo, Rakousko a Polsko.
* Vztahy k levicovým pokrokovým a komunistickým stranám v pilotních zemích Evropské unie : Francie, Velká Británie, Itálie, Španělsko, samozřejmě i Německo.
* Vztahy s levicovými a komunistickými stranami v zemích zvlášť vypjatého třídně-politického zápasu, který je vyvolán globálními silami: Řecko, Turecko, Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Srbsko, Sýrie, Libanon, ale i Irák a Írán.
* Samozřejmě rozvíjet spolupráci s levicovými a komunistickými stranami zemí se socialistickou orientací: Čína, JAR, Kypr, Kuba, Moldávie, Vietnam, Venezuela...
Jde tedy o asi 20-25 prioritních zemí a jejich levicových stran majících významnou roli v globálních, třídně politických i mocensko-politických zápasech naší doby. Budování a rozvoj vztahů s těmito stranami posílí jak internacionální roli KSČM a její místo v rámci avantgardní evropské levice, tak i naše vlastní poznání.
Na závěr mi dovolte jednu vnitrostranickou připomínku nebo spíše formulaci několika základních úkolů. Nejprve bych chtěl z tohoto místa poděkovat všem poctivým a pracovitým funkcionářům a členům naší strany, kteří přes všechny potíže nelitují času ani energie, aby plnili program KSČM, svým přístupem ukazovali skutečnou politiku naší strany a uváděli do reality ty občany, kteří jsou denně manipulováni antikomunistickými výmysly. Takové poděkování si tito pracovití lidé zaslouží. Ne všichni jsou, žel, tací. Je ale před námi jeden naléhavý úkol, který se nám dosud nepodařilo realizovat, a to vzít vážně situaci jak v členské základně, tak ve společnosti a přizpůsobit naši organizační strukturu potřebám politického zápasu v obcích, krajích, na úrovni celostátní i evropské. Nemyslím tím v žádném případě rušení okresních organizací strany, jak někteří z obav ze změn překrucují snahu odpovědných funkcionářů. Jde mi o to, aby všude tam, kde probíhá politické jednání a kde má být politické stanovisko, ať na úrovni obce nebo města, kraje nebo centra, vznikalo takové stanovisko naší strany demokratickým způsobem ve volených orgánech KSČM, aby ti, kteří jsou odpovědni za realizaci politiky, cítili oporu ve stranické základně a struktuře. Proto je potřebné, aby se konaly nejen výroční a hodnotící členské schůze, kde bude hodnocena práce volených funkcionářů a veřejných činitelů v obcích a městech, ale i okresní a krajské konference. Takový úkol by měl ÚV KSČM, vzešlý z tohoto sjezdu, splnit nejpozději do podzimu 2009, abychom šli zcela připraveni do parlamentních voleb v roce 2010.
Součástí tohoto úkolu bude zajistit v organizační struktuře KSČM:
1. Hodnocení jednotlivých funkcionářů a veřejných činitelů na všech úrovních.
2. Ve stanovách naší strany zakotvit pro přijímání politických stanovisek ustanovení o povinnosti úrovní odpovídajícího samosprávného orgánu strany taková stanoviska připravit a projednat. To znamená výroční (hodnotící) členské schůze ZO, MěV pro obce a města, okresní konference pro sdružení obcí a mikroregiony, krajské konference pro krajská zastupitelstva a úřady, zasedání ÚV KSČM, popřípadě celostátní konference pro záležitosti celostátní a evropské.
3. Posoudit, jak zvýšit možnost využívání vnitrostranického referenda.
Musíme být schopni najít nejen přitažlivý program pro většinu občanů, ale i najít dostatek schopných realizátorů naší politiky, kteří se budou umět nejen politicky, ale i odborně postavit do čela zápasu o zlepšení postavení našich pracujících, prostě našich českých občanů, ale i o zlepšení jména naší země v zahraničí.
Prožili jsme v naší straně a společnosti mnohé. Je před námi nemálo dalších náročných úkolů, věřím, že je společným úsilím zvládneme. Přeji nám k tomu hodně sil, odvahy a tvůrčího elánu. Přeji nám, aby žila a zvyšovala se autorita Komunistické strany Čech a Moravy!
(Mezititulky a zvýraznění textu Haló noviny)
19. května 2008, redakční zpráva
Z tiskové konference v průběhu sjezdu-k materiálu Socialismus pro 21.století:
NOVINÁŘ:
Můžete, prosím, přiblížit váš dokument »Socialismus pro 21. století«?
V. FILIP:
»Socialismus pro 21. století« je dokument teoretického charakteru. Je to úkol VI. sjezdu z Českých Budějovic, který strana plnila, tzn. zabývat se vlastní minulostí, zabývat se prvním pokusem o socialismus, jeho kritickým hodnocením. Nechceme, aby materiál byl uzavřený, proto tento široký historický materiál je dán na vědomí delegátům sjezdu. Naši snahu nejít zpět k socialismu, ale kupředu k socialismu, jaké jsou naše hlavní priority cesty vpřed k socialismu, i pro všechny ostatní radikální levicové strany v Evropě - to uvádíme v této deklaraci. Stejný dokument připravovala strana Levice v Německu, na Kypru AKEL, komunisté v Řecku, Portugalsku, Francii, Nizozemsku, Venezuele, Jižní Africe. Na mezinárodních konferencích jsme se tím zabývali a my jako reální politici víme, že KSČM není středobodem komunistického hnutí. Naše poznatky jsou omezeny na ČR a náš přínos mezinárodnímu komunistickému radikálnímu hnutí lze soustředit do několika vět, které jsou v deklaraci. To znamená, že jsme si podrželi po roce 1989 název, směřování, radikální levicový program, který je zarámován tím, že jsme součástí společného klubu Evropské levice a Severské zelené levice jak v EP, tak v Radě Evropy. Tím pádem se odlišujeme od socialistických a sociálně demokratických stran, protože vyjadřujeme skutečnou levicovou politiku, nikoliv jen slovně, ale i činy.
P. KOVÁČIK:
Socialismus pro 21. století je průběžný materiál teoretického charakteru, materiál, o jehož stupni vývoje mají být členové prostřednictvím delegátů sjezdu informováni – jde o momentální stav dosaženého poznání. Proto pouze k informaci. Hlavní pole práce nebude na sjezdu na tomto materiálu, ale na teoretické frontě a jednak také na mezinárodní frontě, protože skutečností je, že izolovaně v jedné zemi nelze věci řešit. Je-li globalizovaný kapitál, musí být globalizovaný i odpor proti němu. A to je smysl toho, že po sjezdu se věcmi bude zabývat teoretická fronta i mezinárodní konference.
V. FILIP:
Poprvé před třemi lety jsme jednali o materiálu Socialismus pro 21. století s Hansem Modrowem, tenkrát v Drážďanech, tak v německé Levici byl už tenkrát zpracován materiál, který měl 250 stran. Je to kniha, která vyšla v Německu před dvěma lety, nechali jsme ji předložit pro teoretické využití naším zázemím. Ty zkušenosti jsou jiné než naše, protože oni řešili např. vytvoření jednotné levicové strany ve starých a nových spolkových zemích. Takový úkol my jsme neřešili, nemůžeme mít takový poznatek. Dáváme spíš to, co jsme řešili jako radikální levice v ČR. Pravděpodobně se nikdo z novinářů nebude zabývat oněmi mnoha stránkami politického textu, ale budou rozebírat deklaraci, tzn. jaká jsou východiska politicky majetkově pluralitní socialistické společnosti budoucnosti, ke které chceme dojít.
M. HOŘENÍ:
Doplnila bych, že s tím se už můžete seznámit na webových stránkách – chceme společnost demokratickou, sociálně spravedlivou, společnost svobodných a rovnoprávných občanů, společnost hospodářsky a politicky pluralitní. Žádný krok zpět, ale krok vpřed.
Co o sjezdu napsali a řekli...
Haló noviny
PRAHA/HRADEC KRÁLOVÉ - Včerejší deníky věnovaly nemalou pozornost víkendovému VII. sjezdu KSČM.
Vesměs nejsou ve svých výrocích vybíravé a snaží se tu více, jinde méně ostře vyjadřovat pochybnosti o možné budoucnosti komunistické strany. Komentátoři sebevědomě odhadují, že se KSČM ocitá ve stále větší izolaci.
Právo například tvrdí, že kurz, který KSČM zvolila - zůstat komunisty za každou cenu - je hrdostí vedoucí ke zmaru. Právo podotýká, že politická levice by teď teoreticky podle průzkumů volebních preferencí měla ve sněmovně pohodlnou většinu. ČSSD by však s komunisty podle komentátora do vlády nešla. Jednak proto, že by k tomu nedostala svolení od vlivných zahraničních partnerů. A také proto, že vnitropoliticky by taková aliance byla riziková vzhledem k reputaci komunistů ve společnosti. Dodáváme jen, že autor komentáře zřejmě sledoval jiný sjezd než zpravodajové jeho deníku, kteří v rámci možností jim daných se snažili objektivně o jednání informovat.
Mladá fronta Dnes (MfD) píše, že čeští komunisté se nacházejí v krizi, která může vést až k jejich rozkladu. Tento rozklad však podle listu hned tak nenastane. Komentátor MfD samozřejmě v duchu myšlení tohoto pravicového deníku haní kde co, ale musel připustit, že tak otevřená a ostrá diskuse, jaká byla na sjezdu komunistů, se na drtivé většině sjezdů ostatních stran nevidí. A má pravdu. Neboť vnitrostranická demokracie je to, co komunisty ctí. KSČM totiž není stranou jednoho muže, jako to je u ostatních parlamentních politických stran.
Lidové noviny též sázejí na to, že komunisté jsou v izolaci. A doplňují, že socialisté (rozuměj ČSSD) trucují kvůli tomu, že jim komunisté nepomohli s prosazováním Jana Švejnara na Hrad. Komentátor míní, že šéfa ČSSD Jiřího Paroubka zřejmě truc brzy přejde, ale dovozuje, že kdyby socialisté vydrželi, bylo by to pro KSČM fatální. Kromě socialistů a zeleného Matěje Stropnického totiž komunisté nemají žádného přirozeného spojence. Nemají tedy jak prosazovat svůj program a chybí jim kdokoli, kdo by jim to umožnil alespoň částečně, snaživě píše deník, který je lidový jen slovem ve svém názvu.
Zajímavé bylo sledovat i názory politiků ostatních parlamentních stran. Ti vesměs nečekali od sjezdu KSČM zásadní změny. Podle nich totiž členskou základnu stále tvoří především lidé, kteří vzpomínají na minulý režim. Ani od nového vedení neočekávají nastolení nového kurzu. Na sjezdu svůj mandát obhájil nejen předseda strany Vojtěch Filip, ale i další tři místopředsedové. Nemyslím si, že by se cokoliv změnilo, řekl například v neděli ČTK místopředseda ODS Petr Nečas. I jeho kolega Petr Bendl se domnívá, že politika KSČM zůstane stejná. Opustit staré myšlení, znamená přijít o skalní voliče, a tím by víc pomohli ČSSD než sobě, uvedl Bendl. Podobně soudí i lidovci oslovení agenturou, Tomáš Kvapil a Vlasta Parkanová (oba ve funkcích místopředsedů).
Vše při starém bude nadále i podle místopředsedy sociálních demokratů Milana Urbana. Mám pocit, že není důležité, kdo stojí v čele komunistické strany, ale jak uvažují její členové. Mezi nimi je, myslím, hodně těch, kteří se nesmířili s rokem 1989, podotkl. Podle něj je proto bez výjimek nadále vyloučená spolupráce na vládní úrovni mezi ČSSD a KSČM.
Politologové oslovení ČTK se domnívají, že výsledky víkendového sjezdu KSČM v Hradci Králové potvrdily, že se strana příliš nezměnila. Podle Petra Justa od nově zvoleného vedení strany nelze očekávat programové změny nebo změnu vztahů v levé části politického spektra. Filipa ze všech možných adeptů na předsedu považuje za nejvhodnější volbu směrem k veřejnosti i sociální demokracii. Dokáže z možných kandidátů nejlépe komunikovat, řekl ČTK Just. Výměna Filipa za jiného, například více radikálního kandidáta se nedala očekávat ani podle politologa Zdeňka Zbořila. Tvrdí, že komunisté mohou pro vstup do strany získat zejména mladé, kteří nebudou příliš spokojení se současným politickým stavem v ČR. Zbořil také podotkl, že komunisté se v dalších volbách budou chtít soustředit na sociální otázky. V rámci této taktiky podle něj budou kritizovat nejen vládu, ale budou se tím chtít také odlišit od ČSSD. Sociální demokraté pod vedením Jiřího Paroubka usilují o středové voliče, a tak se podle Zbořila otevírá prostor pro KSČM, která by mohla získat nespokojené voliče, kteří se příliš nezajímají o program. Podle Justa ale naopak budou muset KSČM a ČSSD před příštími senátními volbami více spolupracovat, aby tím zvýšily šance svých kandidátů.
20. května 2008, (jan, mik)
Zeptali jste se - odpovídáme
Haló noviny
Hned včera nad ránem telefonovalo několik čtenářů.
Ptali se, proč jsme nezveřejnili, kolik hlasů dostali na prvním zasedání ÚV KSČM jednotliví místopředsedové. Pavel Vraný z Pardubic to dokonce považoval za záměrné tajení informací, které má jako člen strany právo vědět.
Nic samozřejmě netajíme. Důkazem je zpravodajství z průběhu sjezdu i zveřejnění všech schválených dokumentů. Žádný jiný deník tak podrobně o jednání komunistů neinformoval. Čtenářům se omlouváme a chybu napravujeme dnes.
Zopakujme nejdříve, že předseda ústředního výboru Vojtěch Filip byl volen přímo delegáty sjezdu a získal hlasy 176 z nich. Další kandidáti na předsednickou funkci získali - Stanislav Grospič 70 hlasů, Soňa Marková 5 a Miloslav Ransdorf 22 hlasů.
Místopředsedy pak volili členové ústředního výboru v sobotu na večerním zasedání. Místopředsedkyně pro regionální a komunální politiku Jana Bystřická byla zvolena 70 hlasy, Čeněk Milota, místopředseda pro ekonomiku, získal 68 hlasů. Místopředsedou pro odborné zázemí byl zvolen Jiří Dolejš, a to 63 hlasy. Všichni byli místopředsedy i v minulém funkčním období. Novými místopředsedy byli zvoleni Jiří Maštálka (pro zahraniční politiku), Leo Luzar (pro řízení stranické práce) a Věra Žežulková (pro mediální politiku a volební kampaň). Každý z nich byl zvolen 44 hlasy členů ÚV KSČM.
20. května 2008, (jan)
Haló noviny
HRADEC KRÁLOVÉ - Sjezd byl usnášeníschopný. To konstatovala zpráva mandátové komise, kterou přednesla Marta Semelová. Jak v první den jednání sdělila, z 276 delegátů zvolených na okresních konferencích, se do Hradce Králové dostavilo 275, druhý den bylo přítomno jednání 274 delegátů. Sjezd byl po oba dny usnášeníschopný.
Informovala, že sjezd svolalo 13. zasedání ÚV KSČM 24. února 2007, když strana evidovala - ke konci roku 2006 - celkem 82 894 členů. Podle stanoveného klíče bylo na okresních nebo obvodních konferencích zvoleno 276 delegátů. Většina byla volena v tajných volbách z více kandidátů, což umožňuje konstatovat, že byla uplatněna zásada, aby příprava nejvyššího stranického jednání měla demokratický charakter a umožňovala, aby se na rozhodování o otázkách spojených s životem strany podíleli její členové. Nepřítomní delegáti byli řádně omluveni. Věkový průměr delegátů byl 55 roků, uvedla Semelová. Jako nejmladšího delegáta mandátová komise zjistila 22 letého Martina Čermáka z okresu Pelhřimov, nejstarším pak byl osmdesátiletý František Kovanda z Prahy 4.
Na sjezdu bylo přítomno 121 hostů, z toho 47 zahraničních. Pozváni byli i zástupci českých parlamentních stran, kteří však této možnosti nevyužili. Na VII. sjezd KSČM se akreditovalo v sobotu 62 novinářů, v neděli jich však bylo více, totiž 79.
20. května 2008, (r)
Haló noviny
PRAHA - Hostem včerejšího podvečerního pořadu Pressklub rozhlasové stanice Frekvence 1 byl předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip.
Rozhovor s moderátorkou začal kauzou Grebeníček. Filip řekl, že mu vadí neúčast Miroslava Grebeníčka na sjezdu, protože byl jediným zákonodárcem, který na sjezd nepřijel. Poškodil tím zřejmě i Stanislava Grospiče, kterého Grebeníček podporoval na funkci předsedy strany.
Za přirozeného partnera KSČM na české politické scéně označil Filip všechny strany na levém politickém spektru, ale těch moc není, řekl. Jmenoval Stranu demokratického socialismu a Stranu důstojného života. Sociální demokracie se řadí spíše do středu, i když má levicovou rétoriku, uvedl Filip.
Krátce se s moderátorkou dohadoval o tom, proč nepřijel na sjezd komunistů předseda ČSSD Jiří Paroubek. Řekl, že Paroubek neuvedl ve svém dopise, kterým pozvání odmítl, žádné důvody, ale spíše výmluvy. Vysvětlil, že oslavy 60. výročí února 1948 byly spojené se zdůrazněním toho, že šlo o ústavní převzetí moci komunistickou stranou. To, co následovalo v padesátých letech, nebylo v pořádku. Připomenutím těch událostí bylo zřetelně řečeno, že samotné demokratické převzetí moci ještě neznamená, že moc zůstane demokratická. Vzpomněl volby v roce 2006, které sice proběhly demokraticky, ale samotné převzetí vlády již demokratické nebylo.
Filip nevyloučil možnost spolupráce se sociálními demokraty, protože ta stejně již existuje. Je možná i v budoucnu, ale vždy jen na konkrétních věcech. Komunistická strana i sociální demokracie jsou suverénními stranami. Nebudeme se proto nikomu podřizovat, zdůraznil Filip. Tam, kde se dohodneme, budeme spolupracovat, tam, kde ne, spolupracovat nebudeme...
20. května 2008, (jan)
Praha
Haló noviny
Členové ÚV KSČM zvolení na okresních konferencích KSČM a potvrzení VII. sjezdem KSČM
Praha 1
Viktor Pázler, instruktor ÚV KSČM
Praha 2
Milan Macek, předseda OV KSČM
Praha 3
Milan Krajča, student
Praha 4
Marta Semelová,učitelka
Praha 5
Michal Drobílek, předseda OV KSČM
Praha 6
Josef Gottwald, politický pracovník
Praha 7
Václav Věrtelář, ekonom
Praha 8
Ludvík Šulda, politický pracovník
Praha 9
Pavel Janda, důchodce
Praha 10
Věra Žežulková, politická pracovnice
Středočeský kraj
Benešov
Ivan Cinka, novinář
Beroun
Rudolf Peltan, předseda OV KSČM
Kladno
Miloslava Vostrá, poslankyně PS PČR
Kolín
Pavel Jetenský, ekonom
Kutná Hora
Václav Melš, obchodní ředitel
Mělník
Miloš Sobek, podnikatel
Mladá Boleslav
Stanislav Grospič, poslanec PS PČR
Nymburk
Zdeněk Milata, vychovatel
Praha-východ
Milan Havlíček, OSVČ
Praha-západ
Jiří Ernst, předseda OV KSČM
Příbram
Vladimír Jareš, samostatný skladník
Rakovník
Vlastimil Hornof, předseda OV KSČM
Jihočeský kraj
České Budějovice
Petr Braný, poslanec PS PČR
Český Krumlov
Jaroslav Chalupa, předseda OV KSČM
Jindřichův Hradec
Jaroslava Zámečníková, ekonomka
Písek
Stanislav Sedláček, starosta
Prachatice
Ladislav Velich, předseda OV KSČM
Strakonice
Ivo Přikryl, hydrobiolog
Tábor
Ladislav Šedivý, politický pracovník
Plzeňský kraj
Domažlice
Věstislav Křenek, podnikatel
Klatovy
Antonín Vávra, strojvedoucí
Plzeň-město
František Hrubeš, předseda MěV KSČM
Plzeň-jih
Ladislava Kopalová, učitelka
Plzeň-sever
Václav Vébr, předseda OV KSČM
Rokycany
Karel Šmejkal, politický pracovník
Tachov
Jana Kiššová, vedoucí zařízení
Karlovarský kraj
Cheb
Václav Černý, předseda OV KSČM
Karlovy Vary
Barbora Vojtová, instruktorka ÚV KSČM
Sokolov
Oleg Kalaš, výtvarník
Ústecký kraj
Děčín
František Stibor, důchodce
Chomutov
Václav Čermák, asistent poslance
Litoměřice
Pavel Pospíšek, předseda OV KSČM
Louny
Milan Pipal, podnikatel
Most
Erika Sedláčková, realitní makléř
Teplice
Tomáš Zika, OSVČ
Ústí nad Labem
Pavel Vodseďálek, předseda OV KSČM
Liberecký kraj
Česká Lípa
Václav Svatek, diplomat
Jablonec nad Nisou
Pavlína Hrabálková, předsedkyně OV KSČM
Liberec
Dana Lysáková, předsedkyně OV KSČM
Semily
Jan Veverka, advokát
Královéhradecký kraj
Hradec Králové
Milan Špás, předseda OV KSČM
Jičín
Otakar Ruml, ředitel
Náchod
Soňa Marková, poslankyně PS PČR
Rychnov nad Kněžnou
Milan Novák, právník
Trutnov
Jaroslav Ondráček, důchodce
Pardubický kraj
Chrudim
Jaroslav Moučka, auditor
Pardubice
Václav Snopek, poslanec PS PČR
Svitavy
Josef Odehnal, předseda OV KSČM
Ústí nad Orlicí
Martin Dudla, výpravčí
Kraj Vysočina
Havlíčkův Brod
Milan Bičík, poslanec PS PČR
Jihlava
Pavel Šlechtický, stavební inženýr
Pelhřimov
Zdeněk Semorád, nástrojař
Třebíč
Karel Tvrdý, předseda OV KSČM
Žďár nad Sázavou
Jan Slámečka, předseda OV KSČM
Jihomoravský kraj
Blansko
Zuzka Bebarová-Rujbrová, poslankyně PS PČR
Brno
Pavel Březa, zeměměřický inženýr
Brno-venkov
Zdeněk Zimola, předseda OV KSČM
Břeclav
Josef Jančara, předseda OV KSČM
Hodonín
Antonín Zralý, důchodce
Vyškov
Dana Franková, důchodkyně
Znojmo
Marta Bayerová, poslankyně PS PČR
Olomoucký kraj
Jeseník
Stanislav Mastiliak, předseda OV KSČM
Olomouc
Alexander Černý, poslanec PS PČR
Prostějov
Václav Šmíd, OSVČ
Přerov
Ivan Sumara, lékař
Šumperk
Josef Janošík, předseda OV KSČM
Moravskoslezský kraj
Bruntál
Pavel Bačgoň, předseda OV KSČM
Frýdek-Místek
Jiří Svoboda, politický pracovník
Karviná
Eduard Matykiewicz, senátor PČR
Nový Jičín
Kateřina Konečná, poslankyně PS PČR
Opava
Jan Klíma, strojní inženýr
Ostrava
Leo Luzar, OSVČ
Zlínský kraj
Kroměříž
Ludmila Štaudnerová, vychovatelka
Uherské Hradiště
Bohumil Bystřický, politický pracovník
Vsetín
Jiří Varga, předseda OV KSČM
Zlín
Karel Picek, technik
20. května 2008, redakční zpráva
Prvořadý úkol
Haló noviny
VII. sjezd KSČM skončil. Komunisté nezklamali své ideály a nepodléhají falešným pravicovým našeptávačům.
A to považuji za správné. Jako bývalý předseda ZO vidím po sjezdu jako prvořadý úkol aktivizovat členskou základnu. Víme, že věková struktura je velmi nepříznivá. Za ještě nepříznivější považuji to, že mladí přijatí členové po roku členství ze strany odcházejí (jak o tom informoval J. Dolejš). Odcházejí prý proto, že nemají ze strany starších podporu a nemohou se projevit ve funkcích a uplatnit tak svoje představy. Konečně, v některých případech se jim ani nedivím. Na stranických schůzích hřímáme, že je potřeba přijímat do strany mladé, avšak při volbách se ocitnou na předních místech kandidátek ti starší zkušenější a mladé, vzdělané a schopné jsme zařadili na kandidátce na nevolitelná místa.
O nízké aktivitě ZO svědčí i to, že petice proti poplatkům ve zdravotnictví získala pouze 30 000 podpisů, jak o tom informovala Soňa Marková. Přitom máme 77 000 členů, jak se uvádí v médiích. Je to jeden z důkazů, že tuto petici, kterou vypsali komunisté, nepodepsali ani všichni členové strany. Jak je to možné?
Z toho vyplývá, že pokud nevyužijeme takových možností, jako jsou např. petice, jít mezi lidi, tak jak chceme získávat občany pro naše ideály? Místo aktivizace členů se vede boj o placené funkce ve straně a o ty neplacené, jako je např. předseda ZO, nemá nikdo zájem. Navíc na schůzích a poradách se většinou zabýváme problémy strany, místo aktivity navenek.
Štefan HAVIAR, Kroměříž, 21. května 2008
Je dobře, že se nepřepřahalo
Haló noviny
Je všeobecně známou skutečností, že získat člena ochotného zastávat funkci předsedy základní organizace, a to jak ve městě, ale především v menší obci, není vždy snadné. O vyšší posty a nejvyšší především už je i v naší straně, možno říci, tlačenice a s tím spojená ne vždy odpovídající jednání. Mohli jsme se o tom přesvědčit těsně před sjezdem i na sjezdu. Máme po sjezdu a myslím, že právě proto je dobře, že se na vedoucím postu nepřepřahalo. Nyní jde o to, aby všichni, kterým jde opravdu jen a jen o stranu, našli cestu k soudružské spolupráci.
Josef HAVELKA, Praha 3
21. května 2008, Josef HAVELKA
Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany
Haló noviny - 220508
Základním strategickým programovým cílem KSČM je přechod od kapitalistické společenské formace k sociálně spravedlivé společnosti - socialismu.
Jde o demokratickou společnost, která na základě prosperující ekonomiky a plné zaměstnanosti zajistí základní politická, osobní, hospodářská i sociální práva všem lidem. Programový dokument Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany je vyjádřením dialektického souladu dlouhodobé vize programu a politiky KSČM s úkoly střednědobého charakteru. Jde o otevřený dokument, který vychází z Programu naděje pro ČR , přijatého VI. sjezdem KSČM a vytváří nástupní prostor pro volby v roce 2008, 2009, 2010 a 2012.
Svůj střednědobý program bude Komunistická strana Čech a Moravy vůči veřejnosti realizovat jako strana opoziční vůči pravicovým garniturám, ale i ke konkurenční ČSSD, s úkolem v různých časových úsecích modifikovat a rozpracovávat priority programu do akčních a volebních programů jako alternativy vůči současnému kapitalismu, spolu s kritikou jeho soudobých praktik. Realizace bude postavena na legislativně právní činnosti v Poslanecké sněmovně, oponenturách v Senátu, na činnosti v krajských a obecních zastupitelstvech. Jeho úspěšné plnění se neobejde bez kvality vnitřního života, bez schopnosti členů strany a sympatizantů oslovit veřejnost a získat především mladší lidi k jeho podpoře. Ale také schopnosti poučit se z minulých chyb a svým potenciálem čelit výzvám měnící se společnosti a stále více nejistější Evropy i světa.
KSČM dokázala překonat nelehké počáteční období své existence. Dalším krokem, který před stranou stojí, je akční sjednocování levice a formování širokého spojeneckého svazku pracujících a sociálně slabých vrstev. KSČM otevřeně deklaruje zájem o hlas lidí, kteří si uvědomují reálné společenské problémy a podporují jejich praktické a konkrétní řešení.
Charakteristika situace
Lidé této země žijí ve světě globálního kapitalismu. Po epoše průmyslové revoluce bylo dosaženo epochy vědeckotechnické revoluce a ji provázející objektivní globalizace ekonomických, politických, kulturních a dalších společenských vztahů. Světové propojování civilizace je znakem pokroku, které se ale ve své kapitalistické formě stává účinným a všestranným nástrojem expanze i agrese velkokapitálu, zejména v boji o suroviny a cesty k jejich dopravě. Zostřuje rozpory mezi bohatými a chudými zeměmi, i mezi privilegovanými a neprivilegovanými vrstvami společnosti.
Česká pravicová koaliční vláda spolu s částí ČSSD se plně podřizuje agresivní politice USA, zaměřené na světovou nadvládu v zájmu dalšího zvyšování zisků nadnárodních korporací, zejména vojenskoprůmyslového komplexu USA. Pokračující vykořisťování pracujících se i u nás projevuje likvidací zbytků sociálního státu. KSČM je dnes jediná parlamentní politická strana, která se ve svém programu i praktické činnosti staví proti rozvratu ekonomiky a výprodeji národního majetku zahraničním vlastníkům, proti likvidaci a oklešťování principů, na kterých stojí tzv. sociální stát. Právní základ pro takto zaměřenou politiku má v Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod.
Otevírá se hrozba společenské krize. Nejde jen o krizi mechanismů vládnutí, jejímiž projevy jsou vleklé koaliční spory a existence nestabilních vlád, nezájem mnoha občanů o volby, zneužívání bezpečnostních složek v bojích ekonomických a politických lobby, slabá vymahatelnost práva ve vztahu k silné kriminalitě a korupci. Je i vleklou a prohlubující se krizí společenských a mravních hodnot a soustavným štěpením společnosti.
Pravicovým stranám, zejména ODS, se dosud daří značné části společnosti vnutit svou představu vývoje. Praxe pravicových reformních změn však otevírá možnost opětné aktivizace značné části neprivilegovaných, ale i nespokojených nižších středních vrstev. V těchto souvislostech se pronikavě rozšiřuje prostor pro působení důsledně levicové strany. Neméně pronikavě rostou i nároky na její činnost.
I. Upevňování demokracie a prosperity je předpokladem úspěšného rozvoje státu
Hlavní úsilí politiky KSČM bude orientováno:
- Na zachování a neměnitelnost volebního systému na základě poměrného zastoupení, udržení demokracie v podmínkách pluralitního systému;
- Na dosažení rovnoprávnosti všech forem vlastnictví a zajištění ekonomické prosperity státu pro všechny na bázi udržitelného rozvoje, harmonického vztahu člověka a přírody;
- Na ochranu životního prostředí a ekologickou udržitelnost všech aktivit společnosti i jednotlivců.
Za priority považujeme:
a) Nedopustit narušení plurality politického systému pod vlivem mezinárodních i vnitropolitických tendencí k silovým řešením, nárůstu neonacismu a fašizujících tendencí, včetně dalších pravicově extremistických projevů;
b) Strategické podniky ve vlastnictví státu, především u energetické a surovinové základny;
c) Plnou zaměstnanost a ochranu práv zaměstnanců;
d) Ochranu životního prostředí s důrazem na ekologicky šetrnou dopravu, energetické a materiálové úspory, obnovitelné zdroje energie a ochranu vodních zdrojů;
e) Respektovat objektivně vyváženou informaci a rovnoprávný přístup opozičních názorů do médií jako jeden z pilířů demokracie a volebního systému.
Ke splnění těchto záměrů bude zapotřebí plnit následující úkoly:
* Navrhnout příslušné zákonné úpravy k prosazení poměrného zastoupení v orgánech zastupitelstev a parlamentu, posílení pravomocí zastupitelstva na úkor rady, včetně ústavní změny na jednokomorový Parlament ČR. (Parlament ČR)
* Opětovně usilovat o přijetí ústavního zákona o obecném referendu, zjednodušit vyhlášení sjednocujících podmínek místních a regionálních referend. (Parlament ČR, krajská zastupitelstva)
* Za jasně stanovených podmínek navrhnout možnost nezávislého soudního rozhodnutí o ztrátě mandátu poslanců, pokud se v průběhu výkonu svého mandátu podstatně odchýlí od volebního programu politického subjektu, za který byli zvoleni. (Parlament ČR)
* Podporovat všechny formy účasti občanů na řešení veřejných záležitostí, věnovat zvýšenou podporu svobodnému sdružování občanů, potírat projevy xenofobie a rasové nesnášenlivosti, razantně řešit tendence k neofašismu. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Odstranit všechny formy diskriminace menšin a jednotlivců, včetně migrantů, důraz klást také na důsledné prosazování rovných příležitostí žen a mužů. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Prosazovat urychlení růstu reálných příjmů občanů, u nominální mzdy v horizontu pěti let asi o 50 % a u průměrného důchodu postavit se zhoršování poměru k průměrné mzdě. (Parlament ČR)
* Proti bezbřehé privatizaci prosazovat nezbytný státní sektor v ekonomice - postupným odkupem podílu ve vybraných strategických společnostech, podporou zřizovatelských aktivit státu a veřejné správy. (Parlament ČR, krajská zastupitelstva)
* Prosadit právní úpravu, která by umožnila státu, krajům a obcím usměrňovat rozvoj a strukturu průmyslové výroby. Navrhnout a prosazovat vypracování státních cílových programů rozvoje výrobních odvětví. (Parlament ČR, krajská zastupitelstva)
* Prosazovat podporu rozvoje zemědělství a zpracovatelského průmyslu, včetně vyjednání výhodných podmínek v rámci EU. Navrhnout a prosazovat opatření k dosažení vyvážené bilance dlouhodobě pasivní zemědělské výroby. Bránit další likvidaci zemědělského půdního fondu; bránit prodeji zemědělské půdy zahraničním subjektům. Prosadit dotace zemědělcům tak, aby pro ně nebylo výhodnější produkci vyvážet. (Evropský parlament, Parlament ČR, krajská zastupitelstva)
* Prosazovat a podporovat ekologicky udržitelné formy hospodaření, aktivní roli zemědělců při ochraně krajiny, ochranu půdy a vody jako nenahraditelných přírodních zdrojů, zachování přirozeného vodního režimu zajišťujícího nejenom protipovodňovou ochranu obyvatel, ale především dostatek kvalitních vodních zdrojů. (Parlament ČR, orgány strany na centrální i regionální úrovni)
* Zabránit další privatizaci lesů v majetku ČR, přiměřená podpora biopaliv odpovídající podmínkám konkurenceschopnosti ČR. (Parlament ČR)
* Bránit zvýhodňování zahraničního kapitálu a nekontrolovatelnému odčerpávání v ČR vytvořených důchodů do zahraničí - zajistit lepší šance pro české investory a výrobce. (Parlament ČR)
* Znovuzavedení progresivního zdanění a zastavení přesunu daňové zátěže na nepřímé daně. (Parlament ČR
* Podporovat zvýšení konkurenceschopnosti malého a středního podnikání prosazením kvalitního přístupu k informacím a zjednodušení povinné agendy a zlepšením dostupnosti finančních zdrojů. (Parlament ČR, krajská zastupitelstva)
* Prosadit bezpečný jaderný energetický program v rámci dlouhodobé perspektivy energetických potřeb ČR. (Parlament ČR)
* Vypracovat a prosadit právní úpravu postavení a povinností územních samosprávných celků a státu při zajišťování zaměstnanosti. Navrhovat a prosazovat realizaci projektů vytváření nových pracovních míst. (Evropský parlament, Parlament ČR, krajská zastupitelstva)
* Podporovat energetickou nezávislost obyvatel ČR budováním lokálních a regionálních energetických zdrojů, podporovat širší využívání obnovitelných druhů energie a obnovitelných surovin. Prosazovat ekologicky šetrné způsoby získávání energie a snižování energetické náročnosti výroby i spotřeby ve všech oblastech života společnosti. Prosazovat recyklační průmysl odpadů namísto jejich spalování a skládkování. (Evropský parlament, Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva, orgány strany na centrální i regionální úrovni)
* Stanovit ekologické parametry dopravy s důrazem na železniční a integrovanou dopravu, překonávání sporů mezi investory silniční dopravy a ekologickými zájmy. (Parlament ČR, krajská zastupitelstva, obecní zastupitelstva)
* Prosazovat opatření k účinnému boji proti korupci, všem formám organizovaného zločinu a jeho pronikání do ekonomických, politických a státních struktur i volených orgánů všech úrovní a proti zneužívání funkcí. Iniciovat zákon o majetkovém přiznání občanů ČR i dlouhodobě bydlících cizinců. (Parlament ČR)
* Prosazovat v pracovním právu rovnoprávné postavení ve vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a nepřipustit oslabení či dokonce zrušení zákoníku práce. (Parlament ČR)
II. Kvalitu života všedního dne zaručí všem jen dostatečné sociální funkce státu
Hlavní úsilí politiky KSČM bude orientováno:
- Na úsilí o zachování zbývajících a v následujícím období na postupné rozšiřování a upevňování sociálních funkcí státu;
- Na státní garance, udržení a obnovení základních sociálních jistot a potřeb občanů (zdravotní péče, vzdělání, dostupného bydlení, práva na práci a spravedlivou mzdu v souladu s právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod), na zajištění životní úrovně občanů;
- Na zabezpečení práva obyvatel na kvalitní a zdravé životní prostředí;
- Na rozvíjení hodnot lidské solidarity, především příjmové, mezigenerační a zdravotní, jako podmínky zdravého života společnosti;
- Na legislativní i praktické zajištění práv dětí podle Úmluvy o právech dítěte.
Za priority považujeme:
a) Eliminaci dopadů reformy veřejných financí zrušením či novelizací asociálních zákonů;
b) Zajištění zdravotní péče z veřejného, solidárního a povinného zdravotního pojištění;
c) Podmínky pro plnohodnotný život rodin i neúplných, dětí a mládeže, péči o seniory;
d) Dostupnost bydlení;
e) Veřejné školství - páteř vzdělávací soustavy;
f) Dostupnost zdravotně nezávadné vody a potravin všem občanům ČR;
g) Bezpečnost občana;
h) Kulturní a společenské vyžití.
Ke splnění těchto záměrů bude zapotřebí plnit následující úkoly:
* Zajištění zdravotní péče hrazené pro všechny občany ČR bezplatně, tj. z povinného solidárního veřejného zdravotního pojištění, s důrazem na zachování dostupnosti a kvality péče. (Parlament, krajská zastupitelstva)
* Iniciovat zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví, prosazení každoroční valorizace minimální mzdy a všech sociálních podpor a dávek. (Parlament ČR)
* Požadovat zastavení a revokaci všech opatření k přeměně nemocnic a zdravotních pojišťoven na obchodní společnosti, připravit a předložit návrh zákona o Zdravotnické záchranné službě. (Parlament, krajská zastupitelstva)
* Navrhnout změny v deregulaci nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, prosadit opatření k eliminaci dopadů nárůstu nájemného na sociálně slabší nájemníky. Prosazovat výstavbu obecních nájemných bytů s nákladovým nájemným (startovací byty, domovy seniorů, apod.) a podporovat bytová družstva a další formy samosprávy pro výstavbu a správu bytů. Iniciovat vytváření jistot pro motivaci mladých k zakládání rodin s dětmi - cenově dostupné bydlení, pokračovat ve státní podpoře k stavebnímu spoření, bezúročné půjčky apod. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Podporovat budování infrastruktury dopravy, zdravotnictví, školství a podnikání ve výrobě a službách na venkově s cílem zastavit vylidňování venkova a zlepšit zde kvalitu života. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Podporovat alternativní kulturu a životní styly mládeže, pokud mají humanistický charakter, podporovat prevenci před represí podle zásady Děti nepatří za mříže . (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Zachovat státem garantovaný, průběžný, dávkově definovaný důchodový systém, zohledňující princip generační a příjmové solidarity. Požadovat včasné valorizace důchodů odpovídající růstu životních nákladů i růstu mezd. Nepřipustit posílení dalších pilířů na úkor státního. (Parlament ČR)
* Všestranně podporovat kvalitní život seniorů - tzv. volnočasové aktivity, vzdělávání (univerzita třetího věku), lékařská, lázeňská a rehabilitační pracoviště pro seniory a zdravotně handicapované spoluobčany. Usilovat o zajištění finančně dostupné nabídky umístění do domova seniorů potřebným či osamělým seniorům. (Parlament ČR a krajská a obecní zastupitelstva)
* Vybudování kvalitních předškolních zařízení dostupných pro všechny a vybudování kvalitních služeb; prosazovat síť předškolních zařízení s prodlouženou pracovní dobou, dodržování pružné pracovní doby či zkráceného pracovního úvazku, bezplatný pobyt a finančně dostupné stravování pro děti ve všech ročnících mateřských škol. (krajská a obecní zastupitelstva)
* Prosazovat takové podmínky pro osamělé rodiče, aby nebyli diskriminováni v zaměstnání, na úřadech apod. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Odmítnout školné ve všech podobách, usilovat o zkvalitnění učebních dokumentů, prosazovat na základních školách jednotné, státem dané osnovy, podpořit učňovské školství; iniciovat změny ve financování vzdělávání vedoucí k jeho vyšší efektivnosti a kvalitě. (Parlament ČR, krajská zastupitelstva)
* Požadovat dostatečné finanční prostředky pro programy prevence proti závislosti na drogách, alkoholu, apod.; pro krizová centra, centra pomoci a jejich telefonní linky. (krajská a obecní zastupitelstva)
* Podporovat opatření směřující ke zlepšení zajištění bezpečnosti občanů, ochraně jejich zdraví, životů a majetku. (Parlament ČR)
* Majetkové vyrovnání s církví řešit s ohledem na již vydané majetky a reálné zájmy demokratické většiny obyvatelstva. (Parlament ČR)
* Prosazovat, aby v kultuře nedocházelo k ekonomické, politické či ideologické diskriminaci. Podle toho upravit systém grantů a dotací, posílit včasnost a pružnost rozhodování o finančních prostředcích tak, aby o prostředcích na kulturu spolurozhodovali tvůrci a odborníci, a ne pouze úředníci a politici. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Podporovat rozvoj masové tělovýchovy. Vytvářet podmínky pro dobrovolnou činnost občanských sportovních sdružení, k tomu iniciovat komplexní řešení této problematiky i novým zákonem o tělesné kultuře. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
* Podporovat regionální možnosti rekreace obyvatelstva, podporovat udržitelnost využívání volné krajiny s ohledem na její potřebnost a nenahraditelnost v případě volnočasových (rekreačních a relaxačních) aktivit obyvatel. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
· Podporovat aktivity vedoucí k obnově přírodních prvků ve volné krajině i v urbanizovaných oblastech, a to nejenom se zřetelem na obnovu ekologických funkcí krajiny, na ochranu půdy a vodních zdrojů, ale také se zřetelem na atraktivnost krajiny a možnosti jejího rekreačního využití. (Parlament ČR, krajská a obecní zastupitelstva)
III. Renesance aktivní politiky míru a mírového soužití
Hlavní úsilí politiky KSČM bude orientováno:
- Na prosazování politiky mírového soužití mezi státy Evropy a v nejbližším zahraničním i globálním okolí EU jako jsou Rusko, Čína, Indie, Japonsko, apod.;
- Na aktivní podíl řešení mezinárodních otázek mírovými prostředky a na odpor vůči silovým řešením prostřednictvím ozbrojených sil a vojenských činností;
- Na posílení a využití vlivu a autority mezinárodních a nadnárodních organizací v úsilí o respektování mezinárodního práva.
Za priority KSČM považuje:
a) Všestrannou a vzájemně výhodnou spolupráci ČR se všemi státy;
b) Aktivní odpor proti rozšiřování americké vojenské přítomnosti v Evropě;
c) Energetickou bezpečnost ČR a Evropy;
d) Organizovat hnutí za mír, proti imperialismu a válkám.
Ke splnění těchto záměrů bude zapotřebí plnit následující úkoly:
* Prosazovat ideje celoevropské bezpečnosti a tomu odpovídajících institucionálních a realizačních nástrojů na principech helsinského procesu. Pro nejbližší etapu požadovat větší emancipaci Evropy a EU vůči NATO a USA. (Evropský parlament, Parlament ČR)
* Aktivněji podporovat a podílet se na občanských iniciativách a organizaci veřejných protestních akcí občanů, například proti americké vojenské základně. Aktivně vystupovat doma i na mezinárodním fóru proti novému kolu zbrojení, odmítat v tomto směru jakékoliv záminky, včetně boje proti mezinárodnímu terorismu a darebáckým státům. (Parlament ČR, orgány strany na centrální i regionální úrovni)
* Podporovat úsilí OSN, nevládních organizací a hnutí o řešení mezinárodních konfliktů mírovou cestou podle Charty OSN a dalších norem mezinárodního práva. Odmítnout jakékoli doktrinální pokusy USA a NATO o převzetí hegemonie v OSN, včetně některých kompetencí OSN a Rady bezpečnosti. Obdobně odmítat rozšiřování NATO a jeho novou strategickou koncepci přijatou v Bukurešti 2008. Usilovat o zrušení NATO jako o dlouhodobý cíl, minimálně o pozastavení účasti ČR v jeho vojenské složce. (Evropský parlament, Parlament ČR)
* Požadovat, aby vysílání jednotek Armády ČR do zahraničních misí, včetně účasti na úkolech bojových skupin ozbrojených sil Evropské unie kdekoliv na zeměkouli, bylo vždy v souladu s mandátem RB OSN a mezinárodním právem. (Evropský parlament, Parlament ČR)
* Připravit návrh vlastních podmínek energetické spolupráce se zahraničními partnery, zejména s Ruskou federací a se zeměmi tranzitu. Seznámit veřejnost s riziky v oblasti evropské energetiky a usilovat o snížení energetické závislosti ČR podporou úspor a alternativních energetických zdrojů. (Evropský parlament, Parlament ČR)
23. května 2008, redakční zpráva
Vydáno dne 19. 05. 2008 –stránky SDS na Netu
Delegace SDS se o víkendu zúčastnila VII. sjezdu KSČM v Hradci Králové spolu se Stranou důstojného života a Komunistickou stranou Československa. Druhý den jednání dostali představitelé těchto tří malých politických stran možnost oslovit delegáty sjezdu. Náš příspěvek nyní zveřejňujeme.
Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté,
úvodem svého krátkého vystoupení bych chtěl především poděkovat za pozvání na Váš sjezd, kterého se dostalo naší Straně demokratického socialismu. Je to poprvé za 15 let od doby, kdy se naše cesty rozešly, 15 let, kdy samostatně a nezávisle sledujeme průběh a následky neoliberálně orientované transformace české společnosti.
Minulost změnit nemůžeme, ani tu naši před 15 lety, ani tu starší s jejími pozitivy i negativy, které dodnes ovlivňují mínění a chování české veřejnosti. Minulost sice změnit nemůžeme, ale můžeme a musíme se z ní poučit pro naši současnou levicovou praxi. Stojíme dnes před úkolem, jednak jak postavit co nejsilnější hráz proti náporu neoliberálního paradigmatu, proti demontáži zbytků sociálního státu, jednak jak nově oslovit českou společnost, zejména mládež a inteligenci a jak citlivě propojovat podhoubí budoucí možné levicové hegemonie.
Strana demokratického socialismu je toho názoru, že je dnes třeba pokusit se proměnit negativum roztříštěnosti levice v jeho přednost. Společenský vývoj nás prokazatelně žene k poznání nutnosti akční spolupráce v nejrůznějších oblastech, a to za situace dosud přesně nedohodnuté společné společenské vize. Naše ideová rozprostraněnost se zdá být odrazem názorové barevnosti nejen české společnosti. Vnitrostranické diskuse o modelech socialismu, oné levicové vize, ukazují na to, že se tato názorová pluralita netvoří pouze na hranicích mezi stranami, ale že má hlubší, obecnější kořeny.
Každodenní život, boj za zájmy různých neprivilegovaných skupin obyvatel nás s železnou zákonitostí vede k akční spolupráci, a to jak v České republice, tak i v širším rychle se globalizujícím světě. Schopnost lépe rezonovat s odlišnými částmi společnosti nám umožňuje oslovit společně větší část populace a usnadní účinněji hledat aktuální společenská témata a jejich vnitřní vazby.
Pravdu má ten, kdo namítne, že efektivita akční spolupráce, akční jednoty je dána stupněm jednoty ideové. A tady jsme právě u možnosti proměnit negativum roztříštěnosti v jeho opak. Akční spolupráce vytváří prostředí důvěry, nepostradatelné pro demokratickou diskusi, která je nutnou podmínkou ideového sjednocování a tvorby oné levicové hegemonie.
Za Stranu demokratického socialismu mohu s potěšením konstatovat, že mezi námi již několik let funguje zatím neformální akční spolupráce, která začala aktivitami Společnosti pro evropský dialog a dnes se projevuje třeba při využívání možností, které skýtá spolupráce v rámci Strany evropské levice. Dobrým příkladem je společná příprava sjezdu SEL na podzim loňského roku v Praze. Jsou věci, které se učíme za pochodu, učíme se z úspěchů i chyb, které jedna či druhá strana uděláme.
Nechci příliš zdržovat Vaše jednání, a tak Vám popřeji ještě dost energie, abyste dobře naplánovali Vaše mezisjezdové období. A budu se těšit na další spolupráci – jak na tu akční, tak na tu ideově orientovanou, protože za nimi se právě skrývají jak cesta, tak cíle našeho radikálně levicového hnutí.
Milan Neubert, 18. 5. 2008
Právo
* Berete 70 hlasů za prohru?
Vnímám to jako úspěch, protože mne volila více než čtvrtina delegátů. S nimi se shoduji, že strana by se měla vymezovat jako výrazně levicová, aby byla důstojným oponentem vládní koalice a nebyla závislá na ČSSD.
* Tak proč jste se vzdal kandidatur na místopředsedu?
Měl jsem určité představy o systému řízení stranické práce, že by měli být maximálně jen čtyři místopředsedové a že ústřední výbor má být řízen centrálně a nikoliv po resortech. Staronový předseda prosadil jiný model, což považuji za neadekvátní.
* Kritizoval jste vedení, tak byste měl přece šanci jako místopředseda alespoň směřování strany ovlivňovat.
Předseda už před sjezdem sdělil představu o místopředsedech a v ní jsem nefiguroval. Jeho rozhodnutí respektuji, ale sám to vidím jinak.
* Kromě vás stáhli kandidatury i vaši příznivci, mezi nimi šéfka pražských komunistů Marta Semelová. Urazili jste se? A nevyklízíte pole?
Vůbec to tak není. Zůstávám v aktivní politice, protože jsem předsedou středočeské krajské rady KSČM, předsedou Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska a poslanec. Nejde o vnitřní boj strany, ale o rozdílné názory na některé věci.
*Vadilo vám, stejně jako dalším delegátům, že se nejdříve stanovila sestava lidí na místopředsedy a pak se pro ni hledalo uplatnění?
Naší straně chybí soustavná kádrová práce.
* Připouštíte, že vám nepřispěla Jiřina Švorcová, která zkritizovala Miroslava Grebeníčka?
Já to tak nevnímám. Myslím, že celý sjezd byl laděn příliš emotivně.
Rozhovor s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem
Haló noviny
Je týden po VII. sjezdu. První dojmy jsou za námi. Jaké z něj máte pocity nyní?
Myslím, že není důvod měnit nic z toho, co jsem řekl na tiskové konferenci v Hradci Králové, ani na tom, co jsem v rozhovoru pro Haló noviny vyjádřil bezprostředně po sjezdu. Mé hodnocení sjezdového jednání je pozitivní. Ukázalo se, že jsme plně demokratickou stranou, stranou, která neustupuje od programu, jenž byl schválen na Kladenském sjezdu, stranou, která se nebojí otevřít celé své jednání sdělovacím prostředkům, a tudíž nepřipravuje nic, co by nemohli slyšet všichni občané naší vlasti. Myslím, že to také bylo občany pozitivně přijato.
Jenže pravicové sdělovací prostředky tvrdí něco jiného...
To je jejich právo, a dokonce bych řekl, i povinnost. Od toho jsou pravicové. Pokud by tomu bylo jinak, pak dozajista by jejich vydavatelé a majitelé se s redaktory postupujícími jinak museli rozloučit. A řekněte, který z redaktorů majících slušný plat by ho chtěl vyměnit za propuštění a vlastně si tak snížit svou životní úroveň? Mít se dobře je přece dostatečný motiv k tomu, aby objektivnost byla potlačena.
Nenahrály jim však jisté radikalistické tóny, které zazněly z úst některých delegátů? Možná i proto byl vysloven návrh na nepřipuštění sdělovacích prostředků na většinu jednání sjezdu...
Návrh na uzavřené jednání sjezdu po vyslechnutí úvodního referátu nebyl, jak známo, většinou delegátů přijat. To, opakuji, byl významný signál veřejnosti a ukázal, že komunisté skutečně nemají důvody ke kabinetní politice, že nemají co skrývat. Pokud jde o vámi zmíněné některé radikalistické tóny ve vystoupení některých delegátů, jistě byly. Současná situace v naší zemi nutně musí vyvolávat zklamání u některých občanů, nejen u členů KSČM, které vede až ke zvýšenému radikalismu, byť třeba jen slovnímu, k pokusu prosazovat jednoduchá řešení. To ale nebylo stanovisko většiny delegátů a řada diskutujících se proto také s nimi neztotožnila. Projevilo se to naplno při schvalování dokumentů sjezdu, především pak výzev, prohlášení a rezolucí přijímaných na závěr a nakonec i ve složení vedení naší strany, jež bylo schváleno na sobotním večerním prvním zasedání Ústředního výboru KSČM.
Zastavme se právě u těch zmíněných dokumentů. Proč vůbec byla přijata výzva k sympatizantům a členům ČSSD? Není to zasahování do práv jiné politické strany?
Zasahování do práv jiné politické strany? Proč, prosím vás? Před časem něco podobného učinila i ČSSD, i když pochopitelně v jiné politické situaci. Bylo to její právo. Tehdy však vlastně cílem mělo být oslabení komunistů tím, že se na základě doporučení Paroubkova vedení zbaví svých vedoucích představitelé a vlastně tak uvolní pozice sociální demokracii. Nešlo tudíž o snahu spolupracovat, ale o snahu podřídit KSČM politice Paroubkovy skupiny. Ne celé ČSSD, jež na mnohých místech s představiteli našich stranických organizací, s našimi zastupiteli na radnicích spolupracuje. Ve Výzvě delegátů VII. sjezdu KSČM všem členům a sympatizantům ČSSD vůbec nejde o podřízení si sociální demokracie nebo k jejich donucení, aby přijali program KSČM, ale o to, aby pochopili, že cestou k úspěchu v boji s pravicovou politikou je spolupráce levice. Bez předběžných podmínek a snahy podřizovat jednu stranu druhé. V současné době jde o mnohé. Tzv. reforma veřejných financí různým skupinám našich obyvatel přinesla řadu problémů, neústavní vybírání poplatků ve zdravotnictví bylo zásahem do života mnohých, kteří trpí těžkými zdravotními problémy, do života našich starších spoluobčanů, rodin s dětmi atd. To se týká nás všech, tedy těch, kteří nepatří mezi vyvolené, ať již jsou členy KSČM nebo ČSSD či třeba jsou jen jejich sympatizanty. Přitom další zásahy, jež změní charakter našeho zdravotnictví a rozevřou dále nůžky mezi majetnými a méně majetnými občany, se připravují. Nebo americký radar. Vedení ČSSD slovy je proti jeho výstavbě, ač to byl právě jeden z jeho prominentních členů, který naši zemi pro umístění základny nabídl, činy však nikoli. Z poslední doby mohu uvést příklad, kdy sociálnědemokratičtí poslanci podpořili vyslání dalších našich vojáků na zahraniční americké mise. Atd. A tady jsem u jádra věci. V zájmu jak obyčejných členů sociálnědemokratické strany, tak v zájmu většiny dalších občanů, a tedy i nás komunistů, je udělat vše, aby další zásahy proti zbytkům sociálních vymožeností z minulosti byly zastaveny, aby tady u nás nevznikla žádá základna cizích vojsk, aby naši vojáci jako hlavní cíl měli obranu naší vlasti a nikoli v zájmu někoho jiného pacifikovat cizí země. Jak známo, čekají nás komunální a třetinové senátní volby. Naší dosavadní zkušeností je, že vedení sociální demokracie, ať již na centrální úrovni (viz stále bariéru tzv. bohumínského rozhodnutí), tak na úrovni krajské ap. namísto toho, aby se spojilo v povolebních koalicích s levicovými subjekty, a tedy i s KSČM, ač ta v řadě míst dokonce v předchozích volbách vyhrála, se spojilo s pravicí, především s ODS, přestože Paroubkovo vedení vede doslova slovní válku s Topolánkovým vedením občanských demokratů. Tato politika žel umožňuje další zásahy do sociálních práv našich občanů a dokonce zásluhou několika přeběhlíků v Poslanecké sněmovně, nejen těch, kteří dnes obecně podporují vládu, ale i podle potřeby také dalších, plnění záměrů pravice a další negativní zásahy do života obyčejných lidí. Máme tudíž jedinečnou příležitost porazit společně pravici nejen v krajích, ale zbavit ji i nadpoloviční většiny v Senátu. Proto také jsme přijali zmíněnou výzvu. Aby nebylo pochyb o tom, co chceme, musím zopakovat to, co jsme ve výzvě schválili, že máme společnou povinnost - jednat v zájmu širokých vrstev občanů. Podle toho, jak tento úkol splníme, nás mohou občané posuzovat. Řekněme rozhodné 'NE' současné vládě a rozhodně 'ANO' myšlence široké spolupráce sociálně odpovědných sil. Dokažme, že rozumní občané se mohou domluvit a udělat hodně pro lepší příští této země .
K reformě veřejných financí jste ovšem už přijali řadu výzev. Pochopil jsem, že i ona je jedním z důvodů výše zmíněné výzvy k sociálním demokratům. Proč vlastně sjezd zopakoval to, co už mnohokrát bylo KSČM zdůrazněno?
Jednoduchá odpověď. Jde o největší - po privatizačních opatřeních z počátku devadesátých let - zásah do života našich obyvatel. Kdyby pravice se svými záměry vystoupila v listopadu 1989, lidé, kteří byli v ulicích, by ji vyhnali. Proto si dala na čas. Když brzy po listopadu se chopila vlády, tehdy stál v čele nově se zrodivší Občanské demokratické strany Václav Klaus, provedla první zásahy do dosavadních sociálních jistot. To jí přivodilo porážku ve volbách. Zdálo se dokonce, že ODS po jejích nezákonných ekonomických transakcích přestane existovat. Jen díky špatné politice vedení ČSSD mohli se občanští demokrati znovu nadechnout a po načasovaných předvolebních pomlouvačných akcích dokonce vyhrát v roce 2006 i volby. Nebýt dvou podivným způsobem získaných přeběhlíků z řad poslanců sociální demokracie, což pravici umožnilo získat také převahu v Poslanecké sněmovně, ač k tomu vůbec výsledky voleb neodpovídaly, nebyla by ani tzv. reforma veřejných financí a snaha prosadit další antisociální zákony, jež mají za cíl uskutečnit největší polistopadový lup, tedy privatizaci zdravotních pojišťoven, fakultních a dalších nemocnic, důchodového systému, a posledních lukrativních podniků dosud ovládaných státem. VII. sjezd KSČM, vědom si toho, že pravice ještě do příštích voleb chce udělat rozhodující krok k likvidaci posledních sociálních jistot a k obohacení dalších svých stoupenců v kšeftu století, přijal zmíněnou rezoluci. Občané musí vědět, že komunisté je nezradili, že chtějí všemi svými silami bojovat proti těmto záměrům a že tento boj patří na první místo v jejich snažení.
Na sjezdu zazněla v té souvislosti i výzva k zahájení příprav na generální stávku. Proč tato výzva nebyla přijata?
Šlo o menšinový názor, dokonce podporovaný jen několika jednotlivci. Převážná většina delegátů se postavila proti. Navrhovatel nepochopil, že není doba na podobná řešení. Lidé jsou sice znechuceni opatřeními vlády, ale podobné výzvy by byly plácnutím do vody. Je to důsledek i zklamání z listopadu 1989. Mnozí dnes litují, že chodili na demonstrace a tam chrastili klíči. Navíc není v silách komunistické strany zapůsobit na odborové centrály, aby vyvolaly generální stávku, ani ony zřejmě nemají tu sílu podobnou stávku vyhlásit. Pokud nastane taková situace, že se odbory samy rozhodnou pro takovýto nebo i jiný způsob odporu či nastane příhodná situace, budeme ji samozřejmě podporovat. Domníváme se, že však rádobyrevoluční řešení nemají naději na úspěch a spíše by náš odpor proti dalším asociálním opatřením vlády mohly zkomplikovat. Myslím si, že spíše bychom se měli zaměřit na úspěch v podzimních komunálních a senátních volbách, jež mohou, budou-li úspěšné, nejen mnohé napovědět, ale dokonce velmi ovlivnit možnosti přijímání dalších protisociálních opatření pravicové vlády.
Mám před sebou Prohlášení VII. sjezdu k živnostníkům, malým a středním podnikatelům pod názvem Dejme šanci práci . Proč právě směrem k této skupině obyvatel a nikoli třeba k dělníkům?
Přiznávám, že na sjezdu někteří delegáti chtěli podobné prohlášení přijmout i k jiným skupinám obyvatel, například k dělníkům. Sjezd se rozhodl podpořit však právě zmíněné prohlášení, i když návrh na podobnou výzvu k dělníkům či jiným skupinám obyvatel nebyl a priori zamítnut. V dokumentech sjezdu se ovšem zaměření i na jiné skupiny obyvatel objevuje. Úkoly tímto směrem, i pokud jde o práci s dělníky, byly stanoveny. Ve zmíněném Prohlášení šlo však o něco jiného. Velké většinou globálně řízené společnosti krok za krokem likvidují nebo alespoň znevýhodňují, za podpory vlády, malé a střední podnikatele a tím vlastně i možnost, aby nabídli více pracovních míst. Administrativní a další bariéry systematicky znemožňují jejich větší zapojení do trhu práce. Je zvýhodňován zahraniční kapitál, což stále více nás činí závislými. Proto jsme konstatovali, že uděláme vše, co je v našich silách, aby zejména malí podnikatelé mohli využívat nabízených možností, aby byl podporován význam jejich kvalifikované práce, posilovány investice do technického rozvoje i inovací a odbourávány zmíněné administrativní bariéry .
To znamená, že se vzdáváte snahy o zavedení socialistického vlastnictví jako převažující nebo dokonce jediné formy vlastnictví, dokonce se píše o vlně znárodňování?
Něco podobného v programu vůbec nemáme. Kde jste to přečetl?
Tvrdí to pravicový tisk... A i KSM vlastně byla zastavena činnost mj. kvůli podobné myšlence ve stanovách...
KSM je samostatná organizace, jež není součástí KSČM. Pokud jde o Komunistickou stranu Čech a Moravy, jsme pro rovnost všech vlastnických forem a vycházíme ze zásady uznání práva osob na hodnoty nabyté poctivým způsobem, jsou-li využívány k celospolečenskému prospěchu a tím je nabídka pracovních míst a dodržování českých zákonů. Tak to chápali komunisté i po skončení 2. světové války. Žel pod vlivem ze zahraničí v tomto momentu ustoupili a mělo to neblahé nejen ekonomické, ale především společenské a politické následky, jež se velmi dlouho nedařilo a možná vůbec nepodařilo odstranit.
KSM je či byla tedy samostatná organizace, jež není totožná s KSČM nebo její mladou částí. Co tedy s mládeží, která přece jen nehledá cesty do politických stran, a tedy ani ne do KSČM?
Sjezd se pochopitelně i tím zabýval. Přijal programovou deklaraci VII. sjezdu KSČM k mládeži. Potvrdil cíle Komise mládeže ÚV KSČM, v níž jsou členy zástupci všech regionů a jež ve spolupráci s organizacemi a kluby mladých v místech bude muset oslovit všechny potenciální levicové mladé voliče. To nepůjde pouhým schůzováním a pseudoradikálními hesly či uzavřením se do sebe a mentorováním těch, kteří neříkají nebo nemyslí si totéž. Máme program, jenž má co říci většině mladých. Jen je třeba, aby o něm mladí lidé věděli. Musíme jim nabídnout pomocnou ruku, alternativu, vytvořit určitá poradenská centra, v Poslanecké sněmovně a Senátu navrhovat zákony, které mladým umožní lepší nástup do života. To také bylo smyslem zmíněné deklarace. Pak s námi mladí lidé půjdou.
27. května 2008, Jaroslav KOJZAR
VII.sjezd KSČM v Hradci Králové očima internetové stránky KSČM:
(19.5.2008)
Lidé vždy toužili vytvořit řád založený na svobodě a rovnosti. Svět se dnes rychle mění, budoucnost lidstva je však stále velmi nejistá. Úsilí kapitalismu, zbaveného svého největšího soupeře v podobě světové soustavy socialistických zemí, o globální nadvládu vede k jeho degeneraci. Majetní ještě více bohatnou a stále širší vrstvy společnosti chudnou. Bída vyhání obyvatele ze zemí třetího světa a stává se živnou půdou i pro mezinárodní terorismus. Jejich levné pracovní síly využívá globální kapitál k likvidaci sociálního státu v rozvinutých zemích. Pod záminkou vyhrocujících se rozporů pravicové vlády omezují demokracii, lidská práva a svobody, neváhají rozpoutávat ničivé války a nové závody ve zbrojení.
Posvátná neoliberální představa, že globální svobodný trh bez přívlastků zajistí svobodu a demokracii ve společnosti, se zřetelně rozchází s realitou. Dnešní svět není o nic bezpečnější, spravedlivější a svobodnější. Dochází k nárůstu xenofobie a rasismu. Úpadek společnosti doprovází další rozklad morálních a kulturních hodnot. Nezodpovědné ničení přírody a plýtvání jejími zdroji a devastace životního prostředí ohrožuje životní podmínky lidí prakticky na celé zeměkouli.
Ve světě se stále hlasitěji ozývá heslo »Jiný svět je možný«. Nestačí však, aby byl jiný. Je třeba, aby byl lepší. My, komunisté, jsme přesvědčeni, že globální kapitalismus ze své povahy lepší být nemůže. Společnost, která vykupuje blahobyt menšiny lidí bídou většiny, ztrácí své historické opodstatnění. Je na čase, aby odešla ze scény dříve, než její úpadkové rysy napáchají nenapravitelné škody.
Ve druhé polovině minulého století se vytvořila situace, kdy naplnění myšlenek sociálně spravedlivé společnosti bylo na dosah. Vlivem mnoha historických okolností se však první pokus o socialismus nepodařilo postavit na trvalé základy. Vyhodnocení celé této historické zkušenosti je dlouhodobou záležitostí. Současný vývoj stále více ukazuje, že přes všechny své nedostatky měl minulý systém jednu základní přednost – ctil sociální práva lidí, bez nichž jsou ostatní lidská práva pouhou iluzí.
Zejména na tuto zkušenost chceme navázat a nedostatky překonat. KSČ ztratila v roce 1989 svou moc. V podmínkách restaurovaného kapitalismu si však KSČM udržuje svou autoritu, protože si udržela identitu radikální strany usilující o sociálně spravedlivou společnost a působí mezi parlamentními stranami jako jediná stabilní a čitelná opozice proti kapitalismu.
Socialismus chápeme jako společnost svobodných a rovnoprávných občanů, společnost sociálně spravedlivou a ekonomicky prosperující, jejímž základním cílem je všestranné zvyšování kvality života obyvatel.
Tato společnost naváže na všechno cenné, co v hospodářské, politické, sociální a kulturní oblasti vytvořily předchozí generace. Neustrne na žádném stupni svého rozvoje, bude neustále konfrontovat své principy a své uspořádání s požadavky nových, dorůstajících generací, s vývojem vědy a technickým rozvojem, se změnami přírodního a životního prostředí. Bude společností, která rozmanitost názorů, postojů a potřeb svých občanů bude pokládat za své bohatství, za zdroj svého trvalého pokroku.
Chceme, aby to byla společnost vzniklá s podporou naprosté většiny občanů, aby byla v plné míře demokratická, založená na principu občanské samosprávy. Chceme, aby se formy demokracie dále rozvíjely, byly stále více využívány prvky demokracie přímé, kdy se rozhodnutí přijímají za účasti všech zúčastněných. I nadále budou existovat dílčí zájmové střety – individuální, lokální, regionální, profesní, generační a jiné. Společnost je však bude na příslušných úrovních slaďovat, hledat shodu s veřejným zájmem.
Socialismus má být společností sociálně spravedlivou.
* Chceme, aby každý měl právo na práci, odpovídající jeho schopnostem, aby byl každý odměňován za svou práci podle jejích výsledků, měl rovnou šanci na vzdělání, péči o zdraví a celkový rozvoj osobnosti.
* Chceme pro všechny základní sociální jistoty v míře, umožněné hospodářským a kulturním rozvojem země a ekologickými limity. I ta nejméně odměňovaná řádná práce musí zabezpečit každému důstojný život.
* Odmítáme bezpracné příjmy, příjmy ze spekulací a nepřiměřeně velké rozdíly v odměnách za práci; chceme, aby výše odměn za práci byly přiměřeně diferencované podle náročnosti práce, aktivity a iniciativy a měly motivační úlohu.
Za ekonomickou základnu socialismu považujeme společenské vlastnictví. Nebude se však omezovat na státní formu. Silnější přímý vliv státu považujeme ze strategických důvodů za důležitý jen v některých hospodářských odvětvích. V ekonomice prosazujeme rovnost vlastnických forem. Cílem socialismu je překonávat pozůstatky odcizení práce a zvyšovat zájem lidí o výsledky jejich práce tím, že se lidé budou cítit skutečnými spoluvlastníky. To systém postavený na monopolu státního vlastnictví v plné míře neumožňoval.
Společenské vlastnictví bude mít více konkrétních podob (včetně různých forem samosprávného, družstevního vlastnictví). Zásada vlastnické plurality nevylučuje ani soukromé podnikání. Všechny druhy ekonomických subjektů budou svými odvody ze zisku naplňovat celospolečenské fondy. Socialistická ekonomika v našem pojetí bude tržní ekonomikou se strategickým plánováním, usměrňovanou k zabezpečení společenských priorit a opírající se o kontrolu rozhodujících pozic v národním hospodářství.
V socialistické společnosti nebude hlavním cílem zisk a touha spotřebovávat co nejvíce materiálních hodnot. Úctu k člověku a k poctivé, tvůrčí práci, vzájemná tolerance a lidská solidarita získá na významu, stejně jako zvýšená potřeba nemateriálních hodnot. Chceme, aby socialismus byl společností, ve které se člověk nemusí bát večer vyjít z domu, ve které se každý může bez zbytečných průtahů domoci spravedlnosti, ve které nikdo není odkázán v nouzi na milodary.
Na své cestě k socialismu nejsme osamoceni. Opíráme se o vzájemnou solidaritu a rostoucí akční jednotu pokrokové levice ve světě. Víme, že socialismus uspěje teprve tehdy, až se lidé s jeho zásadami ztotožní. Změny v myšlení lidí nenastanou ihned a nelze je vynucovat násilím.
Naše cesta k socialismu je cestou demokratickou, cestou svobodné volby většiny. Jsme přesvědčeni, že na této cestě najdeme spojence, přemýšlivé občany, mladé lidi, kterým není budoucnost naší země lhostejná.
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
(19.5.2008)
KSČM prohlašuje, že je připravena využít zkušeností aktivistů levicových, společenských, odborářských i jiných seskupení a organizací zabývajících se volnočasovými aktivitami dětí a mládeže. Ve své práci je otevřena všem jejich aktivním členům i předákům a v úzké spolupráci s nimi bude přispívat k postupnému myšlenkovému a akčnímu sjednocování širokého skutečně levicového potenciálu mezi mladými lidmi v ČR. Za tímto účelem pracuje Komise mládeže ÚV KSČM.
Cílem Komise mládeže ÚV KSČM je, ve spolupráci s organizacemi a kluby mladých při KSČM v regionech, propojit KSČM jako jedinou skutečně levicovou parlamentní stranu v zemi, a všechny potenciální sympatizanty a voliče. Jsme si vědomi, že současná nejmladší generace je zdrženlivá vůči tradičním formám sdružování, ještě výrazněji pak vůči některým formám činnosti politických stran. Těmto mladým lidem nabízíme pomocnou ruku, alternativu, zastřešující opěrný bod, místo, kam se budou moci obracet se svými starostmi, ale i nápady, náměty a podněty Budeme se také s nimi radit jak dnešní globalizovanou sobeckou džungli 21. století změnit.
Naší prioritou přitom není pouze ideové, organizační a zájmové sjednocování mladých lidí ale především lidskost a mezigenerační solidarita. Chceme být partnery všem potřebným, všem postiženým asociální nelidskou politikou vládnoucích stran nejen naší malé země ve středu Evropy. V úzké spolupráci s orgány a organizacemi KSČM budeme například pomáhat prostřednictvím tzv. dobrovolných komunitních center všude tam, kde k tomu budou alespoň základní podmínky, zájem a dobrá vůle.
Za důležitou součást našich aktivit považujeme všestrannou podporu a účast na akcích protiválečného a mírového hnutí, na akcích odporu proti asociální politice současné pravicové vlády a podle svých schopností a možností také podíl na tvorbě legislativních norem, které by demokratickou cestou přispěly k odstraňování propastných rozdílů mezi jednotlivými společenskými vrstvami.
Jak na to? Mezi mladými lidmi spolupracujícími s Komisí mládeže ÚV KSČM je celá řada odborníků.
* Nabízíme jejich mladistvý elán a nadšení, jejich vůli přispět k tomu, aby se všem lidem stala dostupná nejzákladnější lidská práva a svobody - právo na zdravé životní prostředí, bezplatné vzdělání, bezplatnou zdravotní péči, dostupné bydlení, spravedlivou odměnu za vykonanou práci i možnost kulturních a sportovních aktivit.
* Budeme prosazovat skutečnou demokracii - právo na spolurozhodování o svém osudu již od dětských let.
* Požadujeme, aby společnost zajistila přístup ke kritickým informacím a na principu tolerance hodláme vykřičet do světa své jasné NE rostoucím tendencím nesnášenlivosti, rasismu a xenofobie.
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
(19.5.2008)
Globální kapitál dále posílil. Srůstá vlastnicky i mocensky. Útokem bere i zájmy demokratické většiny Evropy. Reformismus už smlouvá jen o jeho tempo. Sílu vést už ztratil. Jednu za druhou vzdává pozice, do nichž kapitál ustoupil lidským právům až pod tlakem socialismu a nefalšované levice. Ukolébavka, jíž slibuje lidštější kapitalismus i za dnešního poměru sil, bude znít stále nevěrohodněji lidem, ztrácejícím naději a půdu pod nohama. Nenechme občany podlehnout štvanicím na nepravé viníky, které jim předhodí mediokracie. Do evropské politiky to, žel, vrací rozcestí, neblaze známé z 30. let. Tehdy otevřela pokroku cestu až děsivá tragédie. To se už opakovat nesmí! Pokrok nyní musí tragédiím předejít!
Tím více to žádá od levice, neváhající se kapitálu rozhodně postavit. Tlumočí zájmy velké většiny Evropanů. Tím naléhavěji stojí otázka naší akční jednoty. Neshody, které jí stojí v cestě, musí stranou. Týkají se hlavně dramat, jimiž si pokrok klestil cestu před desítkami let. Statečnost, nad níž se tají dech, se v nich mísí i s tragickým selháním. Neobyčejně živé inspirace – s varovnými mementy. Povedou o nich spor i příští generace. Smí však i dnes bránit jednotě, na níž závisí budoucnost pokroku? Až ta rozsoudí i spor, jak si pokrok prorazí cestu znovu. Co se už vrátit nedá, nás však už nesmí dělit, kdekoli má náš hlas znít společně.
Umožní to jen respekt k zásadám, jejichž porušení se vrací jako bumerang. Společnou podporu získá jen program, při jehož hledání dostane rovné právo každý hlas. Nikoho nelze stavět až před hotovou věc – ber nebo běž. Proto se obracíme na radikální levici celé Evropy:
* Spojme své síly od Atlantiku až po Ural!
* Dejme jim program za kulatým stolem, kde nebude chybět nikdo z nás!
* Pišme jej znovu od prvé řádky, aby promluvil jménem nás všech!
* Ukažme reálné východisko každému zájmu, který je ohrožen a umlčován!
* Dejme mu sílu požadavky, které lze odmítnout jen za cenu ztráty tváře!
* Podpořme je koordinovaným postupem napříč celou Evropou!
Útok na lidská práva zastaví jen síla, která si je vynutila. I dnes jí dá reálný program jen levice, jejíž cíl za horizontem kapitalismu teprve začíná. Tím rozhodněji musí bránit vše, čím už polidštila Evropu i okolní svět. Právě to je třeba změnit ve výchozí linii společných vystoupení. Konkrétně, bez vytáček a co možná koordinovaně by se měla postavit hlavně za:
* každého, kdo je diskriminován za své pokrokové smýšlení;
* suverenitu Evropy a zrušení všech vazalských smluv a cizích vojenských základen;
* nulovou toleranci k porušování Charty OSN a Závěrečného aktu KBSE;
* Evropu na straně míru, práva, udržitelného a důstojného života na celé planetě;
* obranu evropské civilizace proti privatizaci zisků a znárodňování nákladů a ztrát;
* prohlubování všech sociálních práv úměrně růstu produktivity lidské práce;
* rovné právo všech Evropanů rozhodovat o životě svých zemích i celé Evropy;
* ekologickou politiku v zájmu zdraví a života, a ne pochybných soukromých zisků;
* skutečné právo na svobodnou volbu politického a sociálního uspořádání.
Teď bude ohrožených zájmů už jen přibývat. Tím víc budou hledat, kdo se jim postaví do čela doopravdy, a ne jen farizejskou frází.
* Spojme své síly, dokud je čas!
* Ukažme lidem reálná východiska!
* Změňme je v politickou sílu, jež zastaví i globálně propojený kapitál!
* Dejme šanci a podporu všemu, v čem má skutečná levice převahu už proti dnešní přesile!
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
Rezoluce VII. sjezdu KSČM proti radarové základně USA na území ČR
(19.5.2008)
Komunistická strana Čech a Moravy při vědomí své politické odpovědnosti prohlašuje, že trvale odmítá existenci cizích vojenských základen na území jiných států, včetně pobytu cizích vojsk. Proto také jednoznačně a v souladu s vůlí více jak 70% občanů ČR, odmítá radarovou základnu jako součást protiraketové obrany USA na našem území. Zásadně nesouhlasí s bilaterální smlouvou mezi ČR a USA a považuje postup koaliční vlády za nekompetentní. Konstatuje, že občané, Parlament ČR ani opoziční politické strany nebyli včas a v plném znění seznámeni s obsahem smlouvy. Nesouhlasí s tím, že současná koaliční vláda ČR tvrdošíjně odmítá referendum, které by rozhodlo o tak závažné bezpečnostní otázce.
Za matení veřejnosti považuje postup vlády ČR, která neurčité stanovisko členských zemí NATO vydává za jejich souhlas s česko-americkou smlouvou. Upozorňuje, že summit NATO nepotvrdil kompatibilitu americké protiraketové obrany s protiraketovou obranou NATO. Bude-li smlouva mezi USA a ČR ratifikována Parlamentem ČR, stane se radarová základna, přes odpor veřejnosti, výhradně americkou záležitostí.
KSČM proto i nadále v souladu s většinovým názorem občanů žádá referendum.
KSČM odmítá vládou uváděné důvody a argumenty k vybudování radarové základny na území ČR považuje za nevěrohodné a účelově matoucí. Upozorňuje, že vláda ČR před zákonodárci a občany tají nejenom vážná bezpečnostní rizika vyplývající z existence amerického radaru pro území ČR, ale i jeho skutečné technické parametry, podobu energetického zdroje, rozsah připravované infrastruktury, zdravotní a ekologická rizika a jejich dopady na občany, jakož i rozsah dalších doprovodných základen a jejich budování na území České republiky.
KSČM nesouhlasí s navrhovaným řešením jurisdikce pobytu cizích příslušníků radarové základny v ČR.
KSČM:
* Žádá vládu ČR, aby přestala být servilní k politice USA, analyzovala a respektovala geopolitické aspekty předpokládaného umístění komponentů protiraketové obrany USA ve střední Evropě.
* Vyzývá vládu ČR k přehodnocení a zrušení podpisu česko-americké smlouvy.
* Vyzývá senátory a poslance Parlamentu ČR k nesouhlasu s ratifikací smlouvy.
* Obrací se na všechny občany k zesílení tlaku na vládu i zákonodárce všemi legálními prostředky, včetně občanské neposlušnosti a demonstrací, s cílem dosáhnout odmítnutí ratifikace a zahájit kroky k jejímu vypovězení, bude-li smlouva přijata.
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
(19.5.2008)
Vstup do roku 2008 se stal pro občany České republiky černou můrou. 1. ledna 2008 totiž vstoupil v platnost „Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů“ – neblaze proslulá „reforma veřejných financí“ prosazená vládní koalicí jen díky hlasům přeběhlíků a v rozporu se zájmy širokých vrstev občanů této země. Tento zákon negativně zasáhl do života především důchodců, samoživitelů, rodin s více dětmi, nezaměstnaných, ale i tělesně postižených. Naopak vysokopříjmové skupiny obyvatelstva a firmy si touto „reformou“ výrazně polepšily, což má dále pokračovat. Další návrhy zákonů mají být v dohledné době schváleny, nebo to vládní koalice plánuje nejpozději do konce svého řádného funkčního období v roce 2010.
KSČM proti těmto záměrům vlády vystupovala nejrozhodněji ze všech sil politického spektra. Konstatuje, že „reforma“ se drastickým způsobem promítla do nejdůležitějších oblastí - sociální a daňové. Byly zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví, které postihly každého z nás. Zdravotnictví se stalo předmětem obchodu a zisku, zdraví občanů se dostalo až na druhou kolej. Změny zavedené v sociální oblasti nemohou naplnit hlavní poslání sociálního systému, tzn. zajistit přiměřenou sociální úroveň každého občana. Naopak povedou pouze k dalšímu prohlubování rozdílů mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva.
Jak KSČM předpokládala, zvýšením DPH a zavedením ekologických daní jsou nejvíce zatíženy středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. A to v situaci, kdy nepřetržitě dochází k drastickému růstu cen. Jedná se především o deregulaci nájemného, u něhož došlo od 1. 1. 2008 k nárůstu v průměru o 25 %. Zvyšují se ceny energií, potravin a dalších komodit, a to až o desítky procent. Záměrným snížením daní a pojistného dojde v dlouhodobém horizontu ke snížení přílivu finančních prostředků do státního rozpočtu, které bude znamenat menší výdaje státu do veřejných a sociálních služeb.
Za zvláště nebezpečné má KSČM otevírání dveří pro vstup soukromého kapitálu a privatizaci, a to především v oblasti školství, zdravotnictví a důchodového systému. Takové změny by měly dlouhodobý charakter a bude jen velmi obtížně je napravovat, pokud to vůbec bude možné. Za alarmující považuje KSČM například .fakt, že je plánována přeměna zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a fakultních nemocnic na nemocnice univerzitní, které budou též obchodními společnostmi. Chystá se i zavedení povinného soukromého penzijního připojištění, které budou spravovat soukromé penzijní fondy. Povinně odváděné peníze občanů se tak stanou snadnou kořistí a zdrojem obchodování a zisku pro soukromé společnosti, což je podle KSČM celospolečensky nepřijatelné a dlouhodobě neudržitelné.
KSČM tyto zdánlivě nepromyšlené, ale ve skutečnosti přesně cílené kroky současné vlády odmítá. Zdůrazňuje, že prospějí jedině lidem a firmám s vysokými příjmy. Běžní občané, zejména senioři, budou dál na politiku současné vlády tvrdě doplácet, dojde k nárůstu chudoby. Již nyní je jí v České republice zasažen téměř jeden milion obyvatel.
KSČM požaduje urychlené přehodnocení všech, do současné doby přijatých či realizovaných opatření. Je nutné, aby v důležitých věcech týkajících se všech obyvatel ČR došlo ke shodě napříč celým politickým spektrem, po konzultaci s odbornou veřejností, a především se všemi občany. Vyzývá všechny občany, kteří dosud v rozporu se svými zájmy podléhají vládní propagandě nebo prostě nemají odvahu prosazovat svá práva, aby se vzpamatovali a vytvořili co nejširší blok na obranu sociálního státu, proti současné vládě „národní ostudy“. Podává jim k tomu pomocnou ruku.
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
Prohlášení VII. sjezdu KSČM k živnostníkům, malým a středním podnikatelům
(19.5.2008)
Změny v hospodářském a společenském životě české společnosti, které proběhly po listopadu 1989, umožnily vznik malých a středních podnikatelů. Tato skupina zaujímá důležité místo v české ekonomice a na rozdíl od expanze zahraničního kapitálu do velkých ekonomických celků, zůstala převážně v českých rukách. KSČM tímto prohlášením deklaruje trvalý programový zájem na jeho rozvoji a podpoře proto, že malé a střední podnikání je důležitým zaměstnavatelem a má nezastupitelnou úlohu při zachování úrovně a kvality hospodářského života země. Proto také v systému vzdělávání a výchovy mládeže podporuje zachování a další rozvoj středních odborných škol.
KSČM navazuje na vstřícná stanoviska komunistů k podnikání po II. světové válce. KSČM je dostatečně sebekritická, aby se vyvarovala opakování starých chyb, které pak nastaly. Zohledňuje společenský a vědeckotechnický posun, který od té doby nastal, s pohledem do budoucnosti! Pak se principy této politické pozice ukazují jako trvale správné.
KSČM se zasazuje o to, aby zejména malí podnikatelé mohli využívat nabízených možností, aby byl podporován význam jejich kvalifikované práce, posilovány investice do technického rozvoje i inovací a odbourávány nesmyslné administrativní bariéry. KSČM je proti daňovému a dalšímu zvýhodňování zahraničního kapitálu na úkor malých a středních podnikatelů.
Podpora KSČM malým a středním podnikatelům je systémová a věcná. Nalézá konkrétní vyjádření v činnosti poslanců, senátorů, krajských i místních zastupitelů zvolených za KSČM. Tuto skutečnost je třeba zdůraznit zvláště v tomto období, kdy v přípravě i následné realizaci volebních programů můžeme prokázat poctivost svých záměrů a odhodlání je dále naplňovat.
KSČM vyjadřuje podporu především živnostníkům, kteří svoji činnost vykonávají osobně a "podnikajícím rodinám", tedy lidem, pro které je živnost hlavním pracovním poměrem, kteří, pokud přijdou o možnost svoji profesi vykonávat, ztratí živobytí. To se týká několika stovek tisíc našich spoluobčanů, kteří musí vynakládat značnou část svých sil k ochraně svých živností a prostředků před zneužíváním ze strany státu i před přímou kriminální činností místo toho, aby se mohli plně věnovat předmětu svého podnikání.
KSČM vychází z principu naprosté rovnoprávnosti všech vlastnických forem, ze zásady uznání práva osob na hodnoty nabyté poctivým způsobem, především jsou-li využívány k celospolečenskému prospěchu.
KSČM jako komunistické, důsledně levicové straně, jde ve vztahu k živnostníkům, malým podnikatelům, stejně jako ve vztahu k dělníkům, zemědělcům a ostatním produktivním zaměstnancům o nalezení společného zájmu lidí živících se vlastní prací a iniciativou.
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
Výzva delegátů sjezdu KSČM všem členům a sympatizantům ČSSD
(19.5.2008)
V naší zemi přituhuje. Zbohatlická vládnoucí elita otevřeně odhalila své záměry – neváhá handlovat s katolickou církví, připravuje další asociální reformy, vyprodává suverenitu ČR v otázkách radarové základny a odmítá nechat občany rozhodovat v referendu. Dělá, co může, aby ponechala EU v potupné roli nástroje USA. Tím diskredituje ČR před širokou mezinárodní veřejností. Čeští vojáci umírají na nesmyslných zahraničních misích, doma zatím roste kriminalita a organizovaný zločin prostupuje veřejnými strukturami. Poctiví, politicky nepohodlní státní zástupci, soudci a policisté jsou perzekvováni.
KSČM a ČSSD dnes představují opozici, která stojí v cestě realizaci pravicové antidemokratické, antinárodní a asociální politiky. Členové a sympatizanti KSČM oceňují všechno, co ČSSD dělá pro to, aby alespoň oslabila a oddálila realizaci vládních záměrů. Při různých příležitostech vystupují členové a sympatizanti obou levicových stran při veřejných akcích, v parlamentě či v regionálních a obecních zastupitelstvech společně, vědomi si společných cílů při obraně demokracie, národní suverenity a sociálního státu. Nechávají stranou některé ideologické a politické otázky, které je rozdělují.
Členové a sympatizanti KSČM by byli rádi, kdyby spolupráce obou levicových stran měla účinnější, akčnější charakter. Nemohou však akceptovat ty přístupy ve vedoucích strukturách ČSSD, které spolupráci apriori vylučují (viz bohumínské usnesení) nebo podmiňují stanovováním takových podmínek, které KSČM nemůže akceptovat, nemá-li ztratit svou identitu a důvěru svých příznivců. V řadě krajů či obcí postoj zastupitelů za ČSSD znemožnil využití levicové většiny.
V rozhodujících chvílích nemají členové a stoupenci KSČM pocit, že se mohou na ČSSD, zejména na její vedoucí funkcionáře, poslance, a leckdy i zastupitele, spolehnout. Fenomén přeběhlíků je vážnou skvrnou na štítě ČSSD, i když víme, že drtivá většina členů a sympatizantů ČSSD za tento fenomén nemůže a odsuzuje ho stejně jako většina čestných občanů v ČR.
Jménem všech členů a sympatizantů KSČM vyzýváme členy a sympatizanty ČSSD, aby orientovali své vedoucí garnitury na konkrétní jednání mezi KSČM a ČSSD, které by dospělo k stanovení minimálního společného postupu otevřeného i jiným levicovým a demokratickým uskupením. Budeme hájit jasnou distanci KSČM od negativních stránek bývalého režimu a usilovat o vznik humánní, demokraticky vzniklé a pluralitní společnosti, respektující lidská a občanská práva.
Máme společnou povinnost – jednat v zájmu širokých vrstev občanů. Podle toho, jak tento úkol splníme, nás budou občané posuzovat. Řekněme rozhodné „NE“ současné vládě a rozhodné „ANO“ myšlence široké spolupráce sociálně odpovědných sil. Dokažme, že rozumní občané se mohou domluvit a udělat mnoho pro lepší příští této země.
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
(19.5.2008)
VII. sjezd KSČM prohlašuje, že:
1. Dlouhodobá programová orientace a komunistická identita vyjádřené v Programu KSČM a následných dokumentech sjezdů se osvědčily a sjezd je potvrzuje.
2. Hlavní úsilí vnitřní politiky KSČM bude orientováno:
* Na zkvalitnění ideové a politické připravenosti funkcionářského aktivu, stranických organizací a orgánů tak, aby strana byla schopna včas a odborně hodnotit, přijímat reálná opatření v aktuální situaci ve společnosti a souběžně vytyčovat dlouhodobější cíle.
* Na akční sjednocování levice a formování širší platformy v úsilí za ochranu práv pracujících a sociálně slabých vrstev a společný přechod od defenzivy k ofenzivě v podmínkách ČR i v mezinárodním kontextu.
* Na takové pojetí své role, kdy strana inspiruje a organizuje občany k odpovědnosti za jejich osud a otevírá se cílovým skupinám a občanské veřejnosti.
3. Za priority považujeme:
* Posílit vnitřní schopnost strany k aktivizaci členské základny za účelem získávání příznivců a voličů se záměrem být pro ně čitelní, důvěryhodní a inspirující.
* Plnit střednědobý program KSČM jako reálnou alternativu k programům vlády, krajů a obcí. Ten je východiskem pro volební programy v nejbližších a dalších volbách (volby do krajských zastupitelstev a části Senátu PČR na podzim 2008, do Evropského parlamentu 2009, Poslanecké sněmovny PČR, Senátu PČR a obecních zastupitelstev v r. 2010 a do krajských zastupitelstev a Senátu PČR v r. 2012).
* Opoziční pozici KSČM v rámci současného politického systému. Za konkrétních podmínek realizovat spoluúčast v exekutivě na regionální a místní úrovni, s postupným vymezením a získáním spojenců do dalšího období.
4. Ke splnění těchto záměrů bude zapotřebí plnit následující úkoly:
(na všech stupních výstavby strany)
* Sjednotit se na účinných organizačních a personálních opatřeních ke koncentraci sil na nejdůležitější úkoly v uvedeném období. Za tím účelem provádět rozbor stranických řad z hlediska zapojení schopných členů do aktivní činnosti.
* Zvláštní pozornost soustředit tam, kde nepracují ZO KSČM, a na práci místních výborů KSČM ve všech obcích s rozšířenou působností.
* Zhodnotit stav, potřeby a možnosti kolektivního i individuálního vzdělávání členské základny a funkcionářů strany i bezpartijních zástupců KSČM v zastupitelstvech a jejich orgánech a institucionálně je zajistit v zájmu zvýšení ideové úrovně členů. K tomu vytvořit výchovně vzdělávací instituci.
* Cílevědomě připravovat kandidáty pro volby do Parlamentu ČR, do Evropského parlamentu i pro krajské a místní zastupitelské volby. Změnit filosofii jejich výběru, zaměřit se na mladší členy strany, více využít odbornosti a zkušeností lidí středního věku, členů KSČM, sympatizantů a levicově smýšlejících občanů.
* Na jednání stranických orgánů projednat, připravit a následně na celostranické konferenci rozhodnout o opatřeních, která povedou k politickému posílení krajského článku výstavby strany.
* Pravidelně a aktivně pracovat s členy zastupitelských sborů za KSČM, jejich výborů a komisí, s členy strany a sympatizanty v občanských sdruženích a iniciativách a na jejich pracovištích, ukládat a hodnotit plnění konkrétních úkolů a celkové uplatňování vlivu KSČM.
* Za prioritu považovat aktivní získávání nových mladých členů KSČM, sympatizantů a voličů. Do těchto aktivit intenzivně zapojit mladé členy strany prostřednictvím komisí mládeže při stranických orgánech a členy KSČM v levicových organizacích mládeže.
* Rozvíjet mezinárodní spolupráci KSČM na regionální a místní úrovni s cílem podporovat pozice levice.
zdroj: VII. sjezd KSČM; Hradec Králové, 18. 5. 2008
(19.5.2008)
VII. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy
I. Schvaluje
* Zprávu ÚV KSČM o činnosti strany v období od VI. do VII. sjezdu KSČM
* Obsahový dokument „Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany“
* Zprávu ÚV KSČM o hospodaření KSČM v období mezi VI. a VII. sjezdem KSČM
* Zprávu o činnosti klubu KSČM v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
* Zprávu o činnosti senátorů KSČM v Senátu Parlamentu ČR
* Zprávu Ústřední revizní komise KSČM od VI. sjezdu KSČM
* Zprávu Ústřední rozhodčí komise KSČM od VI. sjezdu KSČM
* Úpravu Stanov Komunistické strany Čech a Moravy
* Statut revizních komisí KSČM
* Statut rozhodčích komisí KSČM
* Obsahový dokument VII. sjezdu KSČM „ Deklarace o socialismu“
* Obsahový dokument „ Prohlášení VII. sjezdu KSČM ke straně“
* Deklarace, rezoluce, výzvy a prohlášení VII. sjezdu KSČM
* Deklaraci VII. sjezdu KSČM k mládeži
* Rezoluci VII. sjezdu KSČM k dopadům reformy veřejných financí
* Rezoluci VII. sjezdu KSČM proti radarové základně USA na území ČR
* Výzvu VII. sjezdu KSČM k radikální levici Evropy
* Prohlášení VII. sjezdu KSČM k živnostníkům, malým a středním podnikatelům „Dejme šanci práci“
* Výzvu delegátů sjezdu KSČM všem členům a sympatizantům ČSSD
* Zprávu mandátové komise VII. sjezdu KSČM
II. Bere na vědomí
1. Úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM
2. Obsahový dokument „Socialismus pro 21. století“
3. Informaci o činnosti poslanců KSČM v Evropském parlamentu
III. Zvolil
* Předsedu Ústředního výboru KSČM Vojtěcha Filipa
* Předsedu Ústřední revizní komise KSČM Otakara Zmítko
* Předsedu Ústřední rozhodčí komise KSČM Zdeňka Levého
* Členy Ústřední revizní komise KSČM
Milana Kožíka, Svatopluka Semeckého, Alžbětu Hájkovou, Miroslava Babuňka, Milana Šmída, Bohumila Mrázka, Luboše Dvořáka, Libuši Křenkovou, Jaroslavu Karabcovou, Josefa Váňo, Karla Bezvodu, Vladimíra Folprechta, Oldřicha Adámka, Stanislava Filipa, Milana Kovaříka, Františku Střížovou, Jana Oprštěného, Oldřicha Polanského, Drahomíra Ohera, Lenku Chmelíkovou, Blanku Vyhnalíkovou, Janu Velískovou
* Členy Ústřední rozhodčí komise ÚV KSČM
Václava Exnera, Jiřího Lejčara, Karla Kvita, Jana Tancibudka, Ludmilu Punčochářovou, Slavomila Brádlera, Miroslava Kozáka, Josefa Kyncla, Annu Štofanovou, Veronu Havránkovou, Miroslava Navrátila, Josefa Zahradníčka, Bohumila Tomášů
IV. Potvrdil
* členy Ústředního výboru KSČM zvolené okresními konferencemi KSČM
V. Ukládá
Ústřednímu výboru KSČM:
* Vyhodnotit diskusi VII. sjezdu KSČM, posoudit připomínky, náměty a stanovit postup při jejich využití v činnosti strany.
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: 2. a 3. zasedání ÚV KSČM
* Připravit a schválit harmonogram projednávání jednotlivých částí obsahového dokumentu „Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany“.
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: 2. zasedání ÚV KSČM
* Stanovit konkrétní úkoly pro pokračování prací na dokumentu „Socialismus pro 21. století“ včetně diskuse v rámci mezinárodního komunistického hnutí.
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: 2. zasedání ÚV KSČM
* Připravit a projednat projekt dalšího rozvoje politického potenciálu členské základny KSČM a změny organizační struktury KSČM, které by lépe odpovídaly stavu členské základny a potřebám efektivní práce strany ve společnosti.
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: listopad 2008
* Zabezpečit publikování a vydání schválených dokumentů VII. sjezdem KSČM pro potřebu stranických orgánů, organizací a členské základny.
Zodpovídá: předseda ÚV KSČM
Termín: srpen 2008
VI. Projednal
* Odvolání s. Jiřího Hůlky proti rozhodnutí ÚRK KSČM ve věci hospodaření s finančními prostředky OV KSČM Rokycany v návrhové komisi a na její doporučení potvrzuje Stanovisko ÚRK KSČM
* Dopisy zaslané VII. sjezdu KSČM a postoupil je Komisi vnitrostranické práce ÚV KSČM k dalšímu využití.
autor: Tisková mluvčí ÚV KSČM - zdroj: Hradec Králové, 18. 5. 2008
(19.5.2008)
Ústřední výbor Komunistické strany Čech a Moravy po projednání:
I. Schvaluje
1. Jednací řád ÚV KSČM
2. Strukturu centra (předsedu a 6 místopředsedů) po VII. sjezdu KSČM
II. Volí
1. Předsedu PK KSČM v PS Parlamentu ČR Pavla Kováčika a zástupce poslanců KSČM v Evropském parlamentu Miloslava Ransdorfa za členy Ústředního výboru KSČM
2. Místopředsedy ÚV KSČM
* místopředsedu pro řízení stranické práce Leo Luzara
* místopředsedu pro odborné zázemí Jiřího Dolejše
* místopředsedkyni pro komunální politiku a občanský sektor Janu Bystřickou
* místopředsedu pro zahraniční politiku a evropskou integraci Jiřího Maštálku
* místopředsedkyni pro mediální politiku a přípravu voleb Věru Žežulkovou
* místopředsedu pro ekonomiku Čeňka Milotu
3. Členy Výkonného výboru ÚV KSČM
* předsedu ÚV KSČM Vojtěcha Filipa
* místopředsedu ÚV KSČM pro řízení stranické práce Leo Luzara
* místopředsedu ÚV KSČM pro odborné zázemí Jiřího Dolejše
* místopředsedkyni ÚV KSČM pro komunální politiku a občanský sektor Janu Bystřickou
* místopředsedu ÚV KSČM pro zahraniční politiku a evropskou integraci Jiřího Maštálku
* místopředsedkyni ÚV KSČM pro mediální politiku a přípravu voleb Věru Žežulkovou
* místopředsedu ÚV KSČM pro ekonomiku Čeňka Milotu
* předsedu klubu KSČM PS PČR Pavla Kováčika
* zástupce poslanců KSČM v EP Miloslava Ransdorfa
* Viktora Pázlera, Praha
* Václava Melšu, Středočeský kraj
* Petra Braného, Jihočeský kraj
* Václava Vébra, Plzeňský kraj
* Václava Černého, Karlovarský kraj
* Pavla Vodseďálka, Ústecký kraj
* Danu Lysákovou, Liberecký kraj
* Milana Špáse, Královéhradecký kraj
* Josefa Odehnala, Pardubický kraj
* Milana Bičíka, kraj Vysočina
* Zdeňka Zimolu, Jihomoravský kraj
* Alexandra Černého, Olomoucký kraj
* …………………. Moravskoslezský kraj
* Jiřího Vargu, Zlínský kraj
III. Stanovuje
Termín 2. zasedání ÚV KSČM na 28. 6. 2008 s programem:
1. Aktuální úkoly strany po VII. sjezdu KSČM
2. Návrh organizačního řádu KSČM
3. Harmonogram projednávání, a realizace priorit jednotlivých částí obsahového dokumentu VII. sjezdu KSČM „Zaměření politiky a hlavní úkoly KSČM v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany“
4. Harmonogram postupu a úkolů pro pokračování prací na materiálu „Socialismus pro 21. století“ v období mezi VII. a VIII. sjezdem strany
5. Postup realizace rezolucí, prohlášení a výzev přijatých VII. sjezdem KSČM
6. Návrhy „Statutů Hospodářské rady ÚV KSČM a Komise vnitrostranické práce ÚV KSČM
7. Volbu Hospodářské rady ÚV KSČM a Komise vnitrostranické práce ÚV KSČM
8. Kádrové návrhy na vedoucí oddělení, sekretariátů a tiskového mluvčího ÚV KSČM
9. Vyhodnocení diskuse na VII. sjezdu KSČM
10. Zpráva z jednání VV ÚV KSČM od 19. zasedání ÚV KSČM a kontrola plnění usnesení 19. a 1. zasedání ÚV KSČM
11. Rámcový plán práce VV ÚV KSČM a ÚV KSČM na II. pololetí 2008
12. Zásady práce s dopisy a připomínkami členů KSČM, sympatizantů, voličů strany a občanské veřejnosti
autor: Tisková mluvčí ÚV KSČM - zdroj: Hradec Králové, 18. 5. 2008
(19.5.2008)
Vážené soudružky a vážení soudruzi delegáti, milí hosté,
Předstupuji před vás, řádně zvolené delegáty našeho VII. sjezdu, abych uvedl zprávu o činnosti KSČM od VI. sjezdu, a zejména vytýčil hlavní úkoly a směřování strany na příští období, a to jak v delším výhledu, abychom neztráceli ze zřetele náš hlavní cíl, tak i na nejbližší období 3 až 4 let. Každý sjezd strany je velkou událostí pro nás pro všechny; pro komunisty v České republice i ve světě. Sjezd jistě vzbuzuje velká očekávání. Podle osob a jejich nálad však velmi různá. Velká očekávání také vzbuzuje ve společnosti, v české politice a celé naší vlasti. Bude jistě probíhat za značné pozornosti jak našich médií, ale zejména sousedů a zahraničního okolí. Jsem přesvědčen, že vy – delegáti a delegátky – naplníte poslání našeho rokování, tj. kriticky, ale objektivně zhodnotíte naši dosavadní cestu, úspěchy i prohry a uvážlivě, realisticky bez růžových nebo černých brýlí, ale s oprávněným sebevědomím, stanovíte, jak ony hlavní směry, tak zejména priority a úkoly strany do dalších let.
Dovolte mi se v mé zprávě zabývat spíše výhledem do budoucna a stanovením směru další naší práce, protože jsem přesvědčen, že v písemné zprávě o činnosti je dostatečně popsána činnost strany za uplynulé období se všemi peripetiemi, které jsme prožili. Ale začnu tím základním. Abychom mohli stanovit jak směr, tak nejbližší úkol, musíme mít vždy na paměti, kdo jsme a jaká je společnost okolo nás. Komunistická strana Čech a Moravy za léta, která uplynula po listopadu 1989, od tzv. „velkého třesku“ na rozhraní 20. a 21. století, po pádu prvního pokusu o evropský socialismus a nástupu globálního kapitalismu ve světě, jasně prokázala svoji životaschopnost a oprávněnost své politické existence. Je to dáno tím, že jsme trvali na demokratických principech, na sepětí členské základny a vedení strany a na trvalý dialog strany s veřejností. Nezvolili jsme snadnou cestu a nepodlehli jsme lákadlům podlézat nebo se vyhnout překážkám, ale poctivě s těmi poctivými, kteří zůstali členy strany a nebyli komunisty jen v době, kdy to bylo módní, nebo z prospěchu, kráčíme za obnovením důvěry ve společnosti. Nezměnili jsme svůj název, identitu a směřování k sociálně spravedlivé společnosti. Nenahradili jsme slovo „komunistická“ jiným výrazem. Prokázali jsme, že právě takto zůstáváme trvalou a respektovanou součástí české společnosti, nepřehlédnutelným činitelem české politiky a pevnou součástí avantgardní levice ve světě. Navzdory zběsilému a historickému antikomunismu, který nás lživě činil a činí zodpovědným i za věci, se kterými jsme nikdy neměli a ani nemáme nic společného. Konáme již svůj sedmý sjezd od doby svého vzniku v roce 1990. Máme již nejenom svoji vlastní tvář, ale i svoji vlastní historii, odlišnou od historie dolistopadové, máme své vlastní zkušenosti a představy o budoucnosti.
Chci na tomto místě poděkovat všem, kteří od roku 1990 stáli v čele naší strany, ať již jde o Ladislava Adamce, čest jeho památce, Jiřího Machalíka, Jiřího Svobodu, či Miroslava Grebeníčka. Všichni se zasloužili o to, že Komunistická strana Čech a Moravy zůstává touto integrální součástí české politiky.
KSČM je nejpočetnější stranou na české politické scéně a dlouhodobě druhá nebo třetí nejúspěšnější parlamentní strana - měřeno výzkumy veřejného mínění a výsledky v parlamentních volbách, evropských volbách či volbách krajských a obecních. V současné politice obecně, ale i v naší stranické politice, nabývají na významu i další faktory – chcete-li potenciály, kterými Komunistická strana Čech a Moravy disponuje. Je to politická hodnota, jinak řečeno oprávněnost nebo validita strany. Ta je dána nejenom počtem jejích členů, voličů a sympatizantů, ale také podílem na demokratickém vládnutí. Komunistická strana Čech a Moravy má svůj zřejmý potencionál a měla by přelít tento silný potencionál lidský i do současné politiky a vyslovit svoji ambici na následující období – to je přijmout větší odpovědnost na demokratickém vládnutí, na správě země, na řešení věcí veřejných a na silnějším podílu zejména v regionální politice.
Nepleťte se. Zdůrazňuji to, že nejde jen o zájem o podíl na moci. O moc ve zkorumpovaném prostředí v žádném případě neusilujeme. Naopak, chceme být silnou, sebevědomou autentickou levicovou opozicí vůči současným držitelům moci! A usilovat o podíl na rozhodování ve veřejných věcech na úrovni už nejen obcí, ale zejména – letos na podzim – i krajů. To je podle mého soudu hlavní a pro budoucnost naší strany i země rozhodující úkol VII. sjezdu!
Zde si dovolím připomenout, že základ české politické scény není zcela zdravý, ač je o něco lepší než v některých sousedních zemích. Pravou část politiky obsadila Občanská demokratická strana tak razantním způsobem, že neustále prosazuje ambici na zúžení polického spektra na 2 politické strany po vzoru USA, a to tlakem na změnu volebního systému, aby bez ohledu na občany mohla prosazovat své úzké mocenské zájmy odpovídající více zájmům bankovního globálního kapitálu než zájmům českých občanů. Rozčarování z jejich politiky je patrné i u velkého množství poctivých českých podnikatelů, natož u těch, kteří se nechali napálit volebními frázemi Topolánkova týmu. KDU-ČSL, která v rozporu se sociálně cítící částí své členské základny se opět, jako téměř vždy, přidala na stranu vítězů, jen aby byla u moci, začala bez rozmyslu prosazovat pravicové reformy a ztrácí podporu svých tradičních voličů i proto, že více než o rodinu, zdravotnictví a sociální systém se stará o majetek církví a nehorázně hodlá zatížit příští generace na 60 let dopředu. Nejmenší koaliční vládní strana – Zelení – se zcela zpronevěřila svému poslání, nepřinesla ani jiný styl politiky, natož aby plnila své předvolební sliby, když místo zeleného programu plní zcela jednoznačně program modrý. U této strany vidím - a je mi to upřímně líto – žel, typický český syndrom uměle vytvářených stran. Začalo to Občanskou demokratickou aliancí, nepočetnou, uměle vytvořenou stranou, která sloužila jako koaliční partner ODS, aby prosazovala nejreakčnější postupy v restitucích a privatizacích způsobem, který vedl až k jejímu zániku. Její štafetu pak převzala Unie svobody, zachytila část voličského elektorátu zklamaných pravicových voličů po roce 1997 a po vstupu do koaliční vlády zářila jako typická kometa, tj. jakmile na ni dopadlo světlo, zjistilo se, že jde o účelové uskupení, které má být použito, a pak odhozeno jak samotnou ODS, tak sociální demokracií. Stalo se a ve volbách propadla. Štafetu tedy přebírají recyklovaní politici z těchto zaniklých, respektive zanikajících stran, a na scénu vstoupili Zelení, aby po volbách začali přesně podle otřepané fráze sloužit jako ti „užiteční idioti“ pravici, ač voliče sebrali na levé straně politického spektra.
A tak se dostáváme k nám, na levici. Současná Česká strana sociálně demokratická se vyznačuje zvláštním syndromem. Také ráda poslouží pravici k pohodlnému vládnutí. Ať už jde o přeběhlíky, kteří drží při životě naši asociální, korupcí zasaženou a na Čunkově případu dobře demonstrovatelnou nedůvěryhodnou vládou. Ale sociální demokracie umí zaskočit i za vládní poslance, když je potřeba posloužit Spojeným státům americkým v jejich nesmyslných vojenských dobrodružstvích, rádi zvýší počet vojáků v Afghánistánu, Iráku či na Balkáně, jen aby byl strýček Sam za oceánem spokojen. Samozřejmě, že to nečiní za peníze těch, za jejichž zájmy umírají naši vojáci, ale za peníze českých daňových poplatníků. Ale, žel, jsme si souzeni na širší levici, protože jiný parlamentní subjekt kromě KSČM a sociální demokracie, nebo alespoň její části, není. Naše odpovědnost za levici je tak nesmírně veliká, a není to odpovědnost za avantýry vedení sociální demokracie, ale za skutečnou levici a za její hodnoty, tedy za solidaritu, sociální spravedlnost, mír a lidská práva.
Neustále je nám připomínáno, že český stát a společnost vstoupily letošním rokem symbolicky do období „magických osmiček“, to znamená fatálních historických změn, přicházejících téměř s železnou pravidelností po dvacetiletých dějinných periodách. Dovolte mi odbočit. Ono za devadesát let existence Československého a Českého státu se ale vyměnilo deset formací, nikoliv pouze pět. Vize slibované skvělé budoucnosti se kamsi vytratily. Zůstala jen „blbá nálada“ a narůstající problémy země, která propadá do dlouhodobé hospodářské a politické slabosti a nestability, do mezinárodní bezvýznamnosti a nedůvěryhodnosti a k nejisté občanské, národní a státní budoucnosti. Moc, která vytváří atmosféru strachu mezi lidmi, sama žije ve strachu před zlobou občanů. Místo toho, aby se smířila se společností, vytváří nadbytečné ideologicky laděné „ústavy“, dále lustruje a straší mladou generaci neexistujícími hrozbami, aby mohla v této atmosféře dál – bez pozornosti – rozebírat zbývající státní majetek.
Dovolím si uvést příklad nebo připomínku. Osmnáct let po Únoru 1948 byla tehdejší československá společnost nejsvobodnější. Vzniklo velké množství významných literárních děl, televizních a filmových tvůrců přibývalo a vznikaly vynikající věci, které platí dodnes. Současná moc, místo toho, aby se smířila se společností, potřebuje lustrovat a lustrační zákon prodloužit donekonečna. Všimněme si, že nejsou schopni vládnout ani tak, jako naši předchůdci.
Pod informační mlhou a informacích o zástupných problémech se česká společnost aktuálně ocitla na prahu hlubokých celospolečenských krizí, mající své zdroje a konsekvence jak vnitřní, zahraniční, tak regionální i globální.
Projevují se jako počínající krize ekonomická, a to výrazným zpomalením růstu ekonomiky a rozporem mezi růstem investic a zadlužením.
Palčivě rostou příznaky krize sociální projevující se v neschopnosti zachovat, nebo vytvářet nové, efektivně působící společenské, sebezáchovné a rozvojové systémy. Nejaktuálnější systém daní, důchodového zabezpečení, systémy sociálních sítí, zdravotního zabezpečení, školského systému, vzdělávání a další. Celý tzv. úsporný batoh zákona o stabilizaci veřejných financí je skutečnou „DEFORMOU“, jak jsme ji správně nazvali, deformou veřejných financí. To je jediné řešení. Oni potřebují najít důvod k dalším privatizacím, k dalším tahům, které přivedou občany ke ztrátě kontroly nad toky veřejných financí, protože tyto finance mají končit v kapsách nemnohých.
Stupňují se symptomy krize politické, a to jak v oblasti vnitropolitické, tak i zahraničně-politické a bezpečnostní. Příklady snad ani u naší vlády uvádět nemusím.
A konečně – již zřetelně se projevují znaky společenské krize kulturní a mravní. Společnost, která má za kriterium místo práce jen majetek, ať je jeho původ jakýkoliv, ani mravní hodnotu mít nemůže.
Krize sociálně-ekonomická má své zdroje v počínající krizi hospodářství a hospodaření v České republice a v nepříznivých vlivech zahraničního okolí, recese evropské ekonomiky a finanční krize ve Spojených státech amerických. Současně zdůrazňované úspěchy a některé ukazatele růstu HDP v České republice, klesající nezaměstnanost a růst platů spíše prostřednictvím zpevnění koruny než lepším oceněním práce nikdo nezpochybňuje. Avšak – platí-li to nyní, ptám se, jestli to bude platit i zítra? Máme skutečně dostatečné základy úspěšného pokračování v situaci, kdy země prožívající nominálně již po několik let hospodářskou konjunkturu se neobejde bez výnosů z privatizace, a přitom je ještě masivně saturována zahraničními investory a stejně rychle ohrožována masivními a stále rostoucími dluhy? Dovolím si uvést konkrétní poznámku. Stát oznámil dluh 1 bilión Kč – když ještě před prezidentskou volbou byl cca 900 mld. Kč – dluh veřejných financí je 800 mld. Kč a dluh domácností více jak 700 mld. Kč, a to nepočítám dluhy podnikatelů, jednotlivců a nekryté úvěry zatěžují českou společnost více jak 2,5 bilióny Kč!)
A tak česká společnost stojí v této souvislosti před kardinální otázkou: Nikoli, jak rozdělíme společenské příjmy, ale jak a z čeho je vytvoříme, když jsme základ ekonomiky ztratili! Co bude “naším živobytím“, s čím půjdeme na evropské, nebo dokonce na globální trhy, abychom se zbavili dusivé zátěže nadměrných dluhů, rozvíjeli výrobu, obchod a služby a vytvářeli národní bohatství jako základ pro pokračující rozvoj české společnosti.
Tato otázka se promítá do aktuálních diskusí o daňových a dalších reformách, které pravice nabízí jako univerzální recept. Ale zde je na místě otázka. Je vůbec rozumné podporovat projekty pánů Julínka, Nečase a dalších koncipované jako bankovní a obchodní produkty výhodné pro zahraniční banky a zahraniční obchodní řetězce? V situaci, kdy právě bankovnictví a kapitálový trh je v zajetí finanční krize a krize cenných papírů v USA s dopady do Evropy? Máme je jenom živit nebo se starat sami o sebe? Světové banky ohlašují na tento rok ztráty v obchodování s cennými papíry nejméně o 20 %. (Tedy, místo 100 USD dolarů máte 80). Existuje skutečně seriózní pravicový politik, zodpovědná politická strana, která je ochotná garantovat úspěch takto nastavených reforem následujícím generacím českých občanů? Jsem přesvědčen, že ne! Mohou takovéto reformy získat většinovou podporu napříč politickým spektrem a českou společností, nebo je nezbytné hledat jiná realističtější řešení? Navíc, když je prokázáno, že i opatření, která jsou nejen protiústavní a nesmyslná, jsou jednoznačně v rozporu zájmům většiny.
Tvrdí-li dnes současní držitelé moci a konkrétně Topolánkova tzv. koaliční vláda, že Česká republika prožívá nyní svá nejlepší léta – pak je to nehorázné tvrzení v příkrém rozporu s realitou. Opak je pravdou! Česká společnost žije dnes v historicky nejmenším, žel, stále méně významném, českém státě, vnímaném svým zahraničním okolím jako osamělý běžec, potížista, nespolehlivý partner a spojenec, uprostřed historicky spíše formálně než fakticky integrované Evropy a na prahu významných krizí a nejisté budoucnosti. To je objektivním důvodem, proč musí naše strana – která nepodléhá mámení zahraničních finančních skupin a jejich politických souvěrců – zvýšit svůj podíl v české politice.
Pro VII. sjezd KSČM tedy vytyčujeme na následující období tři hlavní směry pozornosti, priority a s tím spojené úkoly:
* Upevňovat demokracii a rozvíjet prosperitu jako předpoklad úspěšného rozvoje státu a společnosti.
* Soustavně usilovat o růst kvality života všedního dne našich občanů.
* Výrazně se zasadit o renesanci aktivní politiky míru a mírového soužití v Evropě i ve světě, o mírová řešení mezinárodních konfliktů cestou OSN a dalších demokratických institucí na základě respektu k mezinárodnímu právu.
Uvedené směry pozornosti, definované ve sjezdových materiálech jsou uvážlivé a realistické. Úroveň jejich naplňování bude odvislá na míře konkrétnosti a načasování politických kroků strany a jejich orgánů na všech úrovních.
Máme v této souvislosti před sebou nelehký úkol, vnést do českého politického prostředí větší politickou konkurenci tím, že zvýšíme své ambice a staneme se opravdovou, chcete-li, štikou politické scény. Pojďme zřetelně pojmenovávat problémy, konkretizovat dopady chybných kroků koaliční vlády a adresně označujme jejich nositele. My, čeští komunisté, nemáme své protivníky v širokém zahraničí, ale zde v České republice. Na nich je nyní osobní odpovědnost za osudová rozhodnutí činěná bez mandátu, bez souhlasu lidu, nebo dokonce proti jejich zájmům, proti jejich vůli! My jsme připraveni, jako silná opozice, vystavovat této vládě účet!
Aktuálním a nezbytným předpokladem musí být volební úspěch strany v podzimních senátních a regionálních volbách. Je očividné, že právě tam – nikoli v centru – bude probíhat letošní hlavní politický zápas s našimi politickými protivníky. A protivníci jsou velmi konkrétní! Zápas o kraje ohlásila ODS i KDU-ČSL, které jsou zatím ve vedení krajů. Podobné záměry má i ČSSD. Analytici ODS by považovali za úspěch nebo vítězství, podrží-li si deset krajů za současných třináct. KDU-ČSL, zápasící o parlamentní existenci, sní alespoň o zachování jednoho kraje pod svým vlivem, ČSSD sní o třech a Zelení jsou do té míry tajnosnubní, že své ambice dosud neohlásili. Ale je potřeba na rovinu přece říct, že na krajích jsou jiné koalice než v centru a za řadu rozhodnutí odpovídají většinou všechny 4 politické strany, včetně České strany sociálně demokratické, a že je nutné poukázat na to, že jsme se na snížení úrovně českého zdravotnictví, českého školství, kultury na podivných veřejných zakázkách nepodíleli a že můžeme s čistým štítem – jako skutečná jediná opozice – do tohoto souboje vstoupit a uspět v něm.
Komunistická strana Čech a Moravy, která mnohokrát prokázala svou reálnou šanci na posílení svého vlivu v městech a obcích, na radnicích, může totéž prokázat v krajských zastupitelstvech, dále pak v konkrétních funkcích ve státních a samosprávných orgánech. V každém případě bude do podzimu zapotřebí zpřesnit volební cíle strany, předprojednat podporu se spojenci, kterou hledáme zejména v občanské veřejnosti, definovat úspěch, ale i cenu za takový úspěch. To znamená, kam až jsme schopni dojít ve vyjednávání o našem podílu na rozhodování v krajích. To znamená zpřesnit podmínky pro řízení krajů, do kterých bychom vstupovali.
Strana se musí rovněž připravit na svoji rostoucí celospolečenskou opoziční roli na úrovni centra a pro parlamentní volby připravit své kádry na plnění opoziční role prosazováním odborně kvalitních a politicky účinných opatření a kroků v souladu se závěry sjezdu.
Mám v této souvislosti na mysli vytváření širokého politického aktivu, nejen na celostátní, ale na krajských úrovních kolem krajských rad a na úrovni centra jsem přesvědčen, že je doba k budování kvalitní „stínové vlády Komunistické strany Čech a Moravy“. Takový tým ale musí být tvořen kvalifikovanými, politicky zdatnými a zkušenými členy strany, kteří by „ve sboru“ a na profesionální úrovni připravovali a prosazovali skutečně levicová, tedy solidaristická, komunistická řešení problémů státu a společnosti. Neboť – jakkoli je rozporný vztah autentické levicové strany ke kapitalisticky zrestaurovanému státu v období převažující kapitalistické globalizace – nemůže být náš vztah pouhého mlčení, to je nihilistické. Tato země je také naší zemí, je naším domovem, naší vlastí bez ohledu na to, kdo dnes v ní vládne!
Pokusím se to vysvětlit na otázce zdravotnictví, když např. náš vlastní návrh sociální a důchodové reformy už existuje a poslanec Miroslav Opálka jej zpracoval. Zdravotnictví je totiž systém, který se dotýká každého z nás. Dosud je české zdravotnictví po odborné stránce na vysoké úrovni, má i dokonalejší techniku, ale pokračující míra inflace, podhodnocené platy zdravotníků, zejména mladších a středního zdravotního personálu, vyžadují více financí, ale je zcela nepřijatelné, aby to bylo kompenzováno nejrůznějšími protiústavními a bezkoncepčními poplatky od nemocných. Jsme v situaci, kdy příjmy zdravotních pojišťoven rostou a bylo prokázáno, že velká řada výdajů v minulosti by nemusela být realizována, kdyby nechyběla kontrola.
Nemůže být pouze věcí zdravotní pojišťovny, se kterým zdravotnickým zařízením či lékařem uzavřou smlouvu a v jakém rozsahu. Je potřebné, aby do tohoto procesu mohly zasahovat zejména místní a krajské samosprávy, ale i centrum a výběrová řízení nemohou být pouhou formalitou.
Závažná je situace v oblasti péče o nemocné v období rekonvalescence. Další díl odpovědnosti přesunout na rodinu, nebo na širší rodinu může být zdravotnicky neodpovědné a finančně překračující možnosti téměř kterékoliv rodiny v České republice.
Zcela varující je nekoncepční přístup k přípravě našeho zdravotnictví na krizové situace většího rozsahu, ať už jde o epidemie nebo vládou omílaný teroristický útok. Tady vláda neudělala nic.
Pokud taková stanoviska budou vznikat v dílnách našich odborníků, jistě můžeme oslovit mnohem více voličů než dosud, protože nejsme jen kritiky, ale prokážeme se, že přinášíme i potřebná, reálná a realistická řešení.
Tvrzení pravice, že je třeba mít „slabý stát“, je buď pošetilé, nebo spíše zlovolné, protože takový slabý stát se snadno stane cílem útoku zahraničních kapitálových skupin, kterým stát podle nich jen překáží v expanzi. Snaha pro zachování vlastního českého státu a úsilí o jeho upevňování, posilování národních, demokratických a sociálních rysů a vnášení socialistických řešení – to musí tvořit významný obsah vnitřní politiky Komunistické strany Čech a Moravy. Zvláště v současné nejisté Evropě nemá národní, sociální a demokratický stát jinou rozumnou alternativu.
Přejdu do oblasti zahraniční politiky strany. V současnosti je to téma plné změn a nových fenoménů, které výrazně ovlivňují nejen životy lidí a států, ale i nadnárodních uskupení, a tak mi dovolte, abych se u ní blíže zastavil, protože zahraniční politika strany je pokračováním její politiky vnitřní v jiných podmínkách, v mezinárodním prostředí, s použitím nástrojů zahraniční politiky, využitím mezinárodních vazeb strany, potencionálních a reálných vztahů, a také autority naší strany u ostatních levicových sil v Evropě a ve světě.
VII. sjezd KSČM podle připravených dokumentů definuje zaměření strany na renesanci aktivní politiky míru a mírového soužití. Činí tak plným právem. Z analýz a širšího poznání současného světa je zřejmé, že otázky války a míru, zachování života na zemi, se stávají prioritními za situace, kdy se nikoli nějaká světová válka starého ražení, ale současná válka o svět a jeho budoucnost stala součástí praktické politiky globálního kapitálu. Tím více, čím častěji globální kapitál, při dosahování svých zájmů, sahá k silovým řešením v ekonomice i v politice, k užití vojenské a ozbrojené síly při zabezpečování převážné většiny svých zájmů, je potřebné, abychom se k tomu vyjádřili. A to nikoliv jen kdekoliv ve světě, ale již také v Evropě! Tím více musíme bránit mír.
Dovolte mi parafrázi na časté připomínky, které dostávám. Lze to stručně vyjádřit asi takto: Postavme se současnému globálnímu kapitálu, který učinil ze světa pouze hypermarket a obchoduje se vším, včetně myšlení lidí, vše je přetvořeno na zboží a podřizuje se chamtivé moci trhu. Obchoduje se se ženami, dětmi, tělesnými orgány i žoldnéry. Místo hrdinů máme profesionální zabijáky. Nejzajímavější na tom je, že v takových dopisech není napsáno ‚postavte se‘, ale ‚postavme se‘. Je tady evidentní ochota lidí angažovat se pro lepší svět.
Naše strana zná a jistě využije zkušenosti svých předchůdců z poválečné doby minulého století, kdy komunisté u nás a v celé Evropě stáli v čele mírového hnutí, proti tehdy imperialistickým a koloniálním válkám, za mírové řešení sporů a za soužití mezi státy s rozdílným společenským zřízením. To je silná idea i v současném globálním třídně rozděleném světě.
Jsem rád, že Komunistická strana Čech a Moravy vnímá rozpory mezi hlavními globálními aktéry, tvořící světovou architekturu moci i pozici Evropy v ní. Evropa, žel, i kvůli nekvalifikovaným krokům naší vlády, nadále oslabuje. Nejenom, že definitivně přišla o své civilizační a kulturně politické vůdcovství ve světě, ale ztratila na dynamice a na síle integračních procesů, kdy dosáhla historicky nejnižšího bodu své vnitřní faktické integrace. Rozvojová tempa, zejména v ekonomice, jsou nepřesvědčivá a zahraničně-politická autorita nevýrazná. Evropa dále oslabuje vůči ostatním globálním centrům. Evropská unie, která se vydává za reprezentanta celé Evropy, nezvládá řešení celoevropských problémů a nezná ani efektivní odpovědi na globální výzvy USA i dalších center moci a vlivu.
* Jedním z podstatných důvodů tohoto stavu je, že Unie zůstává nadále jen prostorem společného volného trhu, nikoliv prostorem společné jednotné politiky.
* Stále citelněji chybí Společná evropská zahraniční a bezpečnostní politika (SEZBP), faktická absence takové politiky vede k praxi, kdy „pilotní evropské státy“ – Německo, Francie, Velká Británie, Španělsko a Itálie suplují Evropskou unii, takže se zahraničně-politická koncepce, podněty k řešení rozmanitých evropských problémů rodí tu v Berlíně, tu v Paříži, nebo v Římě. Připomeňme Londýn, kde ovšem s ohledem na tradiční „zvláštní vztahy“ mezi Velkou Británií a USA často podlehnou kouzlu hlasu z Washingtonu.
* Vztah Komunistické strany Čech a Moravy k Evropské unii a její politice je přirozeně rozporný, ale je nenahraditelným významným faktorem její zahraniční politiky. Nemáme toho příliš mnoho na vybranou. Přes všechny výhrady, oprávněné výtky a kritiky Evropské unie je zřejmé, že KSČM by měla podporovat proevpropskou politiku, a to výběrově, a nepodporovat pouze Unii. V podstatě jde o to zvážit a v následujícím období a prosazovat vůči Evropě následující principy:
1. Zachování bruselského institucionálního základu. To je – nehledat, nepřipojovat se a nepodporovat jiné integrační platformy, například ideje vytvořit napřed menší, přirozeně fungující integrační celky, a ty pak později celoevropsky propojit a spojit.
2. Vzít s větší vážností na vědomí faktickou neexistenci bruselské Společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky a její nahrazování politikami koncipovanými pilotními státy. A zůstává otázka: Pod pojmem „evropská politika“, zda vnímat a prosazovat celoevropské pojetí, nikoli jen politiku v rámci EU? Zejména to znamená respektování Ruské federace jako součásti politické Evropy – 30% území Ruské federace je v Evropě – a k tomu území Běloruska a Ukrajiny. Zůstává otázka přítomnosti Turecka v Evropě, kdy 3 % území Turecké republiky jsou v Evropě, a podpora historického vnímání celého Balkánu jako nedílné součásti politické Evropy a evropské odpovědnosti a zasazovat se o jeho mírové evropské řešení. Protože bez tohoto míru nebude pokoj v České republice.
Máme k tomu nástroj, své europoslance, a je před námi úkol obhájit zatím nejlepší volební výsledek od roku 1990, tj. výsledek z evropských voleb v roce 2004, kdy našim zástupcům bylo svěřeno prostřednictvím hlasů voličů 25 % mandátů. Chci na tomto místě vyslovit názor, že můžeme už dnes začít stavět na tomto ověřeném základě jak personálně, tak programově. To znamená využít zkušeností stávajících europoslanců, zařadit k nim nové tváře a s předstihem dojednat podle zkušeností příští zařazení do výborů s ohledem na profesní potřeby a zájmy. Totéž řešit s jejich asistenty tak, aby efekt naší práce byl ještě vyšší. A bude to podle mého soudu úkol pro nejbližší posjezdové jednání jak výkonného výboru, tak ústředního výboru strany.
Zahraniční politika KSČM bude nadále podporovat nadstandardní vztahy České republiky se Slovenskou republikou a rozvíjet vzájemnou spolupráci při řešení vlastních i celoevropských problémů. Musíme usilovat o odstraňování historických překážek a rozvíjet sousedské vztahy se Spolkovou republikou Německo, Rakouskou republikou i Polskou republikou.
KSČM má zájem na rozvoji přátelských vztahů a spolupráci se státy tvořícími blízké evropské okolí, kdy budeme respektovat reality, význam a vliv existujících „politických sítí a jejich uzlů v Evropě i v globálním okolí“. Silokřivky globální politiky nás, to znamená jak Českou republiku, ale zejména stranu, orientují jak v azimutech bohatý Sever – chudý Jih, tak zatímco silokřivky mocenských politik nás spíše vtahují do azimutů Východ - Západ. Uznání těchto tendencí znamená nově definovat své vztahy k ostatním státům, k širším zahraničím a geopolitickým oblastem.
Součástí zahraniční politiky KSČM musí být aktivní politika vůči ostatním partnerům na levé části politického spektra. Bude zapotřebí zpřesňovat samotný pojem „mezinárodní komunistické a levicové hnutí“, hledat v něm své pevné místo. Zde nás též čeká úkol definovat své zahraničně-politické záměry, cíle a úkoly vůči Straně evropské levice, již proto, že je to jedna z důležitých cest vnášení a prosazování levicových sociálně-politických témat do politiky Evropské unie – při vytváření „Jednotné levicové sociální politiky Evropské unie“, která zcela absentuje, protože jednotná sociální politika prostě na úrovni Unie není.
Z celospolečenského hlediska si odpovězme, nebo alespoň položme otázku, zda je Česká republika – spolu s celou Evropou pod tlakem mocenských politik a globálních světových hráčů. Ať již vnímáme tuto skutečnost jakkoliv odlišně, považujeme v současném globálním zmatku za důležité, když nebudeme moci hned jednotně odpovědět, tak alespoň sledovat, analyzovat a v praxi brát v úvahu vývoj a jeho důsledky tří významných dějinotvorných států světa:
* Zaprvé jde o Spojené státy americké jako historicky první globální mocnost, která definuje své zájmy po celém světě s ambicí dosáhnout je víceméně prioritně vojenskou mocí;
* Zadruhé Čínská lidová republika jako nejlidnatější, historicky nejstarší a nominálně socialistický stát, který se stal v současnosti „dílnou světa“ s dynamickým společenským rozvojem s významnými společenskými rozpory a s globálním vlivem bez toho, že by globální ambice deklarovala;
* Zatřetí Ruská federace jako největšího státu světa, mocnost rozkročenou mezi Evropou a Asií, s nepředstavitelným energetickým a surovinovým bohatstvím a s neoddiskutovatelným dlouhodobým vlivem na evropské dějiny;
* A konečně si musíme sami sobě odpovědět na otázku našeho vztahu k Spolkové republice Německo jako našemu největšímu geopolitickému sousedovi, se kterým nás pojí více jak dvoutisícileté vzájemné vztahy národní, státní, politické i společenské, kulturní i historické s peripetiemi, které snad není potřeba připomínat. Mocnosti, která stále představuje spolu s Francií motor evropské integrace, společnost se sílící avantgardní levicí.
Pro následující období po VII. sjezdu však stojí před zahraniční politikou KSČM aktuální agenda. Je soustředěna do deseti bodů:
1. Zápas o parlamentní odmítnutí instalace komponent protiraketové obrany Spojených států, to jest možného umístění radaru Spojených států v Brdech, to znamená nepřijetí nabídky USA na instalaci raket v Polsku, které je možná dál než my.
2. Odpor proti vojenskému angažmá České republiky v Afghánistánu, v Iráku a dalších sporných oblastech světa.
3. Zápas o mírové a demokratické řešení Balkánu – je třeba odmítat uznání samostatnosti Kosova. Podpora – jako minimálního požadavku – plánu OSN na řešení kosovské otázky a pojímání konfliktu na Balkáně nejenom jako by šlo o geopolitický a mocensko-politický konflikt s bezpečnostní hrozbou, ale také jako boj za lidská práva početných národnostních a sociálních skupin a o řešení humanitární krize ve významném evropském regionu. Tady nesmíme pochybit.
4. Podpora úsilí o oživení mírového procesu na Středním východě, řešení palestinské otázky a vztahů s Izraelem pod taktovkou OSN.
5. Podpora řešení situace v blízkém zahraničí Evropské unie – to znamená v severovýchodní Africe (ať již jde o Súdán, Dárfúr) za podpory Evropské unie, a zejména v souladu se stanovisky OSN.
6. Příprava na předsednictví České republiky v Radě EU, a to napříč politickým spektrem, jako unikátní možnosti k prosazování zájmů České republiky v Unii.
7. Sledovat problematiku rozpočtu EU a přerozdělování fondů zemědělské politiky.
8. Připravit se na volby do Evropského parlamentu v roce 2009 a udržet nebo posílit své pozice v zájmu prohloubení akční jednoty evropské levice.
9. Věnovat trvalou pozornost otázkám energetické bezpečnosti České republiky a Evropy.
10. Na mezinárodním fóru vést úsilí o „ochranu a obranu českého sociálního státu“ a prosazovat vytváření jednotné sociální politiky Evropské unie a vnášet do ní „socialistické prvky“ v jednotném úsilí ostatních evropských levicových stran.
Na tomto místě chci připomenout, že kromě strategie existuje i taktika. Naše strana bude organizovat, ale i podporovat odpor občanů proti radarové základně a dalším zařízení USA, včetně přenesení „politiky do ulic“ a organizování občanské neposlušnosti. Současná diskuse v parlamentu, napříč politickým spektrem, se, žel, nevede s celou společností, je třeba se vrátit k prvotní, základní otázce – totiž – „bude instalace komponent americké národní protiraketové obrany na území České republiky a dalších evropských zemí reálným přínosem pro bezpečnost České republiky, ostatních států Unie a celé Evropy, ano, nebo ne?! Zároveň je tedy třeba pokračovat v evropeizaci a internacionalizaci tohoto problému získáváním politických spojenců v zahraničí.
Mohl bych se vyjádřit i k dalším věcem základního charakteru, které nemají pouze parlamentní, ale mají občanský rozměr. Připomenu drobnost. Současná česká vláda a její ministryně obrany ruší útvary Armády České republiky, aby měla peníze na zahraniční operace, a negativně tím ovlivňuje obranyschopnost státu. Nejnovější kroky vlády podpořené sociální demokracií, to znamená – vyslání rekonstrukčních týmů za asi dvěstěčlenného vojenského doprovodu do Logharu je zřetelným vyhazováním peněz daňových poplatníků, a určitě ne pomocí afghánskému lidu! Je to dlouhodobé podílnictví České republiky na „debaklové“ politice USA. Je to neefektivní řešení, které se zrodilo mimo Českou republiku, mimo Evropu a je zásadně proti zájmům naší země.
O Balkánu už jsem mluvil. Máme tam více jak pět set vojáků a policistů, velké množství civilistů. Narůstající geopolitická nestabilita, rozpad států, slabé vlády a rozsáhlé oblasti pod nejistou mezinárodní správou vytvářejí negativní synergický efekt, ohrožující bezprostředně životy lidí, hospodářský, politický a kulturní vývoj – o rozvoji svobody, demokracie a naplňování lidských práv ani nemluvě. Naše politika v oblasti dlouhodobě konzervuje nepříznivý stav, který činí z celého Balkánu oblast rostoucích bezpečnostních hrozeb pro celou Evropu. O to větší, že Balkán je v centru dlouhodobé pozornosti Turecka, v souvislosti s jeho zájmem vstoupit do EU.
Proto jsem rád, že z této oblasti na náš sjezd přijel tolik významný delegát.
K podpoře a realizaci cílů naší politiky je potřeba usilovat o akční jednotu evropských a levicových stran, která vychází ze zásady respektování objektivních a subjektivních podmínek a zabezpečuje jednotu levice v zásadních evropských otázkách, a to na základě bilaterálních a multilaterálních aktivit…
Institucionalizace součinnosti a spolupráce levicových stran lze dosáhnout jenom jako přirozený důsledek etapy úspěšné akční jednoty. Přeskočení této etapy, ale i rezignace na dosažení tohoto cíle, v současné době nepřispěje k reálné jednotě evropské levice, ale ani k řešení problémů v České republice a okolí.
Geopolitická rozmanitost, ideově-politická různost a konkrétní validita jednotlivých levicových stran a hnutí v Evropě a ve světě vyžaduje od KSČM diferencovaný přístup, kdy by měl být rozhodující především politický zájem KSČM, včetně zájmu internacionálního. Proto je zapotřebí iniciovat, realizovat a rozvíjet zahraniční vztahy následovně:
* vztahy k levicovým, partnerským a spojeneckým stranám v zemích našich sousedů: Slovensko, Německo, Rakousko a Polsko
* vztahy k levicovým pokrokovým a komunistickým stranám v „pilotních zemích Evropské unie“: Francie, Velká Británie, Itálie, Španělsko, samozřejmě i Německo
* vztahy s levicovými a komunistickými stranami v zemích zvlášť vypjatého třídně-politického zápasu, který je vyvolán globálními silami: Řecko, Turecko, Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Srbsko, Sýrie, Libanon, ale i Irák a Írán
* samozřejmě rozvíjet spolupráci s levicovými a komunistickými stranami zemí se socialistickou orientací: Čína, JAR, Kypr, Kuba, Moldávie, Vietnam, Venezuela…
Jde tedy o cca 20 – 25 prioritních zemí a jejich levicových stran majících významnou roli v globálních, třídně-politických i mocensko-politických zápasech naší doby. Budování a rozvoj vztahů s těmito stranami posílí jak internacionální roli KSČM a její místo v rámci avantgardní evropské levice, tak naše vlastní poznání.
Na závěr mi dovolte jednu vnitrostranickou připomínku, nebo spíše formulaci několika základních úkolů. Nejprve bych chtěl z tohoto místa poděkovat všem poctivým a pracovitým funkcionářům a členům naší strany, kteří přes všechny potíže nelitují času ani energie, aby plnili program KSČM, svým přístupem ukazovali skutečnou politiku naší strany a uváděli do reality ty občany, kteří jsou denně manipulování antikomunistickými výmysly. Takové poděkování si tito pracovití lidé zaslouží. Ne všichni jsou, žel, tací. Je ale před námi jeden naléhavý úkol, který se nám dosud nepodařilo realizovat, a to vzít vážně situaci jak v členské základně, tak ve společnosti a přizpůsobit naši organizační strukturu potřebám politického zápasu v obcích, krajích, na úrovni celostátní i evropské. Nemyslím tím v žádném případě rušení okresních organizací strany, jak někteří z obav ze změn překrucují snahu odpovědných funkcionářů. Jde mi o to, aby všude tam, kde probíhá politické jednání a kde má být politické stanovisko, ať na úrovni obce nebo města, kraje nebo centra, vznikalo takové stanovisko naší strany demokratickým způsobem ve volených orgánech KSČM, aby ti, kteří jsou odpovědni za realizaci politiky, cítili oporu ve stranické základně a struktuře. Proto je potřebné, aby se konaly nejen výroční a hodnotící členské schůze, kde bude hodnocena práce volených funkcionářů a veřejných činitelů v obcích a městech, ale i okresní a krajské konference. Takový úkol by měl ÚV KSČM vzešlý z tohoto sjezdu splnit nejpozději do podzimu 2009, abychom šli zcela připraveni do parlamentních voleb v roce 2010.
Součástí tohoto úkolu bude zajistit v organizační struktuře KSČM:
1. hodnocení jednotlivých funkcionářů a veřejných činitelů na všech úrovních,
2. ve stanovách naší strany zakotvit pro přijímání politických stanovisek ustanovení o povinnosti úrovní odpovídajícího samosprávného orgánu strany taková stanoviska připravit a projednat,
Tj. výroční /hodnotící/ členské schůze ZO, MěV pro obce a města
Okresní konference pro sdružení obcí a mikroregiony
Krajské konference pro krajská zastupitelstva a úřady
Zasedání ÚV KSČM, popřípadě celostátní konference pro záležitosti celostátní a evropské,
3. posoudit, jak zvýšit možnost využívání vnitrostranického referenda.
Musíme být schopni najít nejen přitažlivý program pro většinu občanů, ale i najít dostatek schopných realizátorů naší politiky, kteří se budou umět nejen politicky, ale i odborně postavit do čela zápasu o zlepšení postavení našich pracujících, prostě našich českých občanů, ale i o zlepšení jména naší země v zahraničí.
Vážené soudružky a soudruzi,
prožili jsme v naší straně a ve společnosti mnohé. Je před námi nemálo dalších náročných úkolů, věřím, že je společným úsilím zvládneme. Přeji nám k tomu hodně sil, odvahy a tvůrčího elánu. Přeji nám, aby žila a zvyšovala se autorita Komunistické strany Čech a Moravy!
Děkuji vám.