z 25. pražské teoretické konference KSČM, konané dne 15.listopadu 2008
ve velkém sále budovy ÚV KSČM v Praze. Stranická konference byla směrována k
„K aktuálním problémům jednoty komunistického hnutí“
Účastníky konference byli mimo jiné zástupci 15 komunistických a dělnických stran ze světa, sál byl obsazen prakticky do posledního místa, účastníci seděli i mimo obvyklá místa.
Z některých diskusních příspěvků:
Úvodní slovo měl Milan Havlíček, který konstatoval, že přítomní zástupci stran, které socialismus v jeho revizionistické podobě nezažily, jsou proti nám ve výhodě, nepotýkají se s nedůvěrou lidí, které socialismus zklamal svoji odlidštěnou, neprincipiální a dělnickou třídu ve svých důsledcích zrazující politikou. České veřejnosti prakticky není nic známo o tajném jednání, které proběhlo již 14.3.2008 ve Spojených státech a na kterém se konstatovalo zhroucení finančního systému země. Dále se zde nastínily varianty možné neutralizace možných nepřátel kapitalistického systému, možnost sloučení USA s Kanadou, která má značné nerostné bohatství. Ve své podstatě šlo o krizový scénář možného vývoje.
Značná část české společnosti je apolitická. I komunisté zcela pomíjejí, že nás Sovětský svaz v roce 1945 osvobodil od fašismu za cenu lidských i materiálních obětí. My dnes místo vděku platíme nenávistí a ochotou strpět na svém území americký radar, sloužící k přímému ohrožení území bývalého Sovětského svazu. V roce 1968 i po roce 1989 si hrajeme na „pupek světa“, zapomínáme že ještě v roce 1968 v Rusku a Bělorusku nebyla obnovena rovnováha mužské a ženské populace - v důsledku obrovských lidských i materiálních ztrát, způsobených fašistickými hordami.
I v naší straně se o roce 1968 nemá mluvit nahlas. Nehovoří se v ní ani o Gottwaldovi, na Slovensku se stále více vynáší a oslavuje Dubček, který v roce 1968 již připravoval události let 1989.
Jako komunisté hovoříme slovy, kterým lidé málo rozumí. Hovoříme o radaru USA, ale ne o vojensko-politické strategii Spojených států a krocích, které směřují k vojenskému napadení území bývalého sovětského svazu. Komu tím sloužíme? Ignorujeme stále více klasiky marxismu-leninismu a velebíme revizionistické pokusy vedení strany a její ideologické orgány. Fašismus dnes není jen o „hnědých košilích“, letadla bombardující Jugoslávii měla na křídlech bílé hvězdy, ne hákové kříže. S nástupem studené války v praxi vedení komunistických a dělnických stran stále více ustupovaly principy a zásady marxismu-leninismu. To ve svém důsledku ani nemohlo dopadnou jinak, než dopadlo.
Vedení KSČM se chová, jakoby chtělo dosáhnout stavu, kdy za myšlenky socialismu a komunismu už nebude mít kdo bojovat. Vůbec nezískáváme mladou a střední generaci. Nezískáváme lidi svou politikou a jasnou marxisticko-leninskou analýzou existující ho stavu a jím způsobených problémů. Naše hnutí není pravdivé a lidsky poctivé. Pro výchovu mladé generace se nic nekoná, mládež o nás nic neví, slyší jen ostouzení a pomluvy. KSČM si přímo platí lidi, kteří pro stranické vedení zdůvodňují nepotřebnost ideové a ideologické práce strany.
Zjuganov v Rusku není ani náhodou pokračovatelem strany Lenina a Stalina, nepokračuje v jejich zásadové a k dělnické třídě poctivé politice. KSČM beze změny své politiky není komunistickou stranou a ani o to neusiluje.
Harpal Braar - Česká buržoasie se cítí ohrožena komunisticky orientovanou mládeží, proto ji zakazuje. Buržoasie říká, že marxismus-leninismus je mrtev, on ale mrtvý není. Kdyby byl, tak nebude tak běsnit a bojovat proti němu. Název konference se mu zdá kontroversní, nejdříve se musíme shodnout na tom, na čem se vlastně sjednotíme, a zda jsme skutečně komunisté, musíme se podle toho chovat. Snad ani nevnímáme, že kapitalismus je v těžké krizi. Nejde jen o finanční krizi, ta je již delší dobu, je to ale krize z nadprodukce – což je krize kapitalismu jako takového, pracující se stávají obětí nenasytnosti kapitálu!
Co dělá proletariát? Čeká, co „provedou“ komunistické strany – ty ale nedělají NIC. Vše je tedy na kapitálu, který je oslaben – neakční a vlastně NEFUNGUJÍCÍ komunistické a dělnické strany kapitálu umožňují, aby se vzpamatoval! Produkční síly kapitálu jsou stále silné, nejsou ale potřeba, proto nastala krize a bankroty.
Levicové a komunistické hnutí není jednotné, jeho podstatu už více než 100 let ztrácíme. První rozkol byl již v roce 1914, před první světovou válkou, kdy nazrál oportunismus, na což poukazoval již. V.I.Lenin. Smír oportunistů a sociální demokracie s buržoasií pomohl kapitálu. Zlepšit život dělnické třídy ale pomůže jen naprosté odstranění buržoasie od moci. Kapitál stále získává „kupováním“ dělnické třídy za dílčí ústupky, tím si kupuje její část a pro zpacifikování ostatních má potom mnohem lepší možnosti – to je podstata oportunismu, který v českém prostředí má silné a historické kořeny, což komunistická strana jakoby nevnímala. V.I.Lenin viděl obrovský význam oportunismu pro buržoasii a proto proti němu ze všech svých sil bojoval. Proto jej buržoasie k smrti nenávidí. J.V.Stalin se snažil o to, aby nevedl jen Sovětský svaz, snažil se podchytit dělnickou třídu na celém světě- proto i jeho buržoasie a její nohsledové nenávidí. Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR), pomohla totiž pracujícím na celém světě tím, že donutila buržoasii zlepšit životní podmínky dělnické třídy, na což se dnes zapomíná a dočasné zlepšení života pracujících na západě se vydává za dobrotu a vlastnost kapitálu.
Po II.světové válce buržoasie „objevila“ revizionismus, nadešel čas Chruščova – prvotřídního manipulátora a pragmatického nemarxisty v čele KSSS a Sovětského svazu. Chruščov plně navázal na Trockého a hned začal frontální boj s odkazem VŘSR, V.I.Lenina a J.V.Stalina. Chruščov byl přímým spojencem Dullese a Churchilla – v nejvyšší funkci socialistického tábora. Jeho ekonomické reformy zcela rozvrátily ekonomickou podstatu socialistického státu, začalo ekonomické zaostávání SSSR, což byl přímý opak toho, čeho dosáhl v mnohem horších podmínkách J.V.Stalin. V podmínkách uzavřenosti socialistického ekonomického systému vůči okolnímu světu byly tyto Chruščovovy kroky devastující, rozvrátily podstatu socialismu, do té doby vysoce perspektivního a životaschopného systému. Tuto skutečnost a nepopiratelný fakt si doposud asi neuvědomuje, nebo nechce uvědomit žádná komunistická strana z dříve socialistických států. Komu to asi poslouží? Faktem je, že v letech 1945-1948 Stalin obnovil průmyslovou výrobu těžce zničeného Sovětského svazu na předválečnou úroveň, proč se na to dnes zapomíná?
Krize současnosti není krizí socialismu, ale krizí kapitalismu! Jde o krizi monopolní nadvýroby. Socialismus byl poražen zradou, protože opustil to, co jej činilo silným a neporazitelným – marxisticko-leninskou filosofii a aplikaci vědeckých poznatků na společenský život. Jedině proletariát je schopen porazit buržoasii a on to moc dobře ví! Jen „komunistické strany“ na to zapomínají! Kapitál jako třída uvědoměle funguje, ale „komunistické“ strany se chovají, jako by dělnická třída neexistovala, chovají se tak samy o sobě, ale proč???
Tak jako kouře není bez ohně, bez marxismu-leninismu a třídnosti pohledu na okolní svět nemůže být strana komunistická.
Porážkou socialismu třídní boj zdaleka nekončí, on se naopak posiluje! Oč se komunisté více revidují a zrazují svou podstatu, o to více kapitalismus zostřuje třídní boj za své uchování a další růst bohatství. Otevřený boj proti Stalinovi je jen zamaskovaným bojem proti Leninovi – zakladateli prvního socialistického státu na světě. Ruští antikomunisté dnes bojují proti Leninovi, proto ničí jeho symboly – viz tahanice o Leninovo muzeum na Rudém náměstí.
Lze jednoznačně říci, že restauraci kapitalismu umožnilo opuštění marxismu – leninismu v komunistických stranách nejen zemí socialistického tábora, ale i v ostatních zemích světa. Lvím podílem k tomu přispěl revizionismus představitelů komunistických stran v evropských socialistických zemích, agonie těchto států pod taktovkou revizionistů vzorně a iniciativně plnících úkoly autorů studené války sotva mohla být magnetem přitahujícím pracující v ostatních zemích světa.
Musíme se navzájem poslouchat, posilovat nás musí odkaz a praxe klasiků marxismu-leninismu a ne jejich popírání a pseudomodernizace. Diskutujme s odpůrci imperialismu, ale chovejme se a vystupujme jako komunisté! Potom nás lidé pochopí a budeme pro ně přesvědčiví a čitelní.
Stanislav Grospič – Finanční a ekonomická krize ovlivní Evropu i Českou republiku bez ohledu na chlácholivá prohlášení představitelů. Působení krize bude pozvolné, v několika příštích letech. Pro Spojené státy nejsou cyklické krize ničím novým, ne všechny ale měly stejné příčiny a důsledky, jako ta současná.
KSČM ztrácí stále více mezi dělnictvem, není sama, to samé se děje v celé Evropě. Komunistická strana nemůže být stranou „volební“, tím ztratí to nejcennější co má, svůj znak. Bez trvalého a poctivě myšleného i prováděného vlivu na společnost nelze hovořit o obhajobě práv pracujících lidí! Kapitál utlačuje a vykořisťuje dělnickou třídu nepřetržitě a v rostoucí míře – ne jen jednou za volební období! Dnešní vedení strany není internacionální, tím se izolujeme i mezi komunistickými stranami, čímž ztrácíme reálný pohled na stále více fašizoidní pokusy návratu neofašistů v pozadí s kapitálem k větší moci.
Kubánská charge ď affair v Praze – Komunismus na Kubě žije dál, stejně jako kubánská revoluce. Komunistická skromnost a věrnost komunistickým myšlenkám pomohly udržet socialistickou Kubu celých již skoro 50 let. Jednota jediné komunistické strany dokázala naplnit realistický program pro kubánský lid. Komunistická strana Kuby celou dobu spolupracuje s levicovými i protiimperialistickými silami, dbá na své vlastní principy, ale nevnucuje tyto hodnoty ostatním; dobře ví, že věrnost principům dokáže přesvědčit kubánský lid, proto socialismu na Kubě žije dál. Kuba má vztahy se svým okolím, její příklad se šíří na další země Latinské Ameriky. Dnes i přes pád socialismu v evropských dříve socialistických státech principy socialismu sjednocují stále rostoucí počet okolních států – na rozdíl od Evropy, kde revizionismus a zrada způsobily krizi komunistických myšlenek v praxi komunistických stran. Musíme mít ale všichni stále na paměti, že socialismus nezanikne, pokud bude existovat kapitalistická nespravedlnost.
Moskevský komunista – v úvodu položil otázku, zda jako komunisté ctíme svým jednáním a činy odkaz Manifestu komunistů Marxe a Engelse, jak kultivujeme a prosazujeme odkaz díla V.I.Lenina a J.V.Stalina. Dále - zda opravdu bojujeme proti snahám antikomunistů? Proč jsou komunistické myšlenky stále živé v Latinské Americe a proč se jakoby ztratily v dřívějších zemích socialistického tábora? To dnešní komunisté už nemusí vůbec nic dělat proti politice a praxi kapitálu? Kapitál není spokojen ani se současným plně buržoasií vedeným Ruskem, ještě totiž zdaleka nedosáhl skutečných cílů studené války, která mu měla dle jejích tvůrců a hlavních aktérů dát mnohem více – surovinové a všechno bohatství zemí bývalého Sovětského svazu!
Sovětský svaz se rozpadl, protože jeho představitelé sprostě zradili svůj lid! Strana po roce 1953 byla ve stále hlubší krizi a zločince u moci nedokázala odstranit. Strana se svými funkcionáři stále více odcizovala lidu země. To umožnilo kontrarevoluci provést kroky k nastolení kapitalismu. Rusko je nyní plně buržoasní stát, ke zděšení mocipánů je ale Lenin a Stalin stále více populární mezi lidmi, což neladí s dalšími záměry buržoasního vedení státu. Ani 17 let divokého kapitalismu a rozkrádání země divokou privatizací nevymazalo socialismus z myslí lidí, proto se buržoasní moc snaží pseudosocialistickými mimikry nahradit ztrátu své oblíbenosti u občanů.
Rozpad Sovětského svazu finalizoval v 70.letech, kdy se americký dolar stal světovou měnou, podporovanou majetkem všech kapitalistických států. Po první světové válce ztratila sociální demokracie rysy dělnické strany, které převzaly komunistické strany. Po druhé světové válce ale i ty ztratily zájem o prosazování zájmů dělnické třídy. Naší povinností je si co nejdříve ujasnit, proč, jak a čím k tomu došlo. Musíme se podle toho, k čemu objektivní analýzou dojdeme, ale hlavně řídit a jednat. Jinak nejsme komunisty a nemáme právo si tak říkat!
Člen ÚV KS Běloruska a obnovené KSSS – Destrukce socialismu nastala hned po smrti J.V.Stalina. Jelcin kontrarevolučním pučem rozbil SSSR. Imperialismus nyní realizuje neofašistickou vizi globalizovaného světa, ale ztrácí síly, je v krizi. Protiklad mezi prací a kapitálem nabyl obrovských rozměrů. Kapitál je sice v krizi, ale komunistické hnutí je rozložené a nejednotné. Opustili jsme vědecké metody práce a přijali pragmatické živoření na jevišti světa, zrazujeme svou nečinností zájmy vlastních spoluobčanů. Globální kapitál je maximálně organizován a má jednotné vedení. Leninská Komunistická strana Sovětského svazu na svém 23.sjezdu v roce 2004 obnovila původní postuláty, jejím cílem je obnovení Sovětského svazu. Došlo k počátku sjednocení jednotlivých komunistických stran zemí bývalého Sovětského svazu. To napadají ostatní subjekty (Zjuganov a další), které obhajují kapitalismus v jeho dnešní formě. Běloruští komunisté jsou Lukašenkovým vedením postupně stále více neutralizování a v Bělorusku začíná působit kapitalismus se vším všudy!
Hasan Charfo – jednota komunistického hnutí v boji proti imperialismu je rozbita, kapitalismus ale proti dělnické třídě jako celku táhne za jeden provaz. Komunistické hnutí je historicky předurčené k obhajobě zájmů dělnické třídy, ale v praxi současnosti se stále více tříští a atomizuje. Komunisté dnes nemají mezinárodní organizaci. Nejsilnější komunistické strany nemají mezinárodní ambice, komunisté jako takoví se zřekli ambicí v levicovém hnutí, čímž se prakticky dostaly na sociálně demokratickou platformu. Jednotlivé komunistické strany jsou vylučovány z mezinárodních akcí, ale ve jménu čeho a koho? Sjednocená evropská levice se specializuje na státy Evropské unie, zatím nemá vliv na státy bývalého Sovětského svazu. Český senát neusnášenlivým počtem hlasů „přijal“ rezoluci iniciátorů Mejstříka a Štětiny, snažící se o vyřazení KSČM z politického systému ČR. Proto je tato akce buržoasii poplatnými sdělovacími prostředky neúměrně medializována, bez pravdivého vysvětlení nelegálnosti a neplatnosti této skutečnosti.
Lote Maxen – Dánská komunistická strana – Mezinárodní komunistické hnutí se musí sjednotit na bázi marxismu-leninismu a poté účinně jednat tváří v tvář krizi kapitalismu. Evropa stále více čelí snahám Evropské unie o potlačení komunistického hnutí. KS Dánska funguje od roku 2006, a chce se na bázi marxismu-leninismu podílet na evropském komunistickém hnutí. Nejsou úskoprsí, nechtějí soudit, každá komunistická strana se ale MUSÍ navrátit k marxismu-leninismu a snažit se působit v jeho rámci. V Dánsku je dělnické hnutí atomizováno a dlouhodobě rozděleno ve dvou větvích a navzájem nesmiřitelných komunistů.
Michael Kubik – Mladí komunisté Německa – hnutí opanoval revizionismus, který přispěl k rozpadu evropského komunistického hnutí. Štěstí je, že návrat k marxisticko-leninským kořenům komunistického hnutí motivuje a stimuluje sám kapitál se svou neuhasitelnou rostoucí žízní po růstu svého majetku a od něho odvozené moci. Bez návratu k praxi V.I.Lenina a principům dříve platným v NDR nelze zlepšit život příslušníků dělnické třídy. Kdo to zastírá, lže sobě i ostatním! Dělnická třída, o jejíž stále větší pokoření usiluje buržoasie, se bez komunistické, skutečně komunistické strany neobejde a nemůže zlepšit svůj život. Mladí komunisté v Německu usilují o to, aby se spojili se všemi silami proti imperialismu.
Miroslav Štěpán – Generální tajemník KSČ – bývalý vedoucí tajemník pražské organizace KSČ – řekl, že se scházíme v pravý čas, v pondělí se slaví symbolický den mezinárodní kontrarevoluce „17.listopad 1989“ - jako státní svátek ČR. Je nás po 19 letech nějak málo, abychom si řekli, kde máme nohy a po které zemi vlastně chodíme. KSČ je ochotna přijmout společnou platformu s KSČM na bázi pravdy o „reálném socialismu“. Musíme ale změnit pohled na reálný socialismus. Přiznejme si, že jsme věřili Gorbačovovi. Krjučkov, bývalý šéf a ředitel KGB řekl, že „jako ředitel KGB měl hodně informací, ale že si nemyslel, že muž v čele SSSR a KSSS bude agentem imperialismu!…“
KSČ chce reálně obnovit socialismus, chybí ale centrum komunistického hnutí, které by sjednocovalo a sjednotilo komunistické hnutí. KSČ je připravená do tohoto hnutí vstoupit a tak přispět svým dílem k obnově socialismu. Je evidentní, že v KSČ byla zrada, někteří přešli na druhou stranu barikády, musíme si to přiznat. Dívat se ale dopředu znamená pochopit minulost a poučit se z ní. Ocenil snahu KSČM, její pražské části, která pořádá konference, podat ruku těm, kteří jsou dál komunisty i bez té „správné“ legitimace.
Člen Belgické strany práce – poděkoval na pozvání a přijetí na konferenci. Podle názoru jejich strany krize kapitalismu v současnosti nás přesvědčuje o tom, že kapitál v touze po zisku nic nepochopil. Na vlastním zisku mu záleží víc, než na zachování lidstva. Lidstvo je privatizováno v obludné míře, Evropská unie zejména po Maastrichtu zvyšuje kompresi kapitálu bez ohledu na zachování lidské důstojnosti. Krize z nadprodukce je toho výsledkem – kapitál neguje vědecké poznatky a preferuje okamžitý zisk.
Soukromé finančnictví po 30 letech ztráty kontroly ukázalo, že po drobnějším „slušném“ okrádání je mu dobrý i majetek „ponechaný“ státu, aby obnovilo možnosti dalšího okrádání občanů. Chystá se další vojenská agrese, obkličuje se i buržoasní Rusko, pracující by měli co nejdříve využívat historické zkušenosti, neboť nic lepšího a navíc v praxi marxismu-leninismu ověřeného nemáme. Mezinárodní spolupráci kapitálu nemůže ohrozit kapitálem, revizionismem a zradou izolované a roztříštěné hnutí pracujících, s absencí vedení skutečně komunistickou stranou. Bez sjednocení nic nedokážeme a dokázat ani nemůžeme. Lépe než hledání spojenců v boji proti kapitálu umíme známkovat druhé a vylučovat, tak chceme skutečně upřímně a poctivě bojovat proti globalizovanému kapitálu?
Miloš Jakeš – bývalý generální tajemník KSČ – upozornil, že v České televizi před výročím 17.11.1989 probíhá přímo antikomunistický festival. Socialismus nezmizel ze světa, dál existuje na Kubě, blíží se k němu Venezuela a další země. Armáda ČR ale bojuje ve světě za zájmy Spojených států a kapitálu. Tak jako v Moskvě byla kolébka zrady komunismu a socialismu, v USA vznikla finanční a ekonomická krize. Komunistické hnutí, díky svému rozbití a rozdrobení na to nijak nereaguje, komunisté by si měli už konečně vyjasnit postoj k marxismu-leninismu, třídnímu boji, socialistické revoluci a dělnické třídě. Bez toho totiž nelze jít „komunisticky“ dál. Bez třídního přístupu nelze účinně a pravdivě oslovit buržoasií fakticky ostře třídně rozdělenou společnost. Musíme otevřeně a hlasitě deklarovat, že jsme opravdu komunisté, nesmíme se za to stydět a za činy skutečných komunistů se licoměrně a nepoctivě omlouvat třídním nepřátelům! Dosud není provedena analýza příčin porážky socialismu, je zpochybňován reálný socialismus. Socialismus nebyl poražen jen studenou válkou, rozhodující úlohu sehrála zrada Gorbačova a jeho generální destabilizace podstaty socialistického státu. Předskokanem Gorbačova byl Chruščov! Ze strany ostatních komunistických stran stojících v čele evropských socialistických států se ke zradě Gorbačova přidal i jejich netřídní přístup a pomíjení objektivně existující situace v socialistických zemích. To je objektivní fakt, který historie nezamlčí.
Zástupce Komunistické strany Venezuely – Che Guevara byl u kolébky zrodu socialistické revoluce ve Venezuele. Přes určitý pokrok je třeba otevřeně přiznat, že ve státním aparátu Venezuely je dosud mnoho zastánců kapitalismu. Minulost s jejich pomocí narušuje Chávezovu snahu o lepší budoucnost lidu Venezuely. Moc si nadále udržují banky a katolická církev. Státní aparát je mafiánský, brání přenosu snah vlády zlepšit život v zemi.
Venezuela – to je souboj mezi vládou, která se snaží zlepšit život pracujícího lidu v zemi, a státní mocí, dosud plně poplatnou kapitalistickému systému. USA ani Evropská unie neřeší odstranění bídy, kterou vytváří svou politikou a činy. Bolívarský socialismus se odvolává na Marxe a dobře ví, že ho čeká boj na život a smrt.
Krejča – bývalý předseda zakázaného KSM - mládežnické hnutí je rozbito a zmítá se ve vnitřních sporech. Není to však jen specifikum v ČR, obdobná situace je v Itálii, ve Španělsku, kde se některé dříve komunistické strany samy rozpustily. Přesto však, vlivem tlaku buržoasie, stále ještě zůstává snaha vrátit se k marxismu-leninismu. Ocenil sjednocení KS Řecka a Brazilie, možnost výměny informaci po Internetu a možnosti mezinárodních konferencí. V Evropské unii bují rostoucí antikomunismus. V dalším vystoupení vvjmenovával akce jiných komunistických a dělnických stran a podotkl, že KSČM se do nich málo zapojuje, nebo je zcela ignoruje. Upozornil, že Strana evropské levice nevznikla z mezinárodní iniciativy levice nebo komunistických stran, ale vznikla iniciativou Evropské unie. Je tudíž zcela zákonité, že je ovládána antikomunisty a antikomunismem! Sociální demokracie je historicky deklarována jako strana zrazující dělnickou třídu, takže v SEL je zákonitě. KSČM by však ohledně toho všeho, co je známé, měla odmítnout svůj statut „člena-pozorovatele“ v SEL. Skuteční komunisté nemají v SEL co pohledávat!
Člen KS Portugalska – mezinárodní spolupráce komunistů je nutná i v době, a zejména v době kapitalistické krize, jednotná akce komunistů a pokrokových sil světa je žádoucí, zejména s ohledem k selhání a snahy o rozbití komunistického hnutí v uplynulé době. Novým aspektem mezinárodního dění je tzv.alternativní socialismus – komunisté zejména v Evropě by měli a musí být jednotní ve prospěch pracujících. Kapitál má osvědčené spojence – revizionismus, trockismus a zrádce v řadách zejména vedení komunistických stran. Historie to jednoznačně prokázala a musíme to brát v úvahu. Kapitálu jde o čas, jeho poslední hodinka se blíží, ač to tak zdánlivě nevypadá. Ukázala to porážka toho, co se jevilo po roce 1953 jako socialistické státy v Evropě.
Ivan Hrůza – sjednocení komunistů nelze provést bez diskuse a vyjasnění si své role. Jedině z toho se dozvíme co jsme a zda jsme pochopili nutnost účinného boje proti kapitálu. Nepochopení navzájem i smyslu sebe sama, společně se zradou stálo u kořene naší porážky. Kdo se nad lid povyšuje, nemůže být lidem chápán a pochopen. Socialismus, jeho doba i jeho zrada není dosud, asi záměrně, podroben analýze. Vedení strany se tomu skoro 20 let vyhýbá - bojí se jasné konfrontace s dnešní mocí, která ji za poslušnost a nerevolučnost odměňuje teplými místečky. Vedení strany zřídilo iniciativně aparát pro zdůvodňování potřeby „socialismu pro 21.století“ – evidentní zradu marxismu-leninismu platí za peníze členů strany!!! Chce tím zaštítit snahy ke svému přerodu do sociálně demokratické platformy a pozic, ačkoliv to odmítla členská základna KSČM. Tato strana má dva hlavní proudy, promarxistické a reformní(Dolejš, Ransdorf, Balín a další). Vedení strany otevřeně odmítá bolševizaci strany. Heller a ostatní, zejména pod hlavičkou TAPu rozbíjí jednotu a zaměření strany neférovým způsobem, jde o útok na samou podstatu komunistické strany! Ve straně nepanují demokratické poměry, což je dlouhodobě i v současnosti podporováno a prosazováno přímo nejvyšším stranickým vedením. KSČM se stala stranou volebního typu-funkcionářům nejde o lepší život občanů, ale o zachování koryt. Ransdorf a Dolejš rozbíjí stranu zevnitř, jejich revizionismus a zrada zájmů dělnické třídy jsou do očí bijící. Jednota neznamená jednotu za každou cenu a za cenu ztráty komunistické identity! Mohorita dělá ostudu straně, bývalý předseda režisér Svoboda je „liberál“ a vítá americký radar v České republice. Gorbačov se chlubí, že „celý život bojoval proti komunismu“. Bez vyjasnění toho k čemu vlastně jsme a čím musíme být, bez ztotožnění s komunistickými ideály a odvozeným praktickým jednáním se jako komunisté nemůžeme sjednocovat. V tom si konečně musíme udělat jasno.
***
Vedle uvedených diskusních vystoupení zaznělo i několik dalších, některé diskusní příspěvky pro časové omezení byla odevzdány písemně organizátorům konference.
Z á v ě r :
Konference opakovaně ukázala, že ne všichni komunisté ctí rozkladnou a revizionismu poplatnou práci současného i předchozího vedení komunistické strany. Krize kapitálu obnažuje v plné nahotě ostudnou neakceschopnost a nezásadovou pohodlnou smířlivost, vedoucí ke zradě životních zájmů pracujících občanů – dělnické třídy, které vedení strany dosud praktikuje.
Zejména vystoupení zahraničních účastníků nastavila zrcadlo bezzásadovosti a lacinému voluntarismu předsedy KSČM a sboru jeho podřízených, tvářících se před členskou základnou a dělnickou třídou jako vedení komunistické strany. Proč jde udělat marxisticko-leninská analýza současné etapy společenského vývoje v klasickém kapitalistickém státě, dokonce v lůně buržoasie, a proč to není možné v státě ještě nedávno socialistickém. Na poctivé a objektivní odpovědi se podílel i bývalý generální tajemník KSČ, kterému se slova, která vyslovil, jistě neříkala snadno. I on ale pochopil, že bez pravdy a návratu ke kořenům není cesta vpřed možná.
Konference byla v řadě již dvacátá pátá. Z vedení strany jako stálice byl přítomen Exner, za předsednickými stoly pevně seděly dlouholeté pražské evergreeny, muži dlouhého dechu pokrývající zlaté roky revizionismu i polistopadové přejmenování vlastního dechu. K vrcholovému vedení se závěry konference asi dále nedostávají, a když, tak v „přetlumočené“ podobě typu „ zatím stále drobně prší, neblýská, šéfíku klídek“. Takže po dvacáté páté… a co dál? Jak trefně poznamenal jeden z účastníků “konference skončila a zase se ve vedení KSČM nic nestane, organizátoři již v pondělí budou připravovat jarní konferenci, což je způsob jejich života – jde o jejich život v cyklech, který nemá na realitu za zdmi budovy praktický a žádoucí dopad – jde o to vydržet co nejdéle na výsluní, nejde o to něco zlepšit, to „oni nemohou“, musí poslouchat a být hodní, nekonfliktní…“.
Možná, že se tato slova nebudou někomu líbit, ale ať ukáže a napíše, že nejsou pravdivá. V rámci jednoty komunistického hnutí je to dokonce žádoucí a vysoce potřebné.
Autor měl oči i uši otevřené, přemýšlel o tom co slyšel a zapsal si to, co stačil. Některé příspěvky nic důležitého neříkaly, proto si je nezapsal; některé ano, ale zase nebyl přítomen duchem, neboť přemýšlel o hlubokém významu slov předchozích.
Z konference obvykle vychází sborník, kam pořadatelé zpravidla umístí přednesené příspěvky, pokud se jimi necítí být ohroženi a popuzeni. Umístí tam i nepřednesené příspěvky, podle podobného klíče.
To je to hledání jednoty v jejich pojetí. Jednota ano, ale nesmí ohrozit teplá místečka někoho z nich, vždyť jim to spolu tak nádherně a dlouho vychází…
Přesto všechno však konference jsou přínosné, ukazují totiž asi nechtěně i hloubku revizionismu vedení KSČM, ukazují, že ještě stále se mezi členy KSČM nachází lidé, kteří se se zradou zájmů dělnické třídy nehodlají natrvalo smířit. Dále konference názorně ukazují, že klasický kapitál je vůči klasikům marxismu-leninismu v podstatě milosrdnější, než podlá zrada sboru revizionistů, kteří se v bývalých socialistických státech po roce 1953 až na vzácné výjimky usídlili ve vedení všech socialistických států. Komunisté a dělnické strany na Západě dobře ví, že klasikové marxismu-leninismu vědecky přesně odhalili podstatu kapitalismu. Zrada revizionistů dělnickou třídu v socialistických státech zmátla a myšlenky klasiků pošpinila a znevážila, poškodila i dělnické a komunistické hnutí obecně. Ostudou současného vedení, které (při jejich vzdělání - nebo možná právě proto?…), místo aby se snažilo rehabilitovat marxismus-leninismus, pokračuje v revizionismu Novotného a Husáka, v politice pozdně prozřelého Jakeše, který asi teprve po 20 letech pochopil zradu Chruščova, Brežněva a Gorbačova v plné nahotě. Pozdě, ale pochopil a hovoří o tom nahlas, i když mu z toho „nic nekouká“. Dojde k tomuto poznání vůbec někdy současné vedení KSČM?
Jan Železný, listopad 2008