Nová stránka 1

Z postojů Dolejše vyplývá, že jeho vstup do strany formované na základě revizionistických myšlenkových proudů, byl promyšleným vstupem.
Na této transformaci se aktivně podílel a nadále podílí. Není proto náhodný jeho výrok, že je „schopen jít v našich teoretických základech za Marxe", neboť prý „na starém komplexu učení je daleko víc překonaného,že doba je dál, než si mnozí myslí". („Jsem komunistou navzdory tomu",rozhovor v Respektu 27. 3. 2006).
Proto nepřekvapuje, že se zúčastnil protisociahstických demonstrací v kontrarevolučním převratu 1989. Později, již jako jeden z vysokých funkcionářů KSČM a poslanec Parlamentu, stejně jako Ransdorf, aktivně propagoval a prosazoval vstup ČR do Evropské unie. Hlasoval v Poslanecké sněmovně pro rozšíření NATO na
východ.
Nepřekvapuje ani Dolejšovo zaníceni pro falešnou interpretaci úlohy a významu Klementa Gottwalda v duchu pseudovědeckých, v podstatě antikomunistických pohledů na dějiny KSČM, budování základů socialismu a vžitých falešných klišé, že se za Gottwalda Národní fronta stala pouhým převodním mechanismem tzv. diktatury proletariátu realizovaným mocenským monopolem KSČ, kdy prý šlo „spíše o diktaturu strany a represivních složek státu". Podle Dolejše byl Gottwald nejen mužem,který vytvořil režim, jenž nabídl lidem celou řadu sociálních „jistot" a „dokázal provést razantní industrializaci a vyrovnat rozdíly v obou částech země – Čech a Slovenska",ale byl prý i člověkem, který zavedl „režim zdiskreditovaný tím, jak byl udržován násilím, jak se vytvářely ideály spravedlnosti a svobody a nakonec se vytratila i schopnost dynamického rozvoje. Okřídlené ,bičem do ráje' nemohlo fungovat a také nefungovalo".
K těmto falešným tezím J. Dolejše patří také teze, že příchod Klementa Gottwalda souvisel s „posunem čs. komunistů od původních šmeralovských ideálů, které se lišily od elitářské strategie ruských bolševiků". Co Dolejš pod „elitářskou strategií",kromě pomluv má na mysli? Pokud jde o „šmeralovské ideály", opakuje falešnou interpretaci M. Ransdorfa a klame! Opomíjí totiž Šmeralovu angažovanost právě na straně ruských bolševiků a bolševické Kominterny,jejímž byl významným aktivistou (od roku 1921 byl členem jejího výkonného výboru, v letech 1927-29 členem předsednictva).Za Komunistickou internacionálu pracoval v řadě zemí (Mongolsko, Francie, Švýcarsko,Německo, Blízký a Střední východ. V letech 1931-33 organizoval v ČSR Svaz přátel SSSR a redigoval časopis „Svět sovětů".
Dolejš dále klame svým tvrzením,že se po roce 1948 budovatelský étos řady lidí „záhy začal mísit s projevy revoluční tyranie, která zejména v 50. letech měla často rysy státního terorismu", kdy byl zneužíván „zákon na ochranu republiky v zinscenovaných politických procesech". Lze prý doslova hovořit o „justičních vraždách", které Gottwald podepsal. O žádnou revoluční tyranii, natož o státní terorismus ve skutečnosti nešlo. Šlo o období intenzivních revolučních přeměn a jejich obranu. Pod vlivem chruščovovského
revisionismu a dodnes pod vlivem agresivního antikomunismu nejsou dosud objektivně zhodnocena.Na tom mnozí, stejně jako Dolejš, parazitují.
Nepřekvapují ani Dolejšovy fráze na adresu bolševizace strany, známé ze 60. let minulého století, zejména v období 1968-69. Dolejš tuto bolševizaci odmítá.
Tvrdí,že „v roce 1929 Gottwald se svými příznivci vnutil KSČ na tzv. bolševizačním V. sjezdu moskevskou politiku třídy proti třídě", že poté „klesl počet členů KSČ ze 150 tisíc na 25 tisíc a způsobil ve straně konflikt s levicovou inteligencí". Podle Dolejše se strana stala neperspektivní. Způsobila to „neschopnost sociálních demokratů vypořádat se s následky velké krize a Gottwaldova taktická obratnost..." Jde opět o zlovolnou a lživou falešnou interpretaci jedné z nejvýznamnějších událostí v historii KSČ. Byla to právě bolševizace, která zaktivizovala stranu, dělnickou třídu a ostatní pracující k boji proti důsledkům velké hospodářské krize,proti fašismu a zejména za přerůstání národně demokratické revoluce v revoluci socialistickou.

Převzato z Dialogu 227/2007 autor Z. Křemen, Praha

Antikomunismus místopředsedy ÚV KSČM