Snad žádná černošská organizace bojující za lidská práva nebyla tak
zdiskreditována jako právě Black Panther Party For Self-Defense (Strana černých
panterů pro sebeobranu). Pod tímto jménem, jenž bylo později zkráceno na Black
Panther Party, ji založili v říjnu 1966 dva nespokojení mladíci Huey P. Newton a
Bobby Seale z Oaklandu ve státě Kalifornia.Situace v Oaklandu byla kritická, přestože se příliš nelišila od situace ve většině měst Spojených států. Rasistické vraždy, na kterých se podílela zejména policie, byly na denním pořádku. Většina místních černochů měla strach a nedělala nic jiného, než jen čekala a upírala své naděje k lidem jako byli Martin Luther King a jeho kolegové. Spolužáci Huey P. Newton a Bobby Seale však nechtěli jen nečinně přihlížet. Svou organizaci postavili na filozofii Černé moci a odhodlání Malcolma X. V Kalifornii měl každý podle zákona právo nosit u sebe zbraň. Právě na tom postavila Strana černých panterů svůj program. Hlavním cílem bylo chránit sebe a ostatní černochy před policejním terorem. K čemuž jim však nepomáhal jen strach, který ozbrojená skupina černochů u policie vyvolávala, ale také chladná sebekázeň a znalost zákonů. Několikačlenné hlídky denně procházely ulicemi Oaklandu a kontrolovaly chování policie.
Strana černých panterů byla sice postavena na černošském nacionalismu, nicméně v žádném případě to nebyla ani separatistická, ani rasistická organizace. Členem Strany se sice žádný běloch stát nemohl, ale spolupráce s různými bělošskými organizacemi tady byla. Kromě inspirace Malcolmem X je zároveň ovlivnily životy a práce karibského myslitele Frantze Fanona, čínského předsedy vlády Mao Tse-Tunga a kubánského revolucionáře Che Guevary. Nelze se tedy divit, že i program Strany černých panterů byl postaven na třídním boji. Spíše než heslo Black Power! používali slogan All Power to the People! (Všechnu moc lidem). Požadavky Strany byly shrnuty v tzv. Deseti bodovém programu, ve kterém mimo jiné požadovali svobodu, zastavení policejní brutality, zlepšení zdravotní péče, vzdělání a kritické nezaměstnanosti, ze které vinili vládu Spojených států. Strana černých panterů založila svou první základnu 1. ledna 1967 v Oaklandu na rohu 56. a Grove.
Během tří týdnů měli Panteři už 25 členů, což samozřejmě znamenalo vyšší náklady na zbrojení. Newton a Seale tak začali prodávat na Kalifornské univerzitě anglický překlad Mao Tse-Tungovy Červené knihy, která tou dobou byla prakticky nesehnatelná. Objevili ji v malém čínském knihkupectví v San Franciscu, kde ji prodávali za 30 centů, zatímco oni pak za 1 dolar. Mezitím byli Panteři požádáni Eldridgem Cleaverem, redaktorem magazínu Ramparts, zda by nedoprovodili Betty Shabazz, vdovu po Malcolmovi X, do redakce onoho magazínu, kde s ní měl Cleaver sjednáno interview. Tak se taky stalo a 21. února ji plně ozbrojená jednotka Panterů eskortovala přímo z letiště. Během onoho rozhovoru Elridge Cleavera s Betty Shabazz přijelo k budově redakce asi 30 policistů a snažili se tomu zabránit. Dveře však hlídali Panteři. Policie se tedy rozhodla, že je v budově bude držet. Jeden policista se postavil do dveří a vyzval Newtona, aby odložil svou zbraň. Newton vyzval zase policistu. Policista mlčel, na což Newton nabil svou brokovnici a znovu zopakoval výzvu. Policista se strachem v očích uposlechl.
Situace v ulicích začínala být čím dál tím více napjatá. Násilí ze strany policie se stalo stále více a více brutálnější. Policie tušila, že Strana černých panterů začíná být velkou hrozbou „poklidné americké společnosti“. 1. dubna zastřelilo několik příslušníků policie Denzila Dowella z North Richmondu ve státě Kalifornie, pár kilometrů vzdáleného městečka od Oaklandu. Rodina zavražděného požádala Černé pantery, aby jeho smrt prošetřili. V oficiální zprávě totiž stálo, že Dowell policisty ohrožoval na životě a zásah byl tedy nezbytný. Očití svědkové však tvrdili, že byl Dowell neozbrojen. Což ostatně také potvrdila pitevní zpráva, kterou si Panteři vyžádali. Dowell byl zastřelen šesti ranami, z čehož jej jedna zasáhla přímo do podpaží. S rukama vztyčenýma vzhůru se ohrožuje velmi těžko. Tento a několik dalších důkazů o policejní vině přednesli Černí panteři na demonstraci za opětovné prošetření Dowellovi smrti. Den na to proudily do jejich základny stovky přihlášek.
To už znepokojovalo samotnou městskou správu Oaklandu. Oaklandský reprezentant
Donald Mulford navrhl zákon o zakázání nošení nabitých zbraní na veřejnosti,
čímž by se problém s Pantery okamžitě vyřešil. Newton i Seale si byli plně
vědomi, co by přijetí takového zákona pro jejich Stranu znamenalo. 2. května,
kdy se mělo přijetí onoho zákona projednávat, napochodovala do budovy státního
zákonodárného sboru v Sacramentu třicetičlenná skupina ozbrojených Panterů. Na
schodech před Kapitolem přečetl Seale Newtonem napsané prohlášení, ve kterém
označili takovýto zákon za protiústavní. Nicméně i přes tento protest byl
nakonec zákon přijat, i když se zase na druhou stranu stala Strana černých
panterů přes noc celonárodně známou organizací. Fotografie na předních stranách
novin jsou vždy tou nejlepší reklamou. K popularitě jim také pomohlo následné
půlroční uvěznění Seala a několika dalších Panterů za narušení zasedání
zákonodárného sboru. Řady Strany černých panterů, jejíž jméno bylo právě v tomto
období oficiálně zkráceno, se opět rozrostly. Mimo jiných do ní vstoupil Elridge
Cleaver, jenž v příběhu Černých panterů sehrál nemalou roli.Především tedy díky Cleaverově zásluze vyšlo ještě v květnu první číslo pravidelného magazínu Black Community News Service, jenž si Panteři nejen sami vydávali, ale také na ulicích prodávali. Za zmínku stojí rovněž jím napsaná kniha Soul on Ice, která Panterům získala tu největší publicitu, které jen mohla nějaká politická strana dosáhnout. Také památná fotografie Hueyho P. Newtona sedícího v proutěném křesle, v jehož jedné ruce svíral brokovnici a v druhé oštěp, byla vytvořena s jeho pomocí.
Zároveň rostla snaha policie Černé pantery zlikvidovat. Díky infiltraci byly v každé oaklandské policejní stanici vylepeny fotografie vůdčích členů Strany černých panterů a zveřejněny všechny známé informace, včetně poznávacích značek jejich aut. Následovaly postihy, většinou několik dní vězení, za nedovolené ozbrojování, výtržnosti a prý dokonce i za plivání na chodník. 28. října chvíli před svítáním zastavila policie béžový Volkswagen, který podle všeho patřil někomu ze Strany černých panterů. Uvnitř seděl Newton a na místě spolujezdce Gene McKinney. Co se stalo toho rána se doopravdy patrně nikdy nedozvíme. Jisté však je, že po přestřelce zůstal na místě ležet jeden mrtvý příslušník policie, jeho těžce zraněný kolega a stejně kriticky zraněný Newton, jenž byl pak díky tomu odsouzen a poslán do vězení. Verzí, proč došlo k přestřelce, je mnoho. Policie tvrdila, že je Panteři bezdůvodně napadli, když je chtěli předvést na stanici. Podle některých naopak bránil Newton McKinneye, kteréhož se policie chystala zastřelit. Tomu by navíc nasvědčovalo McKinneyho záhadné zmizení, respektive nikdy nenalezené tělo, i Newtonova samotná výpověď.
Okamžitě se rozjely protestní akce, za nimiž stál Cleaver a pak také Stokely Carmichael, který se do Strany přidal v únoru 1968. 17. února se v oaklandském auditoriu konala jedna z největších akcí kampaně „Free Huey!“ (Svobodu Hueyimu!). Na místo dorazilo přes pět tisíc lidí, mezi nimiž byli i zástupci Peace and Freedom Party (Strany míru a svobody). Ta pomáhala Panterům, jak jen mohla. Cleaver se dokonce ještě téhož roku objevil na jejich kandidátce na prezidenta. Během dvou let působení Černých panterů se jejich organizace rozrostla do počtu 2 000 členů, kteří byli součástí jednotlivých frakcí po celých Spojených státech. Policie a především FBI, jehož šéf John Edgar Hoover se nechal slyšet, že zabrání rostoucí síle černošských organizací za každou cenu, podnikali nezákonné nájezdy na kanceláře, základny a dokonce i na domy jednotlivých členů, Bobbyho Seala nevyjímaje. Následovala vykonstruovaná obvinění a někdy i odsouzení. 6. dubna však dostala situace nečekaný spád. Ten den byl totiž při přestřelce zavražděn sedmnáctiletý Bobby Hutton, člen Černých panterů, deseti ranami oaklandskou policií. Podle svědků byl neozbrojen. Dá se říct, že od vraždy Huttona se policie nezastavila téměř před ničím. Počet úmrtí Panterů rostl den ode dne. Dění ve Spojených státech bylo tak neúnosné, že Cleaver o všem musel informovat OSN. Nicméně to nepomohlo. Kampaň za osvobození Newtona i tak pokračovala dál. 15. a 16. července probíhala v Oaklandu velká demonstrace za jeho propuštění, jíž se zúčastnilo tentokrát přes šest tisíc lidí. 28. srpna rozhodl soud o vině Hueyho Newtona poslal jej do vězení. Pár hodin na to rozstříleli oaklandští policisté z projíždějícího auta základnu Černých panterů. Do konce roku zavraždila policie na tři desítky Černých panterů. FBI se sice formálně zodpovídalo ministerstvu spravedlnosti, ale skutečné informace byly překrucovány, ba dokonce utajovány. V roce 1956 založilo FBI COINTELPRO, přísně utajený kontrašpionážní program, který měl likvidovat všechna hrozící nebezpečí, a to jakýmikoli nutnými prostředky (infiltrace, nezákonné odposlouchávání, šikana, násilí a vraždy). Ředitel FBI J. Edgar Hoover prohlásil, že Strana černých panterů je ta největší hrozba, které Amerika musela čelit. Nelze se tedy divit, že se veškerá činnost FBI zaměřila právě na ni.
Zatímco se FBI připravovalo na konečné řešení otázky Černých panterů, Panteři
zahájili v lednu 1969 kampaň Free Breakfast for Chlidren, která se během celé
existence Panterů zasloužila o nakrmení tisíců potřebných dětí. Vedle této
nejúspěšnější akce se taktéž podíleli na rozdávání oblečení, zakládání nemocnic,
poskytování lekcí první pomoci, ekonomie, politologie a sebeobrany. Také
pomáhali propuštěným vězňům zařadit se znovu do společnosti a najít jim práci.
Velký důraz kladli na vytlačení drog z ulic měst, a to jak cestou prevence a
přednášek, tak nátlakem na drogové dealery. Ve 4 hodiny ráno 4. prosince
zavraždili agenti FBI spícího Freda Hamptona a Marka Clarka, vůdčí členy Strany
černých panterů. Hoover je shledal příliš nebezpečnými pro blaho Spojených států.V následujících letech se situace opakovala. Docházelo k přestřelkám mezi Pantery a policií, kriminalita prudce rostla. Dokonce se spekulovalo i o tom, že to bylo právě FBI, které do černošských čtvrtí přivezlo drogy, od kterých si slibovalo, že se postará o dokončení zkázy, kterou začalo. Moc Panterů začala pomalu slábnout. Boj proti neomezené moci státních organizací se zdál nevyhratelný. Zároveň v sedmdesátých letech Hoover zemřel, což pomohlo k odtajnění nezákonných praktik FBI. Vraždění Černých panterů však pokračovalo dál až do osmdesátých let. Strana černých panterů pomalu upadala. Ačkoli jistým způsobem existuje do dnešních dnů. K rozkolu také pomohly vnitřní problémy. Bobby Seale se se Stranou definitivně rozešel, Newton se díky neustálému stresu stal drogově závislým (navíc si bral peníze z pokladny Strany) a v roce 1989 byl při hádce se svým dealerem zastřelen. Cleaver, nějaký čas rozhádaný s Newtonem o budoucím směřování Strany, založil s několika bývalými Pantery v roce 1971 Black Liberation Army, militantní organizaci, která se nezastavila ani před bombovými útoky. Jedna jejich členka Assata Shakur byla usvědčena ze zastřelení policisty. Přestože byly ihned vzneseny pochybnosti o její vině, zvláště když u sebe tou dobou neměla mít žádnou střelnou zbraň, žije od roku 1984 na Kubě, kde získala politický azyl. Letos v květnu byla za pomoc při jejím dopadení vypsána odměna 1 000 000 dolarů.
Ačkoli byla Strana černých panterů díky snaze amerických tajných služeb a rasistických organizací chápána především jako militantní organizace, není to pravda. Hlavním cílem bylo nastolení konce rasové diskriminace a útlaku. Z dnešního pohledu se možná bude jevit jejich chování jako nepochopitelné, ale v tomto případě je si třeba uvědomit, jaká byla tehdejší situace. Afroameričané neměli příliš jiných možností, jak na své problémy poukázat. Souboj nenásilí a násilí je stejný jako souboj dobra a zla. Vždy bude přítomen.