Fidel CASTRO LITERÁRNÍ RECENZENT

  ...27.ledna 2008, publikovalo internetové médium Tom Dispach, převzatý článek Charlese johnsona. Tento autor není nositelem Nobelovy ceny, jako vážený a uznávaný ekonom a spisovatel Joseph Stiglitz nebo samotný Milton Friedman, inspirátor neoliberalizmu, který zavedl mnoho zemí, včetně Spojených států, na tuto katastrofální cestu. Friedman byl nejaktivnější obhájce ekonomického liberalizmu, odmítající jakoukoli státní regulaci. Z jeho myšlenek čerpali Margaret Thatcherová a Ronald Reagan. Tento aktivní člen Republikánské strany radil i Richardu Nixonovi a neblaze proslulému Augustu Pinochetovi. Zemřel v listopadu 2006, ve věku 94 let. Napsal množství děl, mimo jiné Kapitalismus a svoboda.

  Teď budu hovořit o článku Ch. Johnsona; v té souvislosti zdůrazňuji: držím se přísně jeho nezpochybnitelných argumentů a používám metody doslovné citace vybraných zásadních pasáží.

„S nástupem roku 2008, se samy Spojené státy dostaly do abnormální situace, kdy nejsou sto platit svou vlastní vysokou životní úroveň nebo svůj rozhazovačný, přehnaně rozsáhlý vojenský establisment. Jejich vláda se ani nepokouší snížit nadměrné výdaje na vydržování obrovských stálých vojenských sil, výměnu techniky, která byla za sedm let války zničena nebo opotřebována nebo na přípravu vesmírné války proti neznámým protivníkům. Bushova vláda odkládá tyto výdaje na dobu, kdy budou muset být zaplaceny – nebo odmítnuty – budoucími generacemi. Tato nezodpovědnost státní pokladny je maskována mnohými manipulativními finančními triky – například jak přimět nejchudší země, aby nám půjčily neslýchané částky – avšak okamžik zúčtování se rychle blíží."

„Naše krize zadluženosti zahrnuje tři aspekty s velkým dosahem. Za prvé; ve fiskálním roce 2008, vynaložíme dech beroucí částky, na ‚obranné‘ projekty, které nemají nic společného s národní bezpečnosti Spojených států. Současně udržujeme daně z příjmů nejbohatších vrstev amerického obyvatelstva, na překvapivě nízké úrovni."

„Za druhé; stále si myslíme, že můžeme rychlou erozi naší výrobní základny a ztrátu našich pracovních míst, ... kompenzovat masovými vojenskými výdaji..."

„Za třetí; ve svém zbožňování militarizmu, jsme  přestali investovat do naší sociální infrastruktury a dalších výhledových potřeb zdravotnictví v naší zemi..."

„Náš systém veřejného školství alarmujícím způsobem chátrá. Nemáme zajištěno hygienické zázemí pro všechny naše občany a nevěnujeme pozornost našim povinnostem jakožto největší světový znečišťovatel... A co je nejdůležitější: pozbyli jsme konkurenceschopnost jako výrobci pro civilní účely..."

„... Výdaje, plánované ministerstvem obrany na fiskální rok 2008, jsou vyšší než všechny ostatní vojenské rozpočty dohromady. Dodatkový rozpočet na současnou válku v Iráku a v Afghánistánu, je sám o sobě vyšší než součet vojenských rozpočtů Ruska a Číny. Výdaje na obranu, plánované pro fiskální rok 2008, překročí poprvé v historii bilion dolarů. Samy Spojené státy se stávají největším dodavatelem zbraní a munice jiným národům světa..."

„Čísla, zveřejněná Referenční službou kongresu, se neshodují s údaji, uváděnými Rozpočtovou kanceláří Kongresu..."

„Existuje mnoho důvodů pro takové rozpočtové eskamontérství – včetně přání prezidenta, ministra obrany a vojensko-průmyslového komplexu..."

„Např. 23,4 miliard dolarů, z rozpočtu Státního departamentu, jde na vojenskou pomoc do zahraničí..."

„Ministerstvo pro záležitosti veteránů, dostává v současnosti nejméně 75,7 miliard dolarů; z toho 50%  jde na dlouhodobou péči o vojáky poznamenané strašlivými zraněními..."

„Dalších 46,6 miliard dolarů je určeno ministerstvu pro vnitřní bezpečnost; 1,9 miliard dolarů z ministerstva spravedlnosti, jde na parovojenské aktivity FBI; 38,5 miliard dolarů z ministerstva financí, je určeno pro Penzijní fond ozbrojených sil... To vše přivádí výdaje Spojených států, na jejich vojenský establishment, v současném fiskálním roce – střídmým odhadem, k částce nejméně 1,1 bilion dolarů.

„Podobné výdaje jsou nejen obscénní  z morálního hlediska, nýbrž i neudržitelné z hlediska fiskálního. Mnozí neokonzervativci a špatně informovaní američtí vlastenci, věří, že i když je náš rozpočet na obranu obrovský, můžeme si ho dovolit, protože jsme nejbohatší země na světě... Takový závěr je nesprávný. Podle Světové knihy dat, kterou zpracovává CIS, je nejbohatším subjektem světa Evropská unie. Podle propočtů, převyšoval HDP Evropské unie za rok 2006, mírně HDP Spojených států – čtvrtou nejbohatší zemí světa, bylo Japonsko."

„... Chce-li Japonsko něco vyrobit, musí dovést všechny potřebné suroviny. I po uhrazení těchto obrovských výdajů, činí jeho obchodní přebytek se Spojenými státy 88 miliard dolarů ročně a bilance běžného účtu je co do velikosti druhá největší na světě, za Čínou. Spojené státy jsou na 163. místě – posledním na seznamu, horším než země, jako Austrálie a Spojené království, které vykazují velký obchodní deficit. V roce 2006 činil deficit jeho běžného účtu 811,5 miliardy dolarů. Druhé nejhorší bylo Španělsko se 106,4 miliony dolarů. Právě to je neudržitelné..."

„Naše nadměrné vojenské výdaje nejsou jen záležitostí několika málo let. Využívajíce povrchově přijatelnou ideologii, byly takové již dlouho a nyní začínají působit nesmírné problémy. Říkám tomu „vojenský keynesianismus". Jde o snahu udržovat permanentní válečnou ekonomiku, bez ohledu na to, že ničím nepřispívá ani výrobě, ani spotřebě..."

„Velká deprese 30. let, byla překonána jen díky rozkvětu válečné výroby pro druhou světovou válku..."

„Na základě této koncepce, začali američtí stratégové, vytvářet zbrojní velkoprůmysl, jenž měl jednak zadržet vojenskou moc Sovětského svazu – kterou důsledně zveličovali – a jednak udržet plnou zaměstnanost a předejít eventuálnímu návratu deprese. Výsledkem bylo, že pod vedením Pentagonu vyrůstaly zcela nové závody na výrobu velkých letadel, ponorek, s atomovým pohonem, nukleárních hlavic, mezikontinentálních balistických raket a špionážních a komunikačních satelitů. Výsledkem bylo to, před čím varoval prezident Eisenhower ve svém projevu na rozloučenou, 6.února 1961: ‚Spojení obrovského vojenského  establishmentu a velkého zbrojního průmyslu, je v amerických zkušenostech novinkou‘- tedy vojensko průmyslový komplex." 

„V roce 1990 představovala hodnota zbraní, zařízení a továren, určených pro ministerstvo obrany, 83% hodnoty všech továren a zařízení v americké výrobě..."

„Závislost Spojených států na vojenském keynesianismu, vzrůstá navzdory tomu, že Sovětský svaz již neexistuje..."

„Vyznáváni vojenského keynesianismu, je fakticky formou pomalé ekonomické sebevraždy..."

„Historik Thomas Woods jr. uvádí, že v 50. a 60. letech směřovala třetina až dvě třetiny veškerého amerického výzkumného talentu, do vojenského sektoru."

„Od 40. let, do roku 1966, vynaložily Spojené státy, nejméně 5,8 bilionů na vývoj, testování a konstrukci atomových bomb. V roce 1967, kdy dosáhl atomový arzenál vrcholu, vlastnily Spojené státy cca 32 500 mobilních atomových a vodíkových bomb..."

„Atomové zbraně nebyly jen tajnou zbraní Spojených států, nýbrž jejich tajnou ekonomickou zbraní. V roce 2006, jsme jich měli 9 960, (těch nejmodernějších). V současné době pro ně neexistuje rozumné využití. Přitom biliony, které nás stály, mohly být využity na řešení problému sociálního zabezpečení a zdravotní péče, kvalitního školství a přístupu ke vzdělání pro všechny, nemluvě o blokování vysoce kvalifikovaných pracovních míst v americké ekonomice..."

„Naše krátké působení v roli ‚jediné supervelmoci světa‘, skončilo."

„... V současné době již nejsme hlavní věřitelkou světa. Ve skutečnosti jsme nyní dlužníkem světa a dál vykonáváme vliv pouze na základě vojenských akcí."

„... Část způsobených škod nemůže být nikdy napravena."

„... Jsou určité kroky, jež musí tato země naléhavě podniknout. Mezi jiným, zrušit Bushova daňová zvýhodnění pro bohaté z let 2001 a 2003, přikročit k likvidaci našeho globálního impéria s více než 800 vojenskými základnami, vyřadit všechny projekty nesouvisející s národní bezpečnosti Spojených států z rozpočtu obrany, jako keynesiánského programu, vytváření pracovních příležitostí. Učiníme-li to, budeme mít šanci o vlásek uniknout. Neučiníme-li to, čeká nás pravděpodobně bankrot a dlouhá deprese..."

F.Castro: Podle jedné z internetových informací, vydaných k Johnsonovu dílu, odpověď má již zformovanou. Jak zní?  Velmi zhuštěně ji shrnu takto:

Johnson argumentuje: „Spojené státy jsou samy sobě nejhorším nepřítelem. Dříve nebo později", tvrdí, „arogance Spojených států povede k jejich pádu... K odvrácení finančního a morálního bankrotu Spojených států, zbývá málo času..."

Nakonec F.Castro, přikládá ke zprávě i svá stanoviska; hlavně však glosuje některá Johnsonova tvrzení;  k tomu uvádím:

„Johnsonovu knihu, z velké části tvoří samostatné kapitoly, týkající se množství vzdálených témat...

Johnson argumentuje: dříve nebo později – zavede Spojené státy jejich arogance k pádu...

K odvrácení finančního a  morálního bankrotu, zbývá málo času...

Jsme na pokraji ztráty demokracie, v zájmu udržení našeho impéria... Zatím mnozí z nás se lhostejně staví k barbarství Bílého domu..."

  Johnsonovo rozhořčení vůči americké administrativě, může být důsledek jeho konzervativní minulosti – poručík námořnictva v 50. letech, poradce CIA v letech 1967 – 1973, po dlouhou dobu obhájce války ve Vietnamu – se opožděně hrozí amerického militarizmu a intervencí. Nyní píše, jako by chtěl dohnat ztracený čas. Johnsonův největší příspěvek k debatě o americkém impériu, spočívá ve zdokumentování rozsáhlé sítě vojenských základen Spojených států v zahraničí.

  Každá z Johnsonových erudovaných kapitol, přináší ponaučení i neklid. Avšak jeho podtextová lamentace, kolem smrti demokracie, postrádá analytickou sílu. Johnson hledí s nevírou na ty, kdo věří ve strukturu dnešní vlády ve Washingtonu... Takový pesimismus se zdá být přehnaný, Republika přežila Richarda Nixona a Edgara J.Hoovera a demokracie, navzdory utrženým ranám, přežije i Bushe.

pripravil J. Karne